Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31232/bmid_na-zapadni-fronte-klid-ZCW-31232.jpg
5
8905
8905
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Vydavatel: Melantrich - Praha... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1929 , MelantrichOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Tato kniha mě naprosto překvapila. Začátek byl čtený jako POVINNÁ četba a konec byl přečten se smutkem, že už je konec. Wow
Četla jsem jako četbu k maturitě a proto jsem od toho moc nečekala. Opravdu mě to mile překvapilo, chvílemi by z toho bylo úplně smutno a mělo to hrozně ponurou atmosféru, ale co jiného by se dalo čekat od tohoto tématu. Některé části mě úplně nebavily ale od jiných jsem se vůbec nemohla odtrhnout jak to bylo napínavé. Celá knížka působí hrozně reálně, situace, vztahy lidí, pocity a myšlenky Pavla i jeho kamarádů. Zatím jedna z nejlepších knih co jsem četla v rámci povinné četby. Celkem 5/5*
Klasika – literární skvost. Obrovské protiválečné memento a nádherným způsobem zpracovaná kniha, která ukazuje ničivý dopad války především na duše mladých lidí. Je tu vše – velký příběh, který se dokáže dotknout srdce, velké emoce a k tomu nádherný literární jazyk autora. Remarque uměl psát opravdu velmi čtivě a poutavě. Byla to naše povinná četba ve škole, ale jedna z mála „povinných“, která mě už tenkrát uchvátila. Je to prostě kniha s přesahem, kterou by měl znát asi každý milovník literatury.
„Jsem mlád, je mi dvacet let, ale ze života znám jenom zoufalství, smrt, strach a skálopevnou alianci nejnesmyslnější povrchnosti a propasti utrpení. Vidím, jak národy jsou štvány navzájem proti sobě a mlčky, nevědomě, pošetile, poslušně, nevinně se pobíjejí. Vidím, jak nejchytřejší mozky světa vynalézají zbraně a slova, aby se to dělalo ještě rafinovaněji a ještě déle. A spolu se mnou to vidí všichni lidé mého stáří tady i tam, po celém světě, spolu se mnou to prožívá má generace. Co budou dělat naši otcové, až jednou vstaneme a předstoupíme před ně a budeme žádat počet? Co od nás čekávají, až přijde doba, kdy nebude války? Po celá léta bylo našim zaměstnáním zabíjení – to bylo naše první povolání. Naše vědění o životě se omezuje na smrt. Co se má po tomhletom ještě dít? A co se stane z nás?“
Moje první kniha od Remarqua a jsem z ní absolutně odvařená. Četlo se to úplně samo a ten děj byl tak skvělý, až z toho mrazilo. Je to krátké a myslím, že by si to měl přečíst každý z nás. + Rozhodně to nebyla moje poslední kniha od Remarqua.
Kniha, kterou autor napsal na základě svých těžkých zkušeností, se mně hodně líbila, protože podává pravdivý obraz o nesmyslnosti války a utrpení obyčejných lidí jako zbytečný důsledek neshod a dlouhodobého napětí mezi hlavními mocnostmi a vládci. Je napsána čtivou formou a je stále aktuální svým důležitým poselstvím.
Kupodivu celkem dobře čtivá kniha s moc hezkýma myšlenkama. Některé části mi ale přišly nadbytečné.
Příběh je hodně silný, začte-li se do něho člověk a postupně si zvyká na jednotlivé postavy (ačkoli to nejde úplně dobře) prožívá při četbě různé pocity. Od pláče a smutku až po radost a naději. Bohužel ale naděje a radost nejsou účelem této knihy a proto přijdeme na konci i o tu poslední - a na západních frontě byl klid. Paula jsem si velmi oblíbila, byl pro mě racionálně uvažujícím jedincem, žádným přehnaným idealistou s hlavou v oblacích. Hrůzy války vnímal velmi emotivně, zároveň ale nepřišel o svou lidskost. V knize je velmi zajímavě uchopen popis jednotlivých postav pod tlakem zuřícího boje. Především pak volba postav a jejich osudy chytnou za srdce - vezme-li člověk v potaz, že se jednalo ještě o děti. Především potom závěr...pamatuji si na pocit, kdy jsem knihu držela v rukou a neustále jsem četla poslední odstavec v domnění, že po dalším přečtení se děj snad změní, sám přepíše, nestalo se tak. Bylo to osudové, smutné, beznadějné ale krásné a poetické zároveň.
Smutná a zároveň tak krásna kniha, Remarque ma extrémne chytľavý, prozaický a sugestívny rozprávačský štýl, kniha sa čítala sama a ponúkla mi širokú zmes emócií od krásy až po hnus, no čo najviac charakterizuje Remarqua ako spisovateľa je ľudskosť, ktorú veľmi dobre dokáže preniesť na stránky knihy, (zatiaľ som prečítal iba Troch kamarátov a tento magnum opus - chystám sa to však napraviť a zaobstarať ďalšie diela). Po dočítaní románu som mal veľmi silný pocit a zážitok, až som si zopár krát znova musel prečítať poslednú kapitolu. Najlepšia kniha z povinného čítania, ktorú som vtedy voľakedy neprečítal a napravil som to až teraz a určite nie naposledy.
Nádherně popsané krutosti války, doporučuji všem zvláště mladým ve věku hlavního hrdiny.
Ze všech knih spadajících do kategorie povinné četby je dle mého tahle jedna z mála, která si toto označení plným právem zaslouží. Tohle by si prostě měl přečíst každý.
(SPOILER) Ač se jedná o jednu hnusnou etapu života, zvaná 1.svět.válka, četla jsem to skoro bez dechu. To co zažívali si vůbec nedokážu představit. A přesně. Každou válku nejvíc odnášejí obyčejní lidi, jakéhokoli státu,kteří někdy ani neví proč tam jsou. Vše je tak věrohodně popsané, že se vám tají dech. Smekám před autorem tohoto díla.
Hodnocení : tato kniha byla součástí povinné četby do školy a jednalo se o takový průměr co se povinné četby týče.
Jak je již z názvu zřejmé,tak se jedná s knihou ,která se primárně zabývá válečnou tématikou.
Ze začátku jsem si musela zvykat na styl vyprávění - bylo tam na mě moc slangových výrazů a děj se dle mě moc nepohyboval z místa-jednoduše dlouho stál strnule na jednom místě. Po delším otálení se již nějaká ta akce dostavila ,ale že bych byla schopna se do knihy začíst, tak to ne. Oceňuji,že jsem se opět něco nového dozvěděla,co se válečného tématu týče a hlavně jak se ti lidé cítili a jaké sváděli vnitřní boje sami se sebou. Styl psaní mě ze začátku nevyhovoval ale následně jsem si na něj zvykla a co se postav týče,tak jsem si žádnou neoblíbila a naopak jsem ani jednu nenáviděla.
Oceňuji autorův záměr poukázat na krutost války a život mladíků ve válce, to zde autor vystihl velice trefně.
Věřím že kniha na 100% nesedla třeba jen mně,ale že se najdou tací ,jenž si četbu užijí
Jsem mlád, je mi dvacet let, ale ze života znám jenom zoufalství, smrt, strach a skálopevnou alianci nejnesmyslnější povrchnosti s propastí utrpení. Vidím, jak národy jsou štvány navzájem proti sobě a mlčky, nevědomě, pošetile, poslušně, nevinně se pobíjejí.
(SPOILER)
V této knize je popsán příběh Pavla Bäumera, devatenáctiletého hocha, který nastoupil do války. Během války si Pavel najde přátele, za které by dal vlastní život. Když o prázdninách jede navštívit rodinu, tak si nemá s nikým co říct, protože si všichni myslí, že ví co je válka, ale vlastně o válce nic neví. Pavel si uvědomí, že jeho domov je na frontě s jeho přáteli.
Jak tento příběh dopadne si budete muset přečíst sami. I když moc nečtu válečné knihy, tak se mi tato kniha velmi líbila. Až do samého konce byla kniha napínavá, ale zároveň byla smutná a depresivní. Tuto knihu bych doporučila všem, protože si díky ní uvědomíte, že stačí špatné rozhodnutí k tomu, aby jste ztratili vše.
Skvěle popisuje útrapy vojny, fronty a 1. s. války celkově. Emotivní, dobře a obratně napsaná kniha o přátelství a nesmyslnosti války. Je to vážně poučné a jsem moc ráda, že se mi tahle knížka dostala pod ruku.
Remarquova „zpráva o generaci, která byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům“ je bezpochyby jedním z nejslavnějších a nejoceňovanějších děl o první světové válce. Hned z první ruky a jako dvě strany jedné mince se nabízí srovnání s jiným dílkem na totéž téma, a sice z Barbussovým Ohněm. Na rozdíl od výrazné ideové angažovanosti Ohně, je německý pohled na válku orientován daleko více na člověka a jeho postavení v nelítostné mašinérii. Remarque tak velmi elegantně, prostě a jednoduše dodal svému románu osobitost a vnitřní přesvědčivost. Tam, kde Barbusse v roli reportéra podává otřesná svědectví, hledá příčiny a operuje s politickými důsledky, tam Remarque vypráví příběh - drsný, krutý a krvavý, ale také bytostně lidský. Dopad na čtenářovo podvědomí je tak mnohem intenzivnější. Těžko nevzpomenout památnou pasáž s umírajícím francouzským vojákem v trychtýři po bombě. Přestože je Na západní frontě klid Remarquova románová prvotina, prezentuje se vyzrálým stylem a hlubokým pochopením. S nonšalancí a grácií se nám dostává do rukou kniha, která nemůže nikdy zestárnout.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Myslím, že hlavní přednost této knihy je to, že Remarque vyjádřil nevyjádřitelné.
Smutné a výstižné.