Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31232/bmid_na-zapadni-fronte-klid-ZCW-31232.jpg
5
9009
9009
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Vydavatel: Melantrich - Praha... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1929 , MelantrichOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Velmi nadčasová kniha. Hrůzy války si je bohužel třeba připomínat i v této době. Nedávno jsem viděl nové filmové zpracování knihy na Netflixu, ale jak to tak bývá, kniha se mi líbila více.
Co říct… Knihu čtu už popáté a pokaždé jsem z ní víc a víc rozebranej. Skvělý pohled do jedné duše z mnoha a mnoha tisíc malých postav světové války, které bojovaly prakticky pro nic a buď nesmyslně zemřely a nebo už se z takového zážitku nikdy nevzpamatovaly. Brutalita v celé své nahotě a přesto strašně lidské dílo.
I dnes kniha působí drsně a mrazivě a co teprve musela způsobit před téměř sto lety…
Co se válečných příběhů a vlastně příběhů obecně týče, tak jsou všichni zvyklí, že je děj vyprávěn z pohledu strany vítězů. Jenže Remarque jakožto německý autor napsal příběh poražených. Na celé dílo se dá dívat z mnoha stran, ať už jako výpověď ztracené generace mladých lidí, kteří bojují za ideologii vedení státu, případně jako ukázku čiré hrůzy první světové války, jež byla, co se týče použitého arzenálu zbraní, snad tím nejhorším, čím si lidé prošli. A to tu byly i války další.
Tuhle knihu jsem četla velmi dávno, už jsou to desítky let. Už bych nedala dohromady děj, ale celkový mrazivý dojem přetrvává. Jedna z knih, kterou by si měl určitě přečíst každý.
No byly tam kapitoly, od kterych se nedalo odtrhnout, ale i kapitoly, ktere sem se musel nutit cist…ve vysledku je to celkem povedene vykresleni pekla a.k.a 1.s.v…kazdopadne mrzi me, ze jsem tuhle knihu v povinne cetbe na stredni vynechal
Velice smutná kniha.
Kniha, kterou autor poukazuje na osud generace, která byla vytržena ze života, který ji již neměl být vrácen. Generace, který byla odsouzena k samotě, generace, která zůstala nepochopena jak rodiči tak potomky.
Kniha, ze které sálá touha po životě, ale současně přijmutí faktu, že život je věc, kterou má více ve své moci Váš nepřítel než Vy.
Kniha o okovech přátelství, jejichž pevnost může ukovat pouze síla prožitých zážitků.
Můj osobní rekord. Půjčil jsem si knihu od kolegy, že si jí nejdříve přečtu a pak kouknu na film co běží na Netflixu. Knihu jsem v kuse přečetl za 16.5 hodiny, nešlo to odložit. Je to skvělé dílo.
Každá válka je krutá, nelítostná. Remarque ve svém díle na tuto skutečnost poukazuje. Co k tomu dodat. Při návštěvě rozsáhlého hřbitova ve Verdunu mi běhal mráz po zádech. Nekonečná řada křížů na nich jméno, datum narození a úmrtí. Pomlčka, která naznačovala krátký, předčasně ukončený život. A proč ? Remarque nám přiblížil tu děsivou atmosféru války, kdy mladí kluci nesmyslně motivování svým učitelem odcházejí na frontu, aniž by si uvědomovali co je čeká. Skvělý román. Doporučuji .
Nejsugestivnější výpověď ze zákopů Velké války, jakou si lze představit. Plná myšlenek a slov, které je třeba si stále připomínat. Úžasné literární dílo.
"Učili jsme se, že vyčištěný knoflík je důležitější než čtyři svazky Schopenhauera"
Je fascinující se pomocí slov přenést v čase o sto let a představit si, že bychom na jejich místě byli my. Bratránkům bude v prosinci 20 let. Představa, že tito kluci (co by se o sebe ani nepostarali) jdou s bajonety, brodícím se bahnem, proti přesile a vlastně i tankům je otřesná. Otřesnější je, že vylezou z třídy, kde jím bylo něco vštěpováno a nevědí vlastně proč a proti čemu bojují. Rutina jednoho dne v zákopech na tuřínové dietě s lékařským ošetřením z třetího světa po boku stovek hladových krys, nabízí mizerné šance na přežití. Je to zkrátka kniha, která má být čtena už v útlém věku, aby mladí věděli, co to obnáší upsat svoji duši ďáblu a chopit se zbraně. Stejně jako třeba Solženicyn, tak i Remarque nám zachoval bravůrně vylíčené svědectví doby, na níž by se rádo zapomnělo, ale pro budoucí pokolení je potřeba právě tohle číst. Válka nás pro všechno zkazila.
"Nejdřív udiveně, pak rozhořčeně a na konec lhostejně jsme poznávali, že nerozhoduje, jak se zdá duch, ale kartáč na boty, ne myšlenka, ale systém, nikoli svoboda, ale dril. Po třech týdnech má nad námi listonoš více moci, než dříve naši rodiče, naši vychovatelé a všechny kulturní oblasti Platona, až ke Goethovi."
Vydání: 1929 dušičky 2022
"Som mladý, mám dvadsať rokov, zo života však nepoznám nič, iba zúfalstvo, smrť, strach a najnezmyselnejšie povrchnosti s priepasťou utrpenia. Vidím, ako sa proti sebe ženú národy, ktoré sa mlčky, nevedome, pochabo, poslušne, nevinne zabíjajú. Vidím, že najmúdrejšie mozgy sveta vynachádzajú zbrane a slová, aby sa to všetko robilo ešte rafinovanejšie a trvalo to ešte dlhšie. A tak ako ja, vidia to všetci v mojich rokoch tu aj na druhej strane, na celom svete, prežíva to so mnou celá moja generácia. Čo urobia naši otcovia, keď raz povstaneme a predstúpime pred nich a budeme žiadať vyúčtovanie? Čo očakávajú od nás, keď nebude vojna? Roky bolo naším zamestnaním zabíjanie - bolo to naše prvé zamestnanie. Naše vedomosti o živote sa obmedzujú na smrť. Čo sa potom má ešte stať? A čo z nás má byť?" Najlepší vojnový román všetkých čias (alebo najdepresívnejší?)....
Další doplnění vzdělání a ano, naprosto chápu a souhlasím, že by toto mělo být v povinné četbě, nebo si to měl každý za život aspoň jednou přečíst.
Remarque popsal válku taková jaká je a to se mi "líbí".
Nadčasové dílo, jsem zvědavý na nové filmové zpracování
Kniha, které jsem se léta vyhýbala, ostatně jako všem ze školní složky POVINNÉ. Až po skončení škol tyto kousky dokážu ocenit a tento je obzvláště výjimečný. Tak málo stránek a tak moc utrpení. Tak neobyčejný příběh tak obyčejného kluka. Tolik zmařených životů a kvůli čemu? Již za 3 dny Netflix začne vysílat zfilmováno verzi a podle ukázek, se jim dílo podařilo. A která pasáž mi nejvíce utkvěla v hlavě? Chudí válku nechtějí, protože ví, co je čeká. Bohatí, ačkoliv mají předpoklady pro pochopení následků ještě před vypuknutím, se na válku těší. No, vzhledem k dnešní situaci a celosvětovému dění tato pasáž ani po desetiletích neztrácí nic na svém významu…
Četla jsem pradávno v nácti jako povinnou četbu ale je to přesně ta kniha na kterou se nazapomíná ale taky už nikdy jsem neměla chuť a hlavně odvahu si ji přečíst znovu. V mládí ty hrůzy války člověk nějak snášel líp.
(SPOILER)
Citace: "Za starých Řeků bylo myšlení výsadou, pak štěstím, později nemocí. Dnes zločinem."
/Neprodané zásoby potravin, nového textilu se vyveze do pouště? Zbraně se prodají vždy, aby bylo na financování nových, ničivějších, kdo profituje z této modernizace? Války zabíjí demokracii. Lidé chtějí umírat předčasně, pro elity které touží po své nesmrtelnosti?/
Každý kdo se seznámí s tímto dílem, navždy bude už jiný.
Doporučuji.
Myslím, že nemá cenu psát v tomhle komentáři o ději. Proto bych chtěl všem doporučit si přečíts tento dojemný, zajímavý, smutný, ale hlavně nezapomenutelný příběh školáků z fronty.
Kteří riskovali své prožitky, přátelství, touhy a životy pro dobro těch vyšších.
Velmi syrová kniha popisující bez okolků hrůzy 1. světové války s obrovskou vypovídající hodnotou. Remarque díky své zkušenosti s válkou je osobou nejpovolanější k popisu hrůz válečného konfliktu a v této knize to ukazuje v míře vrchovaté. Pro mě osobně se jedná o jednu z nejvíce stěžejních knih světové literatury, kterou by si měl přečíst každý.
Román je právom zaradený do povinnej stredoškolskej literatúry, je aktuálny aj v dnešnej dobe. Je pravda, že dnes je už v spoločnosti povedomie o vojne lepšie, no v čase prvej svetovej vojny bolo značne skreslené. V románe sa to najlepšie prejaví, keď protagonista dostane dovolenku a vráti sa domov. Jeho okolie, ba ani jeho najbližší nemôžu pochopiť, čím si hlavný hrdina prešiel. A bolo by zbytočné im to vysvetľovať. Navyše by možno v procese rozprávania stratil samého seba...
Román pozostáva z opisov udalostí na západnom fronte, no nedrží sa striktne len zákopov a bojového poľa. Nasleduje protagonistu, nech sa pohne kamkoľvek, či už k spomínanej rodine alebo na ošetrovňu. Takto autor vytvára rozsiahlu mozaiku, prostredníctvom ktorej predkladá obraz života radového vojaka v dovtedy najväčšej vojne ľudstva. A mozaika je to ozaj pestrá. Od úsmevných príhod so spolubojovníkmi, cez melancholickú scenériu zdevastovanej krajiny a túžby po normálnom živote, až po beznádejnosť vyústenú do šialenstva počas dažďu bômb.
Okrem pôsobivej dokumentárnej zložky sú prítomné aj hlboké myšlienkové posolstvá, ktoré z románu robia skutočne hodnotné dielo. Ale aj napriek tomu, že tieto myšlienky dokázali tak dobre zarezonovať, zjavne sa nedostali k tým, ku ktorým mali, lebo aj po sto rokoch je aktuálny výrok – Na západe nič nové. Nadčasové dielo.
Len odporúčam čítať novšie vydanie. Toto z roku 1966 má archaický preklad.
Nejsem fanoušek knih s válečnou tematikou, ale tato kniha na mě obzvlášť zapůsobila. Skvěle zachycené pocity postav a atmosféra celé doby. Vím, že příběh jen tak nezapomenu.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kniha o krutostech a zbytečnosti válek z pohledu těch, kteří v nich nasazují životy v první linii. Většina postav netuší, proč se vlastně bojuje, necítí ani nenávist vůči protivníkům. Jedná jen na základě instinktu přežití a nad vodou je drží společná přátelství a nenaplnitelné sny. S postupem času a s dalšími mrtvými kamarády roste míra odcizení se od reality - z hlavních postav se stávají stroje, plnící rozkazy, neschopni fungovat jinde než mimo válečnou realitu.
Hodně silná kniha, která zbavuje válku romantiky. V povinné četbě je naprosto zaslouženě a její hlavní sdělení by se mělo po celém světě neustále připomínat.