Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480669/bmid_na-zapadni-fronte-klid-ghI-480669.png
5
8988
8988
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou táhli na jatka války, odkud se vrátili zničení na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace, nejstrašnější není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce…... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2020 , Ikar (ČR)Originální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Přečteno v rámci povinné četby na střední škole. Romány z války, byť sebelépe napsané, jsou vždycky hodně pohnutlivé a dost smutné. Většinou líčí romány lidí, co jsou nuceni odejít do války a bojovat a bohužel i padnout nebo být zmrzačeni ve jménu fanatiků, kteří peklo rozpoutají, ale následky padají na hlavy nevinných lidí.
Na západnom fronte nič nové je sugestívnym románom Ericha Maria Remarqua o generácií mladých chlapcov, doslova až detí, bojujúcich v zákopoch. Na to, čím si prešli, ich žiadna zo škôl nemohla pripraviť, vojnu nechceli, nevymysleli ju, a napriek tomu museli bojovať. Najsmutnejšie na tom je, že do nej šli dobrovoľne, naverbovaní vďaka fanatickým rečiam. Spolu s hlavným vojakom Pavlom Bäumerom a jeho priateľmi, o ktorých postupne prichádza, prežívame všetky hrôzy vojny. Vo chvíľach pokoja filozofujú o vojne, hľadajú pôvod jej vzniku a vlastne nenachádzajú nič, čo by ju nejako ospravedlňovalo. Chvíle pohody, priateľstva a jedla zrazu vystriedajú zákopové boje, hrôza, strach, krv a mŕtvi všade navôkol. Autor opisuje krutosť a nezmyselnosť úplne surovo a bez prikrášľovania.
V škole sme sa učili, že jeho skutočné meno bolo Kramer. Fašistická propaganda proti Remarquovi šírila nepravdivé informácie, z ktorých mnohé pretrvali do dnešných čias. Napríklad mýtus o jeho pôvodnom mene. Nacisti vytvorili historku o Židovi Kramerovi, ktorý „nikdy nebol vo vojne a preto ani jeho román Na západe nič nové, ktorý napísal pod pseudonymom Remarque, neopisuje skutočnú situáciu Nemcov na západnom fronte". Faktom ostáva, že 22. júna 1898 sa v Osnabrücku narodil Erich Paul Remark. Svoj pseudonym pravdepodobne prevzal z frankofónneho prepisu priezviska svojho prapradeda Johanna Adama Remarqua.
Klasika, kterou jsem poprvé četla na základce a nyní po tolika letech znovu a vnímám ji snad ještě intenzivněji než dříve (možná i proto, že teď jsem sama maminkou syna…). Každopádně zcela nadčasová kniha, která bude mít vždy co sdělit jak mladší, tak i starší generaci, po celé věky. Naturalistické líčení války z pohledu hlavní postavy Pavla, při kterém čtenáři dochází, jak hrůzná a nesmyslná je válka, boje mezi lidmi, kteří jsou nálepkováni jako “nepřátelé”. Knihy pana Remarqua jsou jednoduše originální, čtivé a k čtenáři vždy promlouvající.
Výborná kniha. Zde je válka popsána nezkresleným pohledem člověka, který to opravdu prožil, věřila jsem mu každé slovo a chápala jeho myšlenky a pohled na svět, jak se změní, když člověk zažije těžkou dobu a nemusí to být jen válka.
Fascinující příběh se smutným koncem,který popisuje,jak moc naše vnímání pokřivuje násilí a válka...
K téhle knize se toho moc říct nedá. Je to jako dokumentární film, spíše než beletrie. Člověk vidí co se dělo, nechápe a bezmocně lapá po dechu. Místy mi to připadalo až neuvěřitelná, ta krutost, se kterou se setkali. Napsáno trochu jiným stylem, než zbytek autorovi tvorby, ale podle mě to tématu hodně svědčí. Jedna z těch knih, kterou asi opravdu stojí za to si připomínat.
Povinnost pro každého warlorda co nosí denně maskáče, rád běhá po lese s paintballkou a hraje si na vojáčky..Srdcervoucí popis z pohledu vojáka asi té nejhorší, nejbrutálnější a nejabsurdnější války v Evropě..
Silná kniha, silné poselství. Přesto není nijak patetická. Plně vystihuje pocity generace chlapců, z nichž se díky válce rovnou stali starci. Na to, čím si prošli, je žádná ze škol nemohla připravit: válku nechtěli, nevymysleli ji, a přesto museli bojovat. Nejsmutnější na tom je, že do ní šli dobrovolně, naverbováni díky fanatickým řečem jednoho z jejich učitelů. Výpověď je o to působivější, že na veškeré dění nazíráme z pohledu jednoho z nich, Pavla Bäumera. Spolu s ním a jeho přáteli, o něž postupně přichází, prožíváme veškeré hrůzy války, které si ani neumíme představit. Ve chvílích klidu filosofují o válce, hledají původ jejího vzniku - a vlastně nenacházejí nic, co by ji nějak ospravedlňovalo. Zajímavý je styl - autor zaznamenává hrdinovy myšlenky a úvahy: vyprávění nemá klasický průběh, jde spíše o vrstvení vzpomínek a asociací, takže se z klidového zázemí náhle ocitáme uprostřed krvavé řeže a změti zmasakrovaných těl. Největší výpovědní síla této knihy spočívá právě v líčení těchto scén, naprosto syrově a bez příkras. Poslouchala jsem jako audioknihu a vysoce hodnotím i skvělý přednes Jaroslava Plesla.
Četla jsem knihu v rámci povinné četby a nelituji. Je dost čtivá, autor předá čtenáři složité téma, ale zvládá mu to předávat stravitelně na to, o jak těžké události se jedná. Bylo to takové...nevím...melancholické vyprávění. Člověk se ale velmi blízko sžíval s postavami. Doporučuji.
Chvíle neskutečné pohody a dny zalité sluncem, s dobrým jídlem a kamarády najednou vystřídají zákopové boje, hrůza, strach a krev a mrtví všude kolem. V knize je válka popsaná téměř se vším všudy. Převažuje realističnost a strohost, občas je ale autor protkne básnickými popisy krajiny či vzpomínek z dětství. Kniha je ze své podstaty drsná, přesto se ji Remarqueovi podařilo učinit přívětivější a více snesitelnou.
Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy a četla ji podruhé. Poprvé na střední škole jako povinnou literaturu. Kniha na mne tentokrát působila více emotivně. Daleko více jsem prožívala příběh hlavního hrdiny
Četla jsem tu knihu cca v 16 letech. Bylo to drsné čtení, spíš jako když jsem četla dobrodružné romány. Ale teď když mám sama syna ve věku těch chlapců, víc mě emočně zasáhl. Nejen to že můžou ti kluci umřít a často strašně. Hlavně že jsou potom ztracení, prošli několika lety bojů a normální život už pro ně není normální, jsou ochuzeni a poškozeni. Kolik je nesmyslných válek a kolik ještě bude.
Krásný příběh. Vžila jsem se do hlavní postavy, chápala jsem jakoukoli věc, kterou udělal nebo cítil. A ty naturalistické popisy- bože můj. Někdy jsem si připadala, jako kdybych byla s hlavními postavami na bojišti. Představit si ty všechny hrůzy je s touto knihou lehké. Jedno z největších překvapení mého maturitního seznamu knih.
Surové, pravdivé, autentické, strhující.. netřeba víc dodávat. Milovnící historické literatury by tohle dílo rozhodně neměli minout.
Remarque je autor pro všechny. Muže i ženy různých generací, vkusu, preferencí i nárocích na literaturu. Je prostě skvělej. Jeho nejslavnější román to potvrzuje na každé stránce.
Poprvé jsem knihu četla na střední škole a silně na mně tehdy zapůsobila. Celou knihou mě doprovázela vzpomínka na mého pradědečka, který bojoval za první světové války na Piavě. Díky knize jsem si ještě mnohem lépe uvědomila co vše museli chlapci a muži ve válce zažít, s jakými vzpomínkami žili po zbytek života a proč o tom můj pradědeček nikdy nemluvil.
Knížku jsem si vybrala do čtenářské výzvy. Knihu jsem poprvé četla na střední škole a to je již opravdu, ale opravdu velmi dávno. Tenkrát, i když se mi líbila, ve mně vyvolala pocit spíše beznaděje. A tak jsem byla zvědavá, jak na mne bude působit nyní, kdy má člověk již život skoro za sebou. A musím napsat, že teprve nyní na mne kniha zapůsobila v celé své velikosti. Spisovatel Remarque a jeho knihy můžete číst opakovaně a vždy na vás bude stejná kniha působit trochu jinak a vyvolá ve vás jiné rozpoložení. Ale vždy to bude nepřekonatelný zážitek, tak jako i kniha Na západní frontě klid.
Kniha je zajímavá a obsahuje dost hlubokých myšlenek. Popisuje generaci, která přišla o život ve válce, ačkoli ji nezabili granáty.
Knihu jsem přečetla poměrně rychle, jelikož se jedná o jednu z těch útlejších, ale musím přiznat, že jsem četla i čtivější knihy.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
5 bodů z 10
Kniha byla na můj vkus příliš brutální a násilná. Při čtení si uvědomíte, jak moc je ve válce odlišný život. Všechny vaše problémy, které doposud máte a řešíte, se v době války stanou nedůležité a bude vás jen zajímat počet smrtí.
Já osobně bych si podobnou knihu už nepřečetl, protože už i jen čtení o válce a úmrtí ve mně vzbuzují velmi nepříjemné pocity a neklid. Jelikož si většinou čtu knížky před spaním, přemýšlím nad těmito tématy, než usnu, což mi nepřináší příliš klidný spánek.