Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526332/bmid_na-zapadni-fronte-klid-6553a1d279912.jpg
5
9009
9009
Slavný román německého autora je jedním z nejlepších děl světové literatury, líčících hrůzy a tragické lidské osudy během první světové války. Autor nezamýšlel napsat ani své osobní vyznání, ani obžalobu některé z válčících stran. Je to svědectví o generaci, která byla touto válkou narušena a zničena, ať už fyzicky či morálně. Svědčí o kamarádství prostých vojáků, o touze po životě u těch, kteří museli zemřít, o výčitkách svědomí a duševní trýzni ostatních, kteří válečné šílenství přežili.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2023 , EuromediaOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Poněkud drásavé čtení, taky jsem tuto "povinnou četbu" odkládala až do pokročilejšího věku :-) Nicméně je to bezesporu velmi kvalitní kniha, kterou jen tak z hlavy nedostanete. Remarque na minimálním prostoru mistrně a ve vší barevnosti rozehraje děj, postavy jsou plastické a uvěřitelné, ale to téma, to téma je tíživé až k nepopsání.
Avizovaný konec knihy se opravdu stal a na západní frontě zavládl klid, v což už jsem ani nedoufala. Knihu mi opět doporučil kamarád jako jedno z nejlepších děl, co zatím četl, ale každý jsme jiný a v mém žebříčku knih nezaujala nejvyšší příčku, i tak však stála za přečtení a jistojistě ji doporučuji dál. Bylo velmi dojemné číst, jakou mírou utrpení si během první světové války prošli mladí muži, kteří v dnešní době nevědí, co chtějí, často studují něco, co je nebaví a myslí si, jak moc jsou nezávislí. To ale neznamená, že ženy jsou v tomto ohledu jiné. Oproti době ne tak dávné je má generace jen generací rozmazlených děcek, co si neuvědomují, jak velkou cenu má náš vlastní život a to, čemu ho zasvětíme. Kniha mne naučila, že i dnes je čas žít pro to, co mě baví, naplňuje a třeba i pomáhá ostatním v mém okolí. Hrdinové této knihy to sice často nevěděli, ale oni ani neměli možnost něco změnit. Tímto komentářem bych chtěla poděkovat panu Remarquovi, že dokázal tak skvěle popsat věci, které mne, a jistě i mnohé ostatní, vedou k zamyšlení nad svým životem a sebou samým. Naši předkové za nás obětovali životy, abychom my mohli žít v blahobytu. Kéž si toho vážíme už jen kvůli tolika mrtvým.
Román hodnotím jako velmi povedený, jelikož zobrazuje autentické situace, kterými si museli projít vojáci během 1. světové války. Dále si myslím, že coby kniha s antimilitaristickým poselstvím, plní dílo svou úlohu dobře. Postavy čtenáři rozhodně přirostou k srdci a události zachycené v románu odhalují zbytečnou smrt těchto mladých lidí a nesmyslnost války jako takové.
Vzhledem k tomu, že Remarque na západní frontě opravdu bojoval, chápu tuto knihu jako takové jeho svědectví. Příběh po pár stránkách vtáhne do děje a rozhodně člověku přiblíží válku tak, jako to žádná učebnice nedokáže. Stránek má přesně tak akorát, aby to čtenář dokázal vstřebat. Jediné, co je za mě spíš na škodu, jsou básnické pasáže, které jsem spíš přelétla jako nutné zlo. Na druhou stranu vám ale opravdu dojde, že tihle vojáci nebyli žádní zabijáci, ale obyčejní kluci.
Při čtení mnou zmítaly různé pocity, opravdu jsem nečekala že bude kniha až tak MOC emotivní. Byla tak emotivní, že jsem bojovala s pláčem, strachem a nechutí...těžko uvěřit, že se do tak uzounkého plátku vejde tolik smutku a žalu. Život na západní frontě líčila knížka krutě, syrově ale bohužel úplně pravdivě. Bylo hrozné představit si, co museli ti lidé prožít, zvlášť když byli tak mladí a za válku ani v nejmenším nemohli... Je to nádherná kniha, snad ani ne tak výjimečná svým stylem jako právě ožehavým tématem 1. světové války.
Tato kniha nepřináší jen svědectví z války, ale říká toho hodně i o své době. O snášení utrpení. O motivaci žít. Je silná v pasážích, kde nepadají granáty, ale rozvíjí se touha. Kde příjemné maličkosti jasně září ve stínu latríny. Když se vojáci na chvíli vzdálí smrti, připadá jim najednou mnohem blíž.
Autor stále pokládá otázku, která je tolik aktuální i dnes. "Komu vlastně válka prospívá?"
Ačkoliv jsem věděla, o čem kniha je a jak skončí, nevěděla jsem o ní vlastně vůbec nic. Neboť to, co dělá Na západní frontě klid tím, čím je, není shrnutí děje a všech zvratů. Jsou to právě všechny ty popisy a myšlenky ,,okolo".
Neříkám, že jsem ji přečetla za jeden den. Nějaký čas jsem s ní strávila. Nelituji ale ani jediné minuty.
Tahle knížka mě okamžitě vtáhla do děje. Půjčovala jsem ji v knihovně pro staršího bratra (to byl rok cca 1990, bylo mi 14), doma jsem do ni nakoukla a během 2-3 dnů jsem ji doslova zhltla. Moc se mi autentický příběh a styl líbil. Jednoznačně 5 *.
Poprvé jsem se s tímto příběhem setkala už na základní škole v dějepisu. Vždy, když se pouštěl nějaký film, příliš jsem tomu nevěnovala pozornost. Tohle mě však bavilo od první do poslední minuty. Z knihy jsem pak byla stejně nadšená.
Velmi známá a uznávaná kniha, po přečtení vím proč. Poutavě napsaná kniha, u níž jsem jen hltala slova a musela číst pořád dál.
Ze začátku mě moc nebavila, ale potom mě to zcela vcuclo. Při scénách v zákopech jsem si připadal, jako kdybych bojoval vedle hlavních postav. Vyprávění Pavla Baümera bylo velice poutavé, avšak také velmi bolestné. Téměř po celou dobu první světové války máme možnost nahlížet do Pavlovy hlavy a sledovat jeho osud i osudy jeho přátel. Remarque vylíčil atmosféru války brilantně, stejně jako psychologické pochody hlavního protagonisty.
Na západní frontě klid je bezpochyby nadmíru čtivá kniha, avšak člověk se musí obrnit vůči nelehkému tématu, které zpracovává.
Velmi strhující kniha od začátku až do konce. Je zde velmi tvrdě popsána válka a hrůzy které přinesla. V porovnání s filmem je kniha určitě lepší a stojí za přečtení v každém věku
Knihu jsem četla sice už před dávnými lety, ale zapůsobila na mne do té míry, že jsem si ji zapamatovala ještě na dlouhou dobu.
Silný příběh s významným poselstvím. Posledních asi 40 stránek (dovolená, nemocnice, boj) jsou velmi dobré a samotný závěr s větou "Na západní frontě klid" je emočně velmi silný. Mám tam však jedno "ale". Na můj vkus Remarque (především na začátku) používal příliš "slzičkových" slov a vět - ždímání a působení emocí na čtenáře ze všech sil. Naturalistický konec, kde od toho Remarque z větší části upouští, mě naopak zasáhl ještě víc.
Četl jsem ji kdysi dávno na základce. Autor mnohdy nelítostně naturalisticky a mnohdy s velkou dávkou lidskosti líčí obraz generace poznamenané válkou.Ačkoli mě zajímají spíše psychologická stránka a příběhy těch, kteří nezažili válku přímo z bojiště a scény z bojů nepatří zrovna mezi mé nejoblíbenější, k tématu neodmyslitelně patří.
Román, z něhož běhá mráz po zádech! Přestože Remarque popisuje šílenou realitu války, právě tím, jak je lidský, se dotkne snad úplně každého. Přiznám se, že pasáže ze zákopů mě nebavily, ale poselství díla není jen pobavit. Jak píše autor na začátku, cílem je podat svědectví o generaci, která byla válkou rozbita, ač někteří unikli jejím granátům. To se podle mého mínění povedlo na výbornou, knížka ve mně bude ještě dlouho rezonovat.
Nebudu se tvářit, že mě Paulovy přemýšlivé pasáže bavily. Nebavily. Polovina toho by se dala shrnout slovy "válka je svinstvo". Přesto dávám plný počet, protože tohle není povinná četba jen tak pro nic za nic. Není to moc hezké čtení, když člověk starý jako vy popisuje ustřelené končetiny, hlavy a další věci, o kterých by člověk nikdy neřekl, že se ustřelit dají; rozstřílené mrtvoly, amputované nohy, všudypřítomnou smrt. Nic pro citlivější povahy, ale dost poučné. Obzvlášť pasáž, kde stále přeživší členové skupiny rozebírají, jak vlastně vzniká válka. Celkem děsivý.
Pro ty co stále nečetli přidávám radu. Neopakujte moje chyby, nečíst u oběda.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
„Válka by nebyla tak zlá, jen kdyby měl člověk více spánku.“
Hlavní postavy jsou dvacetiletí studenti gymnázia, kteří se na popud svého učitele přihlásili do armády. Teprve až tam zjistí, že válka není ani zdaleka taková, jakou si ji představovali a ztratí všechny iluze. V armádě naráží na Katczu, který se stanem vedoucím jejich skupinky a učí je užitečným věcem, které je ve škole nikdo nenaučil.
Opět další úžasná kniha na kterou jsem se opravdu těšil a nemám slov. V knize je opravdu dokonale ukázaný vývoj mladíků, kteří ztratí veškeré iluze a již se nedokážou začlenit do společnosti jako dřív. Ti z vás, kteří mají možnost si knihu přečíst, tak si ji určitě přečtěte a nebudete litovat.