Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/416256/bmid_nabarvene-ptace-NGv-416256.jpg
4
1534
1534
Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zaobírající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Přestože samotné dílo od svého vydání v roce 1965 způsobovalo a stále způsobuje silné kontroverze, dostalo se mu světového ohlasu i mnoha prestižních literárních cen. Režisér Václav Marhoul věnoval od roku 2008 veškeré své úsilí k přípravě filmu. Klíčový impuls, motivaci do další práce a potvrzení kvality scénáře přineslo v květnu 2013 udělení Zvláštního uznání poroty v rámci vyhlášení vítězů scenáristické ceny ScripTeast / Ceny Krzysztofa Kieślowského na festivalu v Cannes. Nadčasové poselství o osamělém putování a útrapách malého židovského chlapce za druhé světové války nabývá dnes na ještě větší aktuálnosti. Nedávné události v Evropě – migrační krize, šíření xenofobních předsudků a nenávisti bez znalosti faktů – ještě umocnily naléhavost jeho sdělení. „Román Nabarvené ptáče mě svého času, stejně jako miliony čtenářů po celém světě, zasáhl natolik, že jsem se v polovině roku 2008, po dokončení celovečerního filmu Tobruk, rozhodl vyvinout veškeré své úsilí a um na to, abych získal filmová práva právě k tomuto dílu. To se nakonec podařilo,“ zavzpomínal na začátek náročného projektu Václav Marhoul... celý text
Přidat komentář
Kniha je opravdu hodně brutální a to jsem toho o WW2 četl celkem hodně (Laskavá bohyně, Smrt je mým řemeslem apod.). Měl jsem problém se do chlapce vžít protože děj je až moc neuvěřitelný takové zacházení by nemohl přežít. Autor se snažil poukázat na hrůznost války šokem. Také mi vadilo taková nehomogenita příběhu každá kapitola je v podstatě nová povídka s novými postavami. Toto mi vadilo asi nejvíce. Přes tyto nedostatky jsem rád, že jsem knihu přečetl.
Je to velmi silný příběh o putování malého chlapce v době války. Kniha se vám dostane pod kůži a určitě tam zůstane hodně dlouho. Krutosti, které musel chlapec zažívat, jsou až neuvěřitelné. Psáno velice čtivě, přečteno za 2 večery.
No jsem trošku v rozpacích, co mám vlastně napsat, abych nevypadala úplně vyšinutě :D No, na mě tahle kniha zkrátka neudělala takový dojem jako na ostatní. Asi to je tím, že vím, že to není autobiografie. A taky tím, že mezi mými prvními přečtenými knížkami bylo Kladivo na čarodějnice, Dítě jménem To, Čachtická paní, apod, tak na mě to teda nepůsobilo prostě jako nějaké dílo s tak odporným dějem, co by se nedalo přečíst - to zdaleka ne. Asi jsem toho prostě načetla tolik z tohohle žánru, že jsem trošku cynik a tolik si to neberu, ale píšu jak to opravdu cítím. Když pak pomineme všechny ty hrůzy, co se malému stalo, tak je kniha v podstatě o ničem. Jsem z ní fakt trochu v rozpacích a i z tohohle komentáře, pač se to snažím zaobalit a nějak mi to nejde :D
Čekala sem od knihy něco jiného..neříkám, že byla špatná, to vůbec ne..četla se mi dobře, stránky rychle ubíhaly, ale to věčné mlácení a zneužívání není nic pro mě
Syrové čtení o prožitcích malého kluka z války.
Kdo ji neprožije, tak není schopen uvěřit, co při ní může udělat člověk druhému.
Po tom, co jsem o téhle knize slyšela, jsem měla strach se do ní pustit...... je pravda, že je to velice silný a místy dost nechutný příběh.... ale že bych ji kvůli některým scénám nedočetla, to ne !! Bohužel taková doba prostě byla .... snad už tohle nikdo nikdy nezažije !!
Nabarvené ptáče mi přišlo tak, řekněme, venkovsky apokalyptické, až to začínalo být trochu ohrané. Děj zacyklený v rytmu opakovaných tragédií, až se vytrácelo překvapení a spíš jsem se přistihl na konci kapitoly při konstatování: No jo, zase. Pak přišlo to brutální finále před příchodem Rudé armády. Asi mělo čtenáře dorazit. Na mě to ale působilo spíš jako řetězení šokujících popisů, jež mají překonávat samy sebe, až se u mě stal pravý opak: převládal dojem lacinosti. Ale kritický dojem nepřevládá, je to dobrá kniha. Nejvíc budu přemýšlet o odstavci, který popisuje život ve městě po skončení války, kdy se vracejí vězni z koncenráků, vysídlenci, lidé, které válka připravila o rodiny i majetek, a pochroumaní vojáci: "Nemohli tu najít práci ani bydlení. Byli nervózní, prchliví a hádaví. Vypadalo to, jako by si každý myslel, že on je ten osudem vyvolený, a to jen proto, že přežil válku a měl pocit, že by se s ním kvůli tomu mělo jednat jinak než s ostatními."
NABARVENÉ PTÁČE
Ufff... já nevím :/. Potažmo asi spíš vím, za mě spíš ne, ale jsem... zmatená, lehce v rozpacích. Na tuto knížku jsem se moc "těšila" - stejně jako na film. Mám "ráda" drsné příběhy z války, příběhy naturalistické a takové, které Vám skutečně přiblíží válečné hrůzy... Ale Nabarvené ptáče bylo... Hm, jak to napsat a nezamotat se do toho :). Každopádně když jsou mé pocity ze čtení zmatené, možná bude zmatený i můj komentář, ale to nevadí... Dvě věci, které mi na této knížce vadily nejvíc:
1.) bezdějovost.
2.) násilí /a doslova sexuální úchylnosti a zvrácenosti/ na zvířatech.
Zkusím rozvést:
1.) Knížka byla v podstatě neustále "jen" o tom, jak se potuluje malý chlapeček z místa na místo, přičemž má neustále "štěstí" na naprosto úchylné a zvrhlé sadisty. Na jednu stranu: ok, asi by bylo naivní si myslet, že i na těch nejhorších místech se vždy najde nějaké dobro, ale nedokážu se ubránit pocitu, že to bylo stále všechno "na jedno brdo". Jako plus můžeme brát to, že knížka svým popisem přiblíží chování vidláků (a úchyláků a psychopatů) ve vesnicích východní Evropy v 40. letech 20. století, ale.. ale. To tak trošku souvisí s druhým bodem, takže se k tomu dostanu za chvíli. Každopádně ano, já čekala trošku více "děje", trošku nějaké akce, NĚCO.
2.) ano, vadí mi to a nedokážu se přes to přenést. Ok, musím to přijmout, jsou sadisti a bestie, které zvířata týrají i dnes, ale v této knížce jsem si často říkala... proč?!?.. a není to "jen" o zvířatech, mně prostě přišlo, že celý tento příběh byl nasáklý naprosto zvrhlou sexualitou. Jakože naprosto, přes čáru, fuj. A vlastně nešlo "jen" o zoofilii. Všimla jsem si, že kdykoli přišlo na nějaké násilnické scény, ten sexuální podtón/pud/tématika/nevím, jak tomu říkat/ tam byl neuvěřitelně cítit - až bych řekla, že to tam bylo na prvním místě... př: nájezd Kalmyků. Detailní popisy znásilňování - přesně víte, co tam s ženami/dívkami/miminkami dělali - a jak do toho zapojili i chudáky koně - ale proč tam tedy nebyl i detailní popis toho, jak je zabíjeli? Možná to nedává smysl, ale přišlo mi to absolutně nevyvážené... když už tedy jdu na tu dřeň, proč "jen" co se týká sexu? V něčem mi tato knížka připomněla Srbský film.
SHRNUTÍ: stát znovu před volbou, zda tuto knížku budu a nebo nebudu číst... ano, přečetla bych ji znovu. Zvědavost by zvítězila. A MOŽNÁ ji třeba v průběhu života ještě jednou přečtu, četla jsem ji totiž v období, které pro mě bylo hodně náročné a depresivní samo o sobě, ale... za mě ne. Nedoporučuji ji. Rozhodně ne všem... doporučuji ji takovým, kteří rádi čtou příběhy z války a kterým nebude vadit násilí na zvířatech a silný sexuální (pro mě zvrhlý a úchylný) podtón. Svým způsobem by se tato knížka dala doporučit jako jakýsi experiment, je prostě.. zvláštní. Zvláštní kniha, zvláštní autor, zvláštní okolnosti všeho...
Na film se podívám a jsem zvědavá.
Ale plošně tuhle knížku doporučit prostě nemůžu.
Více na mém YouTube :-).
Brr... Děkuji kinee za komentář, plně souhlasím, vyjádřila to za mne. Film jsem dosud neviděl, ale jen uvažuji, jak tuto krutost dokázal režisér Marhoul přenést na plátno. To snad ani nejde. Silné dojmy z knihy ve mně budou ještě dlouho, dlouho vězet, jak kdybych visel hodiny nad zlým psem.
Tak mam docteno a spousty emoci v sobe. Vzdy tvrdim, ze kniha je dobra, pokud vyvola emoce takove, jake vyvolat ma. Tady si myslim, ze se to povedlo velmi. Dokonce i premyslim, zdali vyhrava znechuceni nad dejem ci doslovem, jakou nechutne hnusnou propagandu knize vychodni Evropa udelala, na druhou stranu se vlne emoci fakt nedivim. Dlouho jsem necetla neco tak odpudiveho, prestoze se knizka cetla rychle a dobre :-) Jsou v ni zastoupeny prvky z zivota tech nejchudsich obyvatel venkova-jejich predsudky a obyceje, ktere pak vedly k tak brutalnimu chovani. Je v ni skryta i dusicka ditete, ktere chce za kazdou cenu zit a snazi se vsemu tak nejak po detsku porozumet. Jeho zlomeni a nakonec? Jak tato kniha dopadne nenapisu, ale necht si ji precte jen ten, kdo ma opravdu silny zaludek, protoze skvele popisy a ich forma ve vas vyvola sve.
Ano, souhlasím s většinovým názorem, je to drsná a místy velmi nechutná knížka. Bezpochyby kontroverzní román. Ale co se divíme, vždyť válka musela být ukrutná tak, že ani stránky této knihy to nedokážou vylíčit... Ale na druhou stranu, přečtěte si nějakou severskou krimi, kde to "nechutnostmi" přímo překypuje a autoři si v nich až sadisticky libují. Zde se nemarkýruje a autor píše tak, jak to bylo a s tím nic nenaděláme...
Co však dělá tuto knihu výjimečnou, je bohatý květnatý jazyk a prostě co se to dobře čte. Naturalistické popisy mi místy připomínají Šlejharovo Kuře melancholik, jen té surovosti je zde ještě o něco víc. Pro mě je to kniha, kterou si budu dlouho pamatovat. Ale na Marhoulovo filmové zpracování asi sílu nemám...
Knihu jsem přečetla, byť jsem jí musela odkládat. Nejsem si jista, zda některé brutální scény musely být vylíčeny tak dopodrobna. U mě to vyvolávalo bohužel jen odpor a nebyla jsem schopna vnímat nic jiné.
Je neuvěřitelné, jak všechny ty hrůzy a násilí chlapec ustál. Vlastně jsem se ke konci ani nedivila tomu, jak pak sám dokázal ublížit ostatním. Samotný příběh krutý, ale číst se to dá, čekala jsem to mnohem horší. Nicméně si pořád říkám, kde na to autor přišel....tolik sadistických myšlenek ...:(
Knihu jsem číst neplánovala - ale čekala na mne a já tu výzvu přijala....
A vydržela jsem do konce, neopustila jsem toho malého opuštěného chlapce, který si v útlém dětství prochází kalvárií druhé světové války ....
On se stává nabarveným ptáčetem, které se marně snaží přesvědčit hejno, že je jedním z nich ....
Je to čtení kruté, brutální a doporučím přečíst doslov autora :
" Pud sebezáchovy, touha přežít, je vrozený a nezdolný .... "
Tato kniha je napsána jako varování a vyvolává kontroverzi, a odtud je už kousek k zamyšlení ....
Ale shlédnout film - na to nemám odvahu ...
Tolik zla za jeden život. Zdá se vám kniha černobílá, pak se ptám, kdo z Vás byl v dětství tím nejspravedlivějším a uměl vnímat nuance mezi zlem a dobrem? Zdá se Vám autor jako vyšinutý jedinec, pak se ptám, kdo z Vás zažil válku (či jiné násilí) se všemi aspekty? Po přečtení této knihy a shlédnutí filmu, jsem se jen utvrdila v tom, že zlo páchané člověkem nezná hranic. Opravdu tato kniha není pro naivní snílky o utopii zvaném ráj na zemi. Kniha je fikce ale k realitě má blíž, než příběhy z červené knihovny.
Knihu chápu jako koncentrované zlo a soubor drsných událostí ve válečném území. Spíše připomíná fantasy literaturu než literaturu faktu, kterou se tváří být. Jinak je to samozřejmě silný příběh o potřebě dobra a jeho marném hledání. Po různých upoutávkách na stejnojmenný film jsem byl připraven knihu znechuceně odložit, ale přečetl jsem a musím jí jenom velmi ocenit.
Tolik krutosti , autor psychicky vyšinutý jedinec jinak si to neumím vysvětlit.
Tak tohle teda ne-e! První jsem se snažila ke knížce přistupovat tak, že se autor snažil o jistou formu alegorie na jeho osobní vnitřní černotu, samotu, pocit… a přenesl to do knihy tím, že všechny postavy jsou v podstatě „špatné“, vše popisuje černobíle, respektive černě - všichni okolo jsou tyrani, surovci, blázni, úchylové, atd., no a pak jsem si to shrnula ve fakt, že začátek dobré, člověk vnímá násilí na malém chlapci, válka zuří okolo, ano, ale postupem četby jsem otupila a někdy se snad i mírně pousmála, protože mi to přišlo jako sci-fi, není tam živáčka, který by byl alespoň trošku normální, mimo hlavního hrdiny, a ten mi zase občas přišel jako nadčlověk, když například (SPOILER) ve věku 10 let vydržel každý den visel na rukou ze stropu několik hodin a ještě většinu času s pokrčenýma nohama (KONEC SPOILERU). Asi se přemluvím a přečtu ještě knížku Cesta ptáčete, kde naopak autorka vyvrací „pravdivost“ knihy Nabarvené ptáče. Za mě ale hodnotím jako ztráta času, jsou mnohem silnější (a podle mě pravdivější) příběhy ze 2.SV, které vás za srdce opravdu vezmou, tato knížka k nim za mě rozhodně nepatří.
Tak tuto knihu jsem musela číst na etapy. První stránky mě natolik šokovaly, že jsem ani neměla chuť číst dále. Nakonec jsem se ke knize vrátila a abych pravdu řekla, nevím co si myslet - přijde mi to celé neuvěřitelné...film rozhodně vidět nechci
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítěAutorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Věřím, že se všechny podobné šílenosti, co byly v knížce popsány, opravdu za války staly. Akorát je přitažené za vlasy, aby je všechny prožil jeden malý hoch. Ten klučina za celou válku snad nepoznal normálního člověka. Jinak by ale kniha nebyla tak čtivá, takže to beru. Navíc, jak píše autor v doslovu, podle reakcí pamětníků je to ještě slabý čajíček.