Nabarvené ptáče

Nabarvené ptáče
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542908/bmid_nabarvene-ptace.jpg 4 1514 1514

„Nabarvené ptáče se marně snažilo přesvědčit svoje soukmenovce, že je jedním z nich.“ V prvních týdnech druhé světové války, na podzim roku 1939, poslali rodiče svého šestiletého chlapce z jednoho velkého města ve východní Evropě do bezpečí jedné vzdálené vesnice. Za okupace a ve válečném zmatku, kdy docházelo k neustálému přesunu obyvatelstva, rodiče ztratili spojení s člověkem, který jejich dítěti našel prozatímní domov na vsi. Mezitím chlapcova pěstounka zemřela a opuštěné dítě putovalo samo od vesnice k vesnici. Někdy mu lidé poskytli přístřeší, jindy ho odehnali…... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: audiokniha , OneHotBook
Originální název:

The Painted Bird, 1965


Interpreti: Jiří Köhler , Jan Kačer
více info...

Přidat komentář

alucha
06.09.2019

O tuto knihu jsem se začala zajímat po přečtení rozhovoru s herečkou Jitkou Čvančarovou. Asi dva týdny jsem váhala, zda si ji přečíst, nebo ne. Odrazovaly mě komentáře u knihy a články o stejnojmenném filmu. Nakonec přečteno během dvou dnů a nelituji. Některé scény jsou hodně tvrdé a brutální. A právě kvůli těmto scenám nepůjdu na film (na širokém plátně bych je nedala ani nepomůže černobílá verze).

misaC
05.09.2019 3 z 5

Musela jsem si knihu přečíst, ještě než film přijde do kin. Stále přemýšlím, jestli se na ten film mám jít podívat. Syrovost, "přiměřená" brutalita mi zase až tak nevadí, pokud.........
Pokud je to uvěřitelné. A tady to pro mě tak moc uvěřitelné nebylo. I když několik prvních kapitol asi ano. Ale pak se celý děj scvrknul do : ! SPOILER !
malý snědý chlapec přijde do nějaké vesnice, někdo se ho "ujme", a pak už to jede - mučení, znásilňování..........
Třeba by moje hodnocení vyznělo jinak, kdybych si nechala několik dní na "uležení" dojmů - no, nevím.....


Aati
05.09.2019 4 z 5

Všichni, kteří jsme knihu přečetli, se určitě shodneme na tom, že je to dílo, které svou stopu zanechá ve čtenáři bez ohledu na to, zda se mu kniha líbila, nebo ne. O takové knize se možná ani nedá říct, že by se mohla líbit. Je brutální a za popis scén by se nemusel stydět nejnaturalističtější naturalista. Někdo to považuje za mínus, já myslím, že díla ukazující násilnosti a krutosti lidí za různých okolností je někdy třeba podat takovým způsobem. Abychom si vůbec uvědomili, že i takových hrůz jsou lidé schopní a abychom dělali to, co je v našich silách, aby se scény z Nabarveného ptáčete v naší společnosti neopakovaly.

Chesterton
05.09.2019 2 z 5

☀️ POZOR SPOILERY

Je to odporné a zároveň studené, nelidské.
Čiré, prázdné, bezduché zlo, temnota, násilí.
Vývoj myšlení dítěte, které prochází peklem a nezůstane bez následků.
Alegorie působení zla ve společnosti a dějinách?

První zvěrstva jsou podivně ukotvena ve venkovském primitivismu a nevzdělanosti. Trocha magie a lidového léčitelství, geniálně vykreslené.
Což vůči venkovanům není úplně fér. Snad narážka na zásadní důležitost kultivace společnosti jako prevence zla?
Kouzelný popis komety, který je poslední pasáží, kterou čtete s chutí.
Poprvé jsem se trochu zarazila při určité apatii až zvídavosti sedmiletého dítěte při pohledu na hořící starou ženu . . . . ano, upálili mu veverku, ale přesto.
Válka je daleko a přemýšlíte proč takto.
Když se objevili Němci, poprvé jsem začala listovat rychleji a vynechávala detaily.
V desáté kapitole opět přichází na scénu němečtí vojáci, naše Ptáče je starší a je svědkem mučení a smrti člověka . . . .
Zároveň je fascinováno osobností německého důstojníka a po posledním rozkazu "lituje, že představení skončilo" ?
Poté je děcko vrženo do lůna polských katolíků a Kosinski se tak z mého pohledu vypořádává se svým postojem k Církvi a Bohu.
Stejně tak jako množstvím bezuzdného až perverzního sexu s nároky Desatera, které na něho v dětství zřejmě byly kladeny?
Postava Evky jako symbol jeho dospívání?
To vše jsou jen moje pocity a dohady z neskutečně komplikovaného příběhu . . . . . . .
Otázky, které příběh otevírá. A určitě díky za ně.

Všechno, co spisovatel napíše je o něm samém. Říká William Saroyan a já tomu hluboce věřím.
Příběh je vyprávěn velmi působivými slovy a obrazy. Je nastaven zvláštně studeně, odtažitě a perverzně. Děj mě vtáhnul a zpočátku nutil číst stále dál až mi to bylo nepříjemné a musela jsem knihu odložit. Přesto to bylo čtení typu bulvární noviny.
Nejvíc problémů a dilemat jsem měla právě s postavou dítěte, které by asi mělo budit můj soucit.
Bohužel nebudilo. Jeho údajně dětské myšlení mi bylo dost cizí. Snad jen to, jak se zkouší zavděčit Bohu a proniknout do jeho tajemství . . . . bylo hodně věrohodné.
A přivedlo mě to k úhlu pohledu, že právě myšlenky Ptáčete jsou v příběhu autobiografické Kosińského duševní zmatky a vypořádávání se s dětskými zážitky a traumaty i dozníváním válečných běsů v letech po válce. Tak jak to sám píše v doslovu.
I v komentáři tonysojka se píše: "to vše viděno jakoby dětskýma očima". To byl poslední dílek skládanky, který mi chyběl.

A závěrečná část knihy? Dost povedená fascinace Rudou armádou i nadcházejícím myšlenkovým světem komunismu. Jen, snad logicky, zaměřená víc na pomstu než na případné světélko budoucí naděje. Opět chladnokrevnost, pomsta za nešťastnou náhodu se vstupenkou do kina . . . . . a Ptáčeti se vrací hlas, aby nám mohl předložit svou psychoterapii příběhem. . . . .

Osobně jsem silně skeptická ohledně působení tohoto stylu ve prospěch života, lidskosti, naděje a víry v člověka. Natož zabránění opakování těchto událostí.
Ne každý musí navštívit Osvětim, aby pochopil a přijal osobní náchylnost ke zlu . . . .
Fascinace zlem a přitažlivost násilí je bohužel obrovská a vyznění knihy krom spisovatele tvoří i sám čtenář.
Snad až tak nejde o sílu povahy nebo žaludku, ale o charakter každého člověka a tento styl perverze a brutality jej může ovlivnit oběma směry.

NADEI
05.09.2019 5 z 5

Kniha pro silné povahy. Morbidní, smutná, plná bolesti a utrpení. Byl to jen malý chlapec - ptáče, které se lišilo.... Přečetla jsem ještě než půjdu na film, abych věděla co mě čeká.

tonysojka
04.09.2019 3 z 5

Válka, opuštěnost a velmi podrobný popis zla, ubohosti a lidské omezenosti, to vše viděno jakoby dětskýma očima. Vše podstatné je uvedeno v komentářích níže. Osobně mne tato přehlídka nelidského jednání vedla k stále odtažitějšímu čtení a osudy chlapce mě stále míň a míň zajímaly. Myslím, že méně popisné brutality jednání postav by bylo více k prospěchu knihy a jejímu morálnímu apelu, pokud byla k tomuto účelu sepsána. Fakt, že nenávist vesničanů v některých zemích a oblastech byla stejná, ne_li větší než nacistů a jejich účast na pogromech a popravách je zarážející. Na film asi nepůjdu, stačil mi na stejné téma ruský Jdi a dívej se.

icewind
04.09.2019 4 z 5

Nabízí se přirovnání, že se jedná o románovou podobu Krvavých zemí od T. Snydera, to co na vás z knihy bezpochyby v první řadě dýchne....no dýchne...doslova se vyvalí, je nezměrná brutalita, ostatně kdo viděl film Volyň, ledacos z toho mu jistě vytane na mysli, mimochodem dost podobně pro mě vyznívá čtyřdílný tv seriál "Jdi a dívej se" podle předloh Alese Adamoviče, kde jsou události vykresleny rovněž z pohledu malého kluka.

Takže z toho pohledu se pro mě nejedná o něco převratného, pravda je, že jsem na tuto knihu narazil až právě při zmínkách o chystaném filmu V. Marhoula. Co na mě při četbě působilo trochu zvláštně byl takový podivný chlad, který na mě z vyprávění šestiletého dítěte působil, přesto, že se dočteme o tom jak ho provázela hrůza a strach při tom všem co musel zažívat a čeho byl svědkem, nějak jsem se zkrátka s touhle postavou nedokázal úplně propojit a i přes neskutečnou brutalitu tam byl z mé strany nějaký odstup.....

Vzhledem k tomu co mám zatím o konkrétních událostech v konrétních zemích načteno, vůbec nepochybuji o tom, že k podobným zvěrstvům za války docházelo a to všechno o čem autor píše kolikrát lidská představivost zkrátka není schopna úplně pobrat a vyhodnotit, možná i z té přemíry brutality, kdy jedna šílenost přebíjí druhou a lidské utrpení má tolik neuvěřitelných podob a skutečnost byla kolikrát mnohem krvavější než vůbec dokáže člověk popsat.

Zkrátka empatie k hlavní postavě dostala aspoň u mě v rámci tohoto příběhu trochu na frak, možná mi vadily někdy až moc instruktážní popisy páchaného násilí (např. útok na vesnici a znásilňovací akrobacie na koních). Příběh chápu jako jistou komplexní obžalobu válečného zla a vůbec toho zda člověk zlu a násilí podlehne, přizpůsobí se, vzepře nebo přejde na druhou stranu....právě z důvodu prosté a jednoduché touhy přežít, ale za jakou cenu.....

zpevSusannah
02.09.2019 4 z 5

Po knize jsem sáhla, když jsem narazila na rozhovor s Václavem Marhoulem. Celý ten znovuzrozený "rozruch" kolem Nabarveného ptáčete, plus skoro až zhnusené komentáře zde na databázi, mě přesvědčily, že si to potřebuju přečíst a udělat si o tom všem svůj vlastní obrázek. A že to byl obrázek dost šílený...
Celá kniha od začátku až do konce je podbarvená jakousi šedivostí a chladem. Co kapitola to ukázka primitivní lidské zkaženosti, hlouposti, zvrhlosti a nekonečného strachu. Chlapec s černými vlasy a černýma očima zažívá a hlavně přežívá neskutečné věci. Občas jsem jen nevěřícně kroutila hlavou. Ale chápu tu symboliku, co tím chtěl Kosinski říct. Protože jak nejlépe lidem otevřít oči - šokovat je.

Terez25
01.09.2019 1 z 5

Kniha pro mě byla zklamáním. Barvitý jazyk to ano, jinak ke mě ale příběh a hlavní protagonista vůbec nepromlouval.
Poté co jsem viděla trailer nově chystané filmové adaptace, který ve mě zanechal poměrně nepříjemné pocity a po přečtení místních komentářů, jsem se rozhodla, že si Nabarvené ptáče přečtu. Nepřipojuji se však ani k pozitivním, ani k negativním ohlasům. Kniha totiž ve mě nezanechala vůbec nic. Je to zkrátka jen vyprávění malého chlapce na pozadí války. Jistě, některé scény jsou velmi barvitě popsány, např. ta s kozlem nebo zběsilé řádění Kalmyků...
Ale tvrzení, že by mě kniha šokovala nebo nedej bože poznamenala, jak se to tu v komentářích často vyskytuje, je velmi přehnané. Po dlouhé době velké očekávání a o to větší zklamání.
Nicméně je dobře, že je to jen fikce, protože takové věci by neměl vidět ani prožít dospělý, natož pak dítě.

amurek
30.08.2019 4 z 5

Knihu jsem dočetla před několika dny, ale k napsání komentáře jsem si musela nechat trochu odstup. Brutální scény byly popsány tak podrobně, že jsem knihu občas odložila. Ve vzácných chvílích, kdy byla popisována příroda, jsem se snažila číst pomalu, asi ze strachu, co mne čeká na dalších stránkách. Právě popisy scenérií a nevyřčené myšlenky jednotlivých postav mám na knihách ráda a dávám jim proto přednost před filmy. U této knihy bych ale udělala výjimku, kdybych věděla, do čeho jdu.
Nedovedu si představit, jak bude zpracován film podle této knižní předlohy, nicméně tolik násilí s tak podrobnými brutálními scénami tam snad nebude. Na film určitě nepůjdu, asi bych měla převážně zavřené oči.
Ale něco ten příběh určitě vysílá. Násilí je ve světě pořád a lidé by oči před ním zavírat neměli. Tak jako by neměli dopustit, aby se zapomnělo na historii. Mrzí mne, že se ve školách v dějepise probírá dopodrobna pradávná historie celého světa, ale novodobé dějiny, natož novodobé dějiny našeho národa, se probírají tzv. „letem světem“….

Matne
29.08.2019 2 z 5

Styl psaní mi nebyl moc blízký, vč. toho jak byly jednotlivé příběhy podávány. Ty hrůzy však byly ve skutečnosti mnohem horší a nepředstavitelnější, než jsou vůbec v knize uvedeny. Staší si něco přečíst o Volyňském masakru. Na mě zde spíš některé věci byly až neuvěřitelně. Namátkou: Kalmycké znásilňování žen při jízdě na koni, atd. ... Kniha mi prostě moc nesedla. 50%

Mona-Lisa
24.08.2019 2 z 5

Nečetla se snadno a ani psát o ní není lehké. Přebírat se zpětně v té temnotě a hnusu a přemýšlet, proč to vůbec doporučit? Co mi ta kniha dala? Lidi jsou bestie a chodící démoni. Skutečnost, že autor (nejde o autobiografii) z dobových pramenů a vyprávění popsal autentické zážitky nesejme z knihy nálepku "čisté zlo" a můj údiv, proč tam proboha nedal o kapku víc dobra, než jen v podobě hlavního hrdiny. Pár hvězd teda za tu syrovou "pravdu" o lidech a krásný jazyk.

Dimi39
22.08.2019 1 z 5

Celá kniha na mě působila jako sbírka morbidních povídek s prvoplánovým účelem šokovat. Scéna s králíkem napůl stáhnutým z kůže, sex s kozlem atd. Morbidita mi nevadí ale tady jsem tomu prostě a jednoduše nevěřil. Netvrdím, že se v době války neděla různá zvěrstva ale forma, styl knihy a až přilišná, do očí bijící potřeba šokovat pro mě celou knihu degradovali na téměř brak. Nejzajímavější část knihy byl doslov autora o událostech po vydání knihy.

Pavliczech
19.08.2019 5 z 5

Ta kniha je jako infekce. Jak se Vám dostane pod kůži, pomalu rozežírá vše, co jste si do té doby mysleli o brutalitě a syrovosti venkova a jeho obyvatel během války. Během četby zažijete mnohokrát mrazení na těle vyvolané jak děsem, tak místy i vlastními nejnižšími pudy spojenými se scénami s erotickými kontextem. Je celkem pochopitelné, že byla kniha dlouho zakázána v některých zemích, protože pouze čas dokáže dostatečně otupit vnímání tehdejší reality.

Dela111
19.08.2019 4 z 5

Knihu jsem dlouho odkládala, protože jsem věděla, že nepůjde o žádné pohodové počteníčko... A kdybych ji nechtěla přečíst dřív než uvidím nový film, ještě bych ji odkládala ;-).
Za svého života to autor za tuto knihu už schytal vrchovatě. Nejde sice o autobiografii, ale všechny tyhle hrůzy už se někdy někde staly, tohle není fikce. Autor tu pouze popsal čeho všeho je člověk schopen... Tak strašně to působí proto, že je toho na jednu knihu prostě moc. Průměrně tak dvě až tři nervydrásající scény na stránku je fakt dost ;-).
Je to přehlídka nekonečné bolesti a utrpení, které zažívá osamělý malý chlapec putující po zaostalém venkově. Setkává se s pověrčivostí, zlobou, násilím a dokonce se sexuálními úchylkami. Tohle dítě je také oběť války, i když trochu jinak.
Zajímavý je tu pohled do myšlení dítěte - jak to zkouší s dobrem i se zlem. Prvně hledá pomoc v náboženství, odříká spoustu modliteb, aby svatí zlepšili jeho život. Když to nepomůže, přemýšlí o mocnostech zla. Později ho fascinují vojáci.
Na vloženém krátkém příběhu o nabarveném ptáčeti autor přesně vyjádřil podstatu rasismu.
Strohý, odosobněný styl, kterým je kniha psaná, všechny hrůzy podtrhuje. Chápu, že někdo toto číst nedokáže a knihu odloží.

Adab
19.08.2019 5 z 5

Tak tohle je neskutečná kniha. Patří na první místo v povinné literatuře, dostala mě od prvního slova.

Kmotr99
19.08.2019 4 z 5

Srovnání s Cestou Cormaca McCarthyho se přímo nabízí. Možná to byl právě "křest" McCarthym a jeho romány, které jsou plné podobně šílených výjevů psaných strohým jazykem, (tu a tam okořeněné o podivnou metaforu), kvůli kterému se nemůžu přidat k zástupu šokovaných (a rozhořčených) komentářů. Bude to znít cynicky, ale něco takového jsem vlastně čekal.

Na druhou stranu výjevů, ze kterých se mi udělalo skoro fyzicky špatně (a začal jsem přemýšlet, jestli vůbec chci vidět filmovou adaptaci), bylo nemálo. Někdy jen nechutné, jindy těžko uvěřitelné, tu a tam až perverzně groteskní (např. napůl stažený králík běhající po zahradě). Vůbec nejhorší byla jedna z prvních scén, kdy sedlák vydloubl obyčejnou lžicí svému sokovi oči. Mimořádně odporná záležitost, ale myslím, že ne samoúčelná. Chlapec nad hrůzou, kterou byl svědkem přemítá a kapitola končí předsevzetím: "Slíbil jsem si, že si budu pamatovat všechno, co vidím. Kdyby mi někdo vyloupal oči, po zbytek života by mi zůstaly vzpomínky na všechno, co jsem kdy spatřil."

Kdyby věděl, co bude následovat, nejspíš by tuto úvahu odvolal. Síla knihy spočívá právě v pohledu (aspoň zpočátku) nevinného dítěte, které je znenadání „vrženo“ do nelidského světa. Musí se vypořádat nejen s tolikrát omílanou krutostí, ale i různými vzájemně si odporujícími světy - katolické víry, zakořeněného pohanství a totalitních režimů nacismu a komunismu. Právě dětský úhel pohledu na tyto velké otázky ohledně morálky, Boha atd. mě na Nabarveném ptáčeti fascinovaly nejvíc. Kluk se snaží najít smysl v tak iracionálním a nejistém světě války, včetně holokaustu.

Ve srovnání s Cestou je v něčem Nabarvené ptáče nakonec ještě děsivější: Chlapec se toulá krajinou sám, bez otce. A nejde o krajinu dystopickou, nýbrž reálie druhé světové války někde na pomezí Polska a Ukrajiny. Kluk v Cestě symbolizuje naději, že ten šedý nemilosrdný svět obývá ještě někdo láskyplný. Protagonista Nabarveného ptáčete se naopak neutěšeným poměrům rychle přizpůsobí a msta je pro něj na denním pořádku. Naděje není žádná.

Je to moc kruté, nesmyslně kruté? Že všichni lidé takový přece nejsou? Nevím, jsem v tomto ohledu spíš skeptik. A přiznejme si, nedovedu si představit o moc horší místo než zaostalé planiny východní Evropy 40. let, kudy se prohnala fronta hned třikrát, a to té nejhorší z nejhorších válek, která zapříčinila vyhlazení jednoho národa a vypálení stovek vesnic. Pokud by se někde mělo projevit v lidech to nejhorší, kde jinde než na takovém místě a za takových okolností?

mosem
15.08.2019 4 z 5

Knihu jsem četl kdysi před léty, a nyní jsem se k ní vrátil pod vlivem zpráv o novém filmovém zpracování. Z prvního čtení jsem si toho už nepamatoval mnoho, někde v pozadí vědomí byla informace, že je to poměrně drsná kniha. Tohle druhé čtení bylo jiné, jsem přesvědčen o tom, že zanechalo silnou stopu v paměti, a jednotlivé části z vědomí nevyletí.
Je to kniha drsná, brutální, stejně jako doba ve které se odehrává. Ukazuje, co může způsobit utrpení - na jedné straně jistou otupělost k vlastní bolesti, na druhé straně apatické vnímání utrpení jiných, stejně tak i bezohlednost při prosazování svého záměru. Příběh, ve kterém se touha po lepším životě mění v bezradnost z jeho dosažení, touha po lásce vůči sobě v nenávist vůči těm, kdo lásku dávají.
Kniha kterou nemůže přečíst každý. Chápu zcela ty, kteří ji nedočtou a odloží, protože nemají dost sil tu dávku brutality akceptovat.
O to víc jsem zvědav, jak se podařilo nové, Marhoulovo, zpracování. Dost dobře si nedovedu představit, jak lze tento příběh natočit tak, aby to nebyla samoúčelná přehlídka násilí, sexu a sadismu. To nesporně hrozí. Ale to je už na jiný komentář.

knihaknihakniha
15.08.2019

Knihu jsem přečetla asi jako noviny - získat informaci o díle, o kterém se mluví.
Nedokázala jsem jí uvěřit, ani jsem se o to nesnažila.
Sadistické scény , pohanské rituály, zaostalost, scény hodné středověku a chlapec předhozený tomu všemu...
Mohu si to vůbec pustit do života?
Čeho je moc, toho je příliš.
Často poslouchám a čtu vzpomínky těch, kteří prožili válečné hrůzy, protože si myslím, že by lidé neměli zapomínat. A tito lidé mívají ve slovech jiskřičku světla. V této knize jsem ji také našla - německý voják nechal odsouzeného chlapce utéct...
Knihu neodmítám, styl jednoduchých až strohých vět vede čtenáře přímo a nekompromisně do hrůzné situace a nedá se uniknout.
Ale té temnoty je příliš...
Hvězdičkami nehodnotím. Nechci dílo ponižovat jen proto, že se už k němu nechci vracet.

Mudry
13.08.2019 5 z 5

Dala jsem ji za odpoledne.
Přečetla jsem nemálo skutečných příběhů z období 2.sv.války, nemám tedy důvod nevěřit, že se tahle zvěrstva a úchylnosti neděly, i když možná ne v životě jednoho člověka a na jednom místě světa. Ale to už je tu zmíněno mnohokrát, že se nejedná o autobiografii jako takovou. Nicméně Kosinski v té době žil a většina lidí, které za svůj život potkal taky. Přijde mi tedy nepravděpodobné, že si to celé " vycucal z prstu ", at´už na tom byl psychicky jakkoli .Naopak si myslím, že konkrétně toto jeho dílo je odrazem toho, jak válečné období vnímal on a je jedno, jestli z vlastní zkušenosti nebo z vyprávění jiných...
Jistě to není knížka pro každého, ale pro toho, koho baví čtení s touto tématikou.....mezi ně patřím i já a proto dávám pět.