Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542908/bmid_nabarvene-ptace.jpg
4
1508
1508
„Nabarvené ptáče se marně snažilo přesvědčit svoje soukmenovce, že je jedním z nich.“ V prvních týdnech druhé světové války, na podzim roku 1939, poslali rodiče svého šestiletého chlapce z jednoho velkého města ve východní Evropě do bezpečí jedné vzdálené vesnice. Za okupace a ve válečném zmatku, kdy docházelo k neustálému přesunu obyvatelstva, rodiče ztratili spojení s člověkem, který jejich dítěti našel prozatímní domov na vsi. Mezitím chlapcova pěstounka zemřela a opuštěné dítě putovalo samo od vesnice k vesnici. Někdy mu lidé poskytli přístřeší, jindy ho odehnali…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Originální název:
The Painted Bird, 1965
Interpreti: Jiří Köhler , Jan Kačer
více info...
Přidat komentář
Považuji se za celkem otrlého čtenáře. Knihy jsem četl ve velkém vedru, v mrazech, na záchodě, kterej nesplachoval, v leže na boku, před sexem i tři minuty později, četl jsem o hovnech, znásilnění, potratech i zoofilii, narval jsem do sebe 10 vodek a snažil se číst si, zatímco jsem koukal, jak jde Libor čůrat do terče na šipky, vykadil sem se ve tři ráno u budky na Vypichu a tak dále pana krále. Dobře, u kadění na Vypichu sem si nečetl.
Tim chci říct, že mne je tak nic nepřekvapí. Očekávání před touto knihou bylo veliké. Doufal jsem ve Velký sešit kříženej s Laskavýma bohynema a místo toho se mi dostalo jen jejich velmi slušné dítě z katolické školy. Kosinsky se snaží - popisuje hrůzy druhý světové z pohledu malého cikáněte, který rodiče v 39 pošlou schovat, což se ale moc nepovede a tak se malej hrdina potlouká Polskem a snaží se přežít.
Kosinsky naturalisticky popisuje zapalování veverek, vydloubavaní očí lžíci, sex selky s kozlem a další polské vesnické kratochvíle, ale nějak se to všechno pořád opakuje a slejvá do jedný kejdy, která skončila tak jak začala.
Bonusový body za chlapečka v sirotčinci, kterej měl přezdívku Tank. A další za větu: “Hlavou mi létaly myšlenky jak vyděšená kuřata.” Celkem 7/10
Celkově na mě celé dílo působilo přehnaným dojmem. To, že by se vše stalo jednomu chlapci. Některé příběhy vesničanů mi přišli zajímavé, ale ve výsledku se to docela opakovalo. Daleko zajímavější mi ovšem přišlo v závěru knihy vyjádření autora k rozruchu, který jeho kniha vyvolala.
Takových Kosinských víc. Připomínají totiž všem Slušným lidem, že soulož s kozlem je taky literatura!
Knihu jsem protrpěla, nepochopila jsem řetězení neuvěřitelných příhod malého chlapce. Přišlo mi to spíš jako řetězení těch nejneobvyklejších a perverzních situací.
Nedala jsem... ve čtvrtině knihy jsem to prostě vzdala.. Nevadí mi ani tak brutalita člověka k člověku, ale s radostí popisované týrání zvířat mě extrémně znechutilo. Na děj knihy jsem připravená byla, ale zapálená veverka, uklovaní ptáci, vydloubané oči... Chápu, co chtěl autor říci, ale nemusím být u všeho.
Celkem drsná. Chvílema jsem myslela že jí odložím... né že by se mi nelíbila, nelíbilo se mi jak lidi dokážou být zlý a občas jsem nevěřila vlastním očím co se tam píše :D
Knih z tématem 2. Světové války jsem zatím moc nepřečetl a dá se říct, že je to pro mě ještě dost neprobádaná půda, ale musím říct, že se Nabarvené ptáče řadí k jedné z nejemotivnějších a podle mého názoru i nejdůležitějších knih, které jsem za svůj život přečetl. Myslím si, že by si ji měl přečíst úplně každý, protože to umožní člověku dívat se na svět trochu jinýma očima a uvědomit si to, že kdysi tu byly mnohem horší věci než ty, kterým musíme čelit dnes.
Kdyžtak více v recenzi: https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/co-vse-si-musi-vytrpet-jeden-maly-chlapec-10286
Nabarvené ptáče - pro mě nejhorší čtení.Snesu hodně, ale tolik brutality bylo i na mě moc. Poprvé mi bylo při čtení opravdu špatně. Knížku jsem neustále odkládala (po 9.kapitole jsem málem vzdala) a zase se k ní po chvíli vracela s tím, že jsem se nemohla dočkat, až budu u konce a už nikdy ji do ruky nevezmu. Šílená doba ve válečném Polsku. Samotná kniha napsána určitě výborně, poutavě, to nepopírám, ale vzhledem k opravdu podrobnému popisování mučení, znásilňování,zabíjení, vhodná pouze pro otrlejší povahy.
Ľudská krutosť, brutalita, úchylnosť, morbídnosť, zaostalosť a primitívnosť so zneužitím kulisy druhej sv. vojny popísaná v tejto knihe na mňa zapôsobila dosť neuveriteľným dojmom.
Nemôžem si pomôcť, ale po prečítaní knihy som nadobudla pocit, že autor trpí okrem pedofilie aj inými hlavne sexuálnými úchylkami...
Kniha bola napísaná z pohľadu malého chlapca, ale nejako mi k nemu nepasovalo jeho myslenie a schopnosť vnímania sveta, ktoré určite nebolo na úrovni zmýšľania osem, deväť, desať alebo jedenásťročného chlapca.
Toto ešte viac vo mne utvrdilo pocit o určitej úchylnosti autora, kt.
pozadie druhej sv. vojny s okrajovým riešením rasistickej otázky využil iba ako manipulatívnu kulisu .
Prečítala som veľa kníh o krutosti a dôsledkoch vojny, ale nech boli akokoľvek naturalistické, zatiaľ ani jedna nezanechala vo mne podobný pocit ako táto.
Záver: za mňa jedna nechutná a ťažko uveriteľna kniha.
Jsou situace, v nichž se měníme ve zvířata... Putování malého kluka polskou válečnou krajinou. Krutost stokrát jinak. Smrt stokrát jinak. A katarze v nedohlednu...
Byla jsem schopná přečíst asi třetinu této knihy a je jedním slovem nechutná. Lidé v ní se chovají jako spodina ze středověku, až je to nemyslitelné. Nevím, jestli v ní budu vůbec pokračovat.
Dobro došli přátelé.
Jelikož teď bankrotuji ve svém knihkupectví, kde jen celý den čekám na zákazníky a leju do sebe alkohol po hektolitrech, rozhodl jsem se konečně odšpuntovat Nabarvené ptáče, abych věděl co se mnou bude, až budu muset jít za rok dělat do KFC. No, takhle nějak si to tam představuju.
Knížka je o malým parchantovi, kterej se dostane během války na vesnici, kde žijí samý hovada. Když ho nějaký hovado už skoro přizabije, umučí nebo znásilní, parchant uteče do další vesnice kde nalezne ještě větší hovado a takhle se to opakuje pořád dokola, dokud neskončí válka a z kluka se stane Stalinista a tak dále pana krále. TANKY V KNIZE NEJSOU. COŽE? WUT. No zklamání, promarněná příležitost.
I přestože jsem v mládí musel vstávat v šest ráno do lesa na dřevo, jezdit prasatům pro kopřivy a nosit uhlí v kýblech do kotelny, byl jsem chvilkama trochu v šoku. Přeci jenom, je rozdíl když na diskotéce člověk obleze chlupatou Máňu, než když si někdo nabodne pětiletou holčičku na svůj úd. Chvílemi byla kniha tak zvrácená, že jsem si i myslel, že se to odehrává v současnosti na Slovensku během další série Farmár hladá ženu, a to už je co říct.
No, ještě do poloviny to bylo za plnou palbu, ale pak už mě trochu začala iritovat ta monotónost. Jelikož z kluka se vyklubal Superman, kterej přežije padesát smrtí a každá další postava do pěti stránek na tuty chcípne nějakou odpornou smrtí, tak nebylo komu fandit. To je jako když se díváte na FC Ústí nad Labem vs. FC Benešov. To taky není komu fandit.
Každopádně to skončilo a nějaký dojmy to zanechalo, ale spíš než že bych si uvědomil hrůzy, jaký člověk může spáchat, jsem si připadal, jako bych si desetkrát za sebou pustil Umučení Krista od Mela Gibsona.
Doporučuji všem, kterým v knihách chybí sex s kozly a koňmi, znásilňování dětí, nakopávání skleniček do vagíny a další podobné poťouchlata. Takže babičce na Vánoce jako dělaný. Jestli čekáte na dědictví, tak po tomhle ji definitivně trefí šlak.
8/10
Četla jsem ji asi rok, protože vždycky letěla po pár stránkách do kouta. Výborné téma zničené žaludeční nevolností.
Šokující pro mě není ani tak samotná kniha - lidé jsou různé a touha popisovat odpornosti je obvyklá v každé psychiatrické léčebně - ale reakce čtenářů na ni v tomhle šíleném světě. Dá se z nich vysledovat, jak se lidská psychika vyvíjí a co snese...Kdyby tohle vyšlo před sto lety, naši předkové by nevěřili a týden by zvraceli. Dnes to většině lidí "jakože" vadí, ale dají plný počet hvězd...smutné. A nakonec se najde i režisér, který natočí film hlavně včetně těch brutalit, aby měl vysokou návštěvnost, což mi pořád evokuje myšlenku : Řekni mi co točíš (na co jdeš do kina) a já ti povím, kdo jsi!
Brutální, neuvěřitelné, kruté.. nicméně mě ani jednou nenapadlo knihu odložit.. dočetla jsem a jsem za to ráda.. ale upřímně, nevím jestli budu chtít vidět filmové zpracování.
K Nabarvenému ptáčeti jsem se dostala přes chystaný film pana Marhoula, jehož natáčení jsem měla tu čest se na jeden den zúčastnit. V té době jsem o knížce nevěděla zhola nic, řečeno nám bylo to, že děj je o židovském chlapci, který se ukrývá před válkou kdesi na východě a zažívá všemožné útrapy. To je ale velmi zkreslené pojetí - Nabarvené ptáče není primárně kniha o válce. Dokonce není primárně ani o židovské perzekuci. Nicméně obojí románem prosakuje jako krev přes tenký obvaz. Válka slouží jako kulisa, jako mocný spouštěč strachu a s ním spojených xenofobních projevů vůči malému černookému a černovlasému klukovi, tvoří podhoubí pro páchání nejneuvěřitelnějších krutostí, tady ale nikoliv ze strany "nepřítele", ale obyčejných lidí. O to bolestnější a krutější čtení to je.
Jsem daleka tomu komukoli tuhle knihu doporučovat, protože popisovaných brutalit je tu opravdu nepočítaně. Dokonce i vím, že už si jí znovu nikdy nepřečtu, což ale neznamená, že ve mě nevyryla hlubokou rýhu a že na ní jen tak zapomenu. Právě naopak - je to jedna z knih, které s vámi po přečtení zůstanou už pořád. Proto k ní přistupujte obezřetně a po předchozím zvážení toho, že všechny uvedené nechutnosti dokážete zpracovat. Protože pod tímhle bahnem je skryto spousta myšlenek, o které by bylo škoda přijít...
Krutá a drsná kniha v kruté a drsné době druhé války (jasně že světové, pro hnidopichy). Nevím jestli je vůbec možné, toto dílo převést na filmové plátno, a jestli bude i koukatelné, pokud tam mají být i krutosti popsané v knize. (V dnešní kinematografii už je těch krutostí víc než dost a podle mě se režiséři předhánějí kdo je krutější.) Ale neměl jsem psát o knize? Jenže co napsat o takovém díle, kde na každé stránce máte ústa otevřená překvapením, v očích děs a jímá vás hrůza od chování lidí vůči malému klukovi, i vůči sobě, v době, která je ještě horší než ten nejhorší sen. Knihu jsem přečetl na jeden zátah (teď se divím), ale už si ji nikdy víc nepřečtu. Mám to tak u knih, které ve mě zůstávají navždy uložené.
Ambiciózní plán režiséra, scenáristy a producenta Václava Marhoula převést na filmové plátno tento světově proslulý román spěje k finální realizaci… Minulé léto se na našich šumavských lokálkách natáčela jedna ze sekvencí filmu – parní vlak a osm vagonů vezou vězně do koncentráku. V hlavní roli se představí devítiletý Petr Kotlár z Českého Krumlova… Ano, přiznávám. Impulsem pro přečtení knihy byl zmíněný filmový fragment. Knihu jsem totiž léta odkládal na později. Tak jako člověk odkládá nepříjemné povinnosti… A to přestože jsem přesvědčen, že tuto knihu (stejně jako knihu Jako zabít ptáčka) by měli číst především mladí.
Nabarvené ptáče je brutální jaksi mimoděk. Neuvěřitelnou a permanentní krutost, kterou chlapec prožívá, si sám pro sebe snaží poskládat do pochopitelného a přijatelného vzorce. Chvíli pohan, chvíli úporný katolík, chvíli neúprosný marxista. Na pozadí zuří druhá světová válka, ale ta tu hraje pouze roli (byť důležité) kulisy. Zásadní je intenzivní strach vesničanů z neznámého, z cizího, ze zdánlivě nepochopitelného. Jejich nevědomost, omezenost a bezbřehá krutá zloba. Strach hejna z nabarveného ptáčete. A stejně jako to hejno se i oni k jinak zbarvenému lidskému ptáčeti chovají tvrdě a nekompromisně, s pocitem podivné spravedlnosti a v úctě k jakémusi zvrácenému řádu. A jen tu a tam jejich světem zabliká zářivé světýlko dobra.
Četl jsem rozhovor s Václavem Marhoulem a novinář se vyptával hlavně na to, zda budou ve filmu ty nejkrutější až hororové scény. Prý budou. Trochu mám strach, že právě tyto scény přebijí to zásadní, co v knize rezonuje. Nekonečný příběh lidské hlouposti, omezenosti a krutosti. Je úplně jedno, zda jsou ti lidé pohané, věřící katolíci, či nevěřící bolševici. Je jedno, zda zuří temný středověk, druhá světová válka, nebo zdánlivě korektní jednadvacáté století. Tohle temno uprostřed lidské duše stále doutná a stačí malá jiskra, aby opět vzplálo a ujalo se vlády…
Kniha není zrovna snadnou ke čtení. Naturalistický popis násilí v jeho nejsyrovější podobě vyhnán ještě o pár stupínků výše. Pod nánosem sadistických výlevů, znásilnění a jiných kontroverzních témat se příběh odehrávající z pohledu mladičkého chlapce zdá lehce zacyklený a místy je lehce předvídatelný (když pominu další a další způsoby kreativního mučení).
Celková koncepce knihy však dává smysl, zdánlivě utopické bloudění hlavní postavy skrze utrpení může být symbolem pro podobnou cestu mnoha lidí či celých národů. Brutalita dodává knize notnou dávku kontroverze, která dokáže čtenáře popudit či zaujmout a rozvést tak dialog o celé tématice dané doby.
V kontextu současné politiky polské vlády a jejím vztahu k tématu spolupráce polského obyvatelstva s nacisty za války je zajímavé pozorovat vztah polských vesničanů a Židů, respektive vyjadřovanou nenávist od vesničanů k Židům a "cikánům".
Knihu doporučuji těm, kteří jsou si jisti, že zvládnou unést její nutnou brutalitu a vnímat pak i příběh, který má co předat. Je dobré se touto tématikou zabývat, ač to není téma, při kterém se člověk láme v pase smíchy.
Kniha se nečte lehce, člověk při jejím čtení ztratí víru v lidskost. Po jejím přečtení jsem na ni musel neustále myslet a dokola ji rozebírat a analyzovat. Už teď vím že jsem ji nečetl naposledy ale že se k ní vrátím. Je to určitě kniha která není pro slabší povahy, spousta lidí ji odloží už při čtení první nebo druhé brutální scény. Jsem zvědavý jak se s její filmovou adaptací popere pan Marhoul.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítě
Autorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Pěkně drsné. To jsem tedy zvědavá na film.