Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542908/bmid_nabarvene-ptace.jpg
4
1508
1508
„Nabarvené ptáče se marně snažilo přesvědčit svoje soukmenovce, že je jedním z nich.“ V prvních týdnech druhé světové války, na podzim roku 1939, poslali rodiče svého šestiletého chlapce z jednoho velkého města ve východní Evropě do bezpečí jedné vzdálené vesnice. Za okupace a ve válečném zmatku, kdy docházelo k neustálému přesunu obyvatelstva, rodiče ztratili spojení s člověkem, který jejich dítěti našel prozatímní domov na vsi. Mezitím chlapcova pěstounka zemřela a opuštěné dítě putovalo samo od vesnice k vesnici. Někdy mu lidé poskytli přístřeší, jindy ho odehnali…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Originální název:
The Painted Bird, 1965
Interpreti: Jiří Köhler , Jan Kačer
více info...
Přidat komentář
Kniha, která nutí k zamyšlení a nad kterou - ať chcete, nebo ne - přemýšlíte... Opět se nabízí srovnání filmu a knihy a já naprosto chápu, proč se Václav Marhoul rozhodl tento námět zpracovat...
Tak brutální, silnou a dojemnou knihu jako Nabarvené ptáče jsem ještě nikdy nečetla. Na film jsem se už od začátku nebyla schopná dívat, a už to ani nikdy nebudu zkoušet. Je to strašné a také mistrovsky napsané.
Zásadní kniha, která ukazuje, kam až dokáže člověk ve svém chování zajít, chování, které ani válečný útisk nemůže omluvit. Kniha, která toho má v sobě víc, než by se mohlo na první pohled zdát. A samozřejmě, i vzhledem k současným událostem, kniha nadčasová a varovná.
V knize se v ruzne mire koncentruje snad vsechno zlo na svete. To je studnice krutosti, surovosti, beznadeje, smrti, smutku, bolesti...
Kolikrat jsem knihu i rychle zavrela a odhodila.
Tim, ze je psana z pohledu naivniho ditete, je to o to znasobene.
I kdyz jde o fikci, celou dobu mi hlavou litala myslenka, jak se v teto dobe vlastne mame krasne a ze bychom meli byt vdecni.
Kniha vlastne mozna nahradi par sezeni u terapeuta nebo Vas k terapeutovi dostane.
Opravdu doporucuji idealne vsem, ale je mi jasne, ze to doctou jen silne zaludky.
Knize bych dala 5 hvezd, je vyborna, ale proste nemuzu, protoze je to vlastne tematicky to nejhorsi, co jsem kdy cetla.
Hodně brutální, po 4 kapitolách jsem si říkala to přece není možný.. A neni :)
moc nechápu doslov, kde se autor snaží přesvědčit že to byla pravda..
Příběh malého židovského chlapce, který se během druhé světové války ukrývá v zaostalých vesnicích kdesi v oblasti východního Polska a Ukrajiny. Kvůli odlišnému vzhledu se mu od místní obyvatel dostává krutého zacházení a šikany.
Podle omezených názorů vesničanů a podivných zvyků a pověr bych klidně věřila, že se příběh odehrává někdy v 19. století. Velice zajímavá kniha o rasismu a hrůzných válečných poměrech. Rozhodně stojí za přečtení a zamyšlení.
Tuhle knihu jsem cetl davno, kdyz se o ni jeste u nas moc nevedelo. Vzdycky jsem ji nekomu doporucil a vsichni byli nadseni. Ta nestrojenost s jakou autor pojednava o utrpeni maleho chlapce je chytlava, prestoze je velmi kruta.
(SPOILER) Jednu hvězdu dávám za to, že jsem knihu přečetla velmi rychle. A z toho čtení jsem se přistihla, jak se šklebím odporem. Jinak doufám, že je to pouze fantazie chorého mozku a že se nikdy nikde nikomu nic takového nemohlo stát. Za války se sice děly kdovíjaké hrůzy, ale válka přece nestvořila bandu tupých úchylů prznících zvířata a děti, nebo monstrum, které z žárlivosti dokáže někomu jen tak vydloubnout oči lžící... Tohle přece nemá s válkou nic společného, je to jen přehlídka hnusu a zvrácenosti. Autor dal malému hrdinovi zabrat, když ho posílal od čerta k ďáblu a nenechal ho mezi těmi brutalitami odpočinout u jediného normálního člověka. Tuhle knihu, ač nechci, jen tak z hlavy nedostanu. Kam se hrabou všechny thrillery, co jsem četla. Oproti Ptáčeti nevinné pohádky.
Musím povedať, že nemám nič proti naturalizmu, hoci toto už bol čistý perverzný brutalizmus. Spočiatku ma tie kruté a odporné scény desili, lebo človeku zrazu dojde, aké sa vo vojne diali všelijaké "zrudnosti". Postupne mi však prišlo, že každá nová kapitola je len vŕšením ďalšieho a horšieho zla, po jednej krutej scéne následovala ďalšia, ešte krutejšia a ešte perverznejšia, atd... A takto to v podstate išlo celú knihu, takže niekde v prvej tretine som sa dostal do fáze, že sa ma tá krutosť vlastne už ani nedotýkala, a bolo mi to všetko jedno. Chápem, že autor sa snažil popísať extrémny stav ľudstva, v ktorom je človek človeku vlkom, a všetci sa správajú ako naprosté hovadá. Ale mne prišlo toto vŕšenie svinstva už potom neefektívne, proste ma to nezasiahlo až tak, ako autor predpokladal. Vlastne je to škoda, lebo inak je to dosť dobre napísané - vyrozprávané pohľadom malého chlapca a číta sa to skvelo! Ale je to proste tak vykonštruované, až to stráca na dôveryhodnosti...
Dvě hvězdičky jsem dala ze soucitu, autor byl, podle mne , duševně nemocný člověk.
Vůbec se nedivím, ze v Polsku kniha vzbudila pohoršení a Kosiński se po zbytek nešťastného života prakticky skrýval v cizině.
Příběh byl vycucaný z prstu, nikde na světě neexistuje země, kde by žili JENOM bezcitní lidé, ani v Polsku, samozřejmě.
Autor vyzvracel svoji nenávist ke gójům, jistě ne bezdůvodně, muselo ho v životě potkat něco opravdu moc zlého, když viděl svět v tak temných barvách.
Knihu jsem si půjčila ze zvědavosti, chtěla jsem vědět, o čem bude Marhoul točit film.
Dočetla jsem to jen s největším úsilím, myslím, že nejlíp by si početli psychiatři.
Kniha velmi násilná a brutální, ale i přesto unikátní a hodně obrazotvorná. Nemohl jsem se odtrhnout, ale musel číst s přestávkami, některé scény opravdu téměř k nevydržení.
(SPOILER)
Asi nemusím být psycholog, abych tušila, co je autorovou uchylkou... Kniha je cirkus násilí, brutality, nenávisti a bolesti. Není tu jedna jediná pozitivní postava, jeden jediný zdravý vztah. Téměř "normální" reakce jsou popisovany jen když manželé brání své manželky před znásilňováním. Vše je vyšponované do nejdrsnejsich podob, mučení a znásilnění je popsané do detailů, ani kousek není ponechán fantazii.
Nemůžu se zbavit dojmu, že tohle všechno mělo čtenáře šokovat a způsobit nevolnost. Jako krvavý film. Některé pasáže hrají na city, scéna s koněm se zlomenou nohou, který s radostí olizne majitele, který ho praští a jde ho zabít nebo králík zaživa stažený z kůže.... Tyhle pasáže mi opravdu vadily. Další mě už jenom rozcilovaly.... Muž znasilnujici ženu, který v ní uvízne jako když soulozí psi...obcování s kozlem....
Nepochybuji, že válka dělá z lidí bestie a jsem přesvědčena, že se všechno, co je v knize mohlo stát, ale tohle je opravdu koncentrace všeho nejhoršího...a ve finále už mě ty brutality ani nebavily...
O této knížce jsem se se dozvěděla náhodou před cca 2 lety kdy se natočil film po zjištění že existuje kniha jsem začala pátrat. Objevila jsem nové vydání v knihkupectví a okamžitě jej koupila.Knížku sem přečetla v rekordním čase a opravdu výborná je jen škoda že je podle skutečného příběhu malého chlapce.Až to bere dech.
Do četby jsem se pustila, aniž bych tušila, do čeho jdu. Věděla jsem jen, že se týká 2. světové války. A byl to opravdu masakr.
U knihy jsem u každé stránky uvažovala, zda mám pokračovat dál. U četby mi bylo fyzicky i psychicky nevolno. Je to velice smutná a depresivní kniha, plná násilí a z jejího konce čiší beznaděj.
Je psána v ich-formě, proto jsem ji povazovala za autobiografii, ale ještě v průběhu četby knihy jsem si o autorovi a okolnostech vzniku knihy vyhledala informace a zjistila, že autor nic z popisovaného na vlastní kůži nezažil, což se přiznám bylo pro mne nepříjemným překvapením a i zklamáním. Popisy vesnických zvyků a místní tmářství se mi pro polovinu 20. století zdály nepravděpodobné.
Nicméně, témata, která kniha otevírá, jsou ožehavá a důležitá. Proč lidi jinakost trestají? Je výhrou válečné hrůzy přežít? Jak pracovat s traumatizovanými jedinci?
Tohle je samoúčelný festival násilí, protkaný simplicistními metaforami. Plus si zaslouží snad jen za dětsky jednoduchý a věcný jazyk, který však ztrácí důvěryhodnost ve chvílích, kdy se autor vyžívá v popisech bezuzdné krutosti. Pokud hledáte nějakou dokumentární hodnotu, tady jí najdete zhruba stejně jako v knihách Svena Hassela, jediný rozdíl je v tom, že zde hraje hlavní roli oběť válečných zločinů a ne jejich pachatelé.
Chápu, že v roce 1965 nebyly válečné hrůzy ještě tak moc prošlapaná cesta, ale nemohl jsem se během čtení románu zbavit pocitu efektnosti. Je mi vlastně jedno, jestli je to autobiografické či fiktivní (a mám dojem, že to trápí spíš autora než čtenáře), ale to vršení hrůz hrálo jen na efekt, jinak si nedokážu vysvětlit tu Kosinského obsesi chladného popisu hrůz.
Kompozičně je to docela rafinované – každá kapitola je jedním místem, kam přijde, což je pro čtenáře sugestivní, protože po dočtení kapitoly ho zajímá, do jakého strašného prostředí se nebohý hoch opět dostane. Jenže tento koncept jako by neměl konce. Přijde, lidi jsou na něj zlí, něco strašného se stane, chlapec odejde. Když se k tomu přičte Kosinského ukecanost (sebemenší zajímavý moment musí doříct, aby to ani nejméně pozornému čtenáři neuniklo), stává se z toho docela ubíjející záležitost.
Taky perspektiva chlapce se mi nejeví zcela využitá. Zpočátku působí hoch spíš jako průvodce, který nás provede místy, kde bují násilí. Později se do něj přece jenom vtiskne prostředí, třeba motiv odpustků je perfektní. Chlapec se kvůli nestabilnímu prostředí stává lehce ovlivnitelným, naivním, nemá se ke komu upnout.
Posledních 30 stránek už stálo za to. Návrat do "normálu", pocit odcizení, touha se pomstít. Zkrátka všechno, co nám neprozradila anotace, stojí za to.
Popisy krásné přírody stojí v kontrastu s brutalitou, chladnokrevností a nevlídností. Na vesnici bychom stěží hledali nepatologický vztah. Silná křesťanská víra jako by nebyla žádnou zábranou před páchaným, ale naopak eskalátorem, protože jiné náboženství si bídu zaslouží.
Doslov od samotného autora knize moc nepomáhá. Netřeba si knihu obhajovat, netřeba ublíženě reagovat na kritiku – ještě když pochází z totalitního státu. My víme, Jerzy, víme to.
Podíval jsem se zdrceně na Mlčouna. Zíral nevěřícně na prodavače. Když zachytil můj pohled, popadl mě za ruku a rychle jsme z tržiště zmizeli. Jakmile jsme se dostali na cestu, padl do trávy a plakal, jako kdyby zakoušel strašnou bolest. Mumlal něco do země. Slovům jsem však nerozuměl. Bylo to poprvé, co jsem slyšel jeho hlas.
(s. 223)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítě
Autorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Taková brutalita a zvěrstvo, že mi to nahlodává důvěru v reálný podklad a v celkový smysl díla. Konspirace ohledně původu autorova díla mi ve výsledku přijdou zajímavější než dílo samotné. Naturalismus zřejmě nebude můj oblíbený žánr a už to nebudu pokoušet. Za nejzajímavější část knihy považuji příběh o nabarveném ptáčeti mezi ostatními.