Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
Druhé vydání „autobiografického“ románu. Líčí osud malého židovského chlapce, který sám prožil druhou světovou válku na zaostalém venkově kdesi v prostoru východního Polska či Ukrajiny. Osamělé dítě působilo jako vetřelec a ve vypjatém období aktuálního ohrožení bylo vystaveno všem myslitelným útokům primitivních venkovanů a hrůzné válečné poměry mělo zostřeno svou odlišností a samotou. Ve chvíli životního ohrožení se chlapec dostal mezi rudoarmějce a u nich se poprvé setkal s lidským zacházením a porozuměním. Poválečné setkání chlapce s rodiči pak nebylo vůbec snadné. Práva k filmovému zpracování zakoupil Václav Marhoul.... celý text
Přidat komentář
Geniální kniha pro DOSPĚLÉ. Těším se na film, protože Václavu Marhoulovi věřím, i když netuším jak se tolik hrůzy dá natočit. Nemohu zatím víc hodnotit, ještě nějaký čas budu mít tento příběh v hlavě, to byla děsivá doba a děsívá místa.
Knihu jsou přečetl kvůli srovnání s připravovaným filmem s českou režií Václava Marhoula.
Příběh postavený na chování uzavřených komunit i jednotlivců k neznámým příchozím hledajícím pomoc v dobách, kdy vlastní přežití a přežití blízkých je v ohrožení a vyrovnání se s vinnou za jejich osud, objevení skryté krutosti v lidech, fanatismů a sociální negramotnosti.Silný příběh plný emoci, který boužel ukazuje, čeho jsou lidé schopni napříč dějinami a je k zamyšlení, kde tohle začíná a jak k tomu přistupovat a zastavit to.Je začátkem šikana na školách a koncem vyhlazování celých národů? Tato kniha je absolutní literární skvost, kterému chybí jen Nobelova cena.
Měla by být povinnou četbou.
Řekla bych, že jsem snad nikdy nečetla tak negativistickou knihu.
To, že na můj vkus je až příliš brutální a naturalistická je jedna věc, ale druhá věc je, že všichni jsou v podstatě hození do jednoho pytle. Celý svět je zlý, krutý až brutální. Nakonec v podstatě snad i samotný vypravěč.
Nerozporuju, že válka dělá z lidí zvířata, ale vadí mi to nastavení, že úplně ze všech. Možná jsou situace, ve kterých by se z každého stal třeba i vrah, ale tyto situace určitě nepotkají ani za války úplně všechny lidi.
Zezačátku jsem musela knížku dávkovat, později už čtenář asi taky otupí, ale můj hněv se obrátil spíš vůči autorovi, než vůči "zlým" postavám knihy.
Kniha je hodně kontroverzní a sama z ní mám rozporuplné pocity, v podstatě bych ji spíš nedoporučila než doporučila, i když se mi zdá zase poměrně kvalitní.
Oproti jiným, byť i depresivním knihám, jsem se neponořila do knihy, ale raději zůstala jen jako pozorovatel z dálky. Možná pud sebezáchovy? Víc jsem přemýšlela nad pohnutkami spisovatele k psaní takových věcí, než nad samotným dějem. A v této souvislosti mě vůbec nepřekvapuje, že autor ukončil svůj život vlastní rukou.
Dávam plný počet. Príbeh malého pravdepodobne židovského chlapca, ponechaného napospas ľudskej zlobe, tuposti a zabednenosti, počas druhej vojny v Poľsku. Po prečítaní predchádzajúcich komentárov som sa pripravil na drsnú a perverznú jazdu, ale nebolo to zas až také drsné, ako som čakal. V žiadnom prípade však nešlo o prechádzku ružovým sadom.
Kniha, ktera se da zaradit mezi sci-fi, popisuje neco co se nestalo, krasne je o teto knize napsano v knize Prumysl holokaustu kde autor Finkelstein žid popisuje jak je nekdy holokaust zneuzivan a uvadi tuto knihu jako jednu z ukazek vymyslu.
Původně jsem myslel že knihu nedočtu. Po pár dnech jsem se ale vrátil a dobelhal se až k doslovu, který mi pomohl se zorientovat v pohledu na knihu.
Pro mne až příliš brutality, násilí a úchylností, stejně jako zaostalých tmářských vesničanů. Nic pro mne. Dokonce jsem nějak emocionálně nepřilnul ani k hlavní postavě. Bylo to vše hnusné, ale bylo mě to fuk. Proto tak nízké hodnocení.
Surová kniha plná krve, násilí, znásilňování a kontroverze.
Úzkoprsí, omezení vesničané, schopní vidět jen na špičku svého nosu.Ta kniha je tak šíleným způsobem negativní, až mi její četba přivodila téměř depresi a pocit zatracení pro celé zkažené lidstvo.
Brutální výjev ze života malého chlapce, který se z většiny potýká jen s tupostí a surovostí od ostatních lidí. Příběh se odehrává za 2. světové války většinou na venkově, kde obyvatelé mají jiný (pro nás omezenější) pohled na svět a každý se snaží přežít i za cenu cizího života. Kniha svými popisy surových znásilňování, krvavých vyvražďování či jiných brutálních činů vyvolala vlnu nevole, jak sám píše autor v doslovu knihy. Podle mě nesmíme za žádnou cenu zavírat oči před naší minulostí, ať je sebevíc hnusná a odpuzující, jen tak se můžeme poučit z chyb našich předků a stejné chyby už nedělat.... Ano, v tomhle jsem hodně naivní, ale věřím, že takovéhle knihy mají stejný dopad na valnou většinu z nás. Amen :-)
Knihu jsem nedočetla, nedovedu tedy objektivně hodnotit. Nepochybně je to kniha, která vyvolává debaty . Velice čtivě napsáno, krásný literární styl, to rozhodně nezpochybňuji, ale jinak, ač mám načteno docela dost silných témat, tohle bylo na mě prostě moc. Moc násilí, perverzností - není pochyb že i takové věci se dějí, ale nemám chuť o nich číst v takových detailech. A že se někdo pustí do filmového zpracování, to je pro mě naprosté šílenství ...
Tak si říkám, co je člověk - dítě schopen zvládnout prožít - přežít .... ? Na filmové zpracování jsem zvědavá, myslím, že pan Marhoul, udělá knize čest, že se smysl neztratí.
Kniha, která mě hodně vzala, hodně dala a nikdy nebudu litovat, že jsem ji četla. Jsem nadšená :)
Těžká četba o těžké době, myslel jsem, že mě nic nerozhází, ale stejně mě nakonec kniha dostala... Hodnotit nebudu, myslím, že by to nebylo objektivní. Nabarvené ptáče se nedá zaškatulkovat.
P.S.: Na film do kina nepůjdu.
„Možná se ze světa brzy stane jedna velká spalovna lidí“.
Útlá knížečka, o to zásadnější. Dojem, který zanechá je nepopsatelný, slabší jedinci snad aby raději knihu odložili. Vidím zde dvě roviny, vlastně tři. První je přímočarý příběh malého odlišného chlapce v průběhu druhé světové války, jeho boj o přežití, každodenní zápas s předsudky okolí. Naturalistické popisy situací, do kterých se dostává, jsou víc než výmluvné. Svět je krutý, hnusný, zlý. Životu dominuje násilí, mučení, hrůza a zase mučení, týrání, psychické a fyzické. Šílenství, ale zároveň v podstatě náboženské vytržení („desetitisíce odpustků nashromážděných v nebi, určitě si tam toho někdo už musel všimnout!!“). Čtení je čirá deprese, naivní pohled dítěte v kontrastu se syrovou hrůzou. A když už čtenář nabude dojmu, že nadešla chvíle bezpečí a klidu, nečekaně, během několika málo vět je znovu vržen do hurikánu násilí, syrovosti, krutosti, často vůči protagonistovi.
Druhá rovina, kterou vidím, je skrytá. Kam až je člověk schopen zajít při absenci práva a autority? Kde je hranice lidské krutosti? Právo a civilizace, myšleno instituce, tedy jedna forma násilí jako hráz proti nekontrolovanému násilí. Nebo právě naprostá absence násilí (práva) a tímto uvolněná cesta jakýmkoliv krutostem (násilí)? Zde opět platí, že „člověk je lidský pouze v lidských podmínkách“ (Gustaw Herling-Grudzinski). A kam do toho zapadá kolektivní ideologie? Bez ohledu na –ismus, popř. to zda je ideologie teistická nebo ateistická. Lze srovnat v proměně chlapce v závěru knihy. Proměna nevinnosti ve zlobu, Bůh zemře, aby ho nahradil jiný bůh = Stalin a Marxismus. Za povšimnutí stojí též úvahy o kolotoči páchání zla a stupňujících se „odměnách“, jednoduše vyjádřeno větou „Stěží jsem si dovedl představit odměnu, jakou by si zasloužil člověk, kterému se podařilo vštípit všem světlovlasým a modrookým lidem trvalou nenávist ke všem ostatním lidem snědé pleti“.
Třetí rovina je pak čistě faktická. Zážitky korelují s poznatky historiků o silné prevalenci antisemitismu mezi běžnou neněmeckou populací (vesničani, plní strachu, pověrčivosti, víry v nadpřirozeno) tehdejší Evropy. Autor to vyjádřil víc než jasně větou „Konečně Bůh Židy potrestal za to, že ukřižovali Ježíše a jako prostředníky si vybral Němce“. Doporučuji výbornou knihu Černá zem od T. Snydera, kde se tomuto autor věnuje detailněji vč. historických zdrojů, vč. úvah proč právě židovské populace v tehdejší východní Evropě zaplatili tak strašlivou cenu.
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale kdo se vyžívá v násilí, mučení a perverznostech, není normální. Jediné pozitivní je, že všechny ty hnusárny nerealizuje, ale jen o nich píše/filmuje. Můžu psát o násilí, ale jakmile se v tom začnu vyžívat a rochnit a hrabat se v detailech, asi bych měl vyhledat psychiatra. Zajímavé, kolik čtenářů je ochotno to číst a ještě dávat plný počet. Ono je pěkné zaobalit vysvětlení do klišé typu "taková je válka", "tak krutí jsou ve skutečnosti někteří lidé" a "jsou to autentické pravdivé zážitky" - přičemž o tom posledním bych pochybovala, na to je těch zrůdností přece jen příliš. Ale pravda bude spíš taková, že dotyční jsou násilím vlastně fascinováni a přitahuje je. Proto ta častá vyjádření: knihu jsem odložil, ale nedalo mi to a zase jsem se k ní vrátil. Co mu nedalo? Jak to dopadne? To přece každý ví. Kdepak, nutkání číst dál spočívá jen v té skrývané touze po popisovaném násilí. Jenže kdo by si to přiznal, že. Vskutku, plno lidí je ve svém nitru zvrácených, jak tu mnozí recenzenti zmiňují. Ostatní s první hnusárnou knížku zahodí.
Brutální čtivo o osudu malého chlapce poslaného za války na venkov pomezí Východního Polska a Ukrajiny.
Kluk potká více méně jen barbary. Bijí ho a nejrůznějším způsobem fyzicky trestají za kde co. On vždy uteče, aby potkal další podobné.
Vylíčené příběhy se ale stejně liší. Někteří jeho "pěstouni" jsou jen hloupí, pověrčiví a lstiví. Jiní ale zajdou do krajnosti mučení.
Hrdina je též svědkem nejednoho syrově popsaného znásilnění, nebo vraždy. Styl vyprávění a jazyk příběhu jsou ale výborné. Popisují události prostě věcně - tak, jak to v životě chodí a chodit bude. Válka je zde jen takový vzdálený strašák, v chlapcově okolí ji připomínají spíš bitky místních a partizánů, různých skupin vyvrhelů a násilí mezi jednotlivci.
Slabším povahám nedoporučuji, já jsem ovšem za takové příběhy ráda. Na nic si nehrají a vyprávějí o podstatě života, jaký je.
Mít děti, tuhle knížku jim nedovolím číst, dokud jim nebude aspoň dvacet. A to myslím v dobrém - některé obrazy po přečtení ani po letech nedostanete z hlavy. Výborně zachycený proces drsného zrání malého kluka vytrženého z přirozeného prostředí a donuceného bojovat o holý život v podmínkách, které si nikdo asi ani v nejmenším nedovedeme představit. Troufám si tvrdit, že po přečtení tohohle díla vám všechny ty popisy brutalit, smrtí a násilí v beletrii budou připadat jaksi... prázdné. Protože jsou více méně vycucané z prstu. Tohle je něčím jiné. I když to samozřejmě nelze považovat za dokument, jako svědectví je román víc než výmluvný. Zvláště pak, přihlédneme-li k tomu, že autor později, v dospělosti, v americkém exilu spáchal sebevraždu...
Tak ako pri Merleho Smrt je mým řemeslem tak aj pri tejto knihe budete cítiť, že sa vám kniha veľmi páči, ale nebudete vedieť prečo. Je tam veľa zla, násilia a nepravosti a vy budete stále viac a viac tužiť potom aby sa z toho hlavný hrdina dostal živý a zdravý a bude vás to nútiť čítať stále ďalej a ďalej.
Hlavní postava každého správného románu má projít životním vývojem, v Nabarveném ptáčeti se to daří nadmíru. Malý hrdina se na 250 stranách díky drsnému drilu polského venkova prolezlého během druhé světové války surovým násilím, pověrčivostí, rasismem a nevázaným sexem (ano, včetně rodiny a zvířat) změní z naivního klučiny v citově prázdného mladého komunistu, který ztratil během několikaletého odloučení jakýkoliv vztah k rodičům. Velice drsné čtení, občas na hranici uvěřitelnosti, ale kdo jsem já, abych soudil, co mohl zažít malý cikán (nebo žid?) během exilu mezi negramotnými vidláky z východu?
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítě
Autorovy další knížky
2019 | Nabarvené ptáče |
1995 | Byl jsem při tom |
1996 | Kroky |
2005 | Schůzka na slepo |
2010 | Kokpit |
Kniha se mi nelíbila, špatně se mi četla. Nebyl v ní snad jediný dialog. Možná bych pochopila, že autor chtěl ukázat krutost, agresi a zlobu za války v kontrastu s nevinností a bezbranností v podobě dítěte, ale té negace bylo až příliš.