Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86147/bmid_nabarvene-ptace-Yh7-86147.jpg
4
1519
1519
„Autobiografický“ román líčí osud malého židovského chlapce, který sám prožil druhou světovou válku na zaostalém venkově kdesi v prostoru východního Polska či Ukrajiny. Osamělé dítě působilo jako vetřelec a ve vypjatém období aktuálního ohrožení bylo vystaveno všem myslitelným útokům primitivních venkovanů a hrůzné válečné poměry mělo zostřeno svou odlišností a samotou. Ve chvíli životního ohrožení se chlapec dostal mezi rudoarmějce a u nich se poprvé setkal s lidským zacházením a porozuměním. Poválečné setkání chlapce s rodiči pak nebylo vůbec snadné.... celý text
Přidat komentář
Konečně jsem se nějak dokopal k tomu, abych tuto knihu okomentoval. Rozhodně na mě zapůsobila a je dobře, poutavě napsaná, o tom žádná. Ovšem fakt, že jde o fikci a ne o (auto)biografii, tomu za mě dost ubírá. Takhle je kniha prakticky jen výčet zvěrstev, předsudků, pověrčivosti a rasismu. Násilí a zvrácenost se stupňují, ale po úvodním wow efektu už to trochu vyšumí do ztracena. Kvůli stáří vypravěče se tu navíc nedočkáte žádných hlubších myšlenek nebo názorů k zamyšlení.
Četla jsem ji asi rok, protože vždycky letěla po pár stránkách do kouta. Výborné téma zničené žaludeční nevolností.
Šokující pro mě není ani tak samotná kniha - lidé jsou různé a touha popisovat odpornosti je obvyklá v každé psychiatrické léčebně - ale reakce čtenářů na ni v tomhle šíleném světě. Dá se z nich vysledovat, jak se lidská psychika vyvíjí a co snese...Kdyby tohle vyšlo před sto lety, naši předkové by nevěřili a týden by zvraceli. Dnes to většině lidí "jakože" vadí, ale dají plný počet hvězd...smutné. A nakonec se najde i režisér, který natočí film hlavně včetně těch brutalit, aby měl vysokou návštěvnost, což mi pořád evokuje myšlenku : Řekni mi co točíš (na co jdeš do kina) a já ti povím, kdo jsi!
Příběh malého chlapce, který putuje od vesnice k vesnici během druhé světové války a potýká se s rasovou nenávistí a krutým násilím vůči němu.
V knize je všechno - násilí na lidech, zvířatech, dětech, zoofilie, pedofilie, incest… a to vše ze strany primitivních zfanatizovaných buranů.
Bylo to hodně morbidní, ale počítala jsem s tím. Bavilo mě to. Kniha je opravdu dobře napsaná. Sice jsem 99% času měla šílený vztek, ale byla to dobrá kniha.
Bylo zajímavé, jak se ke konci knihy, sám chlapec stal trýznitelem, toužící po pomstě. Vlastně se mu člověk nemohl ani divit.
Nabarvené ptáče je asi nejdrsnější kniha, kterou jsem kdy četla. Je to kniha o válce, o genocidě, o krutosti lidí. Film jsem neviděla, takže nemohu srovnávat. Myslím, že přečtení knihy mi bohatě stačí.
Opravdu je zde vykresleno utrpení dítěte ve válce tak, že pro mě bylo místy těžké číst dál. Opuštění, boj o holý život. Je zde popsáno, jak krutost druhých zlomí nejen fyzickou stránku člověka, ale také jeho ducha a charakter. Autor vše podává bez jakýchkoliv servítek.
Upřímně nevím, komu bych tuto knihu doporučila. Pokud se vám ale přeci jen dostane do ruky, připravte se na hodně drsný zážitek.
Kdysi jsem četl, že Nabarvené ptáče dělí společnost na dvě skupiny, na ty, kteří knihu zbožňují a uctívají jako mimořádně výjimečné dílo, a na ty, kteří se otřásají hnusem a knihu odloží nedočtenou.
Já patřím do třetí skupiny, a dle komentářů nebudu zdaleka sám, která zmiňovaná nebyla. Knihu jsem přečetl, ale zanechala ve mně takovou pachuť, že si neumím představit, že bych ji vzal někdy znovu do ruky. A přesto na ni, na řadu drobných příběhů, ze kterých je utkaná, vzpomínám velmi často a nemohu ji dostat z hlavy i po tak dlouhé době. A o to snad každému spisovateli jde, ne?
Emočně nejsilněji mě zasáhl osud barvených ptáčat, tolik kotrmelců v žaludku kvůli několika málo větám. Tolik myšlenek, co se Vám honí hlavou. Slova vkládaná do vět mohou být strašnou zbraní.
Tak bohužel... Tady jsem se "sekla" ve výběru. Není to knížka pro mě. Mám syna v podobném věku a prostě jsem ji nedokázala dočíst. Ani nevím komu a hlavně PROČ bych takovou knížku mohla někomu doporučit. Nic mi to nedalo... Že je válka krutá víme všichni i bez takových hrůz svázaných na papíře.
Tahle kniha rozhodně není pro slabší povahy. Je brutální a krutá. Já při čtení cítila odpor, hnus, nevěřícně jsem si pořád opakovala, co to sakra čtu. Slzy v očích. Musím říct, že jelikož jsem milovnicí zvířat, knížka mi způsobila lehké trauma a nemůžu se zbavit některých obrázků, které se mi vytvořily v hlavě. Film rozhodně nechci vidět.
(SPOILER)
Další kniha na doplnění vzdělání, zhltla jsem ji za dva dny, asi abych se déle netrápila. Je to fakt hrozné čtení.
Kdyby sem tam nebyly zmínky o válce (samozřejmě konec byl výmluvný až až), tak mi přišlo, že ta krutost a brutalita si nezadala s krutostí středověku. Maně mě při čtení napadalo, zda skutečně v tom zaostalém světě na východě nebylo víc lidí normálních podle našich měřítek? Tedy hodných, laskavých, ochranitelských vůči dětem? No doporučit úplně nemůžu a film jsem neviděla a vidět nechci.
Edit po půl roce: ubírám hvězdičky; když si na knihu vzpomenu, nemám vůbec dobré pocity, byla to fakt hrozná kniha, promiňte.
Jedno vím zcela jistě, tuto knihu už nechci nikdy znovu číst, bohužel některé obrazy do konce života z paměti nevymizí. I když ne "dle skutečných událostí", skvěle napsáno.
Velmi brutální kniha plná násilí, krutosti a zvěrstvech o malém chlapci protloukajícím se světem během 2. světové války. Věřím, že pro mnoho lidí nedočtitelné dílo, sama jsem měla chuť knihu odložit - a to mám zásadu, že dočítám všechno. Nutno uznat, že bravurně napsaná. Taková nejlepší nejhorší kniha, kterou jsem kdy četla.
Na tento film jsem šla nevědomky do kina s kamarádkami. Nikdy jsem o knižním zpracování neslyšela a nevěděla o čem příběh bude, takže jsem si tehdy koupila popcorn, který jsem si donesla domů, kde další den ležel. V kině děsný zážitek pro všechny zúčastněné, hlavně ty co se tam dostali jako já. U páté kapitoly jsem doufala, že je poslední - ehm. Po letech jsem se dostala i ke knižní verzi. Ta mě zaujala mnohem více i když je ještě o kus děsivější, díky fantazii. A že jí tady je. Kniha rozhodně není pro každého, ale k takovému příběhu se denně nedostanete.
Bylo to velice těžké čtení, hlavně v druhé polovině knížky. Kniha je vcelku plná krutosti a násilí, znásilňování. Chudák chlapec, který tomu musel přihlížet. Určitě není vhodná jako povinná školní četba, jak jsem někde četla.
Chápu, že tahle kniha má rozporuplné hodnocení. Kolem původu vzniku jsou stále spekulace, nakolik byl děj inspirovaný zážitky samotného autora. Příběhu je vytýkána přílišná brutalita, ale tady to funguje trochu jako dvousečná zbraň. Pokud chtěl Kosiński poukázat na zvěrstva, která se děla za války, podařilo se mu to. Ale zvolil velmi nešťastnou formu, která veškeré pokusy o naturalismus odsunula do pozadí a nechala prostor pro veškeré komentáře typu "autor je zvrácenej prasák a tohle je škvár", které se v hodnoceních množí.
Lidi jsou monstra. Lidi jsou schopný zvěrstev, že by jeden nevěřil. Pro běžnýho čtenáře fikcí z prostředí koncentračních táborů, kteří si myslí, že už se otrkali, bude tohle asi taky překvápko. Autor popisuje násilí věcně, přímo a bez vytáček. Problém je (a tady narážím na tu formu), že příběh jede podle šablony - malej kluk se dostává mezi cizí lidi, kteří mu ubližují. Pořád a neustále. Protože je tmavší pleti, pro ně "cikáně", ďáblův pomocník. Který jim uhrane krávy. Přivolá kletby. A podobně. Ačkoli se příběh odehrává v roce 1939 a dál, prostředí vykresluje malé, semknuté komunity, vesničky, plné omezených a pověrčivých lidí, jejichž chování odpovídá spíš středověku (novověku, ale to tak nevyzní, chápeme se, že?). Kluk se dostane do vesnice, něco se semele, klukovi nabančí a pomlátí ho a musí utéct. Tak se to opakuje. Každá taková kapitola obsahuje násilí jak na hlavní postavě, tak na okolních lidech. A stupňuje se. Nevím jak u ostatních čtenářů, ale já po chvíli úplně otupěla a brutalita se mnou již nic nedělala. Protože byla součástí příběhu stejně jako popis střechy nebo plotu. Přehršel násilí a nenávistnému jednání proti klukovi se stalo takovým neměnným, opakujícím se prvkem a téměř vůbec ho nevyvažovala nějaká dobrotivá akce, výsledný dojem je tedy takový, že na světě jsou jen zlí lidé a dobro neexistuje...Protože zlo plodí zlo, kluk se také naplňuje zlostí a přenáší to dál. Dávám tři hvězdy, protože odpad to není, ale veledílo také ne.
Fúha, tak toto bolo ťažké čítanie. Ťažké, tvrdé, silné, smutné, šokujúce a realistické. Bohužiaľ. Bolo to strašnejšie ako ten najhorší horor, lebo najhoršieho zla sa dopúšťajú ako vidíme aj v tejto knihe, Bohužiaľ ľudia. To, čo si musel vytrpieť tento chlapec, bolo neuveriteľné. Veľmi ma to zasiahlo a bude veľmi dlho trvať, kým túto knihu strávim. A budem nad ňou a jej silným posolstvom veľmi dlho premýšľať. Rád by som túto knihu odporučil, ale nemôžem povedať, že každému, to určite nie, pretože sú tam naturalisticky popísané scény mučenia, útlaku, sexuálneho násilia ako aj sexu so zvieratami a kto má citlivé srdce na zvieratká, tak varujem aj pred násilím na zvieratách. Takže odporučiť ju nemôžem každému, len otrlým čitateľom, ale posolstvo má fakt hlboké. Nad iným hodnotením ako plný počet hviezdičiek ani neuvažujem.
Nabarvené ptáče je...
No vlastně vůbec nevím jak knihu popsat...
Příběh je plný krutosti a násilí. A to až takového z kterého se vám opravdu zvedne žaludek a já měla co dělat, abych knihu neodložila.
Chápu že je tato kniha v mnoha zemích považována za kontroverzní, ale myslím si že autor tu dobu vylíčil zcela přesně. Byla to opravdu doba temna.
Velmi těžké čtení.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítěAutorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Knihu jsem četla, asi ze zvědavosti. Tolik je o ní napsáno a hodně rozporuplně, tak jsem si chtěla vytvořit vlastní názor.
O čem je asi netřeba znovu psát. Tolik zvráceností, hnusu a šílenosti. Vždyť to by otřáslo i dospělými natož s tak malým chlapcem. Ono rčení Člověk člověku vlkem zde padá na velmi úrodnou půdu. To mnou ani Tolik, ale neotřáslo.
Co mě, ale nenechalo klidnou byla část nabarvených ptáků. Jako alegorie to nebylo vůbec špatné a mělo to i hloubku. Ostatní jsou jen zvěrstva, hnus, plejáda uchýlek, zla a lidské hlouposti.