Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86147/bmid_nabarvene-ptace-Yh7-86147.jpg
4
1521
1521
„Autobiografický“ román líčí osud malého židovského chlapce, který sám prožil druhou světovou válku na zaostalém venkově kdesi v prostoru východního Polska či Ukrajiny. Osamělé dítě působilo jako vetřelec a ve vypjatém období aktuálního ohrožení bylo vystaveno všem myslitelným útokům primitivních venkovanů a hrůzné válečné poměry mělo zostřeno svou odlišností a samotou. Ve chvíli životního ohrožení se chlapec dostal mezi rudoarmějce a u nich se poprvé setkal s lidským zacházením a porozuměním. Poválečné setkání chlapce s rodiči pak nebylo vůbec snadné.... celý text
Přidat komentář
Brutální čtivo o osudu malého chlapce poslaného za války na venkov pomezí Východního Polska a Ukrajiny.
Kluk potká více méně jen barbary. Bijí ho a nejrůznějším způsobem fyzicky trestají za kde co. On vždy uteče, aby potkal další podobné.
Vylíčené příběhy se ale stejně liší. Někteří jeho "pěstouni" jsou jen hloupí, pověrčiví a lstiví. Jiní ale zajdou do krajnosti mučení.
Hrdina je též svědkem nejednoho syrově popsaného znásilnění, nebo vraždy. Styl vyprávění a jazyk příběhu jsou ale výborné. Popisují události prostě věcně - tak, jak to v životě chodí a chodit bude. Válka je zde jen takový vzdálený strašák, v chlapcově okolí ji připomínají spíš bitky místních a partizánů, různých skupin vyvrhelů a násilí mezi jednotlivci.
Slabším povahám nedoporučuji, já jsem ovšem za takové příběhy ráda. Na nic si nehrají a vyprávějí o podstatě života, jaký je.
Mít děti, tuhle knížku jim nedovolím číst, dokud jim nebude aspoň dvacet. A to myslím v dobrém - některé obrazy po přečtení ani po letech nedostanete z hlavy. Výborně zachycený proces drsného zrání malého kluka vytrženého z přirozeného prostředí a donuceného bojovat o holý život v podmínkách, které si nikdo asi ani v nejmenším nedovedeme představit. Troufám si tvrdit, že po přečtení tohohle díla vám všechny ty popisy brutalit, smrtí a násilí v beletrii budou připadat jaksi... prázdné. Tohle je něčím jiné. Zvláště pak, přihlédneme-li k tomu, že autor později, v dospělosti, v americkém exilu spáchal sebevraždu...
Tak ako pri Merleho Smrt je mým řemeslem tak aj pri tejto knihe budete cítiť, že sa vám kniha veľmi páči, ale nebudete vedieť prečo. Je tam veľa zla, násilia a nepravosti a vy budete stále viac a viac tužiť potom aby sa z toho hlavný hrdina dostal živý a zdravý a bude vás to nútiť čítať stále ďalej a ďalej.
Hlavní postava každého správného románu má projít životním vývojem, v Nabarveném ptáčeti se to daří nadmíru. Malý hrdina se na 250 stranách díky drsnému drilu polského venkova prolezlého během druhé světové války surovým násilím, pověrčivostí, rasismem a nevázaným sexem (ano, včetně rodiny a zvířat) změní z naivního klučiny v citově prázdného mladého komunistu, který ztratil během několikaletého odloučení jakýkoliv vztah k rodičům. Velice drsné čtení, občas na hranici uvěřitelnosti, ale kdo jsem já, abych soudil, co mohl zažít malý cikán (nebo žid?) během exilu mezi negramotnými vidláky z východu?
Knihu mně doporučila jedna kolegyně s tím, že je ale "hodně drsná". Ano je drsná, ale ti co čtou thrillery, pro ně bude kniha jemné čtivo. V každém případě je kniha neuvěřitelně silná a každý by si ji měl přečíst.
Četlo se mi to docela dobře. Některé pasáže byly, pravda, hodně brutální/nechutné, ale nějak zásadně mě nepoznamenaly. Nemyslím si, že je autor sadista nebo něco takového. Prostě se snaží vyrovnat s hrůzami druhé světové války po svém. Ani si nemyslím, že mi kniha utkví v paměti déle než pár dní...
Považuji se za celkem otrlého čtenáře. Knihy jsem četl ve velkém vedru, v mrazech, na záchodě, kterej nesplachoval, v leže na boku, před sexem i tři minuty později, četl jsem o hovnech, znásilnění, potratech i zoofilii, narval jsem do sebe 10 vodek a snažil se číst si, zatímco jsem koukal, jak jde Libor čůrat do terče na šipky, vykadil sem se ve tři ráno u budky na Vypichu a tak dále pana krále. Dobře, u kadění na Vypichu sem si nečetl.
Tim chci říct, že mne je tak nic nepřekvapí. Očekávání před touto knihou bylo veliké. Doufal jsem ve Velký sešit kříženej s Laskavýma bohynema a místo toho se mi dostalo jen jejich velmi slušné dítě z katolické školy. Kosinsky se snaží - popisuje hrůzy druhý světové z pohledu malého cikáněte, který rodiče v 39 pošlou schovat, což se ale moc nepovede a tak se malej hrdina potlouká Polskem a snaží se přežít.
Kosinsky naturalisticky popisuje zapalování veverek, vydloubavaní očí lžíci, sex selky s kozlem a další polské vesnické kratochvíle, ale nějak se to všechno pořád opakuje a slejvá do jedný kejdy, která skončila tak jak začala.
Bonusový body za chlapečka v sirotčinci, kterej měl přezdívku Tank. A další za větu: “Hlavou mi létaly myšlenky jak vyděšená kuřata.” Celkem 7/10
Celkově na mě celé dílo působilo přehnaným dojmem. To, že by se vše stalo jednomu chlapci. Některé příběhy vesničanů mi přišli zajímavé, ale ve výsledku se to docela opakovalo. Daleko zajímavější mi ovšem přišlo v závěru knihy vyjádření autora k rozruchu, který jeho kniha vyvolala.
Takových Kosinských víc. Připomínají totiž všem Slušným lidem, že soulož s kozlem je taky literatura!
Knihu jsem protrpěla, nepochopila jsem řetězení neuvěřitelných příhod malého chlapce. Přišlo mi to spíš jako řetězení těch nejneobvyklejších a perverzních situací.
Nedala jsem... ve čtvrtině knihy jsem to prostě vzdala.. Nevadí mi ani tak brutalita člověka k člověku, ale s radostí popisované týrání zvířat mě extrémně znechutilo. Na děj knihy jsem připravená byla, ale zapálená veverka, uklovaní ptáci, vydloubané oči... Chápu, co chtěl autor říci, ale nemusím být u všeho.
Celkem drsná. Chvílema jsem myslela že jí odložím... né že by se mi nelíbila, nelíbilo se mi jak lidi dokážou být zlý a občas jsem nevěřila vlastním očím co se tam píše :D
Knih z tématem 2. Světové války jsem zatím moc nepřečetl a dá se říct, že je to pro mě ještě dost neprobádaná půda, ale musím říct, že se Nabarvené ptáče řadí k jedné z nejemotivnějších a podle mého názoru i nejdůležitějších knih, které jsem za svůj život přečetl. Myslím si, že by si ji měl přečíst úplně každý, protože to umožní člověku dívat se na svět trochu jinýma očima a uvědomit si to, že kdysi tu byly mnohem horší věci než ty, kterým musíme čelit dnes.
Kdyžtak více v recenzi: https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/co-vse-si-musi-vytrpet-jeden-maly-chlapec-10286
Nabarvené ptáče - pro mě nejhorší čtení.Snesu hodně, ale tolik brutality bylo i na mě moc. Poprvé mi bylo při čtení opravdu špatně. Knížku jsem neustále odkládala (po 9.kapitole jsem málem vzdala) a zase se k ní po chvíli vracela s tím, že jsem se nemohla dočkat, až budu u konce a už nikdy ji do ruky nevezmu. Šílená doba ve válečném Polsku. Samotná kniha napsána určitě výborně, poutavě, to nepopírám, ale vzhledem k opravdu podrobnému popisování mučení, znásilňování,zabíjení, vhodná pouze pro otrlejší povahy.
Ľudská krutosť, brutalita, úchylnosť, morbídnosť, zaostalosť a primitívnosť so zneužitím kulisy druhej sv. vojny popísaná v tejto knihe na mňa zapôsobila dosť neuveriteľným dojmom.
Nemôžem si pomôcť, ale po prečítaní knihy som nadobudla pocit, že autor trpí okrem pedofilie aj inými hlavne sexuálnými úchylkami...
Kniha bola napísaná z pohľadu malého chlapca, ale nejako mi k nemu nepasovalo jeho myslenie a schopnosť vnímania sveta, ktoré určite nebolo na úrovni zmýšľania osem, deväť, desať alebo jedenásťročného chlapca.
Toto ešte viac vo mne utvrdilo pocit o určitej úchylnosti autora, kt.
pozadie druhej sv. vojny s okrajovým riešením rasistickej otázky využil iba ako manipulatívnu kulisu .
Prečítala som veľa kníh o krutosti a dôsledkoch vojny, ale nech boli akokoľvek naturalistické, zatiaľ ani jedna nezanechala vo mne podobný pocit ako táto.
Záver: za mňa jedna nechutná a ťažko uveriteľna kniha.
Jsou situace, v nichž se měníme ve zvířata... Putování malého kluka polskou válečnou krajinou. Krutost stokrát jinak. Smrt stokrát jinak. A katarze v nedohlednu...
Byla jsem schopná přečíst asi třetinu této knihy a je jedním slovem nechutná. Lidé v ní se chovají jako spodina ze středověku, až je to nemyslitelné. Nevím, jestli v ní budu vůbec pokračovat.
Dobro došli přátelé.
Jelikož teď bankrotuji ve svém knihkupectví, kde jen celý den čekám na zákazníky a leju do sebe alkohol po hektolitrech, rozhodl jsem se konečně odšpuntovat Nabarvené ptáče, abych věděl co se mnou bude, až budu muset jít za rok dělat do KFC. No, takhle nějak si to tam představuju.
Knížka je o malým parchantovi, kterej se dostane během války na vesnici, kde žijí samý hovada. Když ho nějaký hovado už skoro přizabije, umučí nebo znásilní, parchant uteče do další vesnice kde nalezne ještě větší hovado a takhle se to opakuje pořád dokola, dokud neskončí válka a z kluka se stane Stalinista a tak dále pana krále. TANKY V KNIZE NEJSOU. COŽE? WUT. No zklamání, promarněná příležitost.
I přestože jsem v mládí musel vstávat v šest ráno do lesa na dřevo, jezdit prasatům pro kopřivy a nosit uhlí v kýblech do kotelny, byl jsem chvilkama trochu v šoku. Přeci jenom, je rozdíl když na diskotéce člověk obleze chlupatou Máňu, než když si někdo nabodne pětiletou holčičku na svůj úd. Chvílemi byla kniha tak zvrácená, že jsem si i myslel, že se to odehrává v současnosti na Slovensku během další série Farmár hladá ženu, a to už je co říct.
No, ještě do poloviny to bylo za plnou palbu, ale pak už mě trochu začala iritovat ta monotónost. Jelikož z kluka se vyklubal Superman, kterej přežije padesát smrtí a každá další postava do pěti stránek na tuty chcípne nějakou odpornou smrtí, tak nebylo komu fandit. To je jako když se díváte na FC Ústí nad Labem vs. FC Benešov. To taky není komu fandit.
Každopádně to skončilo a nějaký dojmy to zanechalo, ale spíš než že bych si uvědomil hrůzy, jaký člověk může spáchat, jsem si připadal, jako bych si desetkrát za sebou pustil Umučení Krista od Mela Gibsona.
Doporučuji všem, kterým v knihách chybí sex s kozly a koňmi, znásilňování dětí, nakopávání skleniček do vagíny a další podobné poťouchlata. Takže babičce na Vánoce jako dělaný. Jestli čekáte na dědictví, tak po tomhle ji definitivně trefí šlak.
8/10
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítěAutorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale kdo se vyžívá v násilí, mučení a perverznostech, není normální. Jediné pozitivní je, že všechny ty hnusárny nerealizuje, ale jen o nich píše/filmuje. Můžu psát o násilí, ale jakmile se v tom začnu vyžívat a rochnit a hrabat se v detailech, asi bych měl vyhledat psychiatra. Zajímavé, kolik čtenářů je ochotno to číst a ještě dávat plný počet. Ono je pěkné zaobalit vysvětlení do klišé typu "taková je válka", "tak krutí jsou ve skutečnosti někteří lidé" a "jsou to autentické pravdivé zážitky" - přičemž o tom posledním bych pochybovala, na to je těch zrůdností přece jen příliš. Ale pravda bude spíš taková, že dotyční jsou násilím vlastně fascinováni a přitahuje je. Proto ta častá vyjádření: knihu jsem odložil, ale nedalo mi to a zase jsem se k ní vrátil. Co mu nedalo? Jak to dopadne? To přece každý ví. Kdepak, nutkání číst dál spočívá jen v té skrývané touze po popisovaném násilí. Jenže kdo by si to přiznal, že. Vskutku, plno lidí je ve svém nitru zvrácených, jak tu mnozí recenzenti zmiňují. Ostatní s první hnusárnou knížku zahodí.