Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86147/bmid_nabarvene-ptace-Yh7-86147.jpg
4
1508
1508
„Autobiografický“ román líčí osud malého židovského chlapce, který sám prožil druhou světovou válku na zaostalém venkově kdesi v prostoru východního Polska či Ukrajiny. Osamělé dítě působilo jako vetřelec a ve vypjatém období aktuálního ohrožení bylo vystaveno všem myslitelným útokům primitivních venkovanů a hrůzné válečné poměry mělo zostřeno svou odlišností a samotou. Ve chvíli životního ohrožení se chlapec dostal mezi rudoarmějce a u nich se poprvé setkal s lidským zacházením a porozuměním. Poválečné setkání chlapce s rodiči pak nebylo vůbec snadné.... celý text
Přidat komentář
Je neuvěřitelné, jak všechny ty hrůzy a násilí chlapec ustál. Vlastně jsem se ke konci ani nedivila tomu, jak pak sám dokázal ublížit ostatním. Samotný příběh krutý, ale číst se to dá, čekala jsem to mnohem horší. Nicméně si pořád říkám, kde na to autor přišel....tolik sadistických myšlenek ...:(
Knihu jsem číst neplánovala - ale čekala na mne a já tu výzvu přijala....
A vydržela jsem do konce, neopustila jsem toho malého opuštěného chlapce, který si v útlém dětství prochází kalvárií druhé světové války ....
On se stává nabarveným ptáčetem, které se marně snaží přesvědčit hejno, že je jedním z nich ....
Je to čtení kruté, brutální a doporučím přečíst doslov autora :
" Pud sebezáchovy, touha přežít, je vrozený a nezdolný .... "
Tato kniha je napsána jako varování a vyvolává kontroverzi, a odtud je už kousek k zamyšlení ....
Ale shlédnout film - na to nemám odvahu ...
Tolik zla za jeden život. Zdá se vám kniha černobílá, pak se ptám, kdo z Vás byl v dětství tím nejspravedlivějším a uměl vnímat nuance mezi zlem a dobrem? Zdá se Vám autor jako vyšinutý jedinec, pak se ptám, kdo z Vás zažil válku (či jiné násilí) se všemi aspekty? Po přečtení této knihy a shlédnutí filmu, jsem se jen utvrdila v tom, že zlo páchané člověkem nezná hranic. Opravdu tato kniha není pro naivní snílky o utopii zvaném ráj na zemi. Kniha je fikce ale k realitě má blíž, než příběhy z červené knihovny.
Knihu chápu jako koncentrované zlo a soubor drsných událostí ve válečném území. Spíše připomíná fantasy literaturu než literaturu faktu, kterou se tváří být. Jinak je to samozřejmě silný příběh o potřebě dobra a jeho marném hledání. Po různých upoutávkách na stejnojmenný film jsem byl připraven knihu znechuceně odložit, ale přečetl jsem a musím jí jenom velmi ocenit.
Tolik krutosti , autor psychicky vyšinutý jedinec jinak si to neumím vysvětlit.
Tak tohle teda ne-e! První jsem se snažila ke knížce přistupovat tak, že se autor snažil o jistou formu alegorie na jeho osobní vnitřní černotu, samotu, pocit… a přenesl to do knihy tím, že všechny postavy jsou v podstatě „špatné“, vše popisuje černobíle, respektive černě - všichni okolo jsou tyrani, surovci, blázni, úchylové, atd., no a pak jsem si to shrnula ve fakt, že začátek dobré, člověk vnímá násilí na malém chlapci, válka zuří okolo, ano, ale postupem četby jsem otupila a někdy se snad i mírně pousmála, protože mi to přišlo jako sci-fi, není tam živáčka, který by byl alespoň trošku normální, mimo hlavního hrdiny, a ten mi zase občas přišel jako nadčlověk, když například (SPOILER) ve věku 10 let vydržel každý den visel na rukou ze stropu několik hodin a ještě většinu času s pokrčenýma nohama (KONEC SPOILERU). Asi se přemluvím a přečtu ještě knížku Cesta ptáčete, kde naopak autorka vyvrací „pravdivost“ knihy Nabarvené ptáče. Za mě ale hodnotím jako ztráta času, jsou mnohem silnější (a podle mě pravdivější) příběhy ze 2.SV, které vás za srdce opravdu vezmou, tato knížka k nim za mě rozhodně nepatří.
Tak tuto knihu jsem musela číst na etapy. První stránky mě natolik šokovaly, že jsem ani neměla chuť číst dále. Nakonec jsem se ke knize vrátila a abych pravdu řekla, nevím co si myslet - přijde mi to celé neuvěřitelné...film rozhodně vidět nechci
Knihu bych určitě nedoporučil slabším jedincům . Je psána surově chladně ale na jednu stranu se četla dobře. V knize bylo hodně lidského násilí zvrácenosti až perverze. Autor hodně v knize poukazuje na mentalitu a jednoduchost v hlavách vesničanů které bydleli mezi slovenskem a Ukrajinou. Řekl bych že i v současnosti tam určitě v osadách bydlí furt hodně primitivů . Nejsem si jist zda by 8lety kluk vydržel takovou Sodomu co autor píše v knize určitě to byla hodně zla doba ale nevím jestli je to pojato skutečnosti či ne přece jenom je to psaný román a ne autentické svědectví....
Ale kniha se mi moc líbila moc sem jich nečetl takhle drsně psané za mě plný počet hvězd
Neskutecne silný příběh!
Autor dokázal v relativně krátké knížce vylicit život na venkově v období druhé světové války. Jakoby tento druh života nebyl sám o sobě složitý a nebezpečný, hlavní hrdina - malý chlapec je považován za cikána a Žida, což samo o sobě v té době znamená problem nejen pro nej, ale pro všechny, kteří by mu jakkoliv pomáhali.
Za 6 let války se z pětiletého chlapce stane jedenactilety, má za sebou více zážitku a zkušenosti, než lecktery dospely. Jeho věk připomíná pouze dětské smyšleni a snaha dozvědět se pravdu o vlastním osudu a o tom, jak se správně na světě chovat, aby byl člověk ušetřen tryzneni.
Kniha není pouze nástrojem, který dokáže popisovat bolest a utrpení lidi. Kniha má čtenáři nabídnout ucelený přehled o životě na venkově za války z pohledu malého chlapce, který je znevyhodnen vlastním vzevrenim. A přeci chce žít a přeci to dokáže a přežije! O sramech na autorově duši se však můžeme pouze domyslet...
Autor chtěl asi šokovat, ale trochu to přehnal. Nemyslím popisem násilných scén, nýbrž jejich kvantitou. Násilné a drsné scény jsou v podstatě na každé stránce, takže během prvních padesáti stránek jste opravdu šokováni, během dalších třiceti stránek už si na to zvykáte a od takové stránky 100 už se vesměs jen nudíte. Čtenář nebude šokován, když mu bude násilí předkládáno pořád a dokola, protože si na to prostě časem zvykne. Chlapec prochází vesnicemi a potkává idiota za idiotem. Když přijmu fakt, že se i v polovině 20.století chovali lidé jako ve středověku, nemůžu přijmout fakt, že se tak chovali všichni. To je opravdu jeden neandrtálec za druhým. Až ke konci potká pár "normálních" lidí. Hodnotím knihu, nikoliv film (který jsem stejně neviděl).
Co na tuto knihu napsat? Někdo ji vychvaluje, někdo říká že měl problém jí díky "nechutným scénám" dočíst a musel jí často odkládat.... Osobně jsem se s knihou taky prala, ale spíš z důvodu, že jsem už od začátku autorovi příběh nevěřila a tak mě kniha nebavila ani moc číst. Jinak zmíněné nechutné a drsné scény mě nijak zvlášť citově nezasáhli - což se třeba o jiných knížkách z koncentračních táborů říct nedá.
Dokážu pochopit co chtěl autor knihou říct, četla jsem i co všechno vydání této knihy způsobilo.... ale za mě opravdu nějak ne....
Jsem velkým fanouškem knih o holokaustu a II.světové válce.
Ale tato mystifikace byla i na mě moc. Zvlášť, když už dlouho je známa pravda o rodině Kosinských.
Bezesporu je to jedna z nekontroverznějších knih posledních padesáti let.
Nechci ji hodnotit jako odpad, protože po přečtení doslovu, jsem pochopila, co tím chtěl autor říct - upozornit svět na zvěrstva, která se za války děla, upozornit na to, čeho všeho jsou lidi schopni. No vrátilo se mu to jako bumerang, sám napsal, že kdyby věděl, co všechno tím rozpoutá, že by knihu asi nevydal. A právě proto, že Nabarvené ptáče vzbuzuje tolik protichůdných emocí a tím na sebe přitahuje pozornost, tak právě proto bude kniha nesmrtelná. To, jestli si tu nesmrtelnost zaslouží, to už je jiná otázka.
Řadím se k těm, kteří knihu vnímají jako nadmíru koncentrované násilí a zlo. Nikdy nic není jen černé, v každé době, ať už je sebehrůznější, určitě existují i světlejší odstíny černé - a právě tyto v knize chybí.
Chci napsat - nelíbila se mi a nezasáhla mě - ale můžu, když na ni určitě nikdy nezapomenu?
Téměř až neuvěřitelné, že by všechna ta zvěrstva, která jsou v knize popsána, mohl zažít jeden malý chlapec. Příběh mi přišel jako vykreslení několika postav a poté shrnuté do jedné. Nad krutostí a všemi možnými psychickými úchylkami mi zůstával rozum stát.
Styl, jakým je kniha psaná, mi ale příliš nevyhovoval.
Nicméně kniha jako celek nebyla špatná, ale už jsem četla na toto téma mnohem lepší. Takže hodnotím jako takový průměr 3/5.
Tak toto se nedalo dočíst. Bylo to nechutné hnedka od začátku. Ať už šlo o zvířata, děti i dospělé. Věřím, že se za války děly různé hrůzy, ale toto bylo až příliš. Nechápu to skvělé hodnocení. Knih už jsem přečetla celkem dost a i když se mi kniha nelíbila, tak jsem jí nikdy nedala jako odpad. Tato kniha neměla být nikdy vydaná, natož ještě zfilmovaná. Zbláznili se všichni nebo co se to proboha děje s tím světem, že někdo toto bere jako skvěle napsané dílo. Mě ani ten styl psaní nepřišel nijak dobrý. Byl květnatý, ale tím to haslo. Opravdu jsem velice znechucená, přišlo mi, jak kdyby to psal nějaký slabomyslný jedinec. Promiňte...
Prečítaná. Nebudem túto knihu ani hodnotiť hviezdičkami. Nebolo to čítanie pre mňa. Mne sa kniha nepáčila. Jediná časť knihy, do ktorej som sa začítala bol Epilóg. Ten bol už o autorovi a o tom, čo bolo po napísaní a vydaní knihy...
No…. Hele, buď se vám příběh líbil a označujete ho za výborný a nebo si říkáte: „co je to proboha za ma*ora?“
Bez sebemenšího zaváhání volím druhou možnost.
A kdo volil první variantu…asi se s vámi nikdy nechci potkat :-D
Jediný plus, že se mi hodí do čtenářské výzvy.
Kniha začíná defacto cyklem sadistických povídek prožívaných skrze hlavní postavu malého kluka, který si vše dává do naivních souvislostí. Tato část mi přišla vcelku nezáživná a taková, že se snaží co nejvíce a za každou cenu šokovat. V momentě, kdy se hlavní postava potká s vojáky Rudé armády se charakter knihy trochu změní a za mě teda rozhodně k lepšímu.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítě
Autorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Knihu jsem přečetla, byť jsem jí musela odkládat. Nejsem si jista, zda některé brutální scény musely být vylíčeny tak dopodrobna. U mě to vyvolávalo bohužel jen odpor a nebyla jsem schopna vnímat nic jiné.