Nabíledni prázdno

11.04.2024

Moje první setkání s touto autorkou nebylo prázdné ....
Postřehy osobité, plné smutku , otázek a sdělení .....

Jít jako vždycky jít
mezi slovy
si utvořit
jarní svět
ve kterém nikdo není
mizivé povlaky
jarních snění
a nabíledni prázdno ....

Myslím, že mám jiné vidění světa .... ale přesto jsem si ráda verše přečetla....

06.04.2024

Moc pěkná knížecka poezie a rozhovoru od české beatnicke basnirky Vladimíry Cerepkove.
Mrtvá telefoni čísla
Některá telefoni čísla mrazí
pod nimi se skrývají mrtvé hlasy
které se už neozvou
telefoni čísla jsou hroby mrtvich
Rad se ke knížce budu vracet a přečtu si rád další knížky od autorky

25.02.2024

Kniha básní z pozůstalosti Vladimíry Čerepkové má, řekla bych, velice trefný název. Poezie této básnířky, která zamlada, když začínala psát, ani netušila, že to, co píše, je poezie, vyvěrá přímo z nitra její duše poznamenané nelehkým životem, z hlubin jejího srdce a mysli. Osobitě však vykresluje také věci zdánlivě všední. Knihu doplňují fotografie a rozhovory s touto básnířkou, ze kterých si může člověk udělat obrázek o její povaze, rozpoložení a názorech na život.

"Jak je to lehké
přidělat si stín
k půlnoci navěky"

Jelikož se snažím víc proniknout do poezie, snažím se vybírat různé básníky a básnířky napříč zeměmi i časovými obdobími. A tentokrát padla volba na tuto českou básnířku 2. poloviny 20. století a začátku milénia, která dlouhou dobu pro mne zůstala zcela utajená.
A rovnou přiznávám na rovinu, že Vladimíra Čerepková i nadále pro mne zůstává jedním velkým otazníkem i po dočtení této útlounké sbírky. I přes veškeré mé snahy jsem se nedokázala vůbec napojit na její způsob smýšlení a vidění světa. Tento pocit ve mne zůstal i po dočtení několika rozhovorů s ní, které jsou v této sbírce taktéž obsaženy. Z daných rozhovorů na mne Čerepková působí jako taková nihilistka, která se vlastně o nic moc nezajímá a jen tak si proplouvá životem a od ničeho k ničemu (resp. proplouvala, neb již není mezi námi). To samozřejmě není nutně špatně, pokud jí to tak v životě vyhovovalo, ale já si k ní ani přes ty rozhovory nějak nedokázala najít cestu.
A ani přes její poezii, kvůli níž jsem Nabíledni prázdno začala prvotně číst. Autorčina poezie je dost minimalistická, silně abstraktní a autorka v ní víc mlčí, než sděluje. Aspoň tak to na mne v této sbírce dělalo dojem. A čtenář ať si tam hledá, co v tom chce vidět. Tak to asi v poezii má být, ale na mne to bylo asi až moc minimalistické, protože řada básní na mne prostě působila naprosto prázdně a bezobsažně. Ale chyba samozřejmě může být u mne, to připouštím. (Ale faktem podle mne je, že ona toho paní autorka moc obsažného neřekne ani v těch rozhovorech).
Celou dobu při čtení této sbírky jsem se snažila přijít na to, co se nám Čerepková snaží svými básněmi říct nebo předat - ať už emoci, náladu či informaci - ale já to dost často neuměla najít.
Autorka tak se svými básněmi pro mne zůstává neuchopitelným tajemstvím, jako by snad žila v úplně jiné realitě než já. Výsledkem je tak to, že knihu nechávám bez nějakého procentuálního či hvězdičkového hodnocení. Protože fakt nevím, jak tohle uchopit. A jestli mohu doporučit? V tuhle chvíli mohu říct jen jediné - zkuste to a uvidíte sami, jak vám to sedne. Čerepková je dost specifická a vlastně nedovedu říct, koho přesně by mohla a uměla oslovit.

14.03.2022

Čerepková byla velmi svojská žena a já ji za to zbožňuji a adoruji. Díky rozhovorům, které obsahuje tato kniha, lze vidět do duše této skvělé básnířky.