Nacisti vedeli, ako sa volám
David Brewster , Maya Lee , Magda Hellinger
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500595/bmid_nacisti-vedeli-ako-sa-volam-Hi5-500595.jpg
4
51
51
Jedinečný príbeh o prežití a odvahe v Auschwitzi V marci 1942 bola dvadsaťpäťročná Magda Hellingerová s takmer tisíckou iných židovských žien deportovaná do koncentračného tábora Auschwitz-Birkenau. Z učiteľky v materskej škole sa v jedinom okamihu stala väzenkyňa na jednom z najdesivejších miest ľudskej histórie. Pochopiť naozaj môžu len tí, ktorí prežili. A ešte menej ľudí dokáže porozumieť, aké je, keď človeka donútia plniť úlohu „väzenského funkcionára“. Jednou z takýchto väzenkýň bola aj Magda. Nacisti ju poverili dohľadom nad stovkami žien v neslávne známom Experimentálnom bloku č. 10. Ocitla sa v neľahkej pozícii, v ktorej svojou odvahou a šikovnosťou mohla pomôcť, no zároveň sa musela bezmocne prizerať neprestajnému vyvražďovaniu ľudí okolo seba. Len vďaka obdivuhodnej vnútornej sile a silnému inštinktu prežiť dokázala čeliť hrôzam tábora a využiť svoje jedinečné postavenie na záchranu stoviek životov. Nacisti poznali moje meno je skutočný príbeh ženy, ktorá tvárou v tvár zlu mohla zabudnúť na svoju ľudskosť, no rozhodla sa vzdorovať strachu a pamätať si, kým naozaj je.... celý text
Literatura světová Válečné Historie
Vydáno: 2022 , Ikar (SK)Originální název:
The Nazis Knew My Name, 2021
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem nedočetl. Nejlépe důvody vystihuje komentář od eva3992, se kterým se ztotožňuji:
U knih, které jsou sepsané přímo tím, kdo vzpomíná, mám problém, že je to napsáno hodně jednoduše, chvílemi, až jakoby dětinsky a tím, mě příběh nezasáhne tak, jak má. Ač je to téma kruté a nelze si ani představit, čím vším si museli lidé v Osvětimi projít, v tomto případě se mě to vůbec nedotklo.
Navíc, čím dál jsme v příběhu, tím víc mně připadá neuvěřitelné, co všechno Magda zvládla. I s ohledem na to, co jsem už o druhé světové válce přečetla, tak tomuto příběhu jsem nějak nemohla uvěřit.
Vůbec nechci zpochybňovat těžkou dobu, která tu během druhé světové války panovala, ale s ohledem na to, jak je kniha napsána, můžu hodnotit jen jako průměr.
Nelehké čtení - přesto doporučím každému, kdo má zájem o skutečnou historii kolem koncentračních táborů.
Román je založený podle skutečné události. Na knize se podílela také její dcera MAYA LEEOVÁ a australský spisovatel DAVID BREWSTER.
Hlavní postavou je slovenská učitelka MAGDA HELLINGEROVÁ, která byla do Osvětimi deportována 28. 3. 1942. Pracovala jako tzv. vězeňský funkcionář. Dohlížela na nespočet vězňů a udržovala pořádek. Mnoha lidem zachránila životy včetně její rodiny (bratranci, sestřenice, strýc aj). Setkala se s různými funkcionáři z řad SS, např. IRMOU GRESEOVOU, EDUARDEM WIRTHSEM, JOSEFEM KRAMEREM, JOSEFEM MENGELEM aj. Byla organizační typ, reagovala pohotově na situace, které nastaly a nebála se něco říci před lidmi z SS, i když to bylo velmi nebezpečné. V některých situacích se chovala přísně na vězenkyně, ale bylo to nezbytné, aby neupoutali zbytečně pozornost SS a aby zachovala pořádek a řád. Někdy měla namále a mohla skončit v plynu. Lidé ji měli rádi a nezapomněli na její pomoc. Když byla v úzkých, rádi Magdě pomohli. Na ruce měla vytetováno číslo 2318. V Osvětimi se seznámila také s mužem BÉLOU, do kterého se zamilovala. V Osvětimi strávila přes 3 roky.
Sledujeme Magdin život před válkou, v Osvětimi a také její život po válce. Kromě Osvětimi byla také v koncentračním táboře Ravensbrück a Malchowě.
Celkově se kniha četla dobře, i když to bylo srdceryvné čtení. Je určitě dobře, že Magdina dcera Maya se rozhodla vydat tuto knihu, abychom nezapomněli na hrůzy holokaustu a také nezapomněli na Magdu, která byla velmi statečná a která pomáhala ostatním, jak nejlépe dovedla.
Na počátku Doslovu je uvedeno: „Magda nikdy netoužila po tom, aby jí lidé, jimž zachránila život, nějak děkovali či aby ji chválili. Pouze si přála, aby uznali, že ona v té neskutečně hrůzné době udělala vše, co bylo v jejích silách, a že si zachovala svou lidskost i navzdory zcela nelidským podmínkám. Naštěstí kromě těch, které ji obviňovaly, existovalo i mnoho vězenkyň, které si Magdinu pomoc uvědomovaly a byly jí vděčné.“
V závěru knihy se nachází DOSLOV, ve kterém nalezneme také vyjádření různých lidí, kterým pomohla a zachránila jim život. Vyskytuje se zde také kapitola POVÁLEČNÝ OSUD NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH OSOB V TOMTO PŘÍBĚHU a SLOVNÍČEK POJMŮ.
Příběh se mi velmi líbil. Mám ráda tyto osobní příběhy z období 2. světové války, navíc když je to psáno formou románu a v ich formě.
Je to období, na ktere by se nemělo zapomínat a které by měl znám každý.
Libí se mi, že kniha je postavena i na faktech a zmiňuje skutečnosti a skutečné osoby.
Jako jedna z mála knih má i čast, kde se popisuje život po Osvětimi, což u mnoho knih není a mám za to, Že jsem se s tím setkala i poprvé.
Co velmi obdivuju je to, že si i přesto všechno Magda zachovala svoji tvář a lidskost.
Pre mňa bola toto veľmi ťažká téma na čítanie.
Pri niektorých pasážach som mala veľký problém čítať bez sĺz v očiach.
Ale kto má tento štýl rád, určite odporúčam.
Ja niečo takéto extra často čítať určite nemôžem.
Zajímavě zpracovaný životní příběh. Knížka se mi moc líbila, četla se dobře. Byl to trošku jiný pohled než od "obyčejného" vězně. Určitě to stojí za přečtení!
Osobně mi vůbec nevadí, že se na toto téma vydávají další a další knihy, protože na tohle téma by se nemělo zapomínat.
Poslední dobou se u knih s tématem holokaustu setkávám s recenzemi a názory, že už toho bylo o dění v koncentračních táborech napsáno víc než dost a že se jejich obsah prakticky opakuje. Já jsem s tím nikdy úplně nesouzněla… tedy až doteď. Přiznám se, že jsem se sama sebe během čtení kolikrát ptala, proč jsem si knihu vlastně koupila. Vůči knize není má (spíše negativní) recenze vůbec fér, kdybych ji četla před deseti lety, pravděpodobně by mě velmi zasáhla; stejně tak, jako mě ve skutečnosti dostaly první přečtené knihy s tématem druhé světové války. Každý příběh je důležitý a odhodlání a síla nejen těch přeživších mě naplňuje hlubokým obdivem. Určitě je potřeba, aby byly takové knihy i nadále vydávány, ale já jsem přesvědčená, že si v dohledné době žádnou knihu o další profesi z Osvětimi nepořídím. Mám pocit, že jsem se už knižně seznámila s veškerými ohavnostmi, které se v tomto polském pekle odehrály a třeba je to signál k tomu, abych se konečně odhodlala do Osvětimi vypravit, ačkoli mám strach, že to ani tak psychicky neunesu.
Musím ještě s veškerou úctou k Magdě a její dceři Maye napsat, že sdílím myšlenku uživatele eva3992. Vzhledem k tomu, co už jsem o Osvětimi přečetla, mi některé (řekla bych až troufalé) jednání Magdy přišlo ztěží uvěřitelné. Ale posuďte sami.
Ze svých vzpomínek stvořila Magda naprosto jedinečné svědectví, jež její dcera doplnila o faktografické údaje zpřesňující některé vyprávěné pasáže. Román je to nadmíru čtivý a nebojím se tvrdit, ž je jedním z těch nejlepších, které v poslední době do téma koncentračních táborů vychází.
KAŽDÝ PŘÍBĚH JE DŮLEŽITÝ.
Příběhy lidí, kteří přežili koncentrační tábory jsou vždy smutné, kruté a nepředstavitelné.
Stejně tak je tomu i v případě Magdy - učitelky ve školce, která tu hrůzu dokázala přežít 3 roky a ještě k tomu se snažila pomáhat druhým, přestože mnozí ji v její pozici mohli považovat za kolaborantku.
Riskovala život nesčetněkrát a občas musela některé vězeňkyni uštědřit facku, aby se nenechaly nalákat do vozu, který měl jet např. do sanatoria, ale jel rovnou k plynovým komorám...
Dokázala organizovat velké počty lidí, snažila se, aby se v táborech udržoval pořádek, aby se vyhnuly nemocím a pozornosti SS jak jen to šlo.
OBDIV DALŠÍ STATEČNÉ ŽENĚ.
Silný příběh popisující osudy mladé Židovky ze Slovenska, která byla odvlečena jedním z prvních transportu do Osvětimi, a přežila tam déle než tři roky. Příběh ukazuje hrozná dilemata, kterým musí někdy člověk čelit: přinutit těhotnou spoluvězenkyni, aby šla na potrat, nebo ji nechat porodit dítě, když víte, že ho nacisté hned potom zabíjí? A stojí za to tak trochu spolupracovat s nepřítelem, když tím zachránite spoustu životů? Dobrá knížka a příběh, který by neměl zůstat zapomenutý.
V současné době se objevují na našem knižním trhu různé knihy, které těží z jisté míry „popularity“ období holocaustu, z prostředí koncentračních táborů. Kromě autentických vyprávění přeživších nacistického běsnění se čas od času objeví i romány, které se maskují jako vzpomínky pamětníků, ale které v nejhorším slova smyslu parazitují na utrpení milionů lidí v nacistických koncentračních táborech. Proto je třeba skutečně dobře vybírat a nečíst všechno, co se jako memoárová literatura o šoa tváří. Pokud ale sáhnete po knize Magdy Hellingerové, neuděláte chybu. Jsou to autentické vzpomínky slovenské židovské dívky, která se díky Hlinkovu špinavému obchodu s Hitlerem ocitla v Osvětimi. Celý příběh k vydání připravila její dcera Maya Lee ve spolupráci s profesionálním spisovatelem Davidem Brewsterem. Strhující příběh zachycuje více než tři roky života v Osvětimi a posléze i na pochodu smrti a v Ravensbrücku. Úžasná obětavá osobnost Magdy je zachycena v situacích, které bychom si ani neuměli představit, natož kdybychom je my, lidé dnešní doby, měli zažít. Přestože byla uvržena do pekla, dokázala nejen přežít, ale hlavně účinně pomáhat i jiným a zasloužila se osobně o záchranu mnoha životů svých spoluvězenkyň. Víc už psát nebudu, přečtěte si to, stojí to za to.
Příběh slovenské učitelky Magdy, která byla v roce 1942 deportována do Osvětimi. Jelikož byla jedna z prvních, Němci ji vybrali mezi vězeňské funkcionáře. Musela tak dávat rozkazy ostatním vězňům a dohlížela na ně. I přesto se snažila, aby život v táboře byl snesitelnější, pomáhala ostatním a zachraňovala životy.
Tento příběh sepsala sama Magda před svou smrtí. Její dcera Maya, společně se záznamy, které Magda natočila pro Památník obětem holokaustu, postupně dala dohromady celý její příběh. V knize potkáte i jména lidí, o kterých jste mohli číst i v jiných knihách z období druhé světové války. Například doktorka Perlová, která sepsala své vzpomínky v knize Byla jsem doktorkou v Osvětimi.
Ze začátku knihy poznáváme život před válkou a dozvídáme se tak, jak lidé žili, jaký byl jejich život, vzdělání. Dočteme se o komunitě Židů na Slovensku, co pořádali, chystali, jaké byly jejich plány.
U knih, které jsou sepsané přímo tím, kdo vzpomíná, mám problém, že je to napsáno hodně jednoduše, chvílemi, až jakoby dětinsky a tím, mě příběh nezasáhne tak, jak má. Ač je to téma kruté a nelze si ani představit, čím vším si museli lidé v Osvětimi projít, v tomto případě se mě to vůbec nedotklo.
Navíc, čím dál jsme v příběhu, tím víc mně připadá neuvěřitelné, co všechno Magda zvládla. I s ohledem na to, co jsem už o druhé světové válce přečetla, tak tomuto příběhu jsem nějak nemohla uvěřit.
Vůbec nechci zpochybňovat těžkou dobu, která tu během druhé světové války panovala, ale s ohledem na to, jak je kniha napsána, můžu hodnotit jen jako průměr.
Nevím, co k této knize říct… Nečetlo se to lehce, ale přesto jsem se nemohla odtrhnout. Samozřejmě jsem o koncentračních táborech viděla leccos v televizi či filmu, četla lecjakou knihu či rozhovory s přeživšími, ale tady je to … jiné. Není to román, není to literatura faktu, není to umělecké ztvárnění toho, co se dělo. Asi nejblíž by byl deník… Ale není, protože je to formou „jak jsem slyšela, tak jsem zapsala“. Možná o to víc je to ale uvěřitelnější. Každopádně strašné, co dokáže člověk člověku udělat… Místy jsem tedy trochu pochybovala o věrnosti vzpomínek, např. ráno slabý čaj, večer vodová polévka s kousky zeleniny – na tomhle by snad člověk vůbec nemohl pracovat a přežít víc jak tři roky. Oproti tradované německé akurátnosti, preciznosti a organizovanosti to občas vypadalo jako v běžném životě a firmě – ruka ruku myje, co oko nevidí, to ho nepálí apod. Ale to opravdu může být filtrací vzpomínek…
Doufám, že tohle už nikdy nikde nenastane, ale lidstvo je nepoučitelné…