Nadácia a impérium
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445259/bmid_nadacia-a-imperium-xVC-445259.jpg
4
908
908
Nadace / Nadácia série
< 2. díl >
Držiteľ ceny Hugo za najlepšiu žánrovú sériu všetkých čias. Kultová sci-fi séria Nadácia vychádza v novom slovenskom preklade pri príležitosti stého výročia narodenia autora Isaaca Asimova. Nadácia dokázala ustáť dve storočia úpadku kedysi mocného Galaktického impéria do nekontrolovateľného chaosu. Posledné pozostatky imperiálnej flotily sa teraz pokúšajú vrátiť nadačníkov do područia bývalej moci. Hari Seldon tento konflikt predpovedal a budúcu galaxiu na to pripravil. Čo sa však stane, ak do jeho výpočtov vstúpi celkom nepredvídateľná veličina – napríklad mutant s nadľudskými schopnosťami? Séria Nadácia je základným kameňom moderného sci-fi žánra a dnes je považovaná za klasiku svetovej literatúry. Predstavivosť Isaaca Asimova stvorila mimoriadny svet a pretransformovala sci-fi literatúru do podoby, ako ju poznáme dnes.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2020 , LindeniOriginální název:
Foundation and Empire, 1952
více info...
Přidat komentář
První díl působil téměř dějepisně, protože upřednostnil historické události před postavami. Ten druhý zredukoval počet krizí ze tří na dvě, což prospělo atmosféře, srozumitelnosti i aktérům. Kniha je rozdělena na dvě "novely". Bel Rioseova je podobná těm z předchozího dílu, ale Mezkova už naznačuje myšlenkovou hloubku, k níž se série postupně propracovává.
První povídce Generál nemám co vytknout. Závěrečná myšlenka je naprosto geniální a veskrze pravdivá. Druhá povídka, tedy spíš novela Mezek již tolik povedená není. Příběh se místy zbytečně vleče. Manželskému páru trvá neúměrně dlouho, než si všimne toho co musí většina čtenářů tušit od samotného počátku. Bylo pro mě tudíž dost velkým zklamáním, že se má předtucha vyplnila. Na samotném konci mě ale autor velmi překvapil a potěšil. Takže jsem byla celkově s knihou moc spokojená a budu se těšit na samotné vyvrcholení této hodně zajímavé trilogie. Audiokniha kterou naprosto dokonale načetl pan Martin Myšička, je opravdu velmi povedená a mohu ji tak všem vřele doporučit.
(SPOILER)
Oproti prvnímu dílu jsou zde pouze dvě části, což knihu činí značně srozumitelnější. Nachází se zde také méně charakterů, které zase dostanou více prostoru, takže se čtenář lépe orientuje a může si k postavám vytvořit jakýsi vztah.
První část se mi nečetla úplně dobře a byla pro mě dost zmatená, nicméně druhou jsem přečetla jedním dechem. Moc se mi líbily zvraty a jejich jemné nastiňování v průběhu knihy. Ocenila jsem manželský pár jako hlavní hrdiny - do díla to přineslo další rozměr a jakousi vřelost, která v chadném, vypočítavém, technickém světě docela chyběla.
Závěrečné rozuzlení bylo jednoduché, ale geniální, a nemůžu uvěřit, že mi to nedošlo dříve - skoro jako bych byla Mezkem manipulována taky. Všechno se koncem opět krásně uzavřelo a já okamžitě začala další díl, na který jsem opravdu zvědavá.
(SPOILER) První část věnována střetu s Říší, byla celkem fajn. Druhá s Mezkem, mě zoufale nudila. Už, když jsem knihu četl v devadesátých letech poprvé, mi celá zápletka s Mezkem byla jasná už někdy v polovině. Tentokrát, když jsem to věděl od začátku, jsem musel zatnout zuby, abych to vůbec dočetl. Bylo fajn přečíst si znovu knihy, které jsem v době dospívání miloval. Ale dva díly stačily, aby bylo nostalgii uděláno za dost.
Druhy díl mi dějově přišel ucelenější už jenom tím, že se jedná dva delší příběhy a ne o spoustu krátkých povídek.
Kniha je psaná s velkým důrazem na děj, tedy bez dlouhého popisováni. Což jí někdy velmi prospívá, na druhé straně by zde mohlo byt více popisu k lepšímu vtáhnutí do děje v některých pasážích.
Když jsem knihu četl, nechápal jsem spoustu nelogických věci a rozhodnutí, které se v ni děly především v druhé části. Jenže na konci se vše dalo dohromady a kniha začala dávat naprostý smysl.
Knihu bych nakonec doporučil a jsem zvědavý na další díl.
Druhý díl jsem již, žel, nedočetl celý. Nějak mi to nepřijde kvalitní, je to rozhárané, neuspořádané, zbytečně nelehko se čte. Scifi vlastně není hlavním předmětem knih, jde spíše o obal. Jádro jsou jakési krátké detektivky / intrikářské povídky. Tedy každou chvíli začínáte poznávat nové hrdiny a postavy. To je jedna krkolomná věc, ale samotné dialogy a navazující kontexty jsou zbytečně komplikované. Vlastně ne moc zábavné nemoderní čtení. Škoda.
Ja neměl rozečítat tu jedničku. Teď už mě to nepustí a budu muset dopřečíst alespoň tu první trilogii. Čtu to potřetí, vždy s odstupem asi 10 let. Pořád mi to přijde super a pořád mi to přjde, že to je jen pro někoho, kdo má rád politiku a plány v plánech. Pro řadu lidí to musí být zoufale neakční. Mě to neva, ale chápu, že pro řadu lidí to nemusí být jejich káva.
Nadáciu odporúčam čítať za radom a bez páuz medzi jednotlivými knihami, pretože ja som si medzi prvou a druhou časťou dala mesiac pauzu a neviem, či je to mojimi odumierajúcimi mozgovými bunkami alebo čím, ale mala som problém. Akože gro príbehu som si pamätala, ten problém skvel skôr v tom, že som nemala šancu si pamätať na, pre mňa, krkolomné mená a čo teda presne a konkrétne spravili, aby naplnili Seldonov odkaz. Napriek tomu naďalej prudko čitateľné a už nespravím tú chybu ešte raz a na trojku sa vrhnem okamžite.
Páči sa mi spádovitosť deja- autor neotravuje zbytočnými popismi, alebo zbytočnými detailami zo života postáv a ich prežívania (občas je to ale na úkor hlbšieho vykreslenia). Skôr akoby aj Asimov kládol dôraz na väčšie masy, a tým pádom, to predurčuje túto knihu k tomu, aby tak dobre "kĺzala".
Skvělé pokračování série. Tuto knížku jsem zhltl za pár dní. Děj mě nikdy nepřestal bavit. Velké zlepšení oproti minulému dílu byl menší počet hlavních postav. Člověk měl více času se s postavami sblížit a vytvořit si k nim pouto. Určitě doporučuji.
Opět skvělé pokračování, poslouchala jsem jako audioknihu namluvenou William Hope a jeho hlas dodal potřebnou pátou hvězdičku, Seldonova krize, hrozba, kterou nikdo neviděl přicházet. Super, moc se těším na další díl.
Po první knize jsem se velice těšil, jsem ale mírně zklamaný. Asimov je vynikající v grandiózních myšlenkách a hlubokých filozofických úvahách, tam mu není rovno. Jeho povídky jsou famózní. Pokud ale píše delší příběh, v němž se objevují i zcela obyčejní lidé žijící obyčejné životy, výrazně mu dochází dech – postavy jsou ploché, rozhovory úmorné.
Ako dieťa som miloval túto sériu, s odstupom času ale vidím tie nedokonalosti, konvenčné myslenie uveznené v duchu danej doby.
Po skvělém prvním dílu jsem nadšeně sáhla po druhém a opět jsem ho zhltla jedním dechem. Skvělé pokračování.
Druhý díl Nadace je myslím víc určený pro mládež, nežli díl první, dále se tu objevuje ženská hrdinka a romantická linka.
Hlavní motiv se ovšem nemění, pozorujeme kypění světa lidí v kotli předurčenosti téměř biologického typu - což nás zarazí méně, pokud zohledníme, že Asimov byl biochemik.
Strašidelné mi připadá, že se tu na jednom místě pan autor opět vyrovnává zároveň se Starým zákonem i s marxistickou filosofií, aby nám do toho nově vyprávěl pohádkový příběh o lásce k jedné nevěstě. Strašidelné, no, jaký génius musel autor být, aby bylo toto možné?
(A chvílemi je to všechno i skrytě vtipné, když si například jeden z hrdinů neodpustí poznámku: "Přeci nemůžeme ohrozit Říši tím, že zabijeme jednoho člověka." Kterého mohl myslet, že? Nebo generálovo prohlášení: "Přijímám tu výzvu! Bude to zápas věčného odkazu proti pevné vůli." Ačkoli jsou ty věci hrozné, musela jsem se smát.)
Ano, je to pozoruhodná kniha. Jedna z věcí, které mne na tom baví, je, že pan Asimov není jednoznačný ve svých výkladech o lidstvu a dějinách. Nechává čtenáři dost prostoru, aby si věci domýšlel posvém...
Půjdu si přečíst další díl, jen chci ještě dodat citát, kde autor mluví za jednoho svých hrdinů, ale myslím, že velmi silně také za sebe samého:
"To, co vím, je výsledkem dvou náhod. Náhody, že jsem se narodil jako syn svého otce, a toho, že jsem se narodil jako obyvatel své země."
pokračování série Nadace - opět návrat ke knize po cca 30 letech a schroustáno za dvě odpolední. I když je ta série napsaná v padesátých letech minulého století, je její základní myšlenka v mnoha věcech aktuální a kniha se čte moc dobře
Druhý díl Nadace je víc osobní a zaměřený na konkrétní postavy, takže je možné se s nimi lépe sžít. Postava Mezka, který sám dokáže zvrátit běh dějin a rozbít Seldonův galaktický plán, je i zajímavou filozofickou otázkou - dokáže jedinec změnit tlak společnosti, kultury, běh dějin. Opět mě to hodně bavilo a konec mě překvapil.
Zatímco předchozí díl nám ukázal, že Seldonovo učení psychohistorie je, co se týče galaktických společenstev, neomylné, tento díl nás přesto uvede do nejistoty. Zdá se, že dávný vědec opomenul zahrnout do svých výpočtů moc a vliv výjimečného jedince.
Dalo by se asi říci, že kniha je právě o vlivu, jaký může samotný člověk mít, třeba i na celou galaxii. Vždyť i hlavní postavy vystupují jako jedinci, snažící se zachránit svět, který se měl původně zachránit sám.
Série Nadace se zatím rozhodně jeví jako moudrá kniha, která nabízí víc, než se na první pohled zdá.
První polovina knihy je silnější, víc mě bavily tamní zvraty a psychohistorické nápady. Ta druhá - mezkovská - už byla strašlivě upovídaná, a protože jsem před mnoha lety knihu četl, už jsem věděl onu hlavní pointu. Přesto mě Nadace a Říše bavila a vrhám se na další pokračování.
Proroctví se naplnilo a Říše se rozpadla, avšak Nadace dál plní Seldonův plán, jak zkrátit dobu temna, ovšem nikdo nepředpokládal, že na scéně se objeví Mezek, mutant, který může vše zvrátit. Druhá část fantastické série o Nadaci. Tentokrát oproti prvnímu dílu jsou zde jen dvě delší povídky, které pojednávají o jednotlivcích a jejich ambicích o ovládnutí vesmíru. Nadaci považuji za kultovní dílo v oblasti sci-fi
Štítky knihy
space operaAutorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
Asimovova sedmidílná sága o Nadaci u nás začala vycházet těsně po revoluci a tehdy, v r. 1990 jsem si také koupila úvodní díl Nadace, který mám doposud. A postupně jak vycházely nové a nové díly, měnily svou vizáž i velikost, takže mám v knihovně vlastně docela nesourodou sbírku knih. A přece bych je nevyměnila za nová vydání s jednotnou, dokonalou grafickou úpravou barvitých obalů. Ale zpět k Asimovovi. Uvědomila jsem si, že dnešní mladou generaci jeho pojetí scifi románů asi moc neoslovuje. Nadace působí až přízračně neakčně, a to i ve chvílích válek mezi Říší, Nadací a Periferií. Tak jak Asimov vsadil na Seldonovu psychohistorii a předpověď budoucnosti na psychohistorickém modelu, tak u hlavních postav i samotném ději pak na psychologii a myšlenkový vývoj spíše než vlastní akci. I když musím uznat, že pád galaktické říše není žádná minimalistický zápletka... A tak se Asimovovi podařilo vytvořit sice malé, ale příjemné napětí a vyvolat můj neutuchající zájem o další vývoj, když hlavní postavu tohoto příběhu mutanta "Mezka" zahalil rouškou tajemství a přisoudil jí nadlidské biologické schopnosti. Že by Mezek překonal i předpovědi samotného Seldona...? A ten závěr! To jsem si "u galaxie" zase početla!