Naděje: Tragédie
Shalom Auslander
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234755/bmid_nadeje-tragedie-ssf-234755.jpg
4
22
22
Shalom Auslander si pro svůj příběh zvolil skutečně zvláštní a poměrně kontroverzní zápletku – představte si Annu Frankovou, živou, zdravou a co do chování nechutnou babiznu, která se zabydlí na půdě domu patřícímu současné americké židovské rodině. Jakkoliv je její existence bizarní, slouží Anne Franková v příběhu jako katalyzátor nezvratitelných událostí a veškerý děj se soustředí kolem hlavního hrdiny – otce rodiny, Solomona Kugela. Rodina Solomona Kugela se přestěhuje do městečka Stockton, které je nejzajímavější tím, že nemá žádnou historii. A právě historii se Kugelovi snaží uniknout – jak své rodinné, tak židovské, nesoucí s sebou břímě viny a osudovosti. Celá kniha je tak skvělou, mrazivě vtipnou, černěhumornou polemikou o nemožnosti zbavit se své minulosti a o dvojsečné povaze naděje, jež může být i zhoubná.... celý text
Přidat komentář
Hodně nekorektní, hodně vtipné, hodně mrazivé. Současně se musíte na tento druh černého humoru naladit, protože někdy jsou pointy jako úder blesku, nejdřív se leknete, a pak si řeknete - neuvěřitelně trefné… Hlavní hrdina Solomon Kugel, programově pesimista, který řeší, u koho by se ukryl při budoucím holocaustu nebo co by si vzal s sebou do Osvětimi, mi byl střídavě blízký, až mi ho bylo jako věčného smolaře líto, a střídavě byl na zabití.
Plus za četné odkazy na literaturu, pro našince asi nejzajímavější využití - rovněž vtipně nekorektní - Kafkovy Proměny.
*
„A co když to opravdu je Anne Franková? Nedalo se to vyloučit – už našli bývalé nacistické důstojníky v Riu, velitele koncentračních táborů v New Jersey. Proč by se nemohla slavná pamětnice ukrývat ve Stocktonu? Dokázal by něco takového přijmout? Co kdyby přijela policie, vyvlekli by ji z domu, a zjistili, nedejbože, že je to opravdu Anne Franková? Že je naživu? Nikdy by se už nezbavil nálepky člověka - žida -, který na Anne Frankovou zavolal policii. I kdyby přežil tu ostudu, i kdyby vstřebal tu hanbu, nikdy by nepřežil výraz na matčině tváři, až by to zjistila. To už by bylo snazší přežít samotný holocaust.
Můj vlastní syn, povzdechla by, a práskne Anne Frakovou.
To jsi musel zavolat policii? vyčetla by mu. Že jsi nezavolal rovnou doktoru Mengelemu, nemáš číslo, nebo nebere telefon?“
*
„Slyšel jste snad někdy o něčem tak odporně optimistickém jako konečné řešení? Nejenom že by vůbec mohlo existovat řešení - čehokoliv, když stále musíme léčit rýmu -, ale navíc ještě konečné! Tolik naděje, co Fűhrer měl… Snílek! Dokonce romantik, že? Když zabiju tohohle, zplynuju tamtoho, všechno bude, jak má být. Tohle tvrdím s absolutní jistotou – každé ráno, když se Adolf Hitler probudil, uvařil si kávu a zeptal se, co může udělat pro to, aby zlepšil svět. Jeho odpověď všichni známe, ale odpověď není tak podstatná, jako otázka. Ještě naivnější a optimističtější než konečné řešení je však absurdní prohlášení, které z konečného řešení vzešlo – už nikdy znovu. Kolikrát od „už nikdy znovu“ se to nikdy znovu stalo? Třikrát? Čtyřikrát? A to pouze počítáme, o čem víme. Mao? Optimista. Stalin? Optimista. Pol Pot? Optimista. To je dobré pravidlo pro život, pane Kugel. Je jedno, kde žijete nebo kde jste se narodil, v momentě, kdy někdo povstane a slibuje, že na světě bude lépe, utíkejte. Schovejte se. Pesimisté plynové komory nebudují."
Mno... já mám ráda srandu i černý humor a opravdu oceňuji ujetý nápad s Annou Frankovou jako "věčným židem" na půdě amerického domu, líbila se mi jména hlavních postav i poněkud obsesivní úvahy o výběru nejlepších posledních slov. A teď přijde to ALE:
Je tam pro mě všeho trochu moc, příliš exkrementů v topení, údivu nad tím, že i milované bytosti prdí, šokujících nechutností s popravami, přejetými zvířaty a příliš poházené zeleniny v "mámině zahrádce" (suši rolky včetně). Myslím, že výchova v ortodoxní rodině bez ohledu na vyznání člověka pořádně poznamená. ;)
Děkuji za tento bizarní až fraškovitý počin. Děkuji autorovi za jeho bystré, dojemné a odvážné postřehy, které mě i přes svou tragičnost dokázaly tolikrát rozesmát.
Kouzlo tohoto textu stojí a padá na těžko změřitelné kadenci myšlenek a úvah pana Solomona Kugela. A ta vám buď sedne, nebo nesedne. Je to jednoduché. Vlastně není. Ještě si stačí přivyknout častému odstavcování, absenci uvozovek a přebíhání z první osoby do třetí. Dál musím určitě zmínit jeho dialogy – s manželkou, matkou, realitní makléřkou, Staroušem nebo profesorem Jóvišem, protože i ony v sobě skrývají nejednu chytrou formulaci.
A Anne Franková? Těžko uvěřit, těžko hodnotit. Doporučuji ale tuto knihu přečíst - jak těm, kteří mají námitky vůči její rozmazlenosti, sebevědomí a nevděčnosti, tak těm, kteří Annu vidí naopak jako vyzrálou a silnou, neboť tady má od každého něco.
Zvláštní kniha...
Velmi milé překvapení, nečekala jsem, že se budu tolik bavit u knihy s vážným námětem (slovy autora : už mám toho holocaustu po krk). Zajímavý příspěvek do fochu "vyrovnávání se s minulostí ". Doporučuji.
Miss Holocaust, 1945
Co má člověk dělat, když zjistí, že v podkroví právě zakoupeného venkovského domu ve státě New York se už léta skrývá nezvaná podnájemnice? A že touhle popudlivou stařenou není nikdo jiný než Anna Franková, která proti všemu očekávání nezemřela v koncentračním táboře Bergen-Belsen? Měl by jí hrát Wagnera? Pořídit si německého ovčáka? Vést hlasité řeči o tom, kdo se dnes bude sprchovat? Anebo vydávat doručovatele za všetečného gestapáka?
Takové dilema řeší Solomon Kugel, antihrdina Auslanderova románu Naděje: Tragédie. Jako by mu nestačily ostatní problémy: žhář zapalující okolní farmy či jeho židovská matka, která se pokládá za oběť nacistické perzekuce, byť nevytáhla paty z Brooklynu. Vyhodit Annu se nakonec jakožto Žid neodhodlá, a tak trpí on i celá rodina.
Jestli vám to připomíná situaci z filmu Woodyho Allena, variaci na Rothova Eléva či na Kafkovu Proměnu, nejste daleko od pravdy. Co Auslanderovu metarománu schází na zápletce, to si vynahradí nemilosrdným humorem, kterému není nic svaté (matka hlavnímu hrdinovi stínítko z pradědečka a kostku mýdla z prababičky, byť je na stínítku napsáno „Made in Taiwan“), a de bottonovskými úvahami o povaze naděje, dějinném optimismu a pesimismu, posledních slovech slavných, holocaustu a paměti. Naděje: tragédie je čistokrevná fraška, v čemž spočívá síla i slabina tohoto románu. Neusiluje o realismus, a tudíž si může dovolit si může dovolit i absurdní dějové zvraty, zároveň však autorovi neumožňuje vylíčit aspoň jednoho z hrdinů tak, aby nám na něm aspoň trochu záleželo.
Auslanderův román je prodchnutý úzkostí z hrůz, které by se mohly stát a které Solomonovi, jeho matce i Anne brání v naplnění jejich života. Proto Solomon Kugel klade svým kolegům otázku, zda by ho případně schovali, kdyby na „to“ došlo (a zdali by mu v takovém úkrytu zařídili wi-fi). A proto nás ani nepřekvapí, když na Kugela v románu skutečně dojde.
Máte-li rádi New York, Židy, neurózy, sezení u psychoterapeuta, úvahy Bohu a čipmancích, střídmou, koncizní prózu a nekorektní humor, hledáte-li důstojného nástupce Vonneguta či Hellera, pak je Naděje: Tragédie románem právě pro vás.
Za sebe musím říci, že jsem se při čtení této knihy dobře bavil. Autorovi nechybí chucpe a odvaha prezentovat "nedotknutelné" téma tak, jak by pro někoho bylo neobvyklé. Jedná se podle mě o tradiční způsob židovského humoru, tj. nalézání humoru v těžkých situacích. Kniha se čte velmi lehce. Doporučuji.
Naděje: Tragédie
Tady je pro mě těžké hledat nějaká ta pozitiva. Premisa příběhu je zbytečně prvoplánově šokující, neustálé cynické a ironické narážky na holokaust, opakovaní vtipů stále dokola apod. Navíc autorův smysl pro humor se minul s tím mým, proto jsem se zasmál všehovšudy asi tak třikrát. Chápu spisovatelovi motivy k napsání tohoto díla. Jakožto Žid má asi potřebu se s historickými traumaty, které se ho dotýkají, nějak vyrovnávat a tak to zkouší i přes humor. Ale jako nezaujatý čtenář musím konstatovat, že mě to zajímavé prostě nepřijde. Zvlášť když je hlavní hrdina takový nesympatický ňouma a srab, který se děsí snad všeho. A to ani nezmiňuji dost fádní a předvídatelný závěr.