Naděje umírá poslední
Halina Birenbaum
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/340932/bmid_nade-je-umi-ra-posledni-1lU-340932.jpg
5
325
325
Očité svědectví holocaustu Halina měla v okamžiku propuknutí druhé světové války 10 let a byla žákyní jedné varšavské obecné školy. V září 1939 žila s rodiči a bratry v ul. Nowiniarské. Museli se přestěhovat do ghetta, kde žili až do vypuknutí povstání. Nějakou dobu se skrývala v bunkru na ul. Milé. V květnu 1943 byla převezena do koncentračního tábora Majdanek. Prošla také tábory Osvětim a Ravensbruck. Osvobození se dočkala v táboře Neustadt-Glewe. Většina jejích nejbližších se konce války nedočkala. Autorka píše o svých prožitcích ve vyhlazovacích táborech, popisuje také svůj boj o život ve varšavském ghettu. Její popis je natolik autentický, jako byste poslouchali vyprávění blízké osoby. Ukazuje život prostých lidí, pravou tvář války, zbavenou hrdinsko-vlastenecké masky, téměř s fotografickou přesností zobrazuje nacistické katy a jejich oběti. Na knihu navazuje krátký deník psaný v roce 1986, jenž popisuje dojmy z návštěvy míst, kde autorka strávila dětství a prožila nejhrůznější chvíle v době okupace.... celý text
Literatura faktu Válečné Biografie a memoáry
Vydáno:
2017
,
Jota
Originální název:
Nadzieja umiera ostatnia, 1967
více info...
Přidat komentář
Vzpomínejme a už nikdy nezažijme
Tak jsem se rozhodl dát si na chvíli pohov od všech těch detektivek a sáhl jsem po jiném žánru. Konkrétně po knize plné historie, literatury faktu a autobiografie. Nakonec jsem se i zde dočkal jako u detektivek pořádného napětí, ale v trošku jiném směru.
Rozsahově je dílo kratšího ražení (255 stran), ale vše vám vynahradí příběh v ní se skrývající. Je to jeden z těch mnoha příběhů co by se měl vyprávět a neměl by být zapomenut, avšak už nikdy by se neměl prožít. Ostatně vše kolem války by se nemělo zapomenout a naopak mnohdy připomínat jako velice smutné memento naší historie, ale v žádném případě by se nic podobného už nemělo opakovat. O tom jaká je v tomhle situace bychom mohli pak vést sáhodlouhé debaty a to není účelem této recenze. Jejím účelem je vám představit napínavý příběh s postavami ve velice širokém spektru chování. Od největších ubožáků, kteří si jen tak pro nic za nic užívali střílení a kopání do lidí, přes příběhy lidí srdceryvně se peroucí s nepřízní osudu a těžkého žití až po lidské hrdiny například pašující jídlo pro druhé. Díky hlavní hrdince jste rychle vtaženi do děje a až do konce se nenudíte. Se samotnou autorkou pak nesmírně sympatizujete a přejete jí brzký šťastný konec jejího utrpení. Velice kvalitně hodnotím i samotný závěr knihy. Líbil se mi návrat spisovatelky do míst, ve kterých prožila nesčetná muka a popis jejich emocí když si znovu procházela ony koncentrační tábory a vyprávěla lidem, co tu zažila.
Tuhle knihu rozhodně doporučuju. Máte ji docela rychle přečtenou a má skvělý, ale dost smutný a napínavý příběh. Doporučuju také pro uvědomění jak moc je cenný lidský život a jak my lidé dokážeme být krutí i empatičtí. Knihu hodnotím 100 %. Snad nás nic takového co paní Birenbaumovou nepotká.
Jakmile se začtete, tak vás to nepustí. Čím hlouběji jsem se dostávala do děje, tak mi to připadalo smyšlené. No bohužel je to krutá realita která se stala. Pořád tomu nemohu uvěřit že se něco takového stalo. Za mě jedna z nejlepší knížek na toto téma.
Skvělá kniha. Jak se začtete, tak Vás už nepustí. Musíte dočíst do konce. Silný příběh, na který nezapomenete. Donutí Vás přemýšlet a možná, že Vám trochu změní i pohled na svět. Doporučuji přečíst.
Myslím, že těmito knihami by jsme si měli často připomínat, čeho jsou lidi schopni. Jaké zvěrstva se děli. Na tohle téma jsem přečetla dost knih, ale žádná se nerovnala téhle. Autorka svuj žigvotní příběh vyprávěla s citem. BYlo užasné se prostřednictvím autorky ocitnout v době, která je pro mě naprosto šílená. Nebudu tu tvrdit že už určitě vím jaká muka to pro lidi tenkrát byla, protože si myslím, že si to člověk nedokáže představit i kdyby mu to někdo líčil sebe lépe. Ale mám aspoŇ určitou představu a tím pádem autorku nesmírně obdivuju, jak to všechno zvlála. Nejsem si jistá, jestli bych po ztrátě tolika blízkích našla chut ještě žít..... Tohle určitě doporučuji!!!!
Zatím nejlepší kniha co jsem na tohle téma četla! Téma ''Holocaust" by nemělo zůstávat v zapomnění a mělo by se dnes a denně připomínat čeho všeho je člověk schopen spáchat bližnímu svému.
Velice otevřené svědectví ženy, která jako polská Židovka zažila věznění ve varšavském ghettu, ve vyhlazovacích táborech Majdánek a Osvětim. Pracovala mj. v neslavné Kanadě, byla postřelená esesákem a přežila pochod smrti. Nejvíc na mě zapůsobil její vztah s maminkou i švagrovou Helou, dojala mě její první láska s medikem Abramem. Silný je i dodatek, její zápisky z cesty do konc. táborů v roce 1986, kdy se po 40 letech vrátila na místa, kde zahynuli její nejbližší.
Tato kniha se řadí mezi ty, které by si měl přečíst každý člověk, aby si každý uvědomil, co museli ti lidé prožít v koncentračních či pracovních táborech. Je zde silný příběh, který vás nutí k zamyšlení, čeho všeho jsou lidé schopní. Kniha je velmi čtivá. Přečetla jsem ji za 2 dny.
Když už jsem byla schopna částečně pochopit fyzické utrpení lidí, kteří prožili koncentrační tábory, tak po této knize nebudu nikdy schopna pochopit psychické utrpení. Neuvěřitelně krásně popsaný pravdivý příběh o hrůzách, které se snad nikdy už nebudou opakovat. Smekám před paní Halinou.
Čteno jedním dechem, rozhodně doporučuji přečíst, kniha je velice čtivě psaná, velmi silný příběh.
S každou další knihou o holocaustu mě znovu a znovu udivuje krutost, jaké je člověk schopen a zároveň i odhodlání a vůle k životu, kterou museli "Ti kteří přežili" tváří v tvář smrti prokázat.
Kniha je napsaná nesmírně čtivě, nemohla jsem se od ní doslova odtrhnout, četla jsem celý den. Nevyhnuly se mi ani slzy nad krutostí, kterou si musela autorka a desítky jiných prožít v koncentračních táborech.
Myslím, že by se tato zvěrstva páchaná za 2. sv. v. měla dostat více do povědomí lidí, aby nikdo nezapomněl, a také aby se nikdy nic takového neopakovalo.
Knihu jsem přečetla jedním dechem a nemohu si odpustit otázku proč? Je to napsáno autenticky pocity člověka, každodenní život a silná touha přežít v prostředí, kde život neznamenal nic.Jak směšné jsou naše každodenní starosti oproti tomu, co se dělo v koncentračních táborech. Smutné,dojemné,pocity dítěte a zároveň dospělé chování v ohrožení života.
Jedna z řady knih, kterou by měl přečíst každý, kdo neví nic o holocaustu. Jak už to však tak bývá u románů s touto tématikou, ne každý by byl schopen jí dočíst do konce. Smutné, velmi smutné čtení...
Nejlepší kniha na tuto tématiku, co jsem četla. Poprvé jsem se u knihy rozbrečela. :-(
Je až k neuvěření, že je to skutečnost, tolik utrpení mohou páchat jen lidé, žádný jiný živočišný druh toho není schopen. Tohle by měla být povinná školní četba, aby se nikdy nezapomnělo na všechny ty nevinné lidi, na to, co dokáže fanatická domýšlivost o vlastní nadřazenosti.
I když mám přečteno docela dost knih o holocaustu, nepřestane mě udivovat, co byli schopni
spáchat za zvěrstva lidi (jestli se tak dá fašistům říkat) na lidech. Kniha je napsána velice hezky, chytne vás hned od začátku a pustí až na konci, i když s pocitem někomu ublížit...
Po dočtení knihy (už je tomu týden) jsem pořád nesvá. Knihu jsem četla tím způsobem, že jsem rukama drtila vazbu a nemohla se od stránek odlepit. Šílený příběh. Neskutečné