Nadějné vyhlídky
Charles Dickens
Sirotek Pip je chudý jako kostelní myš a sní o bohatství a životě v lepší společnosti. Velké naděje do budoucna mu přinese jmění, které dostane od neznámého dobrodince. Pip odjede do Londýna, tam si užívá získané společenské postavení, je obklopen novými přáteli, konečně se smí ucházet o dívku svého srdce. Ale žádná růže není bez trní..... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , AlpressOriginální název:
Great Expectations, 1861
více info...
Přidat komentář


Má první Dickensova kniha a rozhodně ne poslední. Příběh malého chlapce, který jako sirotek, vyrůstá u své sestry a jejího muže. Dítě, kterému se poštěstí "nadějné vyhlídky" (ne nadarmo se kniha jmenuje právě tak, protože sousloví "nadějné vyhlídky" jsou v knize využity mnohokrát).
Příběh mě skutečně oslovil. Sice se nejedná o jednoduchou knihu, kterou si přečtete za jedno odpoledne, ale zato na vás čeká kvalita. Já sama jsem si knihu vychutnávala postupně a užívala si všech těch hezkých vět a myšlenek. Měla jsem v ruce vydání z roku 1965 a překlad se ke knize dokonale hodil a myslím, že byl lepší než mnohé moderní překlady.
Co na knize oceňuji je fakt, že děj vypráví hlavní hrdina a v průběhu i posuzuje svůj nerozum či špatné rozhodnutí. Hlavní hrdina má kromě dobrých vlastností i špatné. Jeho chování není vždy správné stejně jako je tomu ve skutečnosti a to se mi na příběhu líbí. Spisovatel vám nepředhodí dokonalého morálního hrdinu, ale nechává vás v něm vidět skutečnou lidskou bytost včetně jeho chyb. Posun postav dle životních zkušeností je věrně popsán. Ještě aby ne, když se jedná o realismus.
Knihu vřele doporučuji každému, kdo má rád knihu plnou myšlenek a zajímavé atmosféry.


Názorný příběh o tom, jak peníze kazí charakter a že mnohdy může být snazší a šťastnější prostý život bez velkých prostředků, než život předurčený nadějnými vyhlídkami.


Čekal jsem krásnou knihu jako byl třeba Oliver Twist ,ale Nadějné vyhlídky mě mírně zklamaly. Kniha se mi zdála neúměrně natahována na úkor děje,který byl též poměrně jednoduchý. Co se mi na knize líbí, je barvitě popsané prostředí Londýna a ostatních míst v příběhu.


Přes dokonalý začátek, ke stále podrobnějšímu a nudnějšímu ději, až k předvídatelnému konci s obrovským časovým skokem kupředu.
Začátek 5*
První část 3*
Druhá část 1*
Konec 0*


Chvíli trvalo, než jsem se začetla. Bavilo mě to od začátku, ale druhá polovina knihy má větší spád. A že je to dobrá kniha! :) Je v ní všechno - láska, přátelství, spory, nenávist, tajemství, intriky...psychologické vykreslení postav, které nejsou černobílé.


Neobyčejně eklektická kniha. Je v ní vše: neopětovaná láska, romantika, psychothriller, horor, dobrodružství, zločin, patos, mysterium. Děj nelze předvídat, což je znak dobré knihy i filmu. Líbí se mi, že je děj zobrazen množstvím věrohodných dialogů na úkor popisu. Popisy postav, Londýna i venkova skvělé - čtenář je vidí před očima. Realismus par exellence - mnoho dnešních autorů by si mohlo vzít příklad.


Krásný příběh, ale druhá třetina knížky poměrně zdlouhavá a opakující se děj. Člověk si celkově díky ní uvědomí, co všechno v životě má. Doporučuju


No jako rvu si vlasy za to, že jsem do toho nešla dříve, např. opravdu na té střední škole. Fakt, překvapilo mě to ohromně moc, jak se to dobře četlo a jak se to všechno odehrálo. Velmi doporučuji. Dickens je opravdu klasik.


Dickens je vážně úžasný spisovatel. V té knize bylo tolik děje a přitom mě to nepřestávalo bavit. A umí velice zajímavě vykreslit charakter postav. Každá postava měla i kladné i záporné stránky. U Pipa jsem nemohla pochopit jeho odpor k jeho dobrodinci nebo nechuť vracet se zpět do kovárny navštívit Joa. Ale aspoň jsem konečně viděla i špatné stránky povah hlavních postav. U mnoha knih se spíše vyzvedávají ty dobré a špatné raději ne. Dickens se ale nebál a za to ho obdivuji. Je to jedna z těch knih, na které se nezapomíná, a jejichž hrdinové zůstanou ve vaší hlavě velmi dlouho. Takový ten typ, kdy se po dočtení ještě nějakou dobu potácíte mezi hrdinovým světem a realitou. A uvažujete co je skutečnost.


čekal jsem víc... kniha se mi líbila do pasáže, kde Pip chodil ke slečně Havishamové, dál mi to přišlo jako pořád se opakující bláboly, ve kterých jsem se ztrácel a ani jsem nedočetl


Příběh to byl pěkný, ale takový dlouhý a jsem opravdu ráda, že jsem knihu dočetla. Po Oliveru Twistovi jsem chtěla dát Dickensovi ještě jednu šanci. Ale další knihu od něj už si nepřečtu.


Hoci pre niekoho moze kniha posobit ponuro, ja som ju vnimal ako optimisticku s peknou viziou. Pipovi sa jeho snaha a odhodlanie vyplatili, hoci niekedy mal viac stastia ako rozumu. Oblubil som si ho aj tuto knihu.

Proč se do hájen něco jmenuje po naději, když moje jediná naděje spočívala v tom, že to rychle přelistuju, abych nedostala záchvat deprese dvakrát za stránku.
Tři dny koncentrovaného šílenstvíí na stránkách nemocných vztahů, vyšinutých jedinců a porušených morálních a citových vazeb. Ale zato o to lepší happy end. Jednoduše paralela k životu jak vyšitá. Nezávidím Pipovi jeho úděl, těžko můžu srovnat, když nejsem sirotek. Ale můžu se spravedlivě rozhodnotu, že knihu podruhé číst nebudu.
Měla pro mne kouzlo toho jediného čtení s jedinečným zážitkem. Nebyla jsem zvědavá. Spíš tak nějak nenaladěná na celkové vyznění knihy. Ne nutně potřebuji dobré konce. Jen mi chyběla vize - to, že by příběh nějak směřoval. Taky tak nějak plyne.
Jelikož jsem žena činu a nenechám si život jen tak prosypat mezi prsty... dávám čtyři a jdu něco rozumného dělat!


Dívala jsem se na filmovou adaptaci a moc mi v ní vadila ponurost, vyšinuté vztahy v rodině i jinde, všudypřítomné bláto, cáry, pavučiny...proto jsem si z knihovny půjčila literární předlohu. Měla jsem totiž za to, že pan režisér hodně přeháněl. Jenomže knížka je to samé! Opravdu se to nedalo jinak natočit. Ve třetině knížky mi to začalo natolik překážet, že jsem knížku zavřela a vrátila do knihovny zpátky. Já už dnes prostě nemůžu věřit příběhu, ve kterém není vůbec nikdo normální. To je království křivých zrcadel anebo blázinec:)


Kniha se mi velice líbila. Už jsem o něm slyšela hodně chvály, ale na mě udělal vážně dojem. Nejlepším spisovatelem realismu je ale podle mě pořád Honore de Balzac. Kniha napsaná velmi čtivě, trochu nepravděpodobně, ale vcelku pravdivě. Doporučuji přečíst.


Mně se to teda líbilo hodně. A protože to byla moje první kniha od Dickense, určitě se co nejdříve vrhnu na další. Líbilo se mi v první části popis toho dětství v chudobě, prostřední část různých návštěv u Pocketů a podobně mě trochu nudilo a poslední třetinu už jsem zase hltala a nemělo to chybu až do konce.


Po Davidovi Copperfieldovi to byla druhá kniha od Charlieho, kterou jsem kdy četl. Přestože byla důvodem, proč jsem jeho tvorbě i osobnosti zcela propadnul, román nakonec řadím mezi ty slabší. Ne tolik pro jeho obsah, jako spíš čtivost. Mnohokrát jsem se stránkami spíš prokousával, ale konečný výsledek ve mně zanechal to nejlepší z knihy a Charlieho tvorby. A tak to má být=o)
Autorovy další knížky
1966 | ![]() |
2010 | ![]() |
1960 | ![]() |
2015 | ![]() |
1961 | ![]() |
Dickens nesklamal, páčila sa mi ľahká irónia a humor pri opise postáv a situácií. Obasiahlosť deja mi nevadilo, vyslovene som sa v tom vyžívala.