Nádhera života
Michael Kumpfmüller
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123073/bmid_nadhera-zivota-hmF-123073.jpg
4
34
34
V létě 1923 se Franz Kafka, který byl tehdy jako básník známý jen malému okruhu čtenářů, seznámil u Baltu s pětadvacetiletou kuchařkou Dorou Diamantovou. A během několika týdnů udělal to, co nepovažoval za možné: rozhodl se pro společný život v Berlíně v čase hyperinflace a sociálních nepokojů. Až do konce života v červnu 1924 se Kafka od Dory téměř neodloučil. Z tohoto příběhu stvořil Michael Kumpfmüller výjimečný milostný román.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Mladá frontaOriginální název:
Die Herrlichkeit des Lebens, 2011
více info...
Přidat komentář
Kniha popisující poslední léta života Franze Kafky a vztah k jeho poslední lásce Doře. Hezké, ale smutné čtení.
Uprostred množstva overených faktov zostalo ešte dosť miesta pre presvedčivú fikciu. Minimalistické spracovanie posledného roku života Franza Kafku a jeho lásky k Dore Diamantovej.
Nádhera života je nádherná kniha o (ne)všedním životě zamilovaných lidí. Užívala jsem si každou stránku, stejně jako oni si užívali každý den.
Úžasně vyprávěný příběh dvou souznících lidí, Franze a Dory, líčení nejniternějších prožitků bez patosu. Kniha mě naprosto strhla - nejen proto, že jsem nedávno četla Kafkovy dopisy F., a tak jsem si mohla řadu jeho pocitů z doby před smrtí dát do souvislosti s předchozími texty. Oceňuji (pro mě) výjimečně krásný styl a autentičnost knihy.
Nádhera života
Citlivě popsaný milostný příběh založený na důkladné znalosti Kafkova života a díla a zároveň poskytující dostatečný prostor i postavě Dory a dobovým okolnostem.
Odbíhám, ale právě pro poslední jmenované jsem při čtení myslela na román Ireny Douskové o Jaroslavu Haškovi. Oba, Kafka i Hašek, se narodili v Praze ve stejném roce, a zemřeli pouhý rok po sobě, krátce po dosažení čtyřiceti let. Zdánlivě snad nemohli být rozdílnější – pyknický Hašek, pokládaný za bonviána a možná trochu potížistu, a v protikladu k němu vysílený Kafka, odkázaný v nemoci na svou výchozí rodinu, úzkostný a dodržující rady lékařů... Přesto jako by ani jednomu nebylo dopřáno rozvinout ve své době nesporný talent, uzdravit se, získat širší přijetí v souladu s vlastním přesvědčením.
"Někdy se sám sebe ptá, co zůstane. Má na kontě tři zpackané romány, pár tuctů povídek, k tomu psal celý život dopisy, převážně ženám, které nebyly v jeho blízkosti, dopisy a zase dopisy, ve kterých stálo jen, proč není u nich a nežije s nimi."
Přes všechny vnitřní obavy, rozpolcenost a kritický pohled na vlastní tvorbu i osud naštěstí odkaz některých výrazných osobností zůstává. Ale člověk by jim přál ještě víc.