Nádraží a železniční tratě: Zaniklé, proměněné a ohrožené stavby
Kateřina Bečková
Zájem o poznání různých podob prostředí našeho života, jak se v průběhu času měnily nebo zanikaly, je stále živý. A tak se v tradiční edici Zmizelá Praha ocitají témata, která byla doposud jen na okraji pozornosti. Jde především o industriální stavby a prvky města, jejichž překotný zánik během posledního desetiletí vyvolal spontánní společenskou potřebu zabývat se jejich hodnotou, dokumentací i možnostmi konverze. K jejímu naplňování by měla přispět i tato edice. První svazek z nové řady se věnuje všeobecně oblíbenému tématu železnice. Právě tato oblast v Praze prožívá v současnosti tak dynamickou proměnu, že jen během přípravy knihy bylo nutné některé stavby či prvky pomyslně přeřadit z kategorie existujících do kategorie zmizelých.... celý text
Přidat komentář
Výborná exkurze do minulosti železniční dopravy v Praze... kniha prostřednictvím fotek a skvělých popisků přibližuje změny, které se udály na hlavních tratích směřujících do Prahy a nádražích, která je obsluhovala. Samozřejmě nemůže chybět Rakouská severozápadní dráha a její konečné Denisovo nádraží jako nejexplicitnější příklad mnohdy masivních změn, které se za více než sto let železnice v Praze udály, následují ale i další proměny, které více či méně zasáhly do železniční sítě a podoby města. Spolu s úvodním textem o historii plánů na vybudování pražského železničního uzlu tak kniha představuje ke čtení příjemný zdroj nejzásadnějších informací a pohledů, který rozhodně doporučuji každému, kdo se zajímá o historii železnic i rozvoje městského prostoru.
Štítky knihy
Praha železnice zaniklé železnice železniční tratě
Autorovy další knížky
2009 | Nádraží a železniční tratě: Zaniklé, proměněné a ohrožené stavby |
2000 | Hradčany a Malá Strana |
2011 | Továrny a tovární haly - 1. díl |
2003 | Historická předměstí a okraje města - pravý břeh Vltavy. Dodatky II |
2004 | Historická předměstí a okraje města - levý břeh Vltavy. Dodatky III |
Mé oblíbené téma, ale právě proto jsem čekal daleko víc. Přesto díky. /Moje rodina na jednom z těch nádraží totiž kdysi bydlela. Měli opravdu velice velký byt. Když se došlo na jeho úplný konec, tak poslední pokoj byl průchozí, ve zdi tam byly ještě velké, pravděpodobně dvoukřídlé dveře. Když nějaká blízká návštěva přišla těsně po tom co se tam nastěhovali, tak občas některou bytem provázeli. Když došli k těmto dveřím, tak jen skromně odtušili, "no a tady už máme jen hostinské pokoje"./