Nahé slunce
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231908/bmid_nahe-slunce-HLh-231908.jpg
4
357
357
Romány o robotech série
< 2. díl >
Po úspěšném objasnění vraždy Vesmířana na Zemi je Elijáš Baley požádán, aby vyřešil další případ – vraždu na Solarii, světě izolovaných panství, jejichž obyvatelé se spolu fyzicky téměř nesetkávají. Baley pozoruje první známky úpadku Vnějších světů. Stagnace dlouhověké kultury závislé na robotech je zřejmá a na Solarii je situace nejvážnější. Země poprvé svitla naděje vymanit se z nadvlády Vesmířanů a začíná snít o nové expanzi…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2013
,
Triton
Originální název:
The Naked Sun, 1957
více info...
Přidat komentář
Kvalitní pokračování Románů o robotech. Tentokrát se Eliáš Baley vypraví vyšetřovat vraždu na planetu Solárie i se svým robotickým parťákem Daneelem z Aurory. Oba zde mají i špiónské úkoly a tím se děj pěkně zamotá. Trošku mě mrzelo že Daneela je tam mnohem méně, ale i tak jsem se bavil. Nemůžu taky opomenouot filozofickou rovinu, odcizení kmenového atavismu, individualismus apod.
Těším se na další pokračování.
Pro mě zajímavější volné pokračování Ocelových jeskyní. Dobře vystavěná zápletka kolem záhadné vraždy na Solarii. Poutavě popsán život na planetě a možný nedostatek Prvního zákona robotiky.
Občas se mi zdá (i v prvním díle), že navzdory tomu,jak má být Daneel vyvinutý robot, je ve srovnání s uvažováním Baleyho jeho přemýšlení trochu "nedokonalé".
P.S. Někdy by bylo fajn mít takové obrovské kusy země a klid na přemýšlení, zájmy jen pro sebe, ale celkově vzato bych nakonec zešílel mít kolem sebe jen roboty :-)
Nahé slunce na mňa v porovnaní s Nadáciou pôsobilo príjemne prehľadne, mojou najobľúbenejšou knihou od Asimova ostávajú Ocelové jeskyně.
Aj napriek tomu, že detektívny aspekt príbehu opäť miestami pôsobí trocha kostrbato, nedá sa neobdivovat, ako Asimov zápletku veľmi umne vystaval na špecifikách svojho sveta. Bol to autor ktorý vynikal v znalostiach vo všemožných spoločenských a prírodných vedách a tieto znalosti pri budovaní svojich vízií aj náležite využil. Veľmi pútavé a rýchle čítanie.
Možná první díl byl o kapánek lepší. Kniha na mě působila dojmem, že ukazuje úskalí prvního zákona. Samozřejmě myšleno prvního zákona robotiky. Takže...nejenom, že nás roboti připravují o práci, ale paradoxně také o život.
Paradoxne navzdory mnohým ohlasom, toto ma bavilo o trochu menej ako predchádzajuca časť. Možno je to tým že popis "nového sveta" je mi tak cudzí a nesympatický. Možno preto že namiesto popisu fungovania sveta sa tentokrat nedozvedame od hl. hrdiny tak ako tomu bolo na jeho domovskej planete (priamoúmerne vyplývajúce z jeho konania) ale od prednášok postáv v hologramoch. .... Napriek tomu odporúčam :)
Skvělé pokračování. Samozřejmě, že detektivní zápletka je poněkud jednoduchá, ale to je pouze tím, že kniha nemá být plnohodnotnou detektivkou. Hlavní poselství příběhu je jako obvykle někde jinde - vyspělost za cenu ztráty přirozeného vývoje, pohodlí za cenu ztráty podstatné části lidskosti. Asimova mám rád, protože hlavní poselství hledá v humanitních vědách (sociologii, historii nebo psychologii). V podstatě dosvědčuje, že člověk může žít bez jakékoliv technologie, ale bez smyslu existence či filosofického základu nikoliv!
Mohu říct, že s druhým dílem jsem se mnohem více stotožňila než s předchozím prvním dílem Ocelové jeskyně. Začala jsem se více stotožňovat jak s postavozu tak i se samotným autorem a knihu jsem hltala, aniž bych se od ní odtrhla.
Poutavý příběh, výborná zápletka, dynamické vyvrcholení, který mě ohromil. Možná až na začátek, který mi přišel trochu zdlouhavější, ale v půlce se začala obracet karta a příběh se vyvíjel ve skvělém tempu.
Ovšem u některých vět či kapitol jsem se musela zastavit a přemýšlet. A že toho bylo hodně o čem přemýšlet. Líbilo se mi srovnání Pozemšťanů a Solariánů: "A ještě něco. Existuje jeden svět podobný Soláriii a to je Země", že všechny chyby má ten, kdo nemá chyby žádné. Je toho hodně o čem by se dalo diskutovat, ale budu stručná:
Pokud bych měla udělat závěr tak je to nejspíše to, že tahle série mi dává cosi co jsem už dlouho postrádala, že tento autor mi dodává jakousi podivnou energii, která mi už dlouho chyběla.
Opravdu skvělá sci-fi detektivka. Jak už někdo přede mnou napsal - žádná vata navíc, žádná hluchá místa, děj krásně plyne a přitom má dílo hloubku a spoustu skvělých zajímavých myšlenek a podnětů k přemýšlení (například paralela mezi dílčími úkony robotů a našimi životy jako součástí velké mašinérie, kdy každý si dělá to své a nemá zodpovědnost za celek; anebo to, jak se na Solárii lidé izolovali, což je také v podstatě úplně přesná Asimovova předpověď a nešlo se mi při čtení ubránit myšlenkám na lidi sedící spolu v hospodě a koukající skoro celou dobu jen do telefonu). Už teď se moc těším na další díly.
Skvělá detektivka. Psané svižně, není tam ani o slovíčko více, děj krásně plyne. V závěru, jako v předchozím díle, obrovské nové poznání hlavního hrdiny.
Popis budoucnosti se Asimovovi povedl velmi dobře, jeho názory a myšlenky na budoucí svět jsou i v dnešní době průkopnické..
Doporučuji přečíst celou sérii ;)
Vo vesmíre niekto vraždí (aká to "invencia" prekladateľova!) je prvou knihou, ktorú som od Asimova čítala, a zároveň napínavou detektívkou, od ktorej som sa nemohla odtrhnúť :). Elijah a Daneel boli sympatickou vyšetrovacou dvojicou, a hoci sled udalostí málinko pripomínal Doyla (Asimov ho na jednom mieste príbehu dokonca bezostyšne cituje), celkový štýl a vízia "odosobnenej" budúcnosti ľudstva (tak aktuálna, však?) boli atraktívnymi zložkami diela natoľko, že ma nalákali na ďalšie od autora.
kniha ve mně zanechala silný dojem. hodně jsem přemýšlela nad jejich postojem ke světu a co se z lidí stalo. je to skoro nepředstavitelné a přesto už někteří zde na zemi dosáhli stejného
Druhý a neméně podařený díl. Zapadá do celé série a všem fanouškům Asimova doporučuji.
Druhý díl ze série o robotech je snad ještě lepší, než první díl. Máme tu více sci-fi, méně detektivky (i když malá podoba s Agathou Christie tu rozhodně je), dusnou atmosféru planety Solarie a skvělé myšlenky mistra Asimova. Zvláštní a přesto skvěle napsaná je i romantická linie příběhu (rozvíjející se vztah Eliáše a Gladie mě zajímá). Kniha na mě rozhodně nepůsobila pozitivně, snad má lidstvo ještě šanci, aby nedopadlo jako Solariané......
(☆10/10) Naštěstí pro čtenáře se Asimov rozhodl v sérii o detektivním duu člověk + robot (což je zkrátka geniální nápad) pokračovat, a výsledkem je ještě lepší a napínavější kniha, než ta předchozí. Opět jsem ji dal na jeden zátah (vlastně hned po Jeskyních, takže z toho nakonec byl úplný čtenářský maraton) a čím více jsem se blížil ke konci, tím víc jsem pociťoval ten mučivý pocit napětí, kdy už se neskutečně těším, až knihu dočtu, ale ne proto, že mě nebaví, ale protože umírám zvědavostí a nevědomost se stává téměř nesnesitelnou…
Rovněž se mění i prostředí, v němž se děj odehrává a opět tu máme možnost vidět další (z našeho pohledu) podivný a možná pro někoho nepředstavitelný model lidské společnosti, který mi ale pořád přijde snesitelnější než to, co se v tomhle příběhu odehrává na Zemi. Zápletka se tentokrát opírá i o problematiku tří zákonů, které dokonce způsobí i menší neshodu mezi Elijášem a Daneelem… (12. 11. 2013)
Nahé slunce bylo asi ještě lepší než předchozí díl. Obzvláště se mi líbilo číst o volném prostoru, jak ho vnímá Eliáš, a ležet při tom na pražícím slunci. Situace na Solarii je děsivá a chvíli mě napadalo, že v přeneseném slova smyslu to funguje stále více i na Zemi - někteří radši vše řeší přes sociální sítě ("Projekce") místo osobního kontaktu a tento trend je navíc stále výraznější a ani nás k tomu nemusí nikdo vychovávat. Jen bychom si měli vzít příklad z toho, jak Solarie nakonec dopadla.
V těsném závěsu po Jeskyních,opět skvělá vize,navíc uplně v jiném prostředí na planetě Solárie,laděná a pusobící o něco komornějším dojmem,ale pořád poutavě napsaná,právě proto,že se to odehrává jinde než na Zemi a jsou tu uplně jiné podmínky života,jsou samo o sobě zážitkem.
Je vubec možné k uskutečnění,něco jako dokonalá společnost ?
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
O stupeň lepší než Ocelové jeskyně. Příběh se začal přibližovat Nadaci jak obsahově, tak i skvělou formou psaní, což je moc fajn. Poněkud slabší rozuzlení detektivní zápletky je jedinou slabinou knihy.