Náhodné úvahy
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/425414/bmid_nahodne-uvahy-ekH-425414.jpg
4
101
101
Náhodné úvahy sú zbierkou päťdesiatich dvoch rôznorodých fragmentov, čerpajúcich zo skúseností a poetiky, intuície a autobiografie. Názvy týchto krátkych textov vytvárajú pohyblivú mapu, ktorú si musí poskladať samotný čitateľ. Opis nespavosti plynulo prechádza k potrebe písať, tri bodky k zbabelosti, príťažlivosť amerického herca k autonómii umeleckého diela, trauma zo sťahovania k emancipácii žien. Snaha ísť do hĺbky, hľadať v podvedomí, napokon vedie k tomu, aby sme uvideli ženskú skúsenosť ako úžasný, ešte čiastočne neodhalený obraz. Náhodné úvahy idú ďalej než patriarchálna predstavivosť, rétorika emancipácie či spoločnosťou akceptované pocity.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2019 , InaqueOriginální název:
L’invenzione occasionale, 2019
více info...
Přidat komentář
Geniální přítelkyni jsem vzdal, ale tohle jsem si přečetl se zájmem. Překvapivě úzkostná žena. Nebo to napsal muž? Nevím totiž, jaký je aktuální stav pátrání po identitě autora/autorky.
Tuto autorku mám moc ráda, přestože se její knihy nečtou zrovna lehce. Často mě nutí k zamyšlení a občas musím číst některé odstavce opakovaně, abych pochopila, co měla vlastně na mysli. Ale to mi vůbec nevadí. V této knize se formou sloupků vyjadřuje k určitým tématům a mně se moc líbí její přímočarost, s jakou své názory sděluje. Žádné nálepky nebo líbivé uhýbání. Netvrdím, že souhlasím se vším, co se v knize objeví - s některými názory naprosto, s jinými méně a v některých jsme každá úplně jinde. A možná právě to se mi líbí, vidět věci i z jiného úhlu pohledu než je ta moje pravda.. (vzhledem k autorce jen dvě tečky.., já je naopak mám ráda). A nesmím zapomenout pochválit kresby od Andrei Ucini, které předchází každé kapitole. Jsou skvělé. 4,5*
(6/23)
Krátké úvahy - myšlenkové jednohubky, ideální ke kávě podávané na slunné zahrádce. Některé trefné, jiné méně.
Moje první přečtená kniha od autorky. Kratičká kniha na jedno posezení. Jedná se o eseje, fejetony, úvahy o životě. Autorka každý týden napsala jeden sloupek do novin po dobu jednoho roku, takže se v této knize nachází 52 sloupků. Autorka se věnuje všem tématům – politice, dějinám, filozofii, sexualitě, psaní, osamělosti aj. Autorčiny názory jsou zajímavé. Některé pasáže jsem musel číst dvakrát.
Kniha je pěkně zpracovaná. Na začátku každého sloupku se nachází ilustrace, které jsou pěkné.
Od autorky si plánuji přečíst knihu TÍŽIVÁ LÁSKA a možná sérii GENIÁLNÍ PŘÍTELKYNĚ.
V průběhu jednoho roku - mezi lednem 2018 a 2019 - psala Elena Ferrante každý týden sloupek do britského Guardianu. Zamýšlela se nad tématy, které jí vybírala redakce, ale vždy do nich promítla něco ze sebe a své zkušenosti. Vzhledem k formě tak jde o směs úvah a krátkých postřehů, které někdy čtenáři sednou a jindy ne, pravděpodobně podle toho, jak se s nimi sám dokáže ztotožnit.
"Ale když mluvím o vzdělávání, neodkazuji na tento typ děl, nemám na mysli didaktickou nebo moralizující literaturu. Jen se snažím říct, že každé dílo, které má nějakou hodnotu, zároveň předává bezprostřední poznání: je to tedy poznání nepředvídatelné, překvapivé a hlavně těžko omezitelné na jinou formu než specifický literární. Mluvím o učení, které přináší rozkoš, učení, které nás pod náporem jasných i strhujících slov intimně, ba dramaticky mění."
Elena Ferrante píše příjemně i v žánru novinových sloupků. Někdy mě její nápady, z kterých texty tvořila, zajímaly více, někdy méně, což je naprosto normální. V takovém případě bylo možná i znát, kdy si autorka zrovna drbala hlavu, protože ji v týdenní uzávěrce zrovna nenapadlo nic na první dobrou. A pak holt vycucla něco, aby o tom šlo aspoň trochu napsat. Jiné pak byly skvělé v tom, že se nejpíš i samy psaly. To zná možná kdekdo i tady, některé komentáře vyplynou samy hned, nad jinými si koušeme nehty a kde nic tu nic.
Ale na pročítání sem tam, když člověku vybyla chvilka, byly Příležitostné nápady vlastně ideální čtení. 3,5*
PS: Ilustrace moc pěkné.
Spíš tak 3,8/5*.
Chtěla jsem dát 3*, ale přišlo mi, že bych tím knize křivdila. Některé texty pro mě skutečně postrádaly hodnotu, pokud v nich měl být smysl, nenašla jsem ho. Přešlap, nebo vznosné předstírání, netuším. Jiné mě naopak uchvátily, způsobem, jakým autorka dokázala popsat všední prožitky, něco, o čem jsem ani vědomě nepřemýšlela. Po přečtení mám pocit, jako bych autorku osobně znala, přestože ani netuším, jak vypadá. Příjemné čtení, krátké, hezká próza, hodí se k uspěchané době, kdy není příliš času na tlusté knihy. Jsem si jistá, že k některým sloupkům se po čase vrátím. A hrozně se mi líbily ilustrace ke každému ze sloupků.
Knížka fejetonů do novin. Některé mě zaujaly více jiné méně. Hodně se jich týká psaní, které je pro autorku naprosto zásadní. Je tam spousta zajímavých úvah a napsané je to vzhledem k náročnosti dobře a čtivě.
Tyto drobné úvahy mě zaujaly především svým stylem, autorka píše velice promyšleně a precizně, každé slovo má v textu své místo. Již méně mě ale oslovil obsah. Některé úvahy byly skvělé, často jsme se ale s autorkou trochu míjely. Její romány mě oslovují mnohem víc.
Krásné. Sloupky Eleny Ferrante, ve kterých si rok všímala zdánlivě obyčejných věcí a citů kolem sebe, pozorovala je a popisovala, mě inspirovaly. Sama mám teď nutkání znovu se pustit do psaní deníku, tak, jak jsem ho přirozeně psala jako malá, v podobě krátkých zamyšlení na témata podobná těm v téhle knize. Příležitostné nápady doplňují i nádherné ilustrace. Ke knížce se budu ráda vracet.
Toto není běžná kniha. Nehledejte zde příběh. Je to kniha a pocitech Eleny Ferrante. Kniha, ke které se budu ráda vracet. Ta kniha je neobyčejně dobrá. K její dokonalosti patří i nádherné ilustrace Andrea Ucini .
Opäť raz zvíťazil Dávid nad Goliášom. Áno, táto útla kniha, s ktorou som viac ako mesiac zvádzal urputný boj, mi dala celkom zabrať. Nakoniec som ju síce dočítal, ale radím sa na stranu porazených. Knihu som po pár stranách vždy odložil, do čítania som sa musel veľakrát nútiť, takže čítanie som mal rozkúskované asi ako developer parcely v satelitnej zástavbe. Možno bol problém v samotnom formáte novinových stĺpčekov, keďže kniha je ich zbierkou a ja mám permanentný problém objaviť čaro krátkych textov.
Kvalita jednotlivých úvah bola kolísavá, veľa záviselo samozrejme od toho, do akej miery má rozoberaná téma zaujímala. Niektoré texty sa mi teda páčili viac (Smiech, Dcéry, Výkričník, alebo všeobecne o knihách a filmoch), iné menej a niektoré vôbec – rozumej všetky feministické, ktoré mali niekedy od toľko požadovanej rovnoprávnosti naozaj ďaleko (žena - režisérka má pri sfilmovaní knihy od Ferrante voľnú ruku, môže si ju adaptovať ako chce; zatiaľ, čo muž - režisér sa musí striktne držať predlohy).
Stále sa v knižnej komunite nájdu ľudia (čau Ľubo), ktorí si myslia, že za pseudonymom Elena Ferrante sa skrýva muž, no myslím, že po prečítaní týchto úvah by zmenili názor. Neviem si predstaviť, že Ferrante ako muž by takto skvele dokázal „zmiasť nepriateľa“. Musím pre objektívnosť podotknúť, že vopred som vedel, že asi nebudem cieľová skupina tejto knihy, čo sa po jej prečítaní plne potvrdilo. Pozitívum na záver: na knihe veľmi oceňujem vydarené a trefné ilustrácie Andreu Uciniho (je ich tam vyše 50), ktorého tvorbu som vďaka tomu začal podrobne sledovať. Preto sa nakoniec prikláňam k trom hviezdičkám.
5/10
od EF mám přečteno vše co jsem jen mohla dostat do ruky - mám ráda její styl psaní, ale tato kniha mě opravdu nezaujala. Dávám knize šanci vždy prvních 100 stran, ale tady jsem odložila ještě dřív. Možná jsem neměla očekávat, že tato kniha bude jako ty předešlé...
Moje první setkání s autorkou a určitě ne poslední. Rozhodně bylo nad čím přemýšlet. Přesto mi kniha úplně nesedla a mnohdy jsem s autorčinými názory nesouhlasila. Hlavně tam jde dost cítit ten feminismus. Každopádně ona to tak cítí, takže to určitě nechci dehonestovat. Má na svůj názor právo. Věřím, že někomu by se to mohlo líbit víc. Já osobně radši příště sáhnu po románu.
Od Eleny Ferrante jsem přečetla vše, co v češtině vyšlo. Tato sbírka textů mi ale bohužel příliš nesedla. Některé jsou jistě velmi zajímavé, ale celkově jsem se musela k četbě docela dost nutit a výsledný dojem je poměrně rozpačitý. Příště zůstanu u jejích románů, které mě baví mnohem více.
V této malé knížce shromáždila Elena své fejetony, které vycházely v deníku The Guardian. Snad padesát postřehů, nápadů, úvah a názorů nejen na dění kolem nás, ale i o našich ženských pocitech, o trápení i radosti. Tu a tam také probleskují výhrady k mužskému pokolení. Něco mě třeba neoslovilo, jiný fejeton jsem četla i vícekrát a stále, stále s ním souznívala.
"Od chvíle, kdy jsem si uvědomila, že najít sebe samu znamená najít ji (matku), přijmout ji a mít ji ráda jako za dob dětství, jsem se upokojila. Někdy se domníváme, že smíření nastane tím, že dokážeme zapomenou na utrpěné křivdy. A možná je to pravda, ale ne ve vztazích s matkami. Já jsem se s tou svou smířila, když jsem ony křivdy - ty, které jsem považovala za křivdy - začala vnímat jako část sebe, jako něco nezbytného pro můj vývoj, tak nezbytného, že se mi už začaly jevit jako výplody mé představivosti, barvité zveličení."
"Například když nějaký vysoce postavený spisovatel prohlásí, že my, spisovatelky jsme dobré, vnucuje se otázka: jsme dobré jako ty, lepší než ty nebo dobré v rámci knih napsaných ženami?"
Musím také moc pochválit ilustrace od Andrea Ucini, což je italský konceptuální ilustrátor. Určitě DOPORUČUJI všem, komu se líbila i "Geniální přítelkyně"
Líbilo se mi. I v tak krátkém útvaru mě dokázaly její myšlenky a postřehy zaujmout a oslovit.
Elena Ferrante není moje krevní skupina.
Nesedí mi její styl psaní, jako člověk - žena, se s jejími myšlenkami, názory a postřehy příliš neztotožňuji.
Přesto jsem v této knížečce, která je na první pohled překrásná, našla pár skvostných stran, ke kterým se ještě chci vracet.
A díky těmto pár fejetonům, několika velmi zajímavě zkonstruovaným myšlenkám a absolutně rozkošným ilustracím jsem knize nakonec dala tři hvězdy.
Vadil mi feminismus.
A velmi se mě dotkla kritika mladých lidí, kteří sní o návratu let minulých. Ten odstavec se mi zařízl do duše.
Přesto mi dva fejetony byly velmi blízké a jedním mě donutila přemýšlet o tématu, které nerada tahám na světlo i jen sama před sebou.
Pořádně nevím, jak knihu hodnotit... A opravdu nedokážu říct, zda se ke spisovatelské hvězdě někdy vrátím. Mě její sláva a záře neoslnila. Ani neoslepila.
Možná někdy jindy a někde jinde. Že by v příštím životě?
Štítky knihy
italská literaturaAutorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Nevím, jaká je Elena Ferrante spisovatelka, jako autorka sloupků však u mě nezabodovala. Vždycky jsem si myslela, že sloupek má mít nějakou vypovídací hodnotu, má být vypointovaný, jenomže ona se v tom prostě tak nějak... plácala.
Dozvěděla jsem se o ní ale několik věcí. Národ je pro ni skoro sprosté slovo, které by nejraději zcela vymazala ze světa, stejně tak jako národní hrdost, která už v jejích očích hraničí s fašismem, neboť ona uznává jenom státní příslušnost a i tu jenom na základě jazyka. Matteo Salvini je největší hrozbou pro Itálii a je třeba se proti němu důrazně vymezit. Bezbřeze podporuje mládež, která si zcela bez zkušeností a bez vzdělání razí svoji cestu, a chová obdiv k despektu až opovržení, s jakými mladí přistupují ke starším, a to včetně jejích dcer, které se takto chovají k ní. Stejný obdiv chová i k dětem, které schválně lžou. Ženy si vždy zaslouží shovívavost, muže je třeba postavit do latě. A do všech na potkání bez vyžádání hustí, jak ničíme planetu a čím vším přispíváme ke globálnímu oteplování - nežertuji, ona to tam opravdu píše.
Takže tato kniha mi skutečně nic nedala. No, vlastně něco ano. Aspoň teď vím, že Elena Ferrante? Znovu už opravdu ne.