Nahoru po schodišti dolů
Bel Kaufman
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431939/bmid_nahoru-po-schodisti-dolu-Qt6-431939.jpg
4
73
73
Humorné vyprávění americké autorky Bel Kaufmanové je jakýmsi zámořským protějškem u nás tak oblíbených Študáků a kantorů či Školy základu života. Ironicky zachycuje poměry na newyorské střední škole v chudinské čtvrti, kam chodí děti černochů, přistěhovalců a různé problémové případy. Poněkud svérázné pojetí demokracie ve vztahu mezi učiteli a žáky, snaha vedení školy i nadřízených úřadů řídit vyučovací proces pomocí oběžníků a výnosů, propast mezi papírovými představami o škole a střízlivou skutečností – to vše vede k řadě neodolatelně komických i vážných situací, které autorka zachytila vskutku brilantně. Její jakoby dokumentární přístup – výroky žáků, jejich úkoly a dopisy se v pestrém sledu střídají s oběžníky a příkazy i s korespondencí mezi vedením i vyčerpanými učiteli – je velmi autentický a působivý.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , ArgoOriginální název:
Up the Down Staircase, 1964
více info...
Přidat komentář
Příjemný následovník Džungle před tabulí a (trochu) Pana Kaplana; první půlrok učitelky angličtiny Barrettové, nastoupivší na střední školu; story originálně vyprávěná přes vzkazy, oběžníky, příkazy, doporučení, formuláře, krátké práce žáků (nejen) darebáků - a zoufalé písemné výkřiky, které kolují mezi přetíženými členy učitelského sboru (plus dopisy sestře, jež dovysvětlují - to kdyby se čtenáři mimo školství ne zcela chytali). Veliká sranda a tu a tam "velké drama", žánrově mezi groteskou a tragikomedií - ale přečíst najednou se to nedá, přece jen se, spíše dříve než později, dostavuje jistý stereotyp...
Takhle já vybírám knížky: Nahoru po schodišti dolů band je hudební skupina, kterou neposlouchám, a ve které účinkuje Marek Brodský, kterého jako herce neuznávám. Název si vypůjčila z románu, k němuž mě tím dovedla. Díky!
Autorka se – koukám - ještě dožila digitální éry emailů, messengerů, whatsappů, esemesek, tic-toců aj., kterou jako by prorokovala oběžníkovými nálety uvozujícími pedagogické peripetie.
Invenční překlad Pellarových, sugestivní grafická fasáda, s humoristickou bravurou servírované drama, to vše činí z brožovaně střídmé knížky nadčasové a univerzální dokumentární dílo o výšinách a nížinách kteréhokoliv školství.
Obzvláště v Covidem škrcené době, kdy děti do školy skoro nechodí, stojí za uvědomění, co se na společnosti nejvíce podepíše: výpadek ve vzdělávání a disciplíně. 26/20
S radostí jsem zjistila, že letos znovu vyšla kniha, která se mi líbila před třiceti lety. Vrátila jsem se k ní, abych si ji připomněla a zjistila, jestli na mne opět tak zapůsobí. (Navíc se mi nová obálka tak nelíbila, že jsem ji s klidným srdcem přidala do čtenářské výzvy.) Co říci? Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Pořád dobré, ale po letech zkušeností už jsem se tak nebavila, místy mi přišlo, že pracuji, místo abych si oddechla. Autorka v doslovu píše, jak mimo jiné usilovně vybírala a zkracovala materiál. Možná mohla ještě něco vyřadit.
Zaujal mě už název a po přečtení dodávám, že tuto knihu by si měl přečíst každý učitel (učitelka) začínající, ale i "životem znavený", možná mu zase dodá křídla.
kdysi jsem se tomu moc smála, ale dnes po životních zkušenostech už mi to přijde víc k pláči. ale ty oběžníky!...
Knihu (I. vydání) mi dala babička, bývalá učitelka, s tím, že jako učitel si ji musím přečíst. Učinil jsem tak a rozhodně nelituji.
Je napsaná polodokumentárním způsobem, tj. obsahuje střípky ze života jedné učitelky, které dávají dohromady velmi autentický obraz života v dané škole, plného každodenních absurdit, (bez)naděje, drobných radostí i osobního naplnění.
Styl, jakým je napsaná, nahrává občasnému čtení. Kdykoli ji můžete odložit a znovu se k ní vrátit, aniž byste "zapomněli, oč šlo". Jde tam hlavně o atmosféru, a ta ve vás zůstane. Krátké statě dělají z knížky ideální čtivo do dopravních prostředků. Rozhodně to není komedie, u které by se člověk hlasitě chechtal, byť k frašce nemá místy daleko.
Pro mě, jakožto VŠ učitele, to bylo velmi zajímavé čtení.
Takže přirozeně. K četbě jsem byl nalákán na to, že si tam autorka dělá špumprnágle z Ameriky - což by navnadilo nejednoho kverulanta na Spojený státy.
Typograficky je to unikát - výtečná slácanina. Ale zde si nemohu nepovzdechnout nad zpracováním nakladatelství. Jo, měl jsem vydání z roku 97, ale to to fakt nešlo udělat trochu úhledněji? Nebo se prostě tolik šetřilo na stránkách? Bůhví, ale zas tak stěžejní to není, takže nebudu hartusit.
Téma je perfektní - americký školství. Zachycuje to perfektně, včetně typické americké mentality a třeba i vyhraněnosti literatury (což asi nebyl záměr). Charakter žáků/učitelů je osobitý, z toho se vytěžilo maximum (sestra léčící zraněné čajem, šovinista na n-tou, filuta opravující v milostném dopise interpunkci...).
Humor - MNO. Tady mám maličko podezření, že byla autorka (národnosti ruské) trochu ovlivněna samotnou výukou v Americe. Prostě je ten humor americkej - že se ale divím, že jo. Párkrát jsem se zakřenil, pousmál, akceptuji (třeba „souhlas k obrně“).
Kaufmanová to zobrazila obstojně a přinejmenším autenticky. Ta grácii a elán s přibývajícími stránkami přecejenom krapet vyprchává a o označení SVĚTOVÝ HUMOR bych si myslel své, ale celkově je to takové makové - asi bych řekl zdařilé.
Jedna věc, "ze života":
Vymyslete věty, ve kterých využijete správně těchto slov:
nepředpojatý - Byla velmi nepředpojatá.
litý - Byla velmi lítá.
širý - Byla velmi širá.
Četl jsem to už dvakrát, vždycky zhruba po deseti letech, a pokaždé si to užiju nějak jinak. Myslím, že je to povedená tragikomedie.
Psycho. Vůbec se nedivím, že se učitelé bouří :).
I když já se i místy smála :). Vybrali si, že budou učit, ať trpí.
Trochu mi chování dětiček a situace ve škole připomínali film "Nebezpečné myšlenky."
Čekala jsem něco jiného a styl psaní mi dost vadil, takže jsem si knihu neužila. Bylo tam pár míst, kde jsem se od srdce zasmála, ale celkově je kniha slabý průměr.
Knížku jsem si půjčila, protože jsem čekala vtipné historky ze školního prostředí.
Ve školství jsem nějakou dobu působila a možná proto, mě naopak tahle kniha připadala naprosto šílená a děsivá. Opravdu je taková úroveň školství v USA? Ubohé a hrozivé.
Knihu (I. vydání) mi dala babička, bývalá učitelka, s tím, že jako učitel si ji musím přečíst. Učinil jsem tak a rozhodně nelituji.
Je napsaná polodokumentárním způsobem, tj. obsahuje střípky ze života jedné učitelky, které dávají dohromady velmi autentický obraz života v dané škole, plného každodenních absurdit, (bez)naděje, drobných radostí i osobního naplnění. Styl, jakým je napsaná, nahrává občasnému čtení. Kdykoli ji můžete odložit a znovu se k ní vrátit, aniž byste "zapomněli, oč šlo". Jde tam hlavně o atmosféru, a ta ve vás zůstane. Krátké statě dělají z knížky ideální čtivo do dopravních prostředků.
Rozhodně to není komedie, u které by se člověk hlasitě chechtal, byť k frašce nemá místy daleko. Pro mě, jakožto VŠ učitele, to bylo velmi zajímavé čtení.
K téhle knížce jsem se zcela náhodou nachomýtla v druhé půli prázdnin, když si spokojeně odpočívala v regálku s již nechtěnými svazky místní knihovny. Po přečtení přebalu jsem již neváhala, protože Študáci a kantoři patří k mým stále-zeleným :-), a tak jsem si ji spokojeně odnesla domů, třebaže jsem na školu rozhodně ještě myslet nechtěla. :-) Chvíli jsem se prala se slibovaným humoristickým laděním - to víte, když se v něčem lehce podobném pohybujete denně, nedovede si zachovat patřičný odstup. Pak jsem ale přistoupila na to, že to má být legrace a bavila jsem se (obzvlášť Jestřáb - a tohle je fakt naposled, co píšu!) - všemi výstřižky, oběžníky, vzkazy studentů (kde se najdou i takové perly jako "referáty z pilnosti" o Odyssusovi a Shakespírovi :-)) dopisy a projevy. A i když leccos už zavání starými časy (snaha děvčat brzy se vdát, odchod z učitelského postu do role ženky domácí), působila kniha jako celek nesmírně svěže.
P.S. Celou dobu jsem měla před očima Michelle Pfeifer z Nebezpečných myšlenek, případně Džungli před tabulí - holt dílko se začínajícím učitelem peroucím se s nepoddajnými studenty, jež si nakonec získá, asi nemůže být úplně inovativní. :-)
Tuhle knihu jsem milovala. Líbil se mi ten mix. A slohové práce žáků byly často velmi hezké.
S velkou chutí jsem četla všechny možné knihy, které mi přišly do rukou, hlavně když byly o školním prostředí. Tahle je výjimečná svým humorem, i když někdy trochu smutným.
"Musíš sahat dál, než ti stačí ruka. Nač by jinak bylo nebe?"
Četla jsem ještě dřív, než jsem začala poznávat školství z té druhé strany. Ta forma je fantastická - ich-forma, er-forma, taháky, věstníky, hlášení rozhlasu, poznámky, popis hodiny, zmatek ve třídách i ve sborovně. Vypadá to na naprostý chaos, ale přečtete a máte asi tak jasno, jako když vidíte slavný film "Panu učiteli s láskou". Laskavější než "Džungle před tabulí."
Knížku jsem dostal náhodou od kamarádky, aniž bych o ní kdy byl slyšel (o té knize, ne kamarádce). Anotace ji srovnává se Študáky a kantory, což není úplně od věci, ale přeci jenom, tady je humor spíše trpký, protože střední škola v chudé americké čtvrti není československé předválečné gymnázium. Ze začátku vám může připomenout pana Kaplana, protože žáci těžce zápolí s pravopisem, ale to je jen zdání. Tady jsou situace humorné, vážné skoro k bezmoci při boji s byrokracií, i vysloveně tragické; to všechno ve formálně výborně pojaté knížce, protože se skládá z dopisů, rozhovorů, oběžníků a tak dále. Srovnání se nabízí nejspíše s některým z dobrých amerických filmů o učitelích „problémových“ dětí. I tady se hlavní hrdinka, idealistická učitelka, potkává s žákem, který si nechce nikoho pustit blízko k sobě, i tady se rozhoduje, zda nemá se vším praštit a odejít. Kniha je skvělá a stojí rozhodně za přečtení. Český překlad manželů Pellarových je výtečný – ne nadarmo to byli v mnoha oblastech doslova průkopníci.
Našla jsem náhodou ve vyřazených knihách a potěšila. I když už je nějakých šedesát let stará, stále přináší aktuální myšlenky :)