Náhradka
Barbora Postránecká , Jana Plavec
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522400/bmid_nahradka-Gjh-522400.jpg
5
47
47
Skutečné příběhy dětí, které nemohly vyrůstat se svými biologickými rodiči Novinářka Barbora Postránecká a fotografka Jana Plavec zachytily příběhy těch, kterým osud nadělil těžký začátek života. Jaké to je vyrůstat v dětském domově? Co dítě prožívá, když najde novou rodinu? A co všechno obnáší pěstounství či adopce? Aby vás osudy v této knize zasáhly, nemusíte hned uvažovat o náhradním rodičovství. Životy protagonistů totiž mnohdy nemají daleko k románovým zápletkám – a dokládají, jak moc záleží na tom, aby měl člověk během dětství u sebe někoho blízkého.... celý text
Přidat komentář
Tzv. náhradka čili náhradní rodinná péče je skutečně navýsost náročná disciplína. Smekám přede všemi, kteří to zvládnou, přijmout vlastně zpočátku cizí dítě do své rodiny s minimálně mnoha šrámy na duši, věnovat mu/jí/jim neskutečné množství vlastní energie, projít s nimi jejich traumata, hledání vlastních kořenů (rodin), prožívat přitom vlastní bolest a obavy. Poučná kniha o tom, jak náhradní rodinná péče funguje v praxi, o jejích formách, o zkušenostech těch, co si toto břímě vzaly na svá bedra. V neposlední řadě publikace s mnoha pěknými fotografiemi.
Kniha byla pro mě důležitý náhled do těchto sfér životů některých z nás. Obdivuji všechny, kteří si vzali do péče děti, mnohé děti jsem si zamilovala už přes řádky této knihy. Kladla jsem i sama sobě otázky, zda jsem dostatečně dobrá matka a zda nezanechávám šrámy na duši svých dětí.... no, dělám jak nejlépe umím..
Několikrát jsem brečela. Dojímala se a vzhlížela k budoucnosti. Téma se mě osobně týká a pociťuji nutnost k osvětě. tato kniha i s fotkami ji dělá moc dobře!
Smekám obrovský klobouk nejen před autorkami, ale i před protagonisty a hlavně před lidmi, kteří dokážou pomáhat.
Nádherně zpracovaná kniha. V rozhovorech i povídáních bylo obsaženo vše potřebné. Člověk se dozví spoustu zajímavých informací o všech formách pomoci pro děti, které jsou bez rodiny.
No prostě.. přečtěte si ji.
A já si ji letím koupit, protože tuto knihu chci mít ve své knihovně.
Mám ráda knihy, které mě něco naučí a rozšířím si obzory a tato je právě jedna z nich. Člověk má zhruba povědomí o tom, co je to adopce, pěstounství, hostitelská péče atp., ale pokud se ho to osobně netýká, tak si většinou víc nezjišťuje a to je právě možná ta chyba. Kdyby každý, kdo se dítěte vzdá nebo chystá vzdát, věděl, co vše ho může čekat a co mu tím může způsobit, tak věřím, že by si to určitě minimálně alespoň pár rodičů rozmyslelo.
Nejen, že jsou zmíněné pojmy v knize krásně vysvětleny, ale jsou tu i konkrétní a velmi silné příběhy, jak z pohledu dětí, tak i dospělých. Nebylo to lehké čtení, ale bylo pro mě v mnoha směrech poučné. Rozhodně doporučuji každému, koho tato témata jen trochu zajímají.
Téma knihy je mi hodně blízké jak profesně, tak i osobně. Měla jsem v úmyslu si jednotlivé příběhy dávkovat, aby mi nesplývaly, ale nakonec jsem knihu přečetla doslova na jeden zátah během jednoho dne. Oceňuji její rozmanitost, pravdivost, pozitivní přístup a v neposlední řadě také spoustu krásných fotografií. Děkuji autorkám a hlavně pak protagonistům, že se dokázali podělit o své zážitky a zkušenosti.
Barbora Postránecká je novinářka a společně s fotografkou Janou Plavec sepsaly a nafotily několik lidí, kteří vyrůstali v dětském domově a ujali se jich pěstouni. Formou rozhovorů se dozvídáme, jaké to je, žít v dětském domově.
Příběhy dětí jsou si v jednom podobné. A to v touze po lásce, blízkosti, pocitu, že někam patří. Dětské domovy jsou na vysoké úrovni a snaží se v nich ke klasické rodině co nejvíce přiblížit, ale mámu a tátu tam nenajdete. Od 1.1.2025 nebudou děti mladší tří let umisťováni do ústavních zařízení. Budou v péči pěstounů. Je to určitě hodně ožehavé téma se spoustou názorů a tahle kniha vám pomůže v pochopení práce pěstouna.
V knize najdete příběhy zdravých dětí, i postižených a různých etnik. Všechny měly těžký start do života a nebo žily v nefunkčních rodinách. Pěstouni jsou tu pak od toho, aby jim dokázali, že mohou žít i normální život. Nemusí se bát, že budou trpět hlady, bude jim někdo ubližovat, nebo že nebudou mít školní pomůcky.
A najdete zde i příběhy pěstounů, kteří vypráví jak a proč se pěstouny stali, kolik dětí v péči měli a jaká má pěstounská péče plusy a minusy.
Touží tyto děti poznat své biologické rodiče? Jaká práva a povinnosti mají pěstouni a jaký je rozdíl mezi pěstounstvím a adopcí? To vše dozvíte v této poměrně obsáhlé knize.
Autorka v knize zachytila příběhy těch, kteří nemohli vyrůstat se svými biologickými rodiči. Jaké to je vyrůstat v dětském domově? Co obnáší pěstounství a adopce? Skutečné životy, zajímavé příběhy, které vás donutí zamyslet se nad tím, jak je u nás nastaveno to, kam s dětmi, kteří nemají své rodiče.
Mám ráda knihy rozhovorů a ráda čtu o lidských osudech a když se navíc dozvím něco nového, tak je to top. Tohle všechno v této knize bylo. Najdete zde několik lidských příběhů, přečtete si rozhovory s lidmi, kteří vyrůstali v dětských domovech, ale dozvíte se i pohled z druhé strany – od pěstounů a těch, co si děti adoptovali. Jsou tu rady odborníků a je tu ukázáno, jak to v našem státě funguje a kde se můžete dozvědět více.
Je to opravdu smutné, když při čtení pomyslíte na to, kolik dětí je bez domova, odložených, nechtěných. Při čtení však cítíte i určitou naději, že by se dětem mohlo pomoci. Je to rozhodně zajímavé čtení, chvílemi jsem knihu četla jako román, úplně jsem jí byla pohlcena.
Skutečně nádherné fotografie skvěle doplňují atmosféru jednotlivých příběhů a vy se tak více seznámíte s jednotlivými „hrdiny“.
Jelikož mám tendenci všem pomáhat, při čtení o pěstounské péči jsem měla pocit, že bych i já do toho měla jít. Ale vím, že bych to nezvládla. Všichni pěstouni mají můj neskutečný obdiv.
Tuhle knihu by si měli přečíst všichni, kdo se alespoň trochu zajímají, jak to v našem státě chodí. Odkryje mu tak jednu důležitou část, na kterou bychom neměli zapomínat.
Po přečtení knihy musím nezaujatě konstatovat, že je úžasná. Jak skvěle se text prolíná s fotkami, jak je autentická, plná faktů, ale přitom tak lidská a plná emocí. Příběhy z pohledu dětí, pěstounů, adoptivních rodičů i expertů, jsou popsané tak barvitě, že ji může číst opravdu každý.
Jedno velké wau!!! Strašně tý knížce přeju, aby si jí přečetlo co nejvíc lidí!!!!!
Tleskám!!!!
Kniha, kterou by si měl v ideálním světě přečíst úplně každý, kdo se setkává s dětmi v náhradní rodinné péči a to jak adoptivní rodiče, pěstouni, jejich blízcí, rodiče spolužáků, kamarádi těchto rodin, sociální pracovníci, biologičtí rodiče a podobně. Prostě úplně každý. Mě dala hrozně moc a určitě se k ní budu vracet. Je skvělá pro pochopení toho, co děti v NRP prožívají a tím jim můžete hodně pomoci. Moc doporučuji a nemůžu se dočkat na druhý díl.
Téhle knize snad nelze nic vytknout naopak si zaslouží několik ocenění za tu obrovskou práci kterou do ní autoři vyložili. Líbí se mi že je kniha napsaná všestranně, Jak odborně tak ze života a z praxe pěstounů adoptivních rodičů atd. Za mě je lidsky neocenitelné s jakou silou a láskou lidé vychovávají a pomáhají vychovávat a pečovat o děti jejichž biologičtí rodiče nemohli nebo nechtěli. Považuji za velmi důležité aby tyto knihy vznikaly.