Náhradnice

31.12.2024

Nadja je matka samoživitelka, která se potýká s finančními problémy. Při návštěvě lékaře narazí na možnost stát se náhradní matkou páru, který nemůže otěhotnět. Finanční odměna vyřeší její existenční problémy a tak do toho jde. Gitě a Petrovi tak odnosí jejich dítě. Jenže Gita je pěkná mrcha a všechno musí probíhat tak, jak si zamane - ať to stojí, co to stojí. Možná díky ní (a možná taky ne) není porod pro Nadju úplně snadný a vlastně se stane její takovou noční můrou. Nadja si myslela, že těm dvěma splní sen, ale jejich rodinný život se stejně obrátil jiným směrem.

A pak tu máme sousedku Martu, která Nadje tak trochu nahrazuje matku - vyslechne ji a někdy si od ní nechá Nadja poradit. Marta žije sama a i ona řeší zase svoje problémy.

Vyprávění se střídá z pohledu zmiňovaných osob. Mě osobně se líbil jejich různorodý postoj k celé záležitosti a jejich rozdílné povahy. Za mě bych ocenila, kdyby součástí příběhu bylo také období těhotenství, nálady zúčastněních a to, jak ho prožívali. A možná i víc pocity Nadji těsně po porodu - pro ni to muselo být obzvláště náročné.

Přesto je ale kniha čtivá a otevírá pro mě zajímavé téma, o kterém jsem ještě takto nečetla. Nejvíc jsem se dokázala vcítit do Nadji, která udělala podle mě svým činem obdivuhodný krok, i když asi úplně nedomyslela následky. A pak mezilidské vztahy - ty mě baví vždycky.

29.12.2024

Výborný nápad na příběh. Téma náhradního mateřství v knihách moc nenajdeme a z české kotliny už vůbec ne. Navíc je z textu poznat, že si autorka opravdu zjišťovala a ověřovala informace. V příběhu není moc postav, takže se snadno orientuje. Povedená obálka vám velmi usnadní představu Nadji. I když já si je radši nepředstavovala. Tolik nesympatických postav v jednom příběhu jsem už dlouho nezažila. Gita jde přes mrtvoly. Prostě se rozhodla, jedno pro co, a tak to bude. Její manžel Petr mi připomíná toho kejvacího pejska, co sedí za zadním sklem aut. A tihle manželé si myslí, že jim vztah zachrání dítě. Jak neobvyklé, že. Nadja je mi nejprve svým rozhodnutím pomoci odnosit bezdětnému páru miminko sympatická. Jenže při porodu se něco přihodí a Nadja si z toho udělá doživotní trauma. Vůbec jsem nechápala, proč zrovna tohle "něco" je zápletka příběhu. Přitom bych řekla, že i tak má svých starostí dost. Naštěstí má starší sousedku Martu, která stojí nohama na zemi a kde se může vypovídat. Být to na Martě, byl by to úplně jiný příběh. Proč v příběhu vystupuje i její sny Robert, je otázka. Děj nikam neposouvá, ani nic nevysvětluje. Leda snad, že je gay a tudíž jsou postavy jakž takž vyvážené? Každou kapitolu vypráví někdo jiný, ze svého úhlu pohledu. Trošku mi vadilo, že se tím pádem některé situace opakovali. A kromě toho, že jsem definitivně ztratila iluze o Gitě, mi nic nového nepřinesly. Příběh snadno přečtete za jedno, dvě odpoledne, ale myslet na něj bude určitě déle. Zůstává totiž otázkou, zda je vhodné vždy říkat pravdu.

25.12.2024

Nadja žije sama s pětiletým synem. Má finanční potíže a jen kvůli vysoké nabídce peněz se rozhodne stát náhradní matkou a odnosit dítě manželskému páru, který do té doby neznala. Gitě a Petrovi porodí dceru. Od té doby uběhlo osm let a Nadju ještě nepřestalo tížit to, za jakých okolností porod proběhl. A pak se jednoho dne ozve Petr. Co jí chce po tolika letech říct?

Kniha je vyprávěna v ich formě střídavě z pohledu několika postav. Začetla jsem se hned a můžete mít klidně přečteno za jedno odpoledne. Ač mi předchozí autorčiny knihy sedly více, i tento příběh stojí za pozornost, protože v něm najdete spoustu věcí k zamyšlení nebo postav, které můžete znát ze svého okolí. Ať už jsou stejní povahově nebo se potýkají se stejnými problémy.

Rozhodnutí stát se náhradní matkou není jednoduché, pořád to dítě ve vás roste a předat ho potom jiným, je ještě těžší. V tomto případě měla ale Nadja po porodu starosti hlavně sama se sebou. A i proto nemohla tuto část svého života jen tak uzavřít.

Gita s Petrem působili jako harmonický pár, kterému není přáno mít dítě, ale moc ho chtějí. Nejhorší je ale po čase zjistit, že ho zase tak moc nechtěli. Nebo alespoň jeden z nich. Bylo hezky ukázané, jak je důležité se správně rozhodnout. Pořídit si dítě a pak si uvědomit, že mi v určitých momentech vlastně překáží, je nejhorší právě pro to dítě. Všechno časem vycítí.

Hodně prostoru dostala Marta, která byla takovou náhradní matkou zase pro Nadju. Chápala jsem, že v zásadních okamžicích Nadjina života hrála důležitou roli, ale zároveň bych její pohled úplně nepotřebovala. Linka s jejím synem mi do tohoto příběhu neseděla. Občas mě rušilo i opakování stejných věcí v různých pohledech.

Ač je toto téma samo o sobě silné, celkově jsem čekala víc emocí. Skok k epilogu mi přišel hodně rychlý. S koncem jsem ale byla spokojená, protože jedině s pravdou mohly jít postavy dál.