Náhradník
Henry Charles Albert David
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517708/bmid_nahradnik-6480b16a2cd6a.jpg
4
465
465
Princ Harry poprvé vypráví svůj příběh – a svou cestu popisuje se syrovou, neochvějnou upřímností. Náhradník je přelomovým titulem plným pochopení, odhalení, sebezpytování a těžce vydobytého poznání o nekonečné síle lásky i zármutku. Jde o jednu z nejpalčivějších fotografií dvacátého století. Dva chlapci, princové, kráčejí za rakví své matky, zatímco cely svět sleduje jejich smutek – a strach. Když princeznu Dianu ukládali k věčnému odpočinku, miliardy lidí přemítaly o tom, co si asi myslí a co cítí princ William a princ Harry – a jak se budou od tohoto okamžiku jejich životy vyvíjet. Tady je Harryho příběh. Než ztratil matku, byl dvanáctiletý princ Harry známy jako ten bezstarostnější, veselý Náhradník o poznání vážnějšího Následníka. Zármutek všechno změnil. Harry začal mít potíže se školou, se vztekem, se samotou – a protože vinil ze smrti své matky tisk, nedokázal se smířit s životem ve světlech reflektorů. V jednadvaceti letech vstoupil do Britské armády. Vojenská disciplína mu vrátila řád a účast na dvou misích z něj doma udělala hrdinu. Záhy si však připadal ztracenější než kdy dřív, trpěl posttraumatickou stresovou poruchou a sužovaly jej paralyzující panické ataky. Navíc nedokázal najít opravdovou lásku. A pak potkal Meghan. Svět uhranula láska jako z filmového plátna a lidé ze všech zemí se radovali z jejich pohádkové svatby. Od začátku však šel po Harrym s Meghan tisk a čelili vlnám urážek, rasismu a lží. Když Harry sledoval, jak jeho manželka trpí, nabýval pocitu, že se oni sami i jejich duševní zdraví ocitli v ohrožení. Neviděl jinou možnost, jak zabránit opakování tragického osudu, než uprchnout z rodné země. Během staletí se jen hrstka členů odvážila opustit královskou rodinu. Jako poslední se o to pokusila jeho matka…... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2023
,
Práh
Originální název:
Spare, 2023
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Já asi nemůžu objektivně hodnotit “příběh, který je v knize popisován, protože jsem jako většina byla ovlivněna médii, ale co můžu hodnotit je styl psaní. Některé pasáže byly až zbytečně zdlouhavé a některé zase příliš krátké. Velmi často jsem se ztrácela v rocích, místech a jménech. Poslední část mi přišla nejhorší, měla jsem pocit jako by Meghan celou dobu stála Harrymu za zadkem a diktovala mu, co má psát. Bylo to celé rychlé, mnohdy tam něco nedávalo smysl a Harry si s tím rozhodně mohl pohrát víc, protože to byla část, která nás všechny nejvíc zajímala. Ale on už stránky zřejmě vyplýtval na sáhodlouhé popisy jeho vojenské služby. Jinak to bylo zajímavé nahlédnutí do života královské rodiny. U některých částí se mi chtělo i brečet, hlavně u těch spojených s princeznou Dianou.
90% - "Moje existence byla pro ty lidi jen zdrojem pobavení a hry, nepředstavoval jsem pro ně člověka. Nebyl jsem čtrnáctiletý kluk, který se držel zuby nehty. Byl jsem kreslená postavička, maňásek, kterého jste si mohli vodit a dělat si z něj legraci. Co na tom, že jejich posměch mi ještě víc ztěžoval už tak těžké dny, že si mě dobírali spolužáci, o zbytku světa ani nemluvě? Co na tom, že týrali dítě? Všechno se to dalo omluvit, protože mě provázel královský původ a někdo takový nebyl v jejich očích skutečný člověk. Před stovkami let byli urození muži a ženy považováni za božská stvoření; teď to byl hmyz. Jaká zábava je trhat mu křídla."
Kniha o tom, jak se obyčejný, nijak zvlášť studijně nadaný kluk, který by si nejraději užíval dětství a mládí tak, jako kdokoli jiný, včetně možnosti dělat pitomé chyby, z nichž se dá poučit a nakonec se na ně i zapomene, narodí do královské rodiny, kde nic není normální, za mladistvou pitomost se celosvětově vysmívá a chyby se neodpouští.
Kniha mapuje život prince Harryho od smrti jeho matky lady Diany až po smrt jeho babičky královny Alžběty II., tedy nějakých pětadvacet let od doby, kdy byl dvanáctiletým klukem až po období, kdy se oženil a stal dvojnásobným otcem. Je mu vyčítáno, že v knize fňuká, ale mně to naopak přišlo hodně upřímné a otevřené. A souhlasím s jeho psycholožkou, která se divila, že není narkoman. Já bych z takového života skončila na drogách, v blázinci nebo dost možná i s tendencemi k tomu to všechno skončit. Být už od dětství vystaven takovému tlaku navíc s rodinou, kterou jediný vřelý člověk navždy opustil (šup na procházku za rakví a pak zpátky do internátu), to bych pro svoje děti fakt nechtěla. Harry se navíc celý život obtížně vypořádává s faktem, že jeho matku uštvali novináři, a když se mu záhy začne dít to samé, není divu (aspoň pro mě), že to nezvládá. A že měl nakonec potřebu se ke všem těm případům, kdy ho osočovali, prostřednictvím téhle knihy vyjádřit a uvést věci na pravou míru. Protože "Palác to takhle nedělá", nečti to a hlavně se nebraň. Také jsem byla články o něm ovlivněná a teď ho mnohem víc vnímám jako normálního člověka, který strávil celý život v něčem, co je pro většinu lidi stěží představitelné. A přestože jsem o práci (zejména) bulvárních novinářů neměla iluze, teď se na ni vždy budu dívat optikou Harryho knihy - všechno, co píšou může být trochu jinak, pokud si to celé rovnou nevymysleli. Každá veřejně známá osoba, která s tiskem podobným způsobem zápolí, by za tenhle vhled, který Harry čtenářům zprostředkoval, měla být ráda.
Jinak mě překvapilo, že z literárního hlediska je kniha velmi povedená, napsaná čtivě, konzistentně, s řadou květnatých přirovnání, metafor a občas i filozofických úvah, které mi úplně neseděly k tomu, jak antistudijně Harry sám sebe popisuje. Pak jsem si ale přečetla, že knihu ve skutečnosti "za něj" napsal držitel Pulitzerovy ceny J. R. Moehringer, čímž se mi to vysvětlilo - odvedl vynikající práci.
Snad jen lituji, že princ Harry nepřipojil ke své autobiografii pár fotek tak, jak to bývá zvykem. Ne fotky pořízené médii bez jeho souhlasu, ale takové, které by on sám vybral a schválil, byl by na nich jen on sám nebo maximálně s lidmi s jejich souhlasem a dokreslovaly by jeho knihu.
"Uvědomoval jsem si, jak absurdně to zní: pětatřicátník, kterého otec nadále odmítá finančně podporovat. Jenomže tatínek nebyl jen můj otec, ale i můj šéf, můj bankéř, můj dozorce a člověk, který mi celý dospělý život hlídal finance. Odstřihnutí znamenalo, že mě vyhazoval z práce bez odstupného a po celoživotní službě mě uvrhoval do prázdna. Ba co víc - uvrhoval mě tam po životě, z něhož jsem vyšel v zásadě nezaměstnatelný. ... Žil jsem v nekonečné Truman show."
AUDIOKNIHA: Příběh prince Harryho jeho očima. Popravdě jsem od toho moc nečekala. Na tohoto muže jsem názor už měla. Podle mě není trestné mít názor na někoho, koho neznáte. Ale musíte být ochotni ten názor změnit, či uznat chybu. A můj názor se změnil. Jsou čtenáři, kteří říkají, že moc fňuká. Inu, kdo ví, jestli bych já taky nechtěla trošku fňukat, kdybych konečně po tolika letech mohla říct, co si myslím. Když mi to, alespoň podle něj, do té doby nedovolili. Experti tvrdí, že si protiřečí. Já nejsem expert na Královskou rodinu. A říkám si, možná? Nebo mu jenom nedochází, že vynechal něco, aby to dávalo větší smysl? Ale spousta věcí smysl dává. Tak těžko říct. Mám dojem, že pravda je někde mezi. Stejně tak jako má Harry pocit (a pokud je jeho úhel pohledu pravdivý, tak právem), že mu jeho rodina a svět ukřivdili, tak stejně tak on si pravděpodobně úplně do detailu nedokáže představit tlak, který pociťuje jeho bratr. Myslím, že oba dva si zažili extrémní nespravedlnosti, které vyplývaly z jejich postavení. Každý po svém, protože jen jeden je ten první a ten druhý je jen náhradník. A tyhle rozdíly v přístupu k nim a křivdy jim nedovolili vcítit se do toho druhého. A postavili je proti sobě. To z toho cítím. A jestli se mýlím, tak to uznám. Pravda je někde mezi. My se jí nikdy nedozvíme, to vědí jenom oni. Ale napsané to bylo skvělé. Ať už to psal, kdo chtěl. Alespoň já jsem s touhle knihou trávila několik nocí a vůbec se mi nechtělo jít spát… A to jsem si původně myslela, že to bude propadák, ha!
Kniha Náhradník pro mě byla zklamáním. Nehodnotím Harryho jako osobnost, ale samotné dílo mě jednoduše nebavilo, spíš než o poutavé čtení jde o nekonečný proud nevyřešených emocí. Příhody a vzpomínky buď působily nezajímavě, nebo se opakovaně stáčely k tématům paparazzi nebo jeho matky. Nedokázala jsem ji dočíst, protože jsem se začala cítit jako Rachel ze seriálu Přátelé, když se rozcházela s Paulem Stevensem (Bruce Willlis): "Víš kolik bych si vydělala, kdybych byla tvůj psychoanalytik?!"
Než jsem si přečetla knihu, myslela jsem si: no jo, chtěli by výhody, ale pohodičku. Co je na tom občas cestovat po světě a usmívat se do foťáků?
Jenomže… po přečtení mu rozumím. Některé titulky a kauzy si pamatuju a až teď chápu, jak je to vlastně všechno strašné. O britských paparazzi se mluví jako o nejkrutějších.
Samotná kniha se mi četla dobře, nevadilo mi občasné mezičasové skákání. Vtáhlo mě to a nepustilo.
Líbilo se mi, že byl Harry hodně otevřený. Jestli je všechno pravda nebo ne, lze těžko hodnotit. Knihu jsem začínala číst s tím, že jsem byla hodně proti němu a zastávala se královské rodiny. Nic ale není černé nebo bílé. Myslím si, že pravda je někde mezi a svatý není ani jeden ze zúčastněných. I tak to ale byla intimní zpověď, která musela chtít velké odhodlání. Místy mi však přišlo, že se snaží hrát čtenáři na city a to mi vadilo. Kniha se mi v první části zdála utahaná o ničem. Vlastně mě to začalo bavit teprve ve chvíli, co se dali s Megan dohromady a pak úplný začátek a jeho dětství. Troufám si ale říct, že se nedivím Dianě. Takový život bych také nedokázala žít. Musí to být obrovský tlak a bulvární novináře mi to ještě víc znechutilo.
Dlouhé, jednostranné, ufňukané a ublížené. Nechci zpochybňovat, že život známých osobností s novináři v patách je mnohdy náročný, ale mám za to, že především ti, kteří se v tomto rybníčku plácají už odmalička, by to měli zvládat lépe. Dle mého názoru je i Harry na médiích do jisté míry závislý a tudíž se nemůže divit, že to něco stojí, a za 40 let života se s tím už měl naučit nějak pracovat... netvrdím, že to je dobře, nebo že to měl lehké, ale těžký život vypadá úplně jinak. Přečtení této obtloustlé bichle (mám trochu kritický postoj k memoárům mladých lidí) mi přineslo pár zajímavých detailů ze života královské rodiny a určité vysvětlení chování prince Harryho. Některé pasáže byly zajímavé, ale žádné velké překvapení, ani šokující odhalení se nekonalo - v podstatě je to jen praní špinavého prádla na veřejnosti. Nefungující vztahy, chlad, přetvářku, nedostatek podpory a přijetí najdeme téměř v každé rodině... tak proč by ta královská měla být výjimkou?
Unbrala bych na části z války a naopak přidala na poslední fázi o současném životě, ta mi přišla zbytečně ochuzená
Osobně nemám ráda lidi, kteří si pořád na něco stěžují. Věřím, že člen královské rodiny bojuje s rozporem mezi určitými pravidly a povinnostmi a touhou po svobodě a nezávislosti. Pasoval se do role oběti a snažil se vzbudit soucit. Do poslední chvíle jsem se snažila nesoudit, jenže mi chybělo jeho převzetí zodpovědnosti za svá rozhodnutí a dobrovolně jsem nasávala fňukání na 400 stranách. Do těch zbylých světlejších 40 stran se vlezly zajímavé informace. Ale bohužel, po přečtení knihy se cítím jako po kávičce s kámoškou, která mě zasypala problémy a vysála ze mě energii. Předstírám hodně práce a ahoj už musím jít.
Četlo se celkem krkolomně. Občas jsem se musela do čtení nutit - knihu jsem měla půjčenou z knihovny a kvůli dalším rezervacím jsem nemohla proložit jinou knihou. Samozřejmě jsem byla nejvíc zvědavá na poslední část, která jsem čekala, že bude tvořit větší část knihy. Ve finále a pár dní po přečtení jsem zhodnotila, že vlastně pro mě zajímavější bylo vyprávění a popis života před Meghan. Rozhodně zajímavé k přečtení, poznání pocitů, důvodů, vysvětlení, faktů, pohledů jedné strany.
Řemeslně se mi to četlo trochu těžko. Především první část. Nicméně poslední část mi dávala nejvíc smysl a v lecčem otevřela oči.
Nehodnotím hodnověrnost, jde o pohled jedné strany. Ale chápu, proč tahle kniha vznikla.
Britskou královskou rodinu sleduji a musím se přiznat, že jsem tým William & Kate. Ani po přečtení Náhradníka se na tom nic nemění. Ano, Harry to měl těžké a královský život není peříčko. Nemůžu si však pomoc a pořad z jeho slov cítím, že on i Meghan chteji privilegia, ale nechtějí povinnosti. Při vší úctě jsem ráda, že Následníkem je William.
Audiokniha
Nechci komentovat obsah knihy, rozhodně to musí být těžký úděl narodit se do královské rodiny a být veřejnou osobou, aniž si to člověk sám zvolí.
Po stránce literární mi kniha sedla tak napůl. Jsem ráda, že jsem měla možnost si knížku poslechnout, protože si nejsem jistá, zda bych u čtení vydržela. Některé pasáže hodně zajímavě podané, ale jiné zase zbytečně zdlouhavé a opakující se. A někdy mě to vyloženě nebavilo.
(SPOILER)
Kniha mi dala docela zabrat. Abych příběh zpracovala, dávala sem si pauzy.
Ve finále mě ale utvrdila v tom, že monarcha žije ve zlaté klícce, ale bohužel ne šťastně.
Poslouchat stále tohle smíš, tohle nesmíš, tohle musíš. Vlastní názor nikoho moc nezajímal. Ani se Harrymu nedivím, že nakonec utekli z Británie.
Dětství pod drobnohledem, přijít o nejbližšího člověka, Karla III. jsem nikdy nemusela, ale usvědčilo mě to, že je to sobec. Harry si šel za svým v armádě a stejně i tam byl omezován.
Jsem ráda, že našel Meg a ta v něj věří a je mu oporou a naopak. Že i přes negativní komentáře, nadávky a jiné s ní zůstal a šel si za svým.
Uf... tak tahle kniha mi tedy dala zabrat a to jsem od ní absolutně nečekala, když je mi téma britské královské rodiny velmi blízké.
Celý ten můj problém s touto knihou spočíval v tom, že mi absolutně nesedl styl vyprávění prince Harryho. Kvůli tomu se mi tahle kniha nečetla vůbec snadno. Už od začátku mi přišlo, že často přeskakuje od tématu k tému a plete páté přes deváté. Trochu se to zlepšilo od momentu, co se v příběhu objevuje Meghan, poslední část knihy se mi četla o dost snadněji.
Co ale musím ocenit je to, jak se princ Harry dokázal čtenářův otevřít a jak ve své biografii detailně líčí své pocity, které prožíval od smrti své matky. Věřím, že to nebylo lehké a celkově jsem si moc ráda přečetla, jak se na některé věci a události díval on a co se podle něj ve skutečnosti dělo za oponou.
Na druhou stranu jsem měla také velký problém s tím, jak v knize líčil některé členy rodiny velmi kladně a jiné velmi záporně a to až tak, že jsem Harrymu nevěřila, že se ti lidé k němu takto chovali.
Jsem moc ráda, že jsem si mohla Harryho příběh přečíst z jeho pohledu, dozvědět se, co všechno si prožil a zažil a o to víc mě mrzí, že mi styl vyprávění tak moc nesedl.
Knihu jsem četla tak a dala si s ní načas, abych se nad ní zamyslela a udělala si představu, co už tak člověk, za ta léta, četl, viděl, postřehl a aby porovnal, žití těchto nejstálejších a nejzviditelnějších aristokratů na světě.
Kniha mě přesvědčila o tom, co si myslím a myslet budu a i nechápu.......jak si Britové dokážou vydržovat a živit tyto chladné lidi s ledovým srdcem, se zákony a protokolem středověku. V rodinném kruhu naprosto nedrží za jeden provaz, jak je to v rodině naprosto přirozené. V zákulisí soupeří mezi sebou, jen aby nevynikal někdo více než druhý, nechají si sloužit, vydržovat, krmit, řeší naprosté voloviny........ ???
Co by chtěli od citlivého kluka, který od mala slyší, že je "až ten druhý" a to možná a je odkloněn na druhou kolej. A to všechno bez lásky, pohlazení, porozumění. To dokázala, maminka, Diana. Možná právě proto, že pro svou milost, přirozenost, laskavost, byla trnem v oku, i právě královně. Dodnes si myslím a myslet budu, že v tomto neštěstí, měla prsty Alžběta II., přeci není možné, aby Diana měla vztah s člověkem arabského světa, to se neslučuje s královskou etikou.............dala si tehdy načas, než vystoupila se smutečním projevem, před vlastní lid. Že by ne čisté svědomí?
A tak si Harry řekl podle hesla, když nemůžu být skvělý, tak budu hajzlík, abych byl aspoň v něčem první.
A je s podivem, že právě pro tisk a pro bulvár se chovají, jak jsou šťastní, usměvaví.....no na pohodu. Kdyby jim to tak strašně vadilo, tak nač měli královnu - velitelku?
Myslím, že mají hodně "kostlivců ve skřini", o kterých veřejnost, ještě neví a ani nesmí vědět.
(SPOILER) Kniha se četla velmi dobře. Takový krásný náhled jaký je život ve zlaté kleci. Hezky popisuje svoje emoce, ať už pozitivní nebo negativní. Občas trochu působí, že fňuká a stěžuje si, obzvlášť u částí věnovaných Williamovi. Ale vůbec jsem nečekala, že na 2 stránkách bude popisovat, jak mu omrzl pe**s.
Kniha rozhodně stojí za přečtení!
Děsilo mě, jakou moc má bulvár. Byla jsem úplně šokovaná, jak je sledovali drony na zahradě. Místy mi bylo na zvracení. Harryho mi bylo děsně líto. Velmi dobře napsaná kniha, ale mnohdy bych ocenila více detailů. V textu mi chybělo vysvětlení několika situací.
Veľmi smutná kniha. O jednom nešťastnom chlapcovi, ktorý prišiel o matku a túto svoju traumu nikdy nespracoval. V celej knihe - od začiatku až do konca neustále spomína svoju mamu. Otec sa oňho nezaujímal (sám ma svojich nespracovaných traumat detstva až nad hlavu) - konečne mohol žiť s Camillou. A vôbec, všetci v tej rodine by potrebovali terapeuta.
Pred knihou som jednoznačne patrila do týmu Wiliam a Kate, ale už nie som na nikoho strane. Ja verím, že všetko, s čím sa v knihe zveruje, myslí vážne. Je vidieť postupný prerod od naivného chlapca k sebavedomému mužovi. On Megan naozaj miluje a to je v poriadku. V knihe ju popisuje idealisticky, bez jedinej chyby. Ale nedá sa tomu veriť. Existuje plno videí z rôznych verejných akcií, kde je vidieť, že je Harry naštvaný a na svoju ženu sa nemôže ani pozrieť a ona sa len usmieva a pevne ho drží. Všetky hollywoodkse celebrity dávajú od nej ruky preč. Nikto nechce byť s ňou spojovaný.
Túto knihu napísal Harry vo svojich 40 rokoch, tak sa možno dočkáme pokračovania :-)
Já jsem velký milovník královské rodiny, sleduju celý život co se dá a lásce Harryho a Meghan dost fandím od začátku. Jsem spíš team Harry než William.
Tahle kniha mě bavila a rozhodně neodsuzuju Harryho pocity, za mě byl prostě upřímný akorát před celým světem na což je potřeba mít koule (ikdyž tam byl určitě i finanční záměr).