Nahý chleba
Muhammad Šukrí
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34700/bmid_nahy-chleba-5Ie-34700.jpg
4
62
62
Když se tato autobiografická kniha marockého spisovatele objevila v roce 1981 v pařížských knihkupectvích, sklidila okamžitě obrovský úspěch a byla přeložena do dvanácti jazyků. Příběh malého chlapce, který se s rodinou vydá do Tangeru za vidinou lepšího a důstojnějšího života, ukazuje Maroko poloviny 20. století jako zbídačenou zemi, v níž se dá jen těžko normálně žít. Pro svou otevřenost, především popisů sexuálních scén, byla kniha v Maroku zakázána a mohla vyjít až v roce 2000, po dvaceti letech.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2006 , Fra (Agite/Fra)Originální název:
Al–Khubz al–hafi, 1973
více info...
Přidat komentář
Kniha sa mi dostala do rúk náhodou. Ani som ju nechcel čítať, ale odporúčania ma presvedčili o opaku. Po niekoľkých stranách vás knižka surovo vrhne do prudkého deja prežitia v marockom veľkomeste. Mladý Mohamed Šukri opísal svoje zážitky až veľmi reálne, kde sa predstavy Európana o žití v tejto arabskej krajine veľmi rozchádzajú. Spisovateľ používa pejoratívnejší jazyk ako Bukowski, avšak bravúrne opisuje každodenný boj o prežitie, kde zlý sociálny status svojej rodiny, poznamená celý jeho život s večným strašiakom v podobe despotického a nenávideného otca. Na každom rohu mesta smrť, drogy, kriminalita obchod s bielym mäsom a hlad z nedostatku jedla a sexuálnych skúseností. Hlad ohlodaný až na kosť nahého chleba. Hlad po láske, ľudskom dotyku, hlad po peniazoch a uznaní. Hlad, ktorý nebude nikdy zasýtený. Zúfalstvo a bezradnosť hlavnej postavy ženie inštinktívne bez sebareflexie pud sebazáchovy do krajností. Preto má táto kniha, aj s drsnými slovami, stále veľa povedať modernému čitateľovi. Kniha dokáže zanechať hlbokú stopu a pri spätnom vybavovaní detailov, budete premýšľať o nej ešte dlho.
Autor se s tím doopravdy nepáral.
Popis naprostých zvěrstev, bezskrupulózností, zkrátka brutálně drsného života v Maroku.
Nejvíc mě asi zaskočil začátek, časem jsem už ty ohyzdnosti tolik nevnímal (možná to bylo tím, že i s rostoucím věkem Šukrího se trochu vytratily).
Během čtení je na vás vychrleno enormní množství postav, které jsou zase po pár stránkách zapomenuty, zkrátka správnej chaos, kterej se hodí i k atmosféře prostředí.
Líbil se mi světlý moment (byť již téměř na konci) z vězení, kde se Šukrí setkává se slovy, to ve mně zanechalo dojem.
Pocity ze čtení jsou i tak dost churavé - zejména ten popis neřestí byl na mě sakva silnej šálek kávy.
Čistej naturalismus a kniha je napsaná perfektně, znechucení z té zhýralosti a zbídačenosti mi však nedovolí dát více než 3*.
Takovej naturalismus, že by i Zola uznale pokýval hlavou!
Šukrí se s tím nesere, na první stránce jako dítě zvrací sliny hlady, pak znásilní dítě, vymete všechny bordely co mu přijdou do cesty, chlastá, fetuje a vůbec tráví spoustu krásných chvil v ráji jménem Maroko.
Moc mě bavil styl vyprávění, kdy věty jsou vychrleny na papír v animálním štěkotu bez jakékoli snahy o nějakou uhlazenost a Maroko z toho vychází jako bezútěšné místo, kde muži neustále bijí své ženy a v noci vás chtějí všichni jenom znásilnit.
Jo a zase se mi potvrdilo, že jakékoli fanatické náboženství je sračka nad sračky, brzda lidstva a degenerativní záležitost.
Přesto výborný literární zážitek.
Tíživý dokument o nešťastném životě, ve kterém občas probleskne ovobozující poetické vidění. Není bohužel překvapující, že v době hladu někteří lidé selžou tak děsivě jako otec hrdiny. Překvapilo mě ale, že někdo, kdo byl "vychovávaný" týráním a traumaty, je ponechán v otřesných podmínkách jen sám sobě a nepozná ani základní vzdělání, si v sobě vytvoří takový smysl pro krásu a pro svobodu.
Nevim proč mi titul namluvil, že půjde o druhého Lovce draků, těšila jsem se na silný, klidně i šokující příběh z jiné kultury...Nedozírná marnost života mladých maročanů mě vyděsila, když jsem si ujasnila, že je to příběh starý půl století. Fet, chlast, neúcta k majetku druhých, násilí, prodejná a strašidelně levná rozkoš. Jaké je chápání manželství, sexu, postoje k ženám dnes, v době internetu a chytrých telefonů snad ani nechci vědět. Jako pohled jinam zajímavé, ale nijak mě kniha neobohatila, vlastně ani nebavila.Jen poznámka k islámu - přišlo mi, že to bylo to poslední, co aktéři příběhu řešili.
Že by mě to šokovalo, to se rozhodně nedá říct. Neblaze na mě při čtení doléhalo hlavně vědomí, že lidem, kteří v této citlivé době mají vůči migrantům obecně a vůči islámským zemím značné předsudky, to jen poskytne další argumenty. Lidská hloupost nezná mezí.
Jako literatura je to výborné; jako skutečný příběh velmi bolestné.
Něco mě na tom nebavilo, ba ze začátku až obtěžovalo, ale to bych připsala odlišné vyprávěcí tradici či prostě stylu, který mně osobně jednoduše není blízký.
Skvělá kniha, drsně a pravdivě vylíčené Maroko v 50. letech. Někdy až bezcitně a o to více pravdivě popsány sexuální a násilné scény. Není to žádná směsice "ulízaných" a pocukrovaných romantických blábolů, kde čekáte kdy se vás vyřítí svalnatý ubožák na kobylce, naopak, je to hrubě popsaná REALITA! Za mě plný počet..
Prečítané na jeden záťah. Prvý a posledný krát. Utvrdil som sa vo svojich predsudkoch voči jednému nemenovanému náboženstvu. Nič mi to nedalo, len pocit znechutenia voči jednej z foriem života.
Zvířecí...Co jiného na to napsat. Šokovalo mě chování lidí k sobě samým.. Hrdinův boj s vlastním pyjem je jen třešnička na dortu nechutností...(Strom s otvorem..omg..myslela jsem, že mám bujnou fantazii, ale tohle...)
.... dost tvrdě popsaný Marocký život, bez jakéhokoliv náznaku lásky a citového spojení ... na Marockých jménech jsem si málem polámala jazyk ..
Divoký, snad až zvířecí pohled na svět. Je zvláštní na jakých životech to lidé lpí. S tupým hlídáním teritorií se osočujou a okrádají. S blbostí snad až dechberoucí po sobě střílejí z pistolí i nevymáchaných hub. Plivou si do řitních otvorů a proklínají jejich, tvoje, svoje, naše náboženství. Zajímavý pohled na sexualitu zcela oproštěnou od romantiky, lásky či dvoření. Prachsprostý chtíč, přebujelý, neovladatelný. Do toho marnost bez budoucnosti. Útlak ze všech stran.
No prostě kniha, která stojí za přečtení. Ač oblibuju v knize depresivní nádech, v této knize se mi příliš nelíbil. Deprese společenská, která knihu prakticky napsala, se nikdy nevyrovná depresi jediného člověka. Duševní muka jsou mi milejší nežli muka celospolečenská.
Nahý chleba
Dost velká síla. O to větší, že jde o realitu. Špína, hlad, násilí, beznaděj.