Nahý som prišiel na svet
David Weiss
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/168827/bmid_nahy-som-prisiel-na-svet-168827.jpg
5
162
162
Severoamerický spisovatel David Weiss v pútavom životopisnom románe Nahý som prišiel na svet s veľkým porozumením pre umenie opisuje pestré a zaujímavé osudy najvýznamnejšieho predstaviteľa francúzskeho impresionizmu v sochárstve — Augusta Rodina. Chronologicky sprevádza čitateľa celým Rodinovým životom — od narodenia cez roky štúdia, obdobie tvorivého hľadania vlastného výrazu, roky zrelosti umeleckej i ľudskej až po smrt. Opiera sa pritom o celoživotné Rodinovo dielo, podrobnejšie sa pristavujúc pri najvýznamnejších sochách či súsošiach. Popri Rodinovi-umelcovi Weiss nezabúda ani na sochárov osobný život — zasiahli doňho a veľký vplyv mali naňho dve ženy — Rose a Camille. Kým prvá ho očarila v mladosti a stala sa jeho doživotnou družkou, k druhej ho v zrelšom veku pútala silná erotická vášeň a intelektuálne i umelecké porozumenie. V románe zároveň vystupuje celý rad známych osobností francúzskej kultúry — Renoir, Degas, Manet, Monet, Hugo, Zola .. . Čitateľ tak má možnosť dozvedieť sa množstvo zaujímavých údajov a kultúrno-politických súvislostí v príťažlivej forme. Medzi najznámejšie Rodinove diela patrí súsošie Občania z Calais. Je to vlastne pomník šiestim calaiskym mešťanom, ktorí dobrovoľne ponúkli v roku 1347 svoje životy anglickému kráľovi Eduardovi III., aby sa za cenu ich obete vzdal obliehania Calais a aby tak zachránili ostatných obyvateľov mesta od hladovej smrti. . ... V Calais sa k nemu správali s najväčšou úctou. Hneď v deň jeho príchodu ho vymenovali za čestného občana mesta a pri príležitosti slávnostného odhalenia pomníka vydali Zlatú knihu, venovanú historickému príbehu šiestich občanov a dielu Augusta Rodina. Všetkým bola tá skupina šiestich mužov blízka. Boli to jednoduchí, obyčajní ľudia, ktorým rozumeli a ktorých poznali ako sami seba. A predsa bol každý z nich osamelý, akoby stál kdesi mimo, každý z nich žil vlastným životom, každý vyšiel z iného prostredia. A ako sa tichý a napätý dav tlačil bližšie, z „Občanov“ sa stali spoluobčania, ktorí sa vzdali, a predsa sa nevzdali, ktorí trpeli, ale vytrvali, ktorí očakávali ukrižovanie, no zvolili si tento osud sami a dobrovoľne. A keď Auguste vykročil k súsošiu, zástup sa rozostúpil, aby mohol prejsť. Nikto nepovedal ani slovo. Sochár stál pred symbolom obete ponížených a bytostne vnímal úctu a uznanie prítomných. V tom okamihu ich ovládol pocit spolupatričnosti. Boli Francúzi, hrdí na to, že sú Francúzi — a ľudia.“... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historické romány
Vydáno: 1985 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Naked Came I, 1979
více info...
Přidat komentář
Úchvatný životopisný román o Rodinovi, jeho houževnatosti, píli a jak už to bývá u velikánů - uznávaný teprve na konci života, v jádře prostý a skromný člověk. David Weis se neomezuje pouze na popis života velkého umělce, ale současně před námi rozvíjí fascinující obraz velké historické epochy druhé poloviny 19. století ve Francii.
" Nahý jsem přišel na svět a nahý musím odejít."
Vřele doporučuji.
Velice zajímavá a čtivá kniha o životě a díle sochaře A. Rodina. Příběh nám ukazuje jeho nelehký život, povahu, ale i vztah k ženám a partnerkám. Také se hodně dovíme o jeho tvorbě a co ho k ní motivovalo.
Čtivě napsané - s ohledem na to, že je to vlastně jen "suchý životopis". Ze samotného Rodina mi bylo smutno, nejdřív z jeho osudu a pak z osudů, které vytvářel svému okolí.
Áno, aj ja podobne ako mnohí iní čitatelia budem na diela Augusta Rodina pozerať už inak. Život tejto bezcharakternej svine ma len utvrdzuje v názore, že až Francúzov kompletne nahradia severoafričania a černosi, bude to pre tú krajinu po ľudskej stránke znamenať jednoznačne zmenu k lepšiemu.
Četla jsem před více jak třiceti lety a moc se mi to líbilo. Knihu si přečtu určitě znova.
dokonalý behaviorální profil osobnosti, o které jsem věděl ( stejně jako většina čtenářů ) tak málo...Rodin byl perfekcionalista, fenomén a svérázná osobnost. Očekávaného "bonusu" jsem se dočkal až v závěru v kapitole Myslitel : " Když člověk dospěl k myšlení, stalo se tak teprve po vyčerpávajícím úsilí a myšlení bylo stejně tak bolestivé jako nesnadné. Myslet znamená trpět . Ptát se : Kdo jsem? Odkud jsem přišel ? Kam mířím? A proč? člověk není krásné stvoření bojující proti zkaženosti světa, nýbrž živočich usilující pozdvihnout se nad zvířecí stav a v tomto boji není pokaždé úspěšný. Tvrdošijná síla je charaktetristická pro život, který je tragicky uspořádán...." ....jen těch 650 str. se občas ukrutně táhlo, proto 3 hvězdičky
Doposud jsem znala Rodina pouze prostřednictvím jeho děl, čistě jako vynikajícího sochaře. Až tato kniha mi umožnila poprvé nahlédnout na Rodina jako na člověka z masa a kostí. A musím říct, že mě ten pohled ne úplně mile překvapil. Seznamujeme se s člověkem, který spíše nežli na své okolí hledí sám na sebe, což se nejvíce projevuje v jeho vztahu k ženám..
Ačkoli kniha patří mezi objemnější, příběh se čte velmi dobře :)
Kniha mi byla doporučena otcem, podle něhož prý budu na Rodinovo dílo pohlížet úplně jinak. Musím uznat, že měl částečně pravdu. Z knihy člověk lépe pochopí Rodinovo nazírání na svět a celkovou tvorbu. Sochař by se měl dívat a ne si vymýšlet. Přidávat nebi více modré je lež. Na druhou stranu Rodinova fascinace pohybem a lidským tělem spojovala starou antickou a renesanční tradici. Pokud trochu znáte dějiny umění v 19. století, jistě vám příběh řekne více. Protože první dvě třetiny vidíme Rodinovo strádání a marný boj proti konzervativní umělecké akademii. Tím se přidává na stranu impresionistů a podobných "vyvrhelů" tehdejší umělecké scény. Weiss skutečně umí psát velice čtivé a zajímavé životopisy, přičemž čtenář na jednu stranu Rodina chápe, ale na druhou stranu jej neustále dráždí jeho přezíravý přístup k Rose a sobeckost vůči ostatním. Avšak jen málo geniálních umělců vedlo příkladný rodinný život. Musíme si vždy vybrat, jestli budeme hodnotit dílo nebo člověka. Rodin měl vlastně v životě štěstí, protože se dokázal obklopit lidmi, kteří v něj věřili a věřit nepřestali, ani poté, co jim negativně ovlivnil život (Rose, Camilla, Zola). Nakonec však svému okolí Rodin mnoho štěstí nepřinesl, Rose zemřela na zimu, když jej ošetřovatele, z jeho syna se stal nezvedený alkoholik, Camilla se zbláznila apod. Knihu mohu jedině doporučit i přes její délku. Příběh plynule utíká, tak jako život samotný. Nicméně po četbě člověk pochopí slova opata Eymarda, že každý člověk je schopen oběti, odříkání a sebezapření. Někdo kvůli Bohu někdo kvůli sochařství.
Obsáhlá kniha široce líčí osudy života sochaře Augusta Rodina. Velice se přitom soustředí na jeho osobní život a zejména v pozdějších částech knihy se zdá, že na jeho dílo mohl být kladen větší důraz. Například o výstavách v zahraničí je tam doslova větička, přitom tady mohlo být zvýrazněno, jakého úspěchu si vydobyl. Začátky na Petit École jsou například sympatické a velmi sympatický je i Lecoq a také Rose. Clou knihou se line utrpení Rose, se kterou se Auguste odmíta oženit, která posluhuje a pečuje o Augusta a ten se jí "odměňuje" trvalou nevěrou a častými pobyty mimo domov a jejím přehlížením. Neuvěřitelná krutost a co vše musela vytrpět. Vedle toho umělecké úspěchy snad ani nejsou moc zajímavé a potěšitelné, zvlášť když Auguste je věčně nespokojený. Celkově knize chybí určitá "jiskra" či "šťáva", děj utíká dost pomalu a čtenář jej přijímá se značným cynismem.
Uzasne. Zvlaste slovenske vydani 1985. Perfektni priklad vytvarne a typograficke harmonie s textem.
Neromantizujici, zajimava cesta do hlubin velkeho umelce.
Krásná kniha, která nás nechá nahlédnout do toho, jak bylo a určitě i je těžké se v umění prosadit. Také nás laiky učí se zadívat na sochařské umění . Určitě se poohlédnu po dalších autorových knihách.
Umělci asi opravdu myslí nějak jinak. Kniha nastiňuje složitou povahu Auguste Rodina, jeho nelehký život, také jeho vztah k ženám. Mrzelo mě, že si Rózu vzal až na sklonku života, že nedal svému synovi své příjmení, i osud Camille. Jednal sobecky.
To je již hodně dávno, kdy jsem tuhle knihu četla. Vím, že jsem z ní byla vysloveně nadšená. Teď začínám číst nový příběh o Rodinovi - M. Ritchie: Pařížský polibek, tak se trochu bojím.
„Upoutaly ho tváře. Uvědomoval si, že ... v nich odhalil temnotu, která padla na svět. ... Rembrandt, zdeptaný člověk, svýma rukama, svou imaginací a vizí vytvořil nesmrtelný svět – i když kolem něho a v něm všechno umíralo, i když ho tento svět ponižoval ... nepřestával malovat, ne aby se mstil, dokonce ani ne proto, aby se vyjádřil, ale protože pro něho nic jiného neexistovalo.“
Možná se divíte, proč je tu řeč o Rembrandtovi, když před sebou máte knihu o Augustu Rodinovi ... kdo četl, tak ví :-) ... a pro ostatní? ... v téhle knize se na svět díváte Rodinovýma očima, je to skoro jakoby jste kráčeli vedle něho a vnímali ... bolest, touhu, pocity beznaděje, nepochopení, ... nakonec i slávy ... vnímáte jeho umanutost, píli, s kterou rozvíjí svůj talent, který většina nechápala, a nebo se ani nesnažila pochopit ... díváte se do jeho nitra, a vnímáte jeho hodně zvláštní povahu, vidíte člověka dost konfliktního, který se snaží být nezávislý – na všem, člověka, který nesnáší jakákoliv omezení – nejen v práci, ale i v soukromí – a tak vidíte člověka, který je vám svým chováním ke svým blízkým dost nesympatický, člověka, který je docela nesnesitelně arogantní a přitom ... geniální: „Byl jako člověk bezmála svým uměním zrazený, stojící na pokraji smrti a vykoupený v posledním okamžiku. Jako kdyby prošel dalekou, dlouhou cestou. Život je třeba modelovat, ... život se musí tvořit ... a tak skicoval, dělal předlohy a sochal, jako ten, kterého vysvobodili z vězení ... do pohybu a výrazu postav vkládal sebe.“
Dlouhá a trnitá je cesta za slávou a jen málokdo se odváží se na ni pustit :-) ... máte před sebou krásně napsaný příběh, který Vás zavede do Paříže plné umění ... do Paříze impresionistické ... jak budete provázet Rodina na jeho cestě a potulovat se Pařížskými uličkami, setkáte se s Monetem, Degasem, Renoirem, Manetem, Cezánem ... a dalšími pařížskými umělci, budete svědky „zděšení“ z otevřené nahoty :-), které vyvolala Manetova Snidaně v trávě, budete svědky prvních „nezávislých“ pokusů o malbu v přírodě, které se pokoušely zachytit atmosféru dané chvíle, ... okamžiky duševního rozpoložení ... a samozřejmě ... Rodinovy pokusy o nové „moderní“ pojetí sochařství ... s Rodinem budete taky moci odjet do Itálie a „studovat“ Michelangelovu tvorbu ... proto, aby se Vám před vnitřním zrakem „zjevila“ postava ...naprosto realistické lidské tělo v pohybu a zároveň vyjadřující stav mysli ... uvidíte Rodinovýma očima ... očima, které mají cit pro krásu, ale i pro ošklivost ... v té nejrealističtější podobě :-).
knihu jsem objevila u rodičů v knihovně, Rodina jsem znala v podstatě jen jako jméno... Mezitím v Paříži proběhlo uchvacující setkání s jeho díly, když jsem byla někde okolo první třetiny knihy. Po dočtení mě mrzí, že jsem nečetla už před návštěvou Rodinova muzea.
Výborná, čtivá kniha o komplikovaném, nadaném, byť poněkud bezohledném umělci.
Kniha není zajímavá jenom tím, že popisuje život Augusta Rodina, ale také spoustu význačných umělců a osobností té doby a dobu samotnou.
Myslím, že mnoho čtenářů bude stejně jako já rozladěných, když se dočtou o charakterech svých oblíbenců. Samozřejmě, kniha je román a je v ní jistě spousta autorovy představivosti, ale je pravděpodobné, že základní charakterové rysy dodržel. Nejednou jsem byla znechucena Rodinovou sebestředností a hrubiánstvím. Je jisté, že člověk, který je zcela pohlcen svou prací, nemá pochopení pro tak "triviální" věci, jako jsou pocity druhých. A z vlastních zkušeností vím, že geniální lidé většinou nejsou v oblasti sociální tak dobří, jako my "obyčejní". Přes to všechno mě ale jeho chování rozčilovalo, protože bez těch, kteří se o něj nezištně starali, by velice těžko dosáhl takového úspěchu.
Kniha samotná je velice čtivá na začátku, když popisuje Augustův boj o to, být umělcem. V polovině mě hodně nudila, opakovaly se stále stejné věci za neustálého Augustova fňukání. Ovšem příchodem nové ženy do jeho života a popisu z jejího pohledu se kniha zase rozjela a já ji dočetla na jeden zátah. Zejména aféra kolem Balzaca byla neuvěřitelně zajímavá. Překvapilo mě, jak moc se umění střetávalo s politikou.
Pokud se chcete příjemnou formou seznámit s Rodinem a Francií druhé poloviny 19. století, určitě si knihu přečtěte.
Auguste Rodina a jeho dilo miluju a proto jsem knihu cetla jednim dechem. Krasne a poutave napsano, krasne vystizena doba a utrapy umelce v ni zijici. Knihu uz jsem cetla asi 10x a stale mi prijde krasna a rada se k ni i v budoucnu vratim. Jsem rada, ze se mi podarilo ji zakoupit v antikvariatu
Tu knihu jsem četla dávno. Pak jsem ji někomu půjčila a dodnes toho lituji. Když jsem byla v Paříži, šla jsem se podívat do Rodinova muzea a byla jsem uchvácena. Kdybych věděla, kde tu knihu koupit, hned to udělám.
Štítky knihy
životopisné, biografické romány sochařství Auguste Rodin, 1840–1917 Camille Claudelová, 1864–1943
Autorovy další knížky
| 1985 |  Nahý jsem přišel na svět |
| 1990 | Já, Rembrandt |
| 1983 | Benátčan |
| 2001 | Mozart: Člověk a génius |
Naprosto famózní zpracování Rodinova životopisu. Průvodce nejen jeho životem, ale i životem jeho nejbližších...a z toho mi bylo hodně teskno. Umělec geniální, sochař bezkonkurenční, uznávaný do dnešních dnů...ale jako člověk, partner, otec ...tak toho bych snad nechtěla ani potkat. Kdysi dávno, už nevím kde, jsem četla knihu o Camill....a šel mi z toho hodně mráz po duši...Kniha napsaná skvělé, čtěte jedním dechem, ale po dočtení mi bylo hodně smutno...