Najděte si svého marťana
Marek Herman
Kniha je napsána vlídně a srozumitelně. Objevíte v ní svěží pohledy a úvahy z oblasti psychologie a mezilidských vztahů. Dozvíte se informace, o kterých s překvapením zjistíte, že je prostě potřebujete k tomu, abyste mohli vést spokojený život. Text je silný a naléhavý a zejména vás zaujme to, s jakým citem autor popisuje svět malých dětí; jeho pojetí je sympatickou pozvánkou do světa dětské psychiky. Zajímavou pointou je tvrzení, že každý dospělý v sobě nosí malé dítě, svého marťana, který o něm ví všechno. A že cestou ke spokojenému životu je právě umění naslouchat onomu vnitřnímu hlasu, na který mnoho z vás už dávno zapomnělo.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem když se mi narodil 1. prcek, od té doby se ke knize občas vrátím. Některé myšlenky jsou opravdu zajímavé. Myslím, že by si to měl přečíst každý rodič a také každý učitel
Vtipný způsob jak se zavrtat do vlastní duše, najít toho pověstného Marťánka v sobě, nalezení odpovědí, na otázky...co v nás zakořenilo, zamyšlení nad sebou, a snad i dodání odvahy, že to, kdo jsme a jak se nám daří. záleží v prvé řadě na nás, ať už v nás toho Marťánka udupal kdokoliv... Hledejte Marťánka v sobě. Zaručeně nebudete litovat :).
Zase vyborna knizka. Mel by ji mit kazdy doma. Rada se k ni vracim. Hezky se cte, vystizna i vtipna.
Příjemná motivační knížečka o výchově i nevýchově dítěte, o lidském nitru, o pohledu na vztahy a i na svou vlastní duši. S autotrem jsem si notovala a ráda si najdu další jeho počiny v naučné literatuře.
Mnoho myšlenek, nad kterými jsem se pozastavovala a zamýšlela, ať už se týkaly chování, běžného života či výchovy dětí. Ostatně mám v plánu se ke knize vrátit, až bude u mě výchova dětí aktuální. Je až děsivě pravdivé, jak moc nás výchova formuje, a jak dlouho potom ovlivňuje náš život, chování k ostatním i vnímání se samých. Občas jsem až měla pocit, jak jednoduše můžeme špatným chováním svým dětem zničit nevědomky život. Velmi zajímavé.
Kniha, i když má své vady (rozhodně ne tolik, jak je ve svém slohovém výkonu rozebral rabor) je přínosná a poučná. Není tam určitě nic ve smyslu, že otec je při výchově svého potomka nežádoucí...atp.Není tedy dobré dát vždy na hodnocení jiných, hlavně pokud se to hodnocení silně vymezuje vůči kladným hodnocením. Vědět, že do 6 let se vytváří ucelený charakter člověka, že pochvala má větší účinek, než kritika, že kritika patří mezi komunikační jedy..., atd., atd.každý si tam něco pro sebe najde. Hodnotím 5 hvězdičkama
Přečetl jsem to trochu se sebezapřením. Neseděla mi forma. Smajlíky (jak píše Rabor), neustálé opakování a žoviální věty typu „vážně, zkuste to, uvidíte, že to funguje“; případně „A teď (na konci kapitoly) se běžte projít třeba do lesa“ A já si u toho říkal – Jasně, ty blbče, jenže já svůj volný čas věnoval právě čtení tvé knížky a na les už teď nezbývá prostor, jinak doma shnijeme mezi neumytým nádobím a nevypranýma věcma“ Tolik k negativům.
Když se ale oprostím od této (mně) nesympatické formy, s obsahem jsem v cca 70% souhlasil. Věřím, že výchova a působení především na malé dítě do 6ti let je to, co osobnost zformuje úplně nejvíc. Čili zejména matkám docela doporučuju a knížku s výše uvedenými rezervami hodnotím jako dobrou.
Užitečné čtení o tom, jak se chovat k sobě, lidem ve svém okolí a především k dětem. Je smutné, že je naše společnost zaměřená na chyby a kritiku daleko více než na úspěchy a chválu. A ještě smutnější, jak taková kritická slova, která na svou osobu slyšíte v dětství mohou negativně ovlivnit celý zbytek vašeho života.
Výborná kniha, hodně vybízí k přemýšlení sám nad sebou a nad svým životem. Návod jak porozumět sobě i druhým.
Chtěl jsem si přečíst něco jednoduššího z oblasti psychologie, ale zbytečně jsem se podceňoval a bál se knih od Freuda, jednak kvúli složitosti a pak jsem se obával, že budu muset uvažovat nad oidipovským komplexem, zda třeba tajně netoužím zabít svou matku a oženit se s otcem (nebo to bylo naopak?). Každopádně tahle kniha je skutečně až příliš jednoduchá, je srozumitelná snad až polopatická, líbivě uslintaně podbízivá, sračkosladká. Krom toho, že se lehce otírá o vývojovou psychologii, nemá s psychologií mnoho společného a pohybuje se někde mezi knihami typu "moderní výchova dítěte pro svobodné matky" a "jak být lepším a šťastnějším člověkem". Stávalo se mi, že jsem souhlasně pokyvoval hlavou, byť mi kniha neposkytovala žádné nové informace, ale častěji (nebo snad razantněji se setrvačností) jsem hlavou vrtěl ze strany na stranu. Byl by to dlouhý komentář, kdybych měl vypsat vše, co mě dojmulo jako šlápnutí do psího lejna, příliš dlouhý na tak útlou knížku, ve které se dvě třetiny textu stejně jen opakují. Ale o to hlavní vás neošidím. Autor nám představuje komplex moderní výchovy, kde vliv otce je nejenom postradatelný, ale zcela nežádoucí. Matka pak musí dítě neustále zahrnovat láskou, bez ohledu na to jaké věci zdemolovalo, kolik vypilo jedovatého saponátu nebo kolikrát svého brášku píchlo nožem. Matka musí vstoupit do role neúnavného otroka sloužící oddaně a bezchybně svému malému božstvu (trochu jako v Číně, kde díky politice jednoho dítěte vyrostla generace, které se přezdívá "malí císařové", ale ještě o něco víc). Samozřejmě při této výchově je nutné dodržovat další pravidla, např. motivace na výkon je vyloženě zavrženíhodná (taky jaká zrúda by po svém dítěti mohla chtít, aby bylo úspěšné?) naopak je nutné projevovat city, fantazii a vzájemnou empatii. Co na tom, že z takových dětí vyrostou pro život nepoužitelní přecitlivělý snílci, co si sami nedokážou zavázat ani tkaničku u boty. Nezoufejte, autor nám nabízí i společnost, do které se tyto děti zařadí, společnost ve které se všichni ze dne na den přestaneme honit za prachama a budeme šířit mír a lásku a se svými dětmi dělat jen ta co nás a je baví. Ale všichni víme, že to se v reálu nikdy nestane, že to funguje jen v malých komunitách a to jen dokud mají co hulit a dokud jim Evropský svaz vyplácí dotace na pěstování biomrkve. Stručně řečeno, autor mě nepřesvědčil, nenechal jsem se strhnout ani řadou účelových povídek, ale věřím, že si své čtenáře najde. Například svobodným matkám, kterým mateřstvím dostatečně změknul mozek (vypozorovaný fakt, čest výjimkám) se bude určitě líbit.
Faktem je, že motivace na výkon má také své nevýhody. Také mě asi jako malého příliš chválili, když jsem udělal hezký bobeček. Skutečně musím dát autorovi za pravdu, psychicky mě to poznamenalo, protože i dnes se ve mně rozleje příjemná spokojenost, když na oné místnosti uzřím svúj krásný výtvor. S nabitými komunikačními schopnostmi mám dokonce tendence o výjimečnosti svých hovínek vyprávět ostatním.
A ještě jedna věc, když už jsem se tak hezky rozohnil. Bylo by fajn, kdyby autor omezil používání smajlíkú na osobní korespondenci. Samozřejmě za předpokladu, že ve svých adresátech chce vyvolávat dojem, že si píší se čtrnáctiletou nanynkou co píše svúj blogísek pro všechny miloučký lidičky, páč je fááákt mucinky moc láskuje XDXDXD. Zaplatil jsem za knihu dvě stovky a za tohle bych autora poslal do →(_!_)
Neříkám, že je kniha špatná, to rozhodně ne. Mnoho věcí může být užitečných. Ale trochu mi připadá, že je tam od každého trochu, autor trošku skáče a já pak měla problém v textu se nějak rozumně orientovat. Ale možná je to tím, že každý pokládáme za logické něco jiného a já se s autorem v tomto prostě a jednoduše rozcházíme.
Vřele doporučuji - pěkné zpracování, autor je mi vyloženě sympatický. Dobře se čte a působí opravdu naléhavě ve svém sdělení.
Není možné se touto knihou při výchově dětí neinspirovat (více či méně). Zároveň, pokud rodič, učitel, trenér se povznese nad pocitem vlastní dokonalosti a bezchybnosti, není možné, aby se vztahy v rodině, škole, či jiném kolektivu, neposunuly k lepšímu. Skutečně doporučuji všem lidem, kteří pracují s dětmi, a kterým záleží na jejich zdravém duševním (možná i fyzickém) vývoji. Sám jsem rodič (11+5,5) a fotbalový trenér (ročník 2005-2006), proto hovořím z vlastní zkušenosti
Ztotožňuji se s jeho radami. Dobře napsaná poutavá "odborná" publikace. Mluví mi z duše. Mám dvě dcerky a vychovávám je podobně - ale intuitivně. Skvělá kniha!
Autorovy další knížky
2008 | Najděte si svého marťana |
2019 | Jsi tam, brácho? |
2021 | Máma není služka, máma je dáma |
2023 | To tajemství je pevný pár |
Upřímně - jsem z knihy rozpačitá. Sáhla jsem po ní po přečtení naprosto skvělého rozhovoru s autorem v internetovém magazínu. Jenže nic moc víc obohacujícího, než ve výše uvedeném textu, jsem už nenašla. Hodně myšlenek, ač zásadních a jasně formulovaných, se tady neustále recykluje a recykluje, až do úmoru. Přiznám se, že jsem i přeskakovala... Smajlíky v textu mě rozčilovaly na nejvyšší možnou míru. Místy mi autorův bodrý tón proměnil pocit četby na pocit tlachání na pivkem. Tolik k negativům.
Obsahově s knihou souzním, líbilo se mi, že se zde nikdo nesnaží dělat z komára velblouda. Nenajdete zde pasáž, kde by se složitě vysvětlovala věc, kterou lze pojmout selským rozumem a oceňuji to zejména proto, že v oblasti výchovy dětí momentálně opět žijeme v temném středověku nepochopení a osudných chyb (typu Nevýchova a podobně), kde se prosté situace řeší komplikovaně a říká se tomu "koncept". Velmi se mi líbila část o pohádkách, rozhodně si dohledám autorem zmíněnou literaturu.