Najít světlo ve tmě
Simona Vlková
Na maturitním plese zemřela teprve devatenáctiletá maturantka Bára. Kolem události se roztočil nemilosrdný mediální kolotoč. Pro Bářinu matku Simonu šlo o nejtěžší období v životě. Čelila nelehkému osudu, ale i tlaku médií. Po roce se rozhodla uvést vše na pravou míru a napsat knihu o tom, co prožívá. Po zveřejnění nápadu na sociálních sítích začala vznikat tato osobní výpověď, doplněná příběhy lidí s podobnou zkušeností. Otevřená zpověď o pocitech, smutku, vyrovnávání se se smrtí dítěte, ale i o naději a překonání sebe sama. O lidech, kteří to i přes těžkou životní zkušenost nevzdali a jdou dál.... celý text
Přidat komentář
Dávám dvě hvězdičky za asi čtvrtinu knihy, která byla zajímavá a měla pro veřejnost nějaký smysl a také za ilustrace, které prostě upoutaly pozornost. Zbytek knihy, jak je psáno v předešlých komentářích je opravdu pro rodinu zemřelé a její přátelé. Různé veselé i smutné příběhy jak se seznámili nebo co spolu zažili. Příběhy byly nezajímavé. Knihu provázely útržky statusů z facebooku a útržky zpráv z konverzace. Tohle fakt ne, nedočteno
Uprimne...tato kniha mela byt spis jako vzpominka pro blizke pribuzne a kamarady...nektere stranky jsem uplne preskakovala. Ano, pani si prosla silenou tragedii, ale kniha byla dle me psana horkou jehlou...proste narychlo, honem ji vydat...
Líbí se mi síla autorky, že přes to všechno co zažila, tak se k tomu musela znovu vracet, když tu knihu psala a vše si to znovu prožít. Kniha se mi líbila, určitě si myslím, že pomůže člověku, kterému někdo zemřel, pomůže mu překonat ztrátu a už jen samo vědění, že není jediný, kdo to prožívá, pomůže. Paní Vlková napsala knihu proto, že chtěla očistit dceru a uvést vše na pravou míru. Kniha mě rozesmutnila, ale i zahřála u srdce a motivovala mě. Takže za mě 5 hvězdiček.
Překonávat samu sebe? Vysvětlit druhým, jak se cítím, když mi zemře dítě? Proboha proč? Copak je člověk povinen vždy, když se mu něco stane, vysvětlovat své postoje a psát o tom??? Tyto vysvětlovačky a post mortem výpovědi nemusím a popravdě mi přijdou spíš jako dobrovolné rýpání se v ráně.
Ztráta je bolest osobní... ne náhled pro národ.
Tato kniha byla napsaná proto,aby pomohla lidem,které postihla podobná tragická událost.Autorka není spisovatelka je to kniha ze života autorky a snaží se popsat jak se s tou bolestí snažila vyrovnat.Podle mě je to dobrý nápad,možná i někomu pomůže v tom jak se vyrovnat se smrtí hodně blízkého člověka.Tento příběh je skutečný.
Na knihu jsem se docela těšila díky obálce, která je úžasná.
Kniha jako samotná je za dvě hvězdičky, protože...nic moc. A ta třetí je kvůli obálce.
Knihu neodsuzuji, ale nesedla mi!
Štítky knihy
drogy maturita smutek matky a dcery ztráta blízkých úmrtí v rodině smrt dítěte vyrovnání se se smrtí předčasná úmrtí
Nejspíš mělo napsání knihy smysl pro samotnou autorku a pro její vnitřní vyrovnání se s krutou životní situací, s tím nejhorším, co se mámě může stát, tj. smrtí vlastního dítěte, ale pro mě, bohužel, nebyla tím, co jsem od ní na základě informací očekávala. Občas jsem se ztrácela v ději a nevěděla jsem, o kom se právě mluví, stejně tak přepis facebookové komunikace s různými přáteli i neznámými lidmi byl pro mě zcela nezáživný.