Nalakuj to narůžovo
Martina Formanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472178/mid_nalakuj-to-naruzovo-G21-472178.jpg
4
107
107
V nové knize, kterou Martina Formanová navazuje na předchozí autobiografické prózy Skladatelka voňavého prádla a Snědla dětem sladkosti, se setkáváme se zralou ženou reflektující svůj život po smrti manžela Miloše Formana (18. 2. 1932–13. 4. 2018). S pomocí deníku zpracovává svůj smutek a prázdnotu ze ztráty člověka, po jehož boku strávila dvacet tři let a s nímž vychovala dva syny. První zápis je ze srpna 2018, poslední z pandemického února 2021. S nadsázkou, sebeironií a upřímností autorka popisuje cestu k zotavení. Nečekanou součástí duševní terapie se pro ni stávají lekce stand-upu, který spojil její touhu po komunikaci, smysl pro humor i dávné vzpomínky na chvíle strávené v dětském recitačním kroužku v rodném Brně. Kniha obsahuje bohatý fotografický doprovod.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem před lety Skladatelku voňavého prádla. Tehdy jsem se s autorkou ztotožnila, což nemohu říct nyní, po přečtení této knihy.
Myslím, že v knize převažuje forma nad obsahem. Psát paní Formanová umí, kniha byla čtivá. Ale obsah pokulhával. Téměř neustálé připomínání faktu, že je autorka z “vyšší společnosti, mi vadilo. Degradovalo to už tak nepříliš zajímavý příběh bohaté vdovy na literaturu, kterou nikomu nedoporučím ani se k ní nevrátím.
Myslím si, že čtenáři Nalakuj to narůžovo jsou především ti, co mají za sebou i její Skladatelku voňavého prádla a Snědla dětem sladkosti. Autorka potvrdila i svým dalším autobiografickým románem svůj styl psaní a vyjadřování myšlenek. Často se ve vzpomínkách obrací k rodině, svému dětství a rodnému Brnu. A tentokrát se snaží vypsat a vypořádat se smrtí svého manžela. A snaží se o to se sebeironií a s nadhledem. Tušila jsem, že po smrti Miloše Formana po čase přijde na řadu i toto téma, aby svým čtenářům sdělila, jak se s tím snaží vypořádat a nastartovat svůj nový život. A zjevně se jí to daří. Překvapila mě i tím, že se pustila do stand-upu.
Dovedu si představit, že psaní této knihy bylo pro Martinu určitou terapii a naplni po skonu manžela. Vypsat se a mít nějaký novy cíl.
Kniha nemá žádnou extra hloubku, a tak vlastně ani nevím, co bylo jejím sdělením ci co by mi mohla konkrétně předat, nicméně se četla celkem dobre. Opět takové životní postřehy, sesumirovane vzpominky, zážitky z osobního života, do kterého nechává nakouknout. Autorka si mě už u své první autobiografické knihy získala svou otevřenosti a začala mi být sympaticka (nemluvě o jejím manželovi). Má svůj styl psaní, humoru.
Asi pětina knihy je v závěru tvořena doprovodnými fotografiemi ruznych blizkych lidí, o kterých je v knize zmínka.
Milá kniha, která se dobře čte, ale zároveň není plytká. Psaní paní Formanové mám ráda - je inteligentní, elegantní, přitom oddychové. Je zjevné, že má z čeho čerpat.
Knížka pro ty, co už Formanovou znají a chtějí nakouknout dále do jejího života. Potěší znovusetkání s autorkou, inspiruje její odvaha záčít i v pozdějším období života s něčím tak novým a neotřelým jako je stand-up. Jestli ale kniha osloví i čtenáře, co nečetli předchozí knížky, to si vlastně nejsem jistá.
Jednohubka na jeden večer s krásnou obálkou. Martinu Formanovou mám ráda. Je osobitá, originální, chytrá a přitom se nebere moc vážně a umí se na životní peripetie podívat s nadhledem a humorem, který asi každému nemusí vyhovovat, ale já mu rozumím a tohle vidění světa mě prostě baví. Tato kniha je intimní, vzpomínková, někdy bolavá, ale opět ukazuje, jak silnou ženou Martina je. A to mě zajímá a inspiruje. Pěkné čtení!
Mám její knihy moc ráda. Je to realistické, navíc projevuje velkou dávku sebereflexe.
(SPOILER)
Je to těžké, psát o blízkém, co odešel...
Ještě těžší je psát o sobě, když nám odešel náš blízký...
Ono to klouzání po povrchu je sakra těžký a pomáhá v přežití. Kniha na mne působí jako poděkování Milošovi za zajímavý život a setkání se zajímavými lidmi.
Umlatit čtenáře tím, jak je smutná, jak truchlí, tak to paní Martina neudělala. S elegancí psala o smutku (jakoby věděla, kde je hranice) a o objevení záchraně ve formě stand-upu a...
Určitě budou další knihy o smutném jejím období s hlubinou, kterou znají jen rybáři, ale až nastane ten správný čas.
Ty jo, takový moudra, to nejsem já! Co ze mne ta kniha udělala?
Četla jsem zatím všechny knížky paní Formanové, a tato mě zaujala asi nejméně. Určitě to není tím, že je smutnější než ostatní, naopak, není se čemu divit po ztrátě manžela a navíc velké osobnosti. Spíš mi vadila zvláštní roztříštěnost vyprávění, a jak už přede mnou někdo poznamenal, klouzání po povrchu. Nicméně jsem ráda, že ji doma mám a ráda ji půjčím kamarádkám.
Mám knížky od Martiny Formanové ráda. Je to příjemné a zajímavé čtení, na nic si nehraje a hezky vypráví, jak to cítí.
Tak předně, mám ráda Martinu Formanovou pro její opravdovost, lehkost psaní a sedí mi i její humor. Toto je místy smutné povídání o době, kdy zemřel Miloš Forman. Ale jsou zde i milé a vtipné vzpomínky na tohoto skvělého člověka a jejich společné přátele. Úžasné, jak se všem Formanovým podařilo dát dohromady pražskou a americkou rodinu. Hodně síly paní Martino!
Další střípek že skládanky života Martiny Formanové. Deníkový pohled na měsíce po manželově smrti, s občasnými prostřihy do minulosti. Milé povídání, ze kterého se toho ale ve finále moc nedozvíte. Takové klouzání po povrchu. Formanová píše lehce, takže než se čtenář naděje, je na konci, ale v paměti toho bohužel moc nezůstane.
Je to takové povídání s fotkami na konci. M.F. píše o sobě a blízkých lidech, vzpomíná, ale nejde moc do hloubky. Občas se objeví povedený odstavec nebo věta, beru to tak, že takhle to autorka chtěla napsat a jinak (lépe) to neumí. (Fotky jsou zvláštně uspořádané, některé se opakují až zbytečně).
Ke knize jsem přistupovala s despektem a minimálním očekáváním. Jak jsem se mýlila! Bylo to příjemné počtení o prázdnotě po odchodu životního partnera, o překonávání žalu a cestě dál. Napsáno s mírným nadhledem, protknuto vzpomínkami.
Jo! Opět jsem si početla... příjemné, klidné, místy smutné, místy veselé a vtipné. Každopádně ze života, ze života manželky slavného režiséra, což samozřejmě přidává na zajímavosti. Martinu Formanovou mám ráda od její první knížky, její styl psaní mi vyhovuje a díky autobiografii se Vám stává blízkou. Její smutek po odchodu manžela je z knížky velmi cítit, přesto zůstává ve vyprávění odhodlaná pro další život bez něj, obklopená spoustou přátel a rodinou. Příjemná kniha.
Číst tuhle knížku je jako sedět s dobrou kámoškou u sklenky vína a vzájemně se svěřovat svými radostmi a trápeními.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Skladatelka voňavého prádla |
| 2014 |  Případ Pavlína |
| 2012 | Snědla dětem sladkosti |
| 2021 | Nalakuj to narůžovo |
| 2017 | Povídky na tělo |
Jednohubka na dva večery.
Knížečka mapuje autorčin život po úmrtí manžela, pana Formana. Sem tam přidá historku z dětství, nebo z průběhu manželství, či setkání s někým opravdu slavným.
Je jí smutno, snaží se nějak odrazit ode “dna a deníkovými zápisky mapuje svůj život.
Moje první setkání s autorkou a musím říct, že velmi příjemné.