Nálet
Milena Brůhová
Kritické zamyšlení nad současnou rodinou a výchovou mládeže, které autorka konfrontuje se zážitky rodičů z konce války v malém jihočeském městečku.
Přidat komentář
Za mě je to 5*, i když ze začátku jsem byla hodně rozčarovaná, protože první polovina knihy je pouze o problémech 17letého puberťáka a jeho rodiny. Nakonec jsem si však něco vzala i z této části, Ondrův praděda byl opravdu borec, jak řešil Ondrovy problémy. Já jsem si ale knihu vybrala (na základě Čtenářské výzvy) právě kvůli tomu náletu. Autorčino "Městečko" jsou jihočeské Mirotice a já jsem v této oblasti strávila v dětství velkou část prázdnin u mé milované babičky. Můj děda a jeho sestra byli v době náletu v Miroticích a mnohé věci, popisované v knize, viděli/zažili na vlastní kůži. Kniha se mi moc líbila právě proto, že toto místo je moje srdeční záležitost, ale byly v ní popisovány velice smutné věci. V "Městečku" umírali lidé, kteří byli úplně nevinní, jen byli v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Bylo mi jich moc líto a vůbec nechápu, proč došlo k opakovanému "náletu" na civilisty. Ten druhý nálet prý byl horší než ten první, ke kterému měli Spojenci alespoň nějaký důvod. Ale proč se vrátili, to mi hlava nebere.
Když jsem tuhle knihu četla v patnácti fandila jsem Ondřejovi, jeho tatínek mi připadal, že mu nerozumí, maminka spíše měla podle mě strach, aby nepřišla o rodinnou pohodu a klid a jinak problémy neřešila, dědečka jsem viděla jako už starého člověka, který kdysi dávno zažil válku a teď žije jen ze vzpomínek. Když jsem se ke knize- díky stěhování- vrátila po 15 letech, byl pro mě Ondra rozmazlený kluk, pro kterého rodiče pomalu dýchají a on - tvrdohlavec- si to snad ani neuvědomuje.Děda byl takový rozumný dědouš, který chce doma slepit neslepitelné. PO dalších 12 letech jsem se ke knize opět náhodou vrátila- a ejhle. Ondra byl pro mě najednou už rozmazlený jedináček, se kterým měli rodiče svatou trpělivost a děda - ta byl panečku frajer, který se svým rozhledem a laskavým přístupem dal nakonec dohromady pomalu nefungující rodinu. Tak jasně, že ne vše je tak jednoduché, ale knížka je napsaná moc hezky.
Autorovy další knížky
| 1989 |  Aby svědek nepromluvil |
| 1987 |  Zkouška kvality |
| 1990 | Stopa Locacorten |
| 1989 | Muškáty potřebují slunce |
| 1985 | Jsem vrah? |
Vynikající a nadčasová kniha.