Nalezení střední cesty. Liberální výzva utrakvistů Římu a Lutherovi
Zdeněk V. David
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/200067/bmid_nalezeni-stredni-cesty-liberalni-vy-LkF-200067.jpg
4
3
3
Monografie představuje českou utrakvistickou církev 15. a 16. století jako pozitivní příklad možnosti spojení tradičního pojetí křesťanského vyznání a rituálu s liberálním pojetím správy církve a s tolerancí k zastáncům méně ortodoxních názorů a praktik. Publikace si najde své čtenáře zejména mezi zájemci o církevní a intelektuální dějiny.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2012 , FilosofiaOriginální název:
Finding the middle way, 2012
více info...
Přidat komentář
Autorovy knížky
2012 | Nalezení střední cesty. Liberální výzva utrakvistů Římu a Lutherovi |
Nesmírně záslužná práce, jíž lze ovšem i mnohé vytýkat. Davidova pečlivá argumentace ohledně vlastní existence utrakvismu až do pobělohorského období, tj. odmítnutí teorie o staro a novoutrakvismu, je přesvědčivá a přesná. Současně ale zase nejde o takovou revoluci jak se zdá, neboť dané téma je mezi historiky už zřejmě víceméně vyhaslé. Ostatně není náhodou, že autor polemizuje většinou s pracemi, vyšlými prakticky před sto a více lety... Samozřejmě to asi souvisí i s tím, že většina ze současných historiků asi příliš nerozumí teologii a rozebírané rozdíly tedy bude vnímat jako nepodstatné. Naopak rezonovat bezpochyby bude mezi teology.
Co autorovi vytýkat lze je především fakt, že celá kniha je založena nikoli na vlastním archivním výzkumu ale na publikovaných pramenech. To je samozřejmě vysvětlitelné tím že dotyčný od svých šestnácti let žije v USA, přesvědčivosti práce to ale nepomáhá. Problém je ovšem i s jeho snahou charakterizovat utrakvisty jako liberální církev. Daleko spíše to byla církev velmi tradiční a konzervativní, což není v rozporu s tím, že díky tomu uchovala cosi z myšlenkové svobody 14. století. Také nikoli neutrální termíny, jako například "solafideismus" či označování Jednoty bratrské za sektu, asi ve vědecké práci nemají co dělat... Vlastně je nutné říci, že autor v celé knize vystupuje daleko spíše jako apologeta utrakvismu, byť nakrásně kultivovaný a objektivně se tvářící, ne jako neutrální pozorovatel. Nutné je také napsat, že celá druhá polovina závěrečné 13. kapitoly je natolik "mimo", že by snad bylo lepší ji vůbec nečíst. Hledat nějaký výraznější vzájemný vztah mezi osvícenstvím a utrakvismem je vskutku omyl. Tím víc ale překvapí, že autor ve zmínkách o "druhém životu" utrakvistů neuvádí například Československou církev husitskou, které naopak na myšlenky utrakvismu navazovala dosti silně a zcela vědomě...
Navzdory těmto výtkám je ale určitě velmi užitečné knihu číst a rozhodně doporučit ji lze i teologickými otázkami zaujatějším laikům... Celkový dojem: 80%