Nálezy pana Minuse
Jan Trefulka
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44798/bmid_nalezy-pana-minuse-4Aq-44798.jpg
4
17
17
Pět drsných příběhů z malého pohraničního města, jejich námětem je vražda ze závisti, tuposti, zášti. Všechny příběhy spojuje postava důchodce, pana Metoděje Minuse, který je v každém příběhu nějak zainteresován a pomáhá i v pátrání po vrazích.
Přidat komentář
Tato kniha povídek byla opravdu milé překvapení. Objevena náhodou ve staré knihovně kvůli zajímavému obalu. Krásně a jednoduše napsané příběhy, ve kterých hraje hlavní roli pan Minus.
V Trefulkových povídkách jsem našel poměrně dobře čitelnou čapkovskou stopu, kdy autorovi nejde ani tak o vlastní detektivní příběh (o to KDO, JAK a PROČ), ale spíš o zachycení atmosféry a o úsporně načrtnuté miniportréty obyčejných lidí.
Škoda, že Jan Trefulka nezvolil větší plátno, tohle byla opravdu jen taková jednohubka… Ale četlo se to dobře.
Můj komentář by mohl mít nadpis : Kouzlo starých Mistrů. Opět jsem se přesvědčila, že když někdo ví, co chce říct, nezáleží na literárním žánru. Může psát román, povídku, pohádku nebo detektivky . A vždy to má smysl a půvab.
" třicet let jsem byl v cizině. Když jsem byl blízko moře, chodil jsem k moři, když jsem byl blízko hor, lezl jsem do hor, no a tady v Čechách se chodí na pívo. Chodím na pívo a nemyslím, že by to bylo o něco horší. Právě naopak, někdy je to daleko větší dobrodružství... "
Nenáročné a takřka vesnické detektivní čtení o všetečném důchodci, kterému se pravidelně daří připlést se na místo zločinu. A to rovnou toho nejtěžšího, vraždy. Až si jeden říká, že v českém pohraničí to muselo v šedesátých letech vypadat jak v legendárním Deadwoodu. Samozřejmě přeháním, Nálezy pana Minuse nejsou žádnou kovbojkou. Autor drží všechny kriminální případy věcně při zemi a roli v nich většinou hrají ty nejpřízemnější mezilidské vztahy. Prakticky nikdy nejde o spletitá dramata, přičemž hrdina zde má roli ani ne tak detektiva, jako spíš osoby, která nalezne zdánlivě nepodstatný detail, díky kterému dá v závěru souvislosti do kontextu – ovšem nečekejte odhalení hodné Sherlocka Holmese. Jan Trefulka průběh událostí složitě nekomplikuje a vůbec bych se nedivil, kdyby spousta motivů vycházela ze záznamů Černé kroniky. Vyprávění stojí na jednoduchých dialozích, jež zvučí občas i v lehce humorné tónině, třebaže finální vyznění ohledně charakteru lidského pokolení není moc příznivé.
Obrovské překvapení! Způsob, jakým autor dovede pomocí jazyka navodit atmosféru, vykreslit prostředí, typizovat charaktery, provést čtenáře myšlením postav - je úžasný.
Motivy veskrze lidské: nenávist, závist, žárlivost.
Jen to "překvapení" v závěru knížky mě poněkud zklamalo, ale možná že náznaky jsou někdy více, než pointa "po lopatě".
Všem, kteří ještě neztratili schopnost přijmout, vychutnat a ocenit literární hodnotu textu a sílu "malých" lidských dramat - doporučuji.
Část díla
Metoděj přichází pozdě
1966
Pád
1966
První případ
1966
Vrah se nevrací
1966
Vražda bez rukavic
1966
Autorovy další knížky
| 1978 |  O bláznech jen dobré |
| 1962 | Pršelo jim štěstí |
| 1993 |  Bílá žízeň |
| 1966 | Nálezy pana Minuse |
| 1963 | Třiatřicet stříbrných křepelek |
Pan Trefulka byl moravský spisovatel a novinář, který se angažoval ve snahách o emancipaci Moravy a i když jsem ho na jedné akci poznala osobně, nic jsem od něho nečetla. Moje škoda. Díky výzvě jsem si tedy alespoň poslechla jeho povídky s kriminální zápletkou z jihomoravského pohraničí. Nejedná se v nich o nějaké rafinované vraždy, ale o lidskou prchlivost a závist. Vzdáleně připomínají povídky Karla Čapka.