Namaste
František Štorm
Tato kniha shrnuje četné tvůrčí pobyty v Indii, pozorování života prostých lidí, ale i dramata, která se odehrávají v mé mysli, jež se marně snaží pochopit smysl toho neuvěřitelně pestrého hemžení. Zaznamenávám příběhy opřené o vnitřní svět diváka, píšu se zavřenýma očima, kreslím podle vlastních fotografií, na kterých však chybí to podstatné: zvuky, vůně, atmosféra a nepopsatelné kouzlo mizérie, které lze však nakreslit: vtisknout do hrotu tužky a rozmazat bříškem prstu. Polovinu čtvercové knihy, jež navazuje na titul Stavitelé, tvoří opět ilustrace. Láska a zbožnost kmenových lidí v odloučených údolích pod čajovými plantážemi, skromnost bosonohého sběrače kokosového nektaru, chudoba rybářské rodiny, barevné sběračky rýže i rozhovory s brahmány v horách mohou přinést českému čtenáři svérázný obraz diametrálně odlišný od idealizovaných cestopisů.... celý text
Přidat komentář
"V Indii má všechno ostřejší obrysy, sytější barvy, přemrštěnou perspektivu, urputnější výraz, jako herci v němých filmech, když museli přehrávat, aby byly čitelné emoce hraničící se zvráceností. Hluk bývá opravdu ohlušující, ale když nastane ticho, má hypnotickou moc. Místní architektura je kolapsem logiky." Jak výstižné! František Štorm nabízí naprosto jedinečný pohled na Indii, která je nám kulturou a životním stylem tak vzdálená. On ji miluje, jezdí tam často a sžívá se s místními. Proto jsou jeho postřehy naprosto jedinečné, a natolik vzdálené banálním cestopisům typických turistů. Nebere si servítky, takže při čtení nejenže vidíte popisované scenérie, ale cítite ten smrad a očas i naprosou beznaděj. Osobně mi velmi sedí strohý a přesto tak briskní styl psaní. "Zajeďte" si touto knihou do Indie, nebudete litovat.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Eseje o typografii |
| 2017 | Nekonečný kalendář - diář |
| 2020 |  Stavitelé |
| 2021 | Namaste |
| 2016 | Ermina Bar Monolog |
Pro mne zklamání: vadil mi formát i obsah.
Čtvercový větší formát s mrňavým hustým fontem textu nalevo a celostránkovými kresbami napravo, opakující se na každé dvoustránce. Kresby mne nezaujaly, všude se slibují akvarely, v knize je však provedení šedo-černo-bílé, takže to vypadá spíš na kresby uhlem, navíc mne neoslovující, nedokreslující atmosféru. Barvitá Indie by si opravdu zasloužila knihu založenou na obrázcích barevné provedení... Mapy samozřejmě chybí, stejně jako fotky.
Text má zachycovat nečetné několikatýdenní/měsíční návštěvy země v zimním období, ovšem stylem podivnou kadencí deníkových záznamů, od letecké přepravy, přes ubytování, popisující pak jednu hospodu za druhou, kořalky a místní drogy. První část se věnuje Goa, a když jsem se po desítkách stránek nepřesunula od hospod dál než na pláž, už jsem jen listovala...