Námořní tajná válka

09.08.2022

Knížka vypráví o činnosti Operačního zpravodajského střediska britské admirality (OIC) během druhé světové války. Na začátku je stručně nastíněn osud Room 40 (dá se říci, že se jedná o předchůdce OIC vykonávající činnost během první světové války). Je to psané z pohledu jednoho z pracovníků střediska.

Jedná se o hodně zajímavé čtení, na začátku se víceméně jednalo o útvar, který toho tolik nepřinášel, ale postupně nabyl značné důležitosti. Zdrojů, z kterých čerpal bylo povícero. Například rádiové zprávy, depeše, výsledky průzkumných letů, hlášení odbojářů v okupovaných zemích, zprávy vyslané těsně před potopením lodi ponorkou (pokud to stihli) atd. Čili se jednalo o mozaiku složenou z mnoha kamínků, kdy jich velmi často část chyběla (například lovící ponorky/lodě využívaly rádiové spojení ve velmi omezené míře, aby se neprozradily). Služeb OIC využívalo i Královské letectvo. Postupem času dokonce prosadili, že se snažili predikovat pohyb plavidel, kam asi zamíří (mnozí to považovali za „černou magii“ a něco takového odmítali), ale často to i fungovalo, na základě takových zpráv pak byly odkloněny konvoje.

Velmi zvláštní bylo, že všechny zúčastněné strany byly přesvědčené o tom, že nepřítel jejich šifry neprolomí. Zvláště Němci si tuto možnost nepřipouštěli (používali strojové šifrování Enigma). Vycházeli z toho, že i kdyby někdo získal stroj Enigma a aktuální šifry, tak jim to pomůže jen do doby, než změní šifru (ta se pravidelně měnila, takže by jim protistrana viděla do karet jen po určitou dobu). V tom se ovšem značně mýlili i po pravidelné změně šifer ji byli nakonec schopni rozluštit (byla tam určitá míra zpoždění, někdy dny, jindy i týdny, prolomení některých šifer trvalo i dlouhou dobu, zvláště na počátku, později již byli schopní číst depeše skoro průběžně). Informace, které OIC poskytovala, měly později cenu zlata, vědět, kam míří smečka ponorek (válečných lodí) lovících dopravní konvoje bylo pro Anglii klíčové (bez pravidelných dodávek by musela brzy kapitulovat).