Nana
Émile Zola
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/146623/bmid_rougon-macquartove-nana-RrT-146623.jpg
4
1008
1008
"Nana" je devátou knihou volného románového cyklu popisujícího osudy Rougon-Macquartů, který nese příhodný podtitul: "Přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství". Dohromady čítá na dvacet titulů a tvoří tak monumentální odkaz francouzského naturalismu. Ani v "Naně" autor nešetří dobovou společnost. Tentokrát pootevírá dvířka do zákulisí pařížských varieté, kde se při vstupu spolu s kabáty odkládají do šaten i dobré mravy.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1925 , Josef R. VilímekOriginální název:
Nana, 1880
více info...
Přidat komentář
Ne tak stylově vytříbené jako Zabiják, na druhou stranu v sobě má Nana stále hodně síly učinit pohnutí v čtenářově mysli. Tyto dvě knihy patří prostě k sobě, ne tak díky pokračování příběhu, ale díky tematice. Nana by se stejně tak klidně mohla jmenovat Zabiják. V Zabijákovi byl neřestným činidlem alkohol, zde je to bezohledná touha. Nezáleží na tom, zda jsou popisované jevy a situace přitažlivé či odpudivé, zde musím říct, že jsou prostě krásné, ať už to vede k jakémukoli úpadku. V Naně na rozdíl od Zabijáka bylo více plochých míst, ale mistrné popisy se tu stejně našly. Na postupnou degradaci už jsem byla po předchozím čtení trochu připravena, stejně má z toho ale člověk tíživý pocit na hrudi. A jestli tento příběh někomu přijde přehnaný, je to možné, ale v trochu menší míře se to jistě děje často, pravidelně a všude kolem nás.
Četla jsem ji znovu po moha letech a líbila se mi naopak více. K Zolovi patří obsáhlé popisování a proto pro mě bylo těžké se prokousat uvodními "dějstvími" v divadle, u Muffatů a na venkově, ale pak už to šlo samo. Zola si precizně vybudoval svět marnivosti podložený reálným životem v dané společnosti, až měl člověk pocit studu za všechny aktéry. Pro mě jediný spisovatel, kterého mám mezi oblíbenými, ačkoliv mi postavy jeho románů nejsou vůbec sympatické. Zajímavé je pro mě také srovnání života chudého obyvatelstava a takové "Nány" :) Jak jiný by měla asi život, kdyby kdysi dávno jako malá nemávala na tátu Coupeaua na střeše?
Mistr drsného naturalismu, který se nebál až příliš popisující reality v mnohdy až hnusném a děsivém podáni. Nadčasová díla, do kterých spadá i Nana, prostá, obtloustlá umělkyně, která místo zpěvu bravurně zvládala roli kurtyzány a získala si muže z Paříže. Ukázka hnusoty lidského charisma a jak dokázala obyčejná prostitutka získávat může a tahat z nich haldy peněz. I na hrdinku dojde, jak si podle Zoly drsně zaslouží. Umírá prožraná nemocí. Zola nikdy nechodil kolem horké kaše, dokázal popsat, hnus, odpornost, marnivost svým skvělým stylem psaní.
Vrátila jsem se k této knize po mnoha letech a nemůžu si pochopit co se mi na ní tenkrát líbilo
Nanu jsem se rozhodla přečíst jako pokračování Zabijáka, který mě velmi bavil a byla jsem zvědavá na Nanin osud, který byl v předchozí knize jen nastíněn. Bohužel se nesplnilo mé očekávání. Nevím jak, ale vyprávění v Zabijákovi bylo mnohem zábavnější, i když šlo o nudné scény. Kdežto u Nany, i když se něco dělo, tak byl jazyk tak nezáživný, až jsem to přestala číst. Pouze jsem očima prolítla knížku, abych věděla, jak to s ní skončí a myslím si, že nic důležitého jsem ani v tom spěchu nepřehlédla..
Nanin příběh je v podstatě velmi jednoduchý: stačí jen, aby se svlékla a u nohou má celou Paříž. Chlapy střídá jako ponožky, ale nejdřív jim ještě vycucne bankovní účet, přece se s nimi nezahazuje z dobročinnosti. Její smrt je pak stejně zbytečná jako její život a to je všechno, dalo by se říct.
Vím, že tento námět by mě bavil, pokud by byl tak dobře napsaný jako Zabiják a pokud by autor vypustil spoustu nudných zbytečností. Nějaké šplechty mechty šlechticů, kteří cucají čajíček u krbu, opravdu nikoho nezajímá.
Pokračování Zabijáka. Naturálně vystihuje život kurtizány. Na to, že je často součást povinné četby, tak se dobře čte. Doporučuji.
Neuměla se pohybovat, zpívala příšerně falešně, byla poněkud kyprá a přesto si podmanila sál divadla a zanedlouho celou Paříž. A to jen proto, že jakmile se svlékla, dýchal z ní tak zvířecí chtíč, že si naráz všechny obmotala kolem prstu. Šílený příběh o tom, jak se z naivní hloupoučké husy stává jen neuvěřitelné tělo, které polyká může, vysává jejich peníze a pak je neomaleně vyplivne na dlažbu. Ponižování, které jsou její milenci nuceni snášet je o to přitažlivější, že ti muži se nechají ovládat a tupit z vlastní vůle, často s nadšením a euforií...Kvůli pár chvilkám s ní a lživým přísahám jsou ochotni snášet nechutné scény o peníze, ničení vlastních morálních hodnot a hlavně totální úpadek, protože Nana těží peníze v neuvěřitelném množství v děsivě krátkém čase. Vlastně její jediný problém v životě byl, pomineme-li absenci svědomí, že peníze nedokázala využít k zajištění budoucnosti. Její smrt je skvělá, z pulzujícího a zároveň lenivého těla, kterým ovládala tolik můžu se stává jen neforemná hrouda masa zničená nemocí. Stejně marná a hloupá smrt, jako její život.
Strašně jsem se s Nanou prala, dějově je kniha vlastně o ničem, je to sled různých milostných avantýr Nany. Jednou za čas ji popadne děsná zodpovědnost vůči synovi, pak o něm x týdnů, možná měsíců neví. Konec je předvídatelný, ale v rámci rozvleklosti příběhu takový nahonem... Hvězdičky dávám za pokrokovost námětu a naprosté bourání všech tabu té doby.
Do knihy jsem se za začátku musela trochu nutit, ale časem mě děj chytl a přečetla jsem ji jako nic. Nana je velmi naivní žena, která využívá muže aby se dostala do vyšších kruhů. Umí s muži dobře manipulovat, využívá své krásy a hlavně sexu aby k sobě muže připoutala. Postupně je vysává a posléze úplně zničené muže odkopne a přesune se k novému. Ikdyž je hlavní hrdinka taková, je čtenáři svým způsobem i sympatická. Nana si je dobře vědoma své moci a s muži manipuluje, stále se staví do role jakési oběti a samaritánky. Je velice naivní a nevnímá že je příčinou všeho zla kolem sebe.
Tohle je prostě klasika, strašně se mi líbí Zolův syrový způsob vypravování a popisu, s ničím se zbytečně nepáře a tak by to mělo být.
Po zabijákovi velké zklamání... Děj prakticky neměl žádnou zápletku a celé to bylo úplně o ničem...
Přelouskat děj bylo náročné, prokousat se gramatickými chybami a překladem jako takovým bylo ještě náročnější. Rozhodně tedy nedoporučuji vydání z roku 2015.
Líbila se mi mnohem víc jako zabiják.Trošku mi připomínala Dámu s kaméliemi.Poutavá naturalistická četba plná životních zvratů,jak už u Zoli bývá
Tato kniha pro mě byla velkým zklamáním. Na rozdíl od Zabijáka, kterého jsem přečetla jedním dechem. Byla jsem natěšená, že 2. díl bude ještě lepší, bohužel. Děj byl absolutně o ničem.
Asi nejslabší Zolovo dílo, které jsem četl. Nudný děj, mnoho postav, kniha neměla spád ani jinak u Zoly typický barvitý popis. Kniha celou dobu nudila, ostatní knihy jsem si užil, tuto opravdu nedoporučuji.
Pokud se chcete rozčílit, tak vřele doporučuji. Naivní Nanu, ubližující všem ve svému okolí prostě musíte nesnášet. A já doopravdy přála, aby zemřela.
Aneb příběh napříč stoletími o tom, co dokáže lidská hloupost a marnivost.
Mně se kniha líbila. Zejména naivita hlavní postavy, která všechny ničila jen pro svoje vlastní potěšení a vlastně jen tak mimochodem....
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
K Naně jsem se vrátila po mnoha letech. A četla jsem ji následně po Zabijákovi. Knížka mě tak úplně nenadchla, po Zabijákovi jsem měla trochu jiná očekávání. Nana je dějově chudší, detailní popis jednotlivých scén a situací je zbytečně obšírný až nudný. Zolův naturalismus tu jakoby ztrácí na síle. Přestože patří do klasiky, je spíše dámským románkem své doby...Ale dočetla jsem a alespoň konec je "Zolův"...