Nanuk

15.12.2021

(SPOILER) knihobudková :)
autor na nás dýchne severem. Zavede do království ledních mědvědů, Grónsko, Arktida, sever Kanady. Přiblíží život eskymáckých lovců, dozvíme se spoustu dobrodružných a někdy i tragických historek, dále s ním zabloudíme mezi pracovníky meteorologických stanic a vojenských hlídek. Vše zkouší na vlastní kůži - loví s eskymáky, značkuje medvědy, hledá jejich brlohy, potkává poslední lovce živící se tradičním způsobem. Zažije pád do doupěte hlavou napřed, zažije ztroskotání na kře při značkování medvědů. Vánice i slunečné dny, kdy se polární kraje zdají neškodnou pocukrovanou zemí.
Celou pouť zakončíme v Churchillu, hlavním městě medvědů v Hudsonově zálivu, Manitoba, Kanada. Paráda. jediné, co mi vadilo bylo, že občas své krátké kapitolky sdělení ukončoval ostrým řezem. Potřebovala by jsem vědět víc. Ukončit příběh. Ne jen tečka a šmytec.
Obrazová příloha dostačující. Dozvěděla jsem se spoustu věcí. Dnes už zřejmě původní život, který autor poznal, neexistuje v takovém rozsahu..(protože věřím, že nevymizel úplně). Nebo aspoň ne v té čisté podobě. Území medvědů a lovců zabírají těžařské společenosti. Snad se povede Nanukovi přežít i do dalších století, a to nejen na skládkách. (obrazy hořících skládek v okolí Churchillu s tlupami ledních medvědů byly teda fakt silné. A děsivé..jak se z osamělého lovce stane člen skupiny, vyžírající odpadky..)
Kniha sice skoro 40let stará, ale má stále co říct...a na závěr dva citáty- jeden z konce (takový typicky vánoční) a zakončím začátkem...

"Nad tundrou bez ustání fičel severák. Nic, zhola nic mu nestálo v cestě. Krajina jako by tu byla zhoblovaná do jedné roviny. Jednotlivé osaměle stojící smrky se vichru poslušně ukláněly a všechny větve měly obrácené k jihu. V Churchillu se trefně říká, že kdo chce mít obstojný vánoční stromek, musí si koupit smrčky dva. "

"Vzpomínal jsem...
...na medvědici se čtyřmi mláďaty, jak uhání po třpytné zasněžené pláni...
...na divoký pohled starého lovce v temné kamenné chýši na Svalbardu, když si představil, jak se v mládí potýkal s ledními medvědy...
...na podivuhodné namodralé světlo pronikající sněžným stropem mateřských doupat ledních medvědů...
...na to, jak mí kamarádi ohryzávali zmrzlou medvědí kýtu, když jsme trávili už pátý den na kře v Hudsonově zálivu...
...na lední medvědy, kteří v divokém víru milostné hry zahradili výhled na ústí fjordu oblakem svého rujného dechu...
...na lovce medvědů Kaagunnaqa, jehož burácivý smích přiměl k telení ledovec...
Spěchám zaznamenat tyto a jiné postřehy, dokud je ještě čas. dokud se vývoj nerozběhne zcela neovládaně a nezadupe poslední květ polárního máku do bahna vynořeného na povrch země vrtací soupravou. Mohu počítat s tím, že aspoň pro některé z vás nebudou mé příběhy jen dobrodružnou četbou, ale že vás přimějí k zamyšlení ? - pak teprve by tato kniha splnila své poslání.."