Nápady čtenáře detektivek
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30882/bmid_napady-ctenare-detektivek-kqd-30882.png
4
79
79
Kniha úvah, v níž autor mapuje vývoj detektivního žánru od E. A. Poea až po současnost.
Přidat komentář
Pana Škvoreckého si vážím, proto jsem si jeho knihu vybrala do výzvy. V autorech jsem se trochu ztrácela, ale celkově se mi knížka líbila. Detektivky jsou vlastně pro zkrácení dlouhé chvíle.
Knihu jsem přečetla na základě výzvy. Detektivky mám ráda, z uvedených v této knize mnohé ani neznám. Zaujaly mě rozbory a techniky při tehdejším vyšetřování. I při tv sledování starších detektivek si uvědomím, jak doba spěje dopředu. Nové , moderní techniky dovedou vyšetřit i staré , nevyjasněné činy.
Hutné čtení.
Zajímavý rozbor a vznik detektivního žánru jako takového.
Bohužel mnoho autorů a děl neznám, nepochopila jsem některé návaznosti či narážky.
"Detektivka je psána a čtena jako lék proti dlouhé chvíli a osvěžení po namáhavé práci."
"Přes všechny vnější znaky nakromanie zařazuji detektivku přece jen do jiné kategorie lidské zábavy než jsou kouření a chlast."
Knihu jsem četl hlavně do Čtenářské výzvy. Předem píši, že to úplně není můj šálek, ale celkem pobavila a i jsem se dozvěděl zajímavosti o některých autorech detektivek :)
Docela jsem se bavila. Nezaměnitelný Škvoreckého smysl pro inteligentní humor se projevuje i v tomto jeho seriózním díle.
Mnohé v knize bylo pro mne novinkou. Poučila jsem se o anglosaských autorech detektivek, z nichž řadu jsem ani neznala, i o pravidlech psaní detektivních příběhů. I když jsem o žánru nikdy žádné pochybnosti neměla, i když jednoduše rozlišuju vlastně jen "dobrá detektivka - špatná detektivka", případně "bavilo - nebavilo", autoři těch dobrých detektivek v mých očích řádně stoupli...
Bylo to zábavné, zajímavé, poučné i inspirativní.
Primárně je to zábavné. Navíc se mi vybaví "intělektuálové" , kteří rozebírají na ČSFD každý díl skoro nekonečného seriálu Specialisté. Kromě pohrdání, kterým si plivnou k těm, kteří detektivku sledují se jistým zájmem a zalíbením a nebo ji aspoň neoznačí výhradně odpadem nám s nabubřelostí pro ně tak typickou vysvětlí, jak je ta detektivka hloupá, co všechno v tom či onom dílu ti idiotští detektivové přehlédli, kde se dopustili jakých nesmyslných chyb a nelogičností a kde a jak dokonce porušili zákon. Neopomenou se pochlubit, že jim byl vrah znám už při úvodních titulcích. Přitom se vsadím, že by nikdy nebyli schopni pochopit, o čem tahle kniha vlastně je. Že detektivka není žádný dokument o vyšetřování zločinu, ani učebnice trestního práva nebo dokonce příručka forézních metod. Že je to prostě hra. Zábava. Oddychovka na plovárnu nebo do vlaku, stejně jako ta filmová je dobrá k tomu, aby si člověk, pokud televizi v pondělí večer vůbec zapne, měl čím spestřit začátek týdne. Kdy pro většinu po prvním dnu v práci po dvou dnech volna nemá na nic jiného už náladu. Zrovna tak na pláži jsem si nikdy nevšiml, že by někdo četl filosofické spisy nebo antologie argentinské poezie. Jenže nebyl by to Josef Škvorecký, pro mě jeden z našich nejlepších spisovatelů posledního století, kdyby nám taky tak trochu nepoodhalil, co vůbec znamená psát a slovy Karla Čapka, Jak se to vlastně "dělá". I detektivka má své zákonitosti, je tady dovysvětleno vše, co na podobné téma nakousl svého času už Karel Čapek, ale je tady s jistou potměšilostí autorem ukázáno jedno - pravidla jsou proto, aby se, no přece porušovala. Že není detektivka (tedy ta skutečná a kvalitní) žádný pokleslý žánr je každému laskavému čtenáři asi jasné. A že do tohoto hájemství autor knihy pronikl dost hluboko na to, aby měl právo popisovat je taky zřejmé. A že idiotem v knize není žádný autor detektivek ani žádný Velký Detektiv, ale onen endérácký kritik, který píše, že v socialismu detektivka nemá už vůbec místo a je pouze součástí oné pokleslé uhnívající kapitalistické pseudokultury. Protože zločin má třídní kapitalistickou povahu a v dokonalém socialismu nebude mít místo. Navíc Josef Škvorecký srozumitelně ukazuje a vysvětluje, co detektivka je a co ne a proč. Co je kriminální román a co je román (nebo i povídka) s tajemstvím. A tak nezbývá konstatovat, že je skvělé, když někdo píše o něčem, čemu dobře rozumí, protože to sám umí udělat. Sice tím porušuje jiné pravidlo - kdo to umí, ten to dělá, kdo to neumí dělat, ten to učí, kdo to neumí učit tak o tom mluví nebo píše, ale najdou se takovéhle bílé vrány. Díky za ně...
Pravda, čekal jsem trochu více „jiskřivých“ nápadů a humoru, než docela seriozní studii o žánru, ale čtení to nebylo nezajímavé. Pro mne i proto, že ty právě klasické detektivky mě tolik nelákají a mnoho z nich načteno nemám, to spíše modernější; a tak jsem si užitečně doplnil přehled. A souhlasím, také by mne zajímal názor autora na některé novější knihy v žánru, které vývoj zase stáčejí trochu jiným směrem.
Zajímal by mě Škvoreckého názor na dnešní knihy detektivního žánru, ale většina klasický autorů tam je zahrnuta a mně se kniha moc líbila. Pravděpodobně jsem ještě nečetla lepší rozbor žánru. Psáno krásně, líbilo se mi, že tam byla spousta ukázek a především je to velice inspirativní (občas si píšu detektivní povídky tzv. do šuplíku). Měla jsem půjčeno a asi si koupím i svůj vlastní výtisk, protože se ke knize jednou vrátím a budu z ní čerpat nápady na čtení.
Výborná studie, která poslouží i jako upozornění na pozapomenuté autory a tipy pro čtení.
Taky sem-tam proložím čtení detektivkou, ale přiznávám, že mě nikdy nenapadlo, že se studiu detektivek bude někdo věnovat i profesně. I Josef Škvorecký předkládá svůj sestřih jak došlo k jejich vzniku a následnému vývoji, přidává charakteristiku detektivů, postupů, co se může a naopak co není vhodné do příběhu vkládat a také úsměvné postřehy o šťastné to ženě Delle Streetové, která na rozdíl od nás ani trochu nezestárla...
Takže milovníci detektivek, do toho !
Nápady čtenáře detektivek jsem četl krátce po vydání v 90. roce. Přinejmenším mě upozornil na skvělé autory Chandlera a Hammeta, které jsem tehdy vůbec neznal.
Shrnutí historie detektivek je poněkud polovičaté. Snaží se naráz pojednat jak o detektivkách samotných, tak o textech, které se snažily vymezit pravidla žánru, pročež se již na mnoho autorů a „detektivních škol“ nedostává (autoři čeští, jak byste mohli očekávat, nejsou zohledněni vůbec), byť je na druhou stranu cenné, že Škvorecký známá díla zasazuje do kontextu dějin literatury jako takové (pronikání detektivních motivů do společenských románů), případně dějin daného národa („zákon koltů“ ve Spojených státech).
Větší přínos mají Škvoreckého poznámky ke konstrukčním technikám detektivního románu a jeho snaha dobrat se podstaty žánru, resp. příčin jeho popularity (touha po spravedlnosti). Mnohé závěry vybízejí k polemice a dalšímu promýšlení. O procedurálním krimi, kde největší čtenářskou slast skýtá cesta vedoucí k výsledku bez ohledu na to, zda vrah nakonec bude dopaden, by zřejmě neplatila poučka, že detektivka je žánr cizí realismu, v němž jde o pohádkové zápolení dobra se zlem.
Pro Škvoreckého jsou detektivky „guilty pleasure“ (v duchu dobového přesvědčení "kde chybějí společenské zájmy, tam nejsou možné umělecké záměry") a pokud se autor snaží zároveň vypovědět o době a společnosti, již nejde o detektivku, nýbrž o kriminální román, který čtenáře nechce bavit, ale vychovávat. Osobně se domnívám, že kvalitní detektivka může být obohacující i zábavná zároveň, aniž byste se při její četbě cítili provinile. Možná je ale mé mínění ovlivněné vývojem, který žánr během padesáti let od vydání Nápadů prodělal.
Výborný a čtivý přehled detektivky. Škvorecký zaujatě popisuje její vznik a vývoj, její milníky, její hlavní proudy. Kniha má jen jedinou nevýhodu, že z podstaty věci končí v šedesátých letech a nezahrnuje to, co se v detektivním žánru odehrálo v posledních čtyřiceti letech. Celkový dojem: 90%
Hlavním tématem, které p. Škvorecký rozebírá, je, nakolik detektivky jsou a mají být realistické. Dochází k závěru, že je v pořádku, když detektivky jsou pohádky psané a čtené za účelem úniku z reality, protože tak jsou nejzábavnější. Musí pouze dodržovat zásady logiky.
Kniha není prosta úliteb dobovému režimu, když se široce zabývá tím, nakolik jednotliví autoři byli politicky uvědomělí. Nicméně řekl bych, že příslušné pasáže mají celkem zřetelný charakter úliteb. Důvod pro jejich zařazení si dovedu představit a chápu ho; pasáže, kde poměřuje pokrokovost jednotlivých autorů, jsou od zbytku knihy celkem snadno oddělitelné.
Zajímavá studie zabývající se analýzou detektivek. Zajímalo by mě, jestli na tuto práci někdo navázal. Docela ráda bych znala názor pana Škvoreckého na současné detektivky.
Tak tohle nemá chybu, nezaregistroval jsem zatím, že by v Čechách někdo další tímto způsobem, přijatelným snad pro každého čtenáře, dokázal, že dobrá detektivka není jen "pokleslý" literární žánr.
Bomba!! Ideální knížka pro milovníky detektivek i pro budoucí autory detektivek:-))) Všechny kapitolky jsou zábavné, poučné a řekla bych, že Škvorecký psal srdcem. Je vidět, že sám je fandou detektivek. Začíná u vzniku detektovek, vybírá nejznámější spisovatele, uvádí kritiky a komentuje. Vzadu je abecední seznam autorů a jejich knížek. škvorecký je objektivní a vždy uvádí několik názorů. Zastává se detektivek a to se mi líbí. Nejlepší kapitolky byly podle mě ke konci, kde uvažuje o tom, jak by měla vypadat ideální detektivka současnosti. Cením, že je zastáncem "křížovkářské školy". S jeho názory se ztotožňuji - například tvrdí, že D. Hammet píše líp než Hemingway. A má recht:-)))
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Po knize jsem sáhla, kvůli čtenářské výzvě, od pana Škvoreckého jsem kdysi něco četla, takže jasná volba. No trochu jsem se spletla, nemohla jsem se začíst a tím že neznám většinu zmíněných detektivek tak jsem se hodně jsem se ztrácela. Byla to změna a trochu vystoupení z mé komfortní zóny za kterou děkuji.