Napojení
Douglas E. Richards
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207412/mid_napojeni-tAh-207412.jpg
3
29
29
Napojení série
1. díl
Jak vysokou cenu jsme ochotni zaplatit za neomezenou inteligenci? Kira Millerová je vynikající molekulární bioložka, která objeví způsob, jak ve všech oblastech myšlení a tvůrčí činnosti dočasně získat schopnosti génia. Ale co když je tato nadpřirozená úroveň inteligence spojena s bezcitným velikášstvím? Elitní voják David Desh odešel z armády poté, co byl v Íránu brutálně povražděn jeho tým. Nyní však byl povolán na svou poslední misi: má najít Kiru Millerovou, tajemnou nadanou vědkyni, která údajně stojí za bioteroristickým spiknutím ohrožujícím životy milionů lidí. Útočný komplot je však pouze špičkou ledovce. Při pátrání po Kiře Millerové se Desh ocitne ve spletitém bludišti intrik a stane se klíčovým hráčem ve smrtící hře, v níž musí zvítězit, aby zachránil lidskou civilizaci.... celý text
Přidat komentář
Zajímavá kniha, zajímavé téma. Štěpné úvahy na téma, že nic není zadarmo a následky některých činů jsou jiné, že je očekáváno. Epilog si možná autor mohl z větší části odpustit, je to až moc velký Hollywood. Neznám jiná díla tohoto autora (podle Wikipedie toho zas nenapsal tak málo), ale kniha na mě celkově působila nevyrovnaně, skoro nezrale.
Můj omezený mozek z rodu homo sapiens si stále přebira, co to právě dočetl :)))))) Pro mě skvelá kniha..
Nemůžu si odpustit... :)
Na co se mě vlastně ptáte: jestli se ze mě stalo monstrum? Kdyby ne, odpoveděl bych, že ne. A kdyby ano, stejně bych vám řekl, že ne. Blbče!
Zajímavá kniha se zajímavými myšlenkami, které nejsou vůbec hloupé, autor tomu věnoval myšlenku a většina se zakládala na pravdivém základu. :) Děj také nebyl vůbec špatný. Postavy různorodé a dobře zpracované. Jen mi lehce nesedl styl psaní, ale kniha to byla dobrá a bavila jsem se. :)
Trochu vědy, trochu akce a napětí. Román však především tvoří dlouhé (ale nikoliv nudné) vysvětlující dialogy a úvahy, které se týkají zvýšení inteligence a prodloužení délky života. Zajímavé čtení.
Richardsova kniha je bohužel kvalitativně naprosto nevyrovnaná. Na rozdíl od mnohých jiných „technothrillerů“ zde vědecké téma není jen MacGuffin, tedy něco, kolem čeho se příběh sice náruživě točí, ale de facto o to vůbec nejde, děj se tím nijak nikam neposunuje a až na jakési základní naznačení se o tom ani nic zajímavého nedozvíme. Douglas E. Richards má zkušenosti coby vědec zabývající se molekulární biologií a nelze mu upřít několik zajímavých a vcelku originálních nápadů. Co mu ovšem chybí absolutně, je schopnost psát — čím to, že kniha, v níž se pohybují samí nad míru vzdělaní a sčetlí géniové a kterou napsal vědec, jehož snem bylo údajně psát knihy, působí, jako nejtriviálněji napsaný dobrodružný brak? Zápletka se sice svižně ubírá kupředu a to mnohdy dosti neočekávaným směrem, některé souvislosti jsou překvapivě promyšlené, ovšem na druhou stranu autor vrší jedno klišé za druhým a dopouští se i řady věcných hloupostí (co má kupříkladu znamenat, když se islámskými teroristy „nakažené“ vepřové maso bohužel pro ně zcela vyhne jejich největším nepřátelům – „pobožným“? Snad je to vina překladu...). Výsledek je místy zábavný, ale značně nepřesvědčivý. pokud chtěl autor napsat solidní vědecké hard-core sci-fi, pak tedy poněkud selhal (možná si měl na samotné psaní najmout nějakého alespoň průměrně zdatného ghost writera). V tomto smyslu autorům, jako je Greg Bear, Isaac Asimov, či nověji Greg Egan nesahá ani po kotníky.
Jinak tedy co se týče samotného konceptu o zvyšování inteligence a nesmrtelnosti — řada nápadů či myšlenek je převzatá: dosažení nesmrtelnosti ve třech stupních nápadně připomíná teorii Raye Kurzweila (viz kupříkladu jeho knihu The Singularity is Near), závěr je pak zase jakousi vyBRAKovanou verzí filozofického konceptu jezuitského myslitele Pierra Teilharda de Chardin (viz jeho knihu Vesmír a lidstvo). Takže jak jsem naznačil výše – koho podobná témata v beletrii zaujala a chce si přečíst něco pořádného, doporučuji propátrat tvorbu uznávaných HC SF autorů — rozdíl v míře čtenářského zážitku bude závratný.
A na závěr si nemůžu odpustit ještě jednu poznámku — je fascinující, že superinteligentní a nebývale vzdělaná vědkyně a rovněž velmi inteligentní, nesmírně sečtělý (sic) bývalý voják, který má rád poezii a studoval filozofii, si libují v opakovaných popkulturně-kontextuálních narážkách, jejichž hranice neopouští svět Sherlocka Holmese, Hvězdných válek a Pána prstenů (Růži pro Algernon nepočítám, jelikož ta se jim vzhledem k tématu jaksi vnucuje sama). I když, pravda, je zde ještě ten Nietzsche a jedna báseň od Roberta Frosta...
Kniha je sice čtivá, i když po stránce beletristické jsem si občas připadal, jak kdybych se pustil do příběhů Johna Sinclaira. Příjemnou akci a velmi zajímavá témata, která postavy během svých rozhovorů nastolují (možnosti molekulární biologie, lidská inteligence, rychlý nárůst obyvatel na naší planetě a další související problémy) trochu kazí přílišná naivita hlavních hrdinů, sem tam zbytečně rozvleklé a nudnější pasáže. Výsledek sráží i trochu nepovedený závěr. Přesto mají Napojení něco do sebe, rozhodně to není žádný béčkový brak, který by sloužil jen pro chvilkové pobavení jako štětka na Václaváku. Jeho hodnota spočívá v tom, že divákovu fantazii nastolenými tématy příjemně rozdmýchává a je inspirující jako společnice luxusnějšího zrna.
Napojení
Zklamání, ale ani ne tak kvůli průměrné osnově, jako spíš pro prachbídné literární řemeslo. Působí to jako amatérská prvotina, se všemi neduhy, které k tomu patří. Přestylizované postavy nemají s realitou moc společného a jejich jednání je zcela v moci tvůrce. Je to jeden supervoják vedle druhého, s duší geniálních vědců a citem pro poezii, to vše prošpikováno notnou dávkou nerdských popkulturních odkazů. Nemluvě o množství moralisticko-etických mouder, jež rozhazují plnými hrstmi do všech směrů. Kdyby mi bylo dvanáct, asi bych to žral i s navijákem, ale teď už mi to přišlo jen nudné. Přitom k zápletce výhrady nemám, usínalo se u ní dobře. Douglas E. Richards jede v duchu akčních filmů páté cenové skupiny a moc se nezabývá tím, jak otřepaně některé zvraty působí. Možná byl záměr nikoho příliš nepřekvapovat a naopak čtenářům dát něco, co slaví úspěch léta jinde. Nevím, ale bylo to krajně protivné a přímou úměrou to shazovalo těch pár chytrých myšlenek, se kterými autor dokázal přijít.