Napoleon a ženy
André Castelot
Podtitul: Sladká vítězství, trpké prohry Osudové lásky v Napoleonově životě a jeho vztah k ženám z pera francouzského historika a Napoleonova životopisce. Kniha zpracovává soukromý a milostný život Napoleona Bonaparta a sleduje zejména jeho vztah a přístup k ženám od doby, kdy ukončil École militaire v roce 1785. Díky jeho vrozené a nepřekonatelné nesmělosti, určitému pocitu méněcennosti v mládí i fiktivní představě o vlastní matce jako vzoru ideální ženy, autor naznačuje, že Napoleonův vztah k ženám nebyl jednoduchý. Jeho celoživotní ctižádostí bylo ovládnout a podmanit si ženu a jeho špatné zkušenosti s něžným pohlavím ovlivnily i zákony, které vydal. Podrobněji autor mapuje vztah k ženám, které považuje za osudové lásky: Désirée Claryovou, Rose de Beauharnais (Josefínu), Marii Walewskou a rakouskou arcivévodkyni Marii-Louisu. Much... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2000 , Ikar (ČR)Originální název:
Napoléon et Les Femmes, 1998
více info...
Přidat komentář
Autorovi se podařilo díky dostupné korespondenci vylíčit soukromý a milostný život Napoleona Bonaparta a jeho vztah a přístup k ženám tak, jak ho neznáme. Skvěle popsal souvislost milostného života s politikou tohoto velikána.
" Šťastné manželství vyžaduje neustálou výměnu ložního prádla."
Moudrý to muž, ten Bonaparte.
Velmi zajímavý zákulisní pohled do života jednoho z nejmocnějších lidí 19. století. Pro nadšence do historie výborné počtení.
Štítky knihy
Francie Napoleon Bonaparte, císař, 1769–1821 panovníci 18.-19. století milostné vztahy Josefína - Joséphine de Beauharnais, císařovna Marie Luisa, císařovna, 1791-1847
Autorovy další knížky
1998 | Napoleon Bonaparte |
2000 | Napoleon a ženy |
1995 | Královna Margot |
1996 | Marie Medicejská |
1999 | Královský trojúhelník |
Castelot se Napoleonovi věnoval jak v obecné a velice kvalitní biografii, tak v téhle specializované. Dokázal bez jakékoliv bulvárnosti předvést, co byl lidsky Napoleon zač. Omlouvat jakkoliv fakt, že v jeho slavném zákoníku (který hlavně přejmenoval podle sebe z původního a pozdějšího Code Civil) se rovnost týkala pouze mužů a ženy si naopak oproti feudální "hrůzovládě a absolutismu" pohoršily může jenom někdo, kdo v něm vidí hrdinu a díky své zaslepené posedlosti není schopen pochopit, proč tomu tak bylo. Tahle kniha to ukazuje a nepřímo vysvětluje velice jasně. Ženy pro něj byly cosi méněcenného, nebo spíš nekompletního a v každém případě se vztah k nim a nebo s nimi nesměl dostat do rozporu s jeho posedlostí mocí a touhou po ovládání všech a všeho. Snad nejlépe je to vidět na jeho vztahu k první snoubence, dceři obchodníka s hedvábím z Marseille Desirée, kterou odkopl jako kus hadru, když poznal Josefinu. Ta byla jediná, kterou jakž takž bral za sobě rovnou (asi proto, že kromě svých nesporných schopností ho měla nejlépe "přečteného" a věděla jak s ním má zacházet), ale jakmile se potřeboval "na úrovni" rozmnožit, musela Josefina stranou, aby si mohl vzít Marii Louisu. Úplně nejvíc jsem litoval věrnou, naivní a přitom statečnou hraběnku Walewskou, kterou Poláci vstrčili Napoleonovi doslova do postele. Nemohli vědět ani tušit, že na Polácích Napoleonovi nezáleželo a využil je pouze jako jeden z mnoha nástrojů své zločině dobyvatelské politiky. A tak bylo snad jedním z mála viditelných záblesků spravedlnosti to, že bezohledně a sobecky odvržená Desiree se stala spoluzakladatelkou nové, dodnes ve Švédsku vládnoucí dynastie v době, kdy on dožíval svůj život na Svaté Heleně.