Napoleonův granátník: Paměti kapitána Coigneta
Jean-Roch Coignet
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/217393/bmid_napoleonuv-granatnik-pameti-kapitan-phl-217393.jpg
4
17
17
Toto vydání přeložil a úvodem a poznámkami doplnil překladatel a editor Jiří Kovařík. K ilustrování byly použity dobové litografie Juliena Le Blanta. Jean-Roch Coignet byl příslušník 1. pluku gardových pěších granátníků Napoleonovy císařské gardy, elity armády, a později i příslušník malého císařského štábu. Jeho první bitvou bylo italské Montebello 9. června 1800 a hned o pět dní později bojoval u Marenga. Byl přijat co konzulární a poté do císařské gardy, do pluku gardových pěších granátníků, byl u Ulmu, vstoupil roku 1805 do Vídně, bojoval u Slavkova, o rok později v pruské kampani zažil Jenu, v Polsku roku 1807 Pruské Jílové, Helisberg, Friedland i mír v Tylži, ve Španělskou prošel Somosierrou i dobytím Madridu, roku 1809 bojoval u Teugn-Hausenu, Abendsbergu, Eggmühlu, Eslingu i Wagramu, táhl roku 1812 do Ruska, dokázal se vrátit zpět, viděl roku 1813 Lützen, Budyšín, Drážďany, Lipsko i Hanau, pokud jde o nejproslulejší bitvy, a kampaň roku 1814 prožil od Saint-Dizier či Brienne až po abdikací císaře ve Fontainebleau. Přidal se k císaři roku 1815 znovu, vytrval s ním až k Waterloo, a vojenskou kariéru uzavřel soubojem s jedním z těch, co Napoleona špinili… Po Napoleonově pádu byl poslán do výslužby, jako mnoho jiných měl existenční potíže, které vyřešil sňatkem s dobře situovanou vdovou z Auxerre, a svoje paměti psal na naléhání zákazníků obchodu své choti, zejména obchodních cestujících, jimž prodával opisy po pěti francích… Zemřel devětaosmdesátiletý roku 1865, jeho sešity vyšly prvně roku 1883 a vzbudily senzaci hlavně tím, že představovaly skvělý pramen o životě obyčejných vojáků i nižších důstojníků Grande Armée; podobných bylo do té doby vydáno jen velmi málo. Dodnes jsou to jedny z nejvydávanějších a nejproslulejších pamětí na napoleonské války.... celý text
Literatura faktu Válečné Biografie a memoáry
Vydáno: 2014 , Elka PressOriginální název:
Les Cahiers du capitaine Coignet, 1889
více info...
Přidat komentář
Vskutku vynikajúce spomienky, ktoré nás nezahlcuju podrobnosťami z ťažení či generálskeho štábu ako u Marbota, ale venuju sa najmä životu obyčajného vojaka, akým Coignet bol. Prešiel všetkými ťaženiami od roku 1800 a cisárovi bol verný až do uplného konca. Veľkým plusom je jazyk, akým su spomienky napísané. Citiť z nich obyčajného človeka, ktorý bez prikrášlenia opísal to čo zažil, všetky radosti ale aj strasti. Nemenej zaujímavé boli aj kapitoly z jeho súkromného života, ako sa dostal k armáde a ako si po páde Napoleona zariadil život.
Opravdu výborná kniha, popisující život vojáka ve francouzské armádě- Jeana-Roch Coigneta, který si prošel Španělskem, Itálií, bojoval u Slavkova nebo se například vrátil živý z Ruského tažení. Vše je členěno do několika sešitů (kapitol). Dozvíte se například, jak se žilo v armádě, jak se pochodovalo a spoustu dalších informací. Pan Kovařík knihu zeditoval, zejména přidal poznámky a vysvětlil některé nepřesnosti, které pan Coignet napsal (v době psaní knihy už to byl vcelku starý pán). Celkový dojem z knihy je opravdu dobrý. Pro nadšence do napoleonských válek, řekl bych nutnost. Jediné co bych knize vytkl jsou některé chyby v tisku a to, že někdy je v textu hvězdička *, která značí poznámku, ale alespoň 8x se stalo, že tam prostě žádná poznámka nebyla.
8/10
Tato kniha se tématem i zpracováním vymyká všemu, co v literatuře vyhledávám, ale přesto – nebo právě proto – nelituji, že jsem dala na doporučení zdejší důvěryhodné čtenářky a přečetla si ji. Vzhledem k tomu, že jde o kritické vydání, pořízené z jiného kritického vydání, které zas vzniklo na základě nějakého redakčního zpracování původních zápisků starého vojáka, je styl psaní a myšlení původního autora již jen velmi málo rozpoznatelný. Detailnosti některých jeho vzpomínek lze jen těžko uvěřit, zvláště u člověka, který nejdřív neuměl číst ani psát, pak jej to spolubojovníci učili, ale nemohu uvěřit, že si za dlouhých pochodů napříč celou Evropou dělal takové podrobné poznámky, aby si po několika desetiletích dovedl vzpomenout na jméno každé ruské, polské, české či německé vesnice, u které bojovali, na každý statek, kde nocovali, na každý potok, přes který museli přenášet děla. A tak tato kniha, která mě nadobro uchvátila, mi v konfrontaci s legendou, která jí provází – připadá tak trochu jako podvrh. To nic nemění na tom, že příběh mě velmi zaujal. Popisy vojenských přehlídek, bitevních scén a taktických přesunů či formací jsem se nejdřív snažila přeskakovat, ale pak jsem zjistila, že i v nich je „zastrčeno“ tolik drobných „nevojenských“ zajímavostí, že jsem nakonec přečetla každé písmenko, včetně velmi erudovaných poznámek editora pod čarou. Dozvěděla jsem se hodně o etice, morálce a myšlení napoleonských vojáků, obyčejných Francouzů i obyvatel napadených zemí, zaujala mě logistická opatření používaná v Napoleonových armádách, podivovala jsem se osudům napoleonských gardistů po prvním i druhém, definitivním pádu N.B., pro kterého s takovým nadšením umírali. Jeho granátník si několikrát v textu vzpomínek povzdechl nad obrovským počtem obětí, aniž by se jen jedinkrát – na mrznoucích pláních Ruska, za svitu slunce vycházejícího nad Slavkovem nebo nad stohy mrtvol lidí a koní u Lipska – sám sebe zeptal: Co tady děláme? Zač bojujeme? Proč jsme sem ty tisíce mil šlapali? Ani rozčarování ze smutného konce jeho nadějné vojenské kariéry v něm tyto otázky nevyvolalo. Proto první a poslední kapitoly – ty z civilního života - hodnotím nejvýše (daly mi nejvíce nových poznatků z oblasti, která mě zajímá), ale jsem si vědoma toho, že by nevznikly, nebýt toho tématu, kolem kterého se to celé s takovým nadšením točí – napoleonských válek.
Můj pocit z přečteného přesně vystihl Jiří Kovařík ve své předmluvě, takže s dovolením ocituji:
"V čem tkví jedinečnost Coignetových vzpomínek? Nejspíš v prostotě a úpřimnosti líčení událostí i doby, v naivní jednoduchosti stylu, vytvořeného mimoděk, v pohledu prostého vojáka, který z bitev vidí jen tam, kam vlastníma očima dohlédne, a do jemností taktiky či dokonce strategie se nesnaží proniknout. Coignet svou úpřímnou láskou k císaři Francouzů, kterého jen jedinkrát v životě o něco požádal, neboť se ho bál (já bych spíše zvolila slovo bázeň), i když jej vídal denně, hodně přispěl k napoleonské legendě. Neměl to v úmyslu, jen se mezi řádky vyznal z věrnosti, a kdo jeho memoáry nečetl, nikdy nepochopí, odkud se brala oddanost desetitisíců jemu podobných."
Jiří Kovařík doplnil memoáry poznámkami, které pomohou v orientaci v dané době a dovysvětlí jednotlivé události. Bohužel se v knize vyskytují i "tiskařské" chybky, což je škoda, zbytečně ruší při čtení.
"Největší potíž tkvěla v tom, že jsem neměl žádné poznámky, žádný dokument, o který bych se opřel. Kolik bezesných nocí jsem se trápil, abych si znovu vybavil celou svou vojenskou dráhu! Neumíte si představit, co práce mi dalo, abych si připomněl a vybavil své činy. Pokud jsem dospěl k cíli, je samo o sobě největší odměnou, teď ale nastal čas, abych skončll. Paměť mi notně zeslábla, třebaže jsem nepsal historii jiných, ale příběh sebe sama. Skládal jsem jej s úpřímností vojáka, který konal svou povinnost, a s vědomím toho, co bylo vždy mým heslem: Čest mě vede!"
Štítky knihy
Napoleon Bonaparte, císař, 1769–1821 autobiografické prvky napoleonské války Napoleonova Velká armáda
Autorovy knížky
| 2014 |  Napoleonův granátník: Paměti kapitána Coigneta |
Chceš čtenářskou pohodu? doporučuji tuhle knihu, nemůže zklamat ...