Naposledy jsem si vysnil Václava Hraběte
Petr Zemek
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536120/bmid_naposledy-jsem-si-vysnil-vaclava-hr-661692c796f1b.jpg
5
3
3
„Desítky vilných cigaret za noc, ve které vládne svoboda a vášnivá anarchie“, takové je ladění poezie Petra Zemka. Žádné rafinované vymýšlení důmyslných metafor u psacího stolu, ale tvorba žitá, spontánní, vášnivá. Lásky bez happyendů, ale osudové. Takové básně se psávaly za starých dobrých beatnických časů, plné opojného bohémství, erotiky a nekonečných flámů. Do veršů se už ale zvolna vkrádá nostalgie středního věku, ten koktejl stesku, marnosti a deziluzí (Jiří Žáček). Vychází v Edici klubové poezie, ilustrovala Zdeňka Hošková Edelová.... celý text
Přidat komentář
Těmhle textům člověk rozhodně nelze upřít inspiraci v básních právě Václava Hraběte a jemu podobných. Je plná životní bolesti, smutku, mladické nerozvážnosti, prudkosti, možná i zmatenosti, ale zároveň i síly a touhy po lepším životě, po naplněných láskách, po lepším životě, po svobodném dýchání. V dnešní době už takové pocity a životní úděl, který je často dát politickým režimem, rodinným prostředím, postavením, zná jen málokdo. A s každou další generací tyto aspekty, které kdysi, za dob našich rodičů nebo i prarodičů, utvářely právě undegroudovou poezii a hudební scénu mizí a vytrácí se někam mezi stránky školních učebnic a na pozadí starých fotek. Možná proto je mnohdy, nechci říct, že vždycky, ale mnohdy ano, současná poezie tak moc konzumní, jasná, přístupná, lehce dosažitelná a lehce pozapomenutá.