Náraz
Heinz Bude , Bettina Munk , Karin Wieland
Dokumentární román ze Západního Berlína Město přeťaté zdí, osmdesátá léta: punk a pouliční bitvy, aids a drogy, syrové umění i divoké teorie. Náraz je románem jedné generace. A několika levicovým rebelům ze Západního Berlína dá havárie nahlédnout do našeho reálsocialismu. „No Future“: pod tímto heslem obsazují mladí počátkem osmdesátých let domy v západoberlínském Kreuzbergu. Jsou politicky a umělecky aktivní a chtějí žít mimo spolkovou republiku a její lži. Pod ustavičným tlakem státní moci ale počáteční euforii hnutí drobí vnitřní neshody. Náraz není jen příběhem nesourodé skupiny squaterů, do jejíž koexistence zasáhne tragická nehoda v socialistickém Československu, ale i generační výpovědí. Svědectvím o potřebě razit si svou cestu, definovat vlastní svobodu, experimentovat v životě i umění, navzájem je propojovat, filozofovat a stavět se proti systému.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , PráhOriginální název:
Aufprall, 2020
více info...
Přidat komentář
Výpověď mladé generace squaterů z období 80. a 90. let ze západního Berlína, jejich soužití ve skupince v opuštěných domech a jejich každodenní život.
(SPOILER) Pro mě osobně nesmírně zajímavá generační výpověď. Ve shodě s tím, že knihu napsala skupina autorů, jde o výpověď o skupině. Německé alternativní mládeže 80-tých let, punk-anarchistických squatterů Západního Berlína.
---
Pro lidi, kteří Berlín znají, dokreslí tento dokumentární román leccos ze souvislostí, které jsou ve městě nějak vnímatelné dodnes. Osobně se mi forma dokumentárního románu velmi líbila, i střídání kapitol vyprávěných Thomasem, či Louisou (není těžké pochopit, že jde o dva z autorů) a kolektivním hlasem celé skupiny.
---
Společný "hlas" není samoúčel - u squatterského hnutí šlo ve velké míře o praktickou možnost žít jinak a společně - komunitně. Možnost, jejíž potíže kniha popisuje opakovaně, ve vývoji a velmi autenticky - a kriticky, prostě takovou jaká reálně v realizaci byla...
---
Je pro mě stále kuriózní, jak rozdílná a romantizující byla levicovost alternativních lidí 80-tých let na Západě, v kontrastu s reálným socialismem, který měli téměř na dosah, nejen na druhé straně Zdi, a přesto byl pro ně nečitelným a nedostupným světem, který jakoby byl mimoběžný s jejich vlastními ideály.
---
Kolem politických témat příběh krouží neustále, mnoha způsoby, včetně filosofického hledání, popisem demonstrací, bojem se systémem, v někdy v komických momentech (odmítnutý zoufalec žádající o azyl ve Východním Německu), jindy tragických, jako v případě pro knihu klíčové autonehody v Československu a následného pobytu v nemocnici v Ústí nad Labem.
---
Kniha ale má v mnoha ohledech co říct i k dnešku, není to jen dokument, záznam, zpráva o jedné generaci. Je kombinací téměř sociologického psaní a osobní, velmi autentické zkušenosti - a sociálně-politických otázek, které nemizí.
---
A když jsem pak poměrně rychle našel odkaz na výtvarné dílo Bettiny Munk alias Louisy, jejíž dílo HAMBURG – SPANIEN, instalace tematizující průchod kómatem, v knize popisované v posledních kapitolách, skutečně existovalo (https://aufprall.net/a/the-making-of-hamburg-spanien-die-reise/) přitažlivost dokumentárního románu jako žánru a konkrétně této knihy, pro mne ještě vrostla.
---
A také proto, že jsem v Berlíně žil, většinu v knize popisovaných míst trochu znám a vědět, jak to tam vypadalo před pár desítkami let, kdo tam a jak žil, je pro mne silně inspirativní.