Narcis a Goldmund / Pouť do Země východní / Pozdní prózy

29.05.2019

Je poněkud bizarní, že další komentář v řadě k této knize je opět ode mne, ale je to tak. Po deseti měsících jsem opět dočetl tuto knihu, tentokrát již v rámci chronologického čtení Souborného díla a mohu s klidným svědomím prohlásit, že Goldmund je nejlepší Hesseho román.
Do deníku jsem si při jeho čtení poznamenal toto:
3. 5. Tak jako jsem, ani ne v ročním intervalu, přečetl znovu Stepního vlka, nyní jsem se opět pustil do Narcise a Goldmunda; jsem uchvácen: tři roky po Stepním vlku vzniklo dílo, které je čistou esencí všech předchozích povídek a románů; děj je zasazen do 2. poloviny 14. století (dle mého odhadu) - ryzí přátelství, vášeň a láska, pochyby a myšlenky, bildungs román, pokání, nadsázka, příroda, řeky, roční období, smrt.
9. 5. Narcis a Goldmund jsou boží. Asi rozumím, proč Hesse zasadil děj do temného středověku - zcela mimo moderní vymoženosti, když byl ještě člověk "čistý" jako lilium. I když ono je to s tou čistotou značně pofidérní a záleží pouze na úhlu pohledu.
12. 5. Dočetl jsem Narcise a nadále ho považuji za nejlepší Hesseho román (i když je uveden jako povídka). Narcis a Goldmund jsou jedna postava, jedna bytost, jeden osud. = Goldmund zlatoústý = Co mě na tom románu nejvíc přitahuje , je ono silné přátelství mezi oběma protagonisty - i když je na počátku jeden učitelem a druhý žákem, stanou se z nich postupem času rovnocenní partneři (druzi). Tento přerod je v rukou Narcise, jakožto vyspělejšího z dvojice - a právě ona síla jeho osobnosti je nejkrásnějším tématem knihy.

Loni jsem nečetl Pozdní prózy, protože mi přišly stařecké - a oni jsou, ale v kontextu souboru už jim rozumím; a tak se kruh pomalu uzavírá, mé necelé dva roky s Hermannem Hessem se pomalu blíží ke konci, čeká mě jeho poslední román Hra se skleněnými perlami, který jsem už jednou rozečetl, ale podcenil jsem jeho délku. Proto si ho z knihovny, v rámci letní výpůjční doby, vezmu na celé léto a pomalu, s něžností, úctou a nostalgií, si ho užiju:)

23.07.2018

Je s podivem, že na toto dílo nejsem schopen napsat žádný komentář. Stále dokola začínám, mažu, začínám, mažu a stále to není ono. Narcis a Goldmund se nedá popsat, ten se musí přečíst. V kontextu Hesseho díla, které jsem doposavad přečetl, je to prostě jedinečný kousek, který nelze uchopit pár větami.
Pouť do Země východní je v tomto ohledu jednodušší. Atmosférou navazuje "jen" na Stepního vlka a tuto rovinu Hesseho imaginace mám tuze rád. Je to zcela odlišný styl vyprávění a díky soubornému dílu, kde je tato povídka zařazena hned za, pro mě slovy neuchopitelného, Narcise a Goldmunda, může čtenář zažít celou šíři Hesseho geniality.