Narkopolis
Džít Tháil
Kniha byla zařazena do užšího výběru pro udělení ceny Man Brooker Prize „V cílech, které si klade, připomíná Narkopolis Roberta Bolaña, ale jejím bližším příbuzným je spíše Ježíšův syn Denise Johnsona, nejlepší kniha o drogově závislých v posledním čtvrtstoletí.“ — Telegraph (Velká Británie)
Přidat komentář
Vskutku strhující literární sonda do bombajského podsvětí, do života indických narkomanů i dalších vyděděnců společnosti a jedinců či dokonce celých sociálních skupin stojících na okraji. Popis zlaté éry časů opia a nástup garadu (odpadového heroinu) má své literární kouzlo a skoro se nechce věřit, že jde o autorskou prvotinu. Autorův styl je poetický, často až na hranici magického realismu, v kontrastu s tím ovšem kniha obsahuje velké množství naturalistických pasáží a výjevů a někdy až nepříjemně expresivní popisy násilných scén či sexuálních praktik, opravdu působivý autorský mix...je znát, že Džít Tháil dobře zná reálie a ví, o čem píše...tipuji, že v nejedné bombajské ,,cháně" strávil podstatnou část svého života... PS: Velké uznání zaslouží Libuše Čižmárová za vynikající překlad!
Velice zajímavá kniha, a to nejen exotickým prostředím. Je to takový smutný povzdech nad osudem jedné indické generace a nad tím, jak se mění doba. Líbí se mi, že autor své postavy nesoudí, ale ani neoslavuje, spíš představuje realistický portrét jedné společenské vrstvy. Už dlouho jsem nečetla něco, co by na mě tak zapůsobilo.
Na to, že takhle knížka v podstatě není vidět, užila jsem si ji moc. Jeden z literárních skvostů, který mi zůstane ještě dlouho v paměti.
Extrémně lákavý prostředí indickýho podsvětí, nominace na Booker prize... tohle mi mělo podle všeho utrhnout hlavu. Ne že by to nakonec bylo špatný, to ne, ale prostě to nějak nesepnulo. Jedná se spíš o různě propojený smutný a vulgární historky, který se navzájem proplétají, než o opravdovej román. Kromě drsnejch popisů sexuálních aktů všeho druhu mi toho v hlavě moc nezůstane se obávam.
První komentář. Božíčku!
Narkopolis je poměrně čtivé vyprávění (tedy, pokud se prokousáte mindfuckovým začátkem) o příbězích lidí scházejících se v opiové cháně v Bombaji. Toliko ve zkratce. V podstatě dostanete naservírované osudy, které nejsou zrovna bezstarostné. Samozřejmě. Plus Vám kniha osvětlí spoustu pojmů a historických událostí a souvislostí, že si budete připadat o něco chytřejší.
Neváhala bych ji doporučit všem milovníkům realismu.
Na to, co všechno knížka nese, působí neobyčejně křehce a jemně. Postavy nerozvažují, nepřemítají, nepřebírají, jen žijí...a umírají.
"Vracíme se, ale jen když nás milujete."