Národ
Terry Pratchett
V den, kdy skončil svět… …byl Mau na cestě domů z Ostrova chlapců. Brzy se měl stát mužem. Pak přišla vlna – obrovská, táhnoucí za sebou černočernou noc. Přinesla škuner, Sladkou Judy, která na jejím hřebeni přeplula téměř celý ostrov a skončila v pralese. Ve chvíli, kdy loď ztroskotala, zbyla na palubě jen jediná živá duše (nebo dvě, pokud počítáte papoušky). Vesnice zmizela. Celý Národ zmizel. Zůstal jen Mau, který na sobě skoro nic nenosí, kalhotová dívka, která toho naopak nosí až příliš, a veliká spousta nedorozumění. Nevědí, co mají dělat, a co je horší, nevědí ani, jak si to říct. Společně musí z polámaných kousků sestavit nový Národ. Stvořit nové dějiny. Jenže… Kdo střeží Národ? Kde je naše pivo? …staré dějiny nehodlají jen nečinně přihlížet, ne dokud mají Praotcové stále ještě hlas. A tak se Mau, ještě než se postaví tváří v tvář budoucnosti, musí vyrovnat s minulostí. Národ je moudré a vtipné dobrodružství pro všechny malé i velké čtenáře, plné nenapodobitelné komické satiry Terryho Pratchetta, které – doslova – převrací svět vzhůru nohama. Kniha vychází v opět skvělém překladu Jana Kantůrka.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2009 , TalpressOriginální název:
Nation, 2008
více info...
Přidat komentář
Jednou se to stane. Ale nebude to dnes.
Boj o něco, co nakonec stejně každý z nás ztratí. Proč se tedy snažit? Prostě proto, aby to nebylo už TEĎ.
Když na tuhle knihu vzpomínáte, taky vás přepadá smutek z toho, že to "dnes" už Sira dostihlo?
Btw. Doporučuji přečíst všem, kteří si stále ještě myslí, že evropská civilizace je jediná správná a nejlepší, že máme právo povyšovat se nad všechny, kteří se neženou za penězi a technologickým pokrokem, ale místo toho žijí v harmonii se světem kolem.
(Že třeba delfíni nestaví elektrárny a neznečišťují svět, neznamená, že nejsou inteligentní. Emoční a sociální inteligenci mají možná i lépe vyvinutou než lidé. A stejně je vraždíme. My, rozumné, vyspělé bytosti. Což mi připomíná knihu Kobercové. Jediné opravdové lidské bytosti. Terry věděl všechno.)
(Anebo si přečtěte Smutné tropy, pokud chcete něco nefantasy. To je psáno z nezaujatého hlediska.)
Tak Vám nevím. Čekal jsem Pratchettovku ze zeměplochy, tu jsem tedy rozhodně nedostal. Ze začátku je to poněkud rozpačité, trochu ezoterické, hodně filozofické a k tomu teologické. Terry se nám snaží sdělit spoustu poselství, ale ne vždy mu to vychází. V souhrnu kniha učí, jak jedovatá může být víra, náboženství a v ní zaseklá výchova a jak dobré je přemýšlet a nespokojit se s pouhými prázdnými frázemi jako "tak se to dělá odjakživa" nebo "je to boží vůle". Takže za mě velmi dobré. Nedosahuje čitelnosti jiných Pratchettovek, ale za to obsahuje mnoho životního moudra. Díky panu Kantůrkovi za jako vždy skvělý překlad.
Něco neuvěřitelnýho. Začíná to skoro jako nějaká pohádka a najednou jste vrhnuti do světa, kde to vůbec pohádkové není. Netušila jsem, že něčeho takového je pan Pratchett schopen. Přečetla jsem to jedním dechem, na závěr si zaplakala a dlouho, dlouho o knize přemýšlela.
No jo, Pratchett. Tentokrát málo fantasy, hodně reality. Jakoby Pán much měl mít pozitivní vyústění. Ale to proto, že jak Mau, tak Přízračná dívka měli dobré vychování, přiměřené vzdělání a trochu toho pratchettovského štěstí. O víře, vědě, lidských vztazích se dá psát různé, ale tak pozitivně jako Pratchett, to umí málokdo.
Znovupřečtením Národa jsem otevřel čtenářský rok 2017 a zvolil jsem velice dobře. Ten příběh musí chytnout za srdce snad každého. Je tam osobní tragédie, hlavní postavy to rozhodně nemají jednoduché, jsou tam odlehčené pasáže a nezaměnitelný Pratchetův humor ale hlavně - ten příběh je neuvěřitelně čtivý! A ten konec - sice jsem ho asi čekat mohl (zejména proto, že jsem to už předtím četl...aneb co to asi vypovídá o mé paměti...), ale byl pro mě nečekaný. A i díky tomu tato kniha vybočuje a vyčnívá. Jsem milovník Zeměplochy, ale tohle je pro mě jedna z nejlepších Pratchettovin ze všech!
dočetla jsem asi před 30 vteřinami a hned musím psát dojmy. Absolutně dokonalé, vykreslené do nejmenších podrobností. Příběh jednoduchý, poutavý a jako by se třpytil :-) I mimo Zeměplochu pan Pratchett ukázal, že prostě umí.
Terry Pratchett je prostě pan autor a zvládá bravůrně i příběh, který se neodehrává na Zeměploše.
Hodně se mi líbilo setkání civilizované dívky s divošským chlapcem, jejich vzájemné poznávání a rychlá osobnostní adaptace na vzniknou situaci v daném prostředí.
Pro mě jedna ze slabších Pratchettových prací. Miluju kouzelný svět Zeměplochy a tenhle realistický příběh mě zastihl nepřipravenou. Přesto jsem si knížku moc užila. Objevování nového světa městskou slečinkou mě bavilo a Mauovy myšlenkové pochody, obavy a problémy mi byly kolikrát důvěrně známé. Filosofická knížka s hlubší pointou, kterou lze snadno přehlédnout, když ji zrovna nepotřebujete.
Velmi zajímavá kniha od mého oblíbeného Terryho Pratchetta. Ještě nad ní přemýšlím...
Rozhodně doporučuji, velmi čtivý příběh pro děti i dospělé. Z příběhu vyplívající filozofie Národa a náboženské otázky se vám povrtají i ve vaší vlastní filozofii...
Rozhodla som sa pridať tento komentár hneď po tom, čo som knihu prečítala, a moje dojmy z nej sú tak čerstvé, navyše neskazené názormi iných ľudí. Ja neviem... Od Pratchetta som zvyknutá na lepšie. Nie že by táto kniha bola zlá alebo niečo, jednoducho som čakala niečo viac. Ale je pravda, že keby to napísal ktokoľvek iný, vychválila by som ju do nebies. Autor v sebe nezaprie humanistu a spisovateľa humoristickej fantasy, hoci fantastiky tam už kvôli téme veľa nemáme (hoci som tam objavila prekvapivé množstvo magického realizmu) a humor... No, na Pratchettovo dielo je kniha nesmierne vážne, občas až ponurá. Ale to nie je chyba, aby ste vedeli, napokon, hlavný hrdina stratil celú svoju rodinu aj kmeň, a neskôr sa musí postarať o mnoho iných ľudí, dokonca ich brániť pred nebezpečenstvom, takže všetky tie vtipy sú skôr smiechom cez slzy - a treba povedať, že v tomto ohľade je to presne Pratchettova kniha. Štýl aj imaginácia ostali zachované, čo si vážim, a hlavná myšlienka je, no... Dobrá. Príbeh sa čoskoro začal odvíjať celkom nečakaným smerom, bohužiaľ ma sklamal záver, ktorý bol na môj vkus trochu... É... Čajíčkový? Neviem, či je to to správne slovo vzhľadom na koniec romance (ktorý ma ale sklamal tak isto), ale nech, Dobré znamenia, ktoré zbožňujem, sú na tom tak isto, tak mu to odpustíme, no. Prekvapila ma sila, s akou ma autor vtiahol do deja, nedokázala som od knihy odtrhnúť oči a Boh vie, že to u mňa nie je obvyklé. Osobne by som túto knihu naozaj odporúčala, veľmi sa mi páčila, aj keď niektoré veci... Ale nebuďme detailisti, je to proste za päť a basta...
P.S.: R.I.P...
Snad nejlepší kniha co jsem kdy četla! Nejdříve mě zaujala obálka. Ovšem po prvních asi 50ti stránkách sem vůbec nevěděla o čem to čtu, nic z toho jsem nechápala. Řekla jsem si, že to musím zkusit dál a konečně něco dočíst. Když jsem se přehoupla přes tu sedmdesátku, pochopila jsem autorův styl psaní. Kniha je opravdu výborná. Sice občas se stále stávalo že sem si několikrát musela přečíst jednu stránku dokola, abych to pochopila. Nebo se zde objevovali pasáže, které byly tak hluboce procítěné, že je prostě nešlo jen tak přejít a nezamyslet se nad nimi. Kniha je tak moc založená na pravdě, až to i zabolí jak zlý je někdy ten svět. I slza mi ukápla a několik dní ve mně ještě pocity z knihy dřímaly. I teď po roce si občas vzpomenu na jednotlivé pasáže.
Po dlouhé době mě Pratchett bavil. Ze Zeměplochy jsem byla už unavená, ale nový příběh se stejným autorovým jazykem, který umí být tak pěkně ironický, byl opravdu osvěžující.
Kniha se mi líbila, byla hodně o přemýšlení, docela změna oproti jiným a já ji přečetla jedním dechem.
Kdybych si měla vybavit knihy, kterým bych dala pět hvězdiček, asi jich moc nebude, ale Národ jim bude kralovat. Četla jsem třikrát za poslední dva roky a pokaždé mě pobaví i dojme zároveň. I když mám ráda i Zeměplochu, touhle knihou to u mě Pratchett vyhrál na celé čáře.
Pratchett s lehkostí sobě vlastní napsal jednu ze svých tématicky nejvážnějších knih. Otázky individuální i "institucionalizované" víry, střetu civilizací, smyslu lidského konání v extrémních situacích, schopnosti vyrovnat se s totálním zhroucením dosavadní existence a zodpovědnosti vůči společnosti versus vlastní osobní štěstí jsou v této knize pokládány více než intenzivně. Odlehčeno typickými Terryho vtipnými postřehy, které zde nabývají více ironické a sarkastické polohy než je u něj úplně běžné. Vlastně je otázka, jestli se dá smát třeba větě :"Lidé chtějí lži, aby měli podle čeho žít. Volají po nich."
A co takoví, co: "Měli onen vykrmený, důležitý a ostražitý vzhled lidí, kteří si dávají zatraceně dobrý pozor, aby se nedostali až na vrchol. ... Během let se naučili, že vrchol není dobré místo, chce-li být člověk šťastný a v bezpečí. O jednu příčku níže, to bylo místo pro moudrého muže." No a když začne být vládce na obtíž, má kolem sebe dost lidí, co se postarají ...
A velice výstižná definice Evropanů - důkazem že ještě někde nevstoupila noha evropana je to, že na stěnách zůstaly původní zlaté předměty. Je to krásný humor s hořce doznívajícím úsměvem.
Prostě skvělá kniha, nečtěte recenze, přečtěte si Národ!!!
Knížka byla super, přestože jsem si některé pasáže musela přečíst vícekrát, abych je pochopila. To nic ale nemění na tom, jak jsem spolu s Mauem prožívala jeho strasti. A pak Přízračná dívka... Jak se ti dva snaží dorozumět, přestože nemluví stejnou řečí. Konec byl pro mě zklamáním, ale smířila jsem se s tím. Nakonec, tenhle konec je snad nejlepší. :o)
Berete do ruky knížku od Pana P., takže tak trochu jdete na jistotu, ale tohle není Zeměplocha, takže si řeknete:"Hmmm." Nebo alespoň já.
Ale nebylo se čeho bát, od první stránky je znát, kdo ji psal, ten rukopis je prostě nezaměnitelný. Ale k ději. Plyne krásně bez zádrhelů, zbytečných odboček. Proplouváte jím jako klidnou řekou. Terry vykresluje věci tak, jak jsou. Tak, jak je vnímá dítě čistě, bez vytáček, bez intrik. Věci někdy kruté, strašidelné, neznámé. Jindy veselé, neznámě krásné.
Bylo mi líto opustit hlavní hrdiny, ale s podlední větou nešlo jinak.
Znova tak patří dík autorovi, který mě přenesl jinam, do děje, který jsem si náramně užila. Řekla bych, že knížku si ještě jednou přečtu. Už jen kvůli:"Ukaž nám spoďáry!"
Štítky knihy
Anglie moře a oceány anglická literatura duchové a přízraky domorodci ztroskotání, potopení lodě lovci lebekAutorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha národ je ze stejného univerza jako mladší Filuta a je podobná i stylem vyprávění. Hlavní hrdina z ´nižších vrstev´(Mau ostrovan, Filuta spodina) je hrdinou tak trochu proti své vůli a objevuje jiný svět hlavní ´civilizovanější´ hrdinky (Dafné/Simplicita). Kniha je o střetu civilizací (v níž je ta ´pokrokovější´ zobrazena s lehkým sarkasmem a cynismem či snad s krutým realismem - dobývání, honba za zlatem, spoustu krve), střetu myšlení (mužského a ženského) a tentokrát i o různých vírách. Palčivá otázka, která z knihy přímo křičí je: "Proč Bůh připouští utrpení? Pokud je Bůh laskavý a všemocný, jak se na to může dívat?!" Pratchett pratchettovsky neodpovídá úplně jasně a každý si vlastně může vzít odpověď, která se mu líbí, i když on sám, se zdá, je proti náboženství v jeho organizované formě (lži k ovládání lidí). Přesto si nechává zadní vrátka (asi něco mezi nebem a zemí bude, minimálně něco jako řád). Připomíná knihu Malí bohové. Na knize mě bavil poměrně akční příběh, zobrazení naší civilizace jinýma očima, narážky na mužský a ženský svět. Filozofická rovina mi přišla až moc křičící. Úplně se s ní neztotožňuji.