Narodila som sa pod šťastnou hviezdou
Elena Lacková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509600/bmid_narodila-som-sa-pod-stastnou-hviezd-M1K-509600.png
5
76
76
Elena Lacková ako jedna z prvých začala hovoriť o rómskom holokauste – resp. o utrpení Rómov počas druhej svetovej vojny, a to takmer hneď po jeho konci. Už v roku 1949 napísala a so svojimi blízkymi z rómskej osady vo Veľkom Šariši naštudovala divadelnú hru Horiaci cigánsky tábor, s ktorou obišli takmer celé Československo a mali viac ako sto repríz. Elena Lacková o utrpení Rómov počas druhej svetovej vojny začala hovoriť a písať o niekoľko desaťročí skôr, ako sa o tejto téme začalo verejne hovoriť v Európe. Bola to jedinečná rozprávačka s obrovským citom pre príbeh, ale aj pre detail a presvedčila nás o tom najmä v knihe Narodila som sa pod šťastnou Hviezdou. Ide o unikátne literárne dielo, ku ktorému by sme len veľmi ťažko hľadali v rómskej literatúre prirovnanie. Text, ktorý sa nielen veľmi dobre číta, ale poskytuje jedinečný pohľad na rómsku kultúru, dejiny Rómov na Slovensku v 20. storočí, rómske tradície, myslenie, hodnoty či spôsob života. Ako vraví zostavovateľka knihy Milena Hübschmannová: „Jej meno pôsobilo ako hviezda nádeje, ktorá vyvedie rómsky ľud z nepochopenia medzi Rómami a gadži. Lacková napísala prvú rómsku hru, nacvičila ju so svojimi príbuznými v chatrči cigánskej osady; písalo sa o nej s obdivom v novinách, pozdvihla romipen z blata ignorantského opovrhnutia.“... celý text
Přidat komentář
Spomienkové rozprávanie slovenskej rómky Eleny Lackovej je podľa mňa jedna z najinšpiratívnejších kníh, aké som kedy čítala. Opisuje celý svoj život dievčaťa vyrastajúceho v osade, až po úspešnú vysokoškolsky vzdelanú úžasnú a silnú ženu, ktorá sa z nej stala vďaka tvrdej práci, veľa bolesti a silnému zanieteniu. Približuje kultúru a tradíciu rómov a snaží sa vyvrátiť mýty a predsudky. Táto žena sa narodila pre osvetu a práve tú sa jej celý život aj napriek veľa úskaliam darilo robiť. Nádherná kniha
Tato kniha mi opravdu rozšířila obzory; dokonce bych řekla, že jsem nikdy nic podobného nečetla, a myslím, že mi ještě dlouho zůstane v hlavě. Doporučuji všem.
Chytľavá, veľmi čtivá, obzory rozširujúca kniha, ktorá je svedectvom doby a zároveň svedectvom plodného a pestrého života jednej inšpiratívnej ženy, ktorá sa dokázala aj napriek okolnostiam presadiť vo svete gádžov. Zároveň však nikdy nezabudla odkiaľ pochádza a ostala verná svojej komunite. Kniha funguje tak v rovine náhľadu do života, kultúry a tradícií rómov, ako aj náhľadu do života samotnej autorky. Nemožno inak ako odporúčať.
(SPOILER)
další přečtená v rámci "romského období". A byla to balada ! v podstatě můžu podepsat komentář sika444. Jednak výborně napsaná, jednak se povedlo i velmi nenásilně do ní vpašovat spoustu romského moudra (přísloví a pořekadla), slov a v podstatě může sloužit i jako taková konverzační příručka..to vše tvoří podmaz barvitého životního příběhu Ilony - Eleny Lackové... Velmi zajímavá, chytrá a silná žena. Ve které se pere nová Elena, zapojující se do světa gádžů, žena s titulem, funkcí, a zároveň je to manželka a matka, od které se ošekává, že bude stát u plotny, vařit halušky na 100 způsobů. elegantí žena, která je ale schopna bydlet na několiak metrech čtverečních s dalšími příbuznými. Nehrožená bojovnice za práva romů, kterou bije vlastní manžel. A ona to vše v rámci tradicí a kultury akceptuje. I její cesta životem byla nelehká. Válka, Němci, Rusi, hlad, bída...sama poznala nouzi, o to víc se snažila nakopnout ostatní Romy k jiným možnostem života. Zároveň se drží tradic, snaží se zachovat jazyk, kulturu, historii... odvedla pro Romy i pro nás gádže neskutečný kus práce. Více takových. a víc takových Milen Hübschmannových, aby se tvořily hluboké vztahy, propojení, porozumění.
Kniha, u které se zasmějete, pokroutíte nevěřícně hlavou, možná si i pobrečíte. A určitě se na spoustu věcí můžete začít dívat jinak.
P.S. a možná se konečně dozvíte pravý význam slova degeš, dilino a podobně ;)
za mě - klidně bych přidala 6*, doporučuji ! a nečetla jsem naposled...
Velmi zajímavá kniha v mnoha ohledech. Zaujal mě životní příběh paní Eleny Lackové, jejímž životem se prolíná velká část 20. století (žila v letech 1921 až 2003) a výrazně ho tak ovlivnily všechny historické změny, kterými si Slovensko v této době prošlo. Paní Lacková je navíc zajímavá osobnost s velkým vypravěčským darem. Kniha mi rovněž nabídla obraz života v romských osadách na východním Slovensku, spoustu informací o zvycích a tradicích v romské komunitě, vztahu s „bílou většinou“, postoje komunistických papalášů k Romům a jejich někdy falešné a někdy upřímné snahy zlepšit život v romských osadách, které se ale kvůli nepochopení romské mentality a zvyků často zcela minuly účinkem. Moc doporučuji!
Neuvěřitelně čtivá kniha o romské komunitě.
Životní příběh Eleny/Ilony a její rodiny stojí za přečtení i zamyšlení. Byla to neskutečná žena, oddaná své rodině i svému poslání osvěty.
Jedna z klíčových knih mého života, která probudila můj zájem o romistiku. Nejen že je výborně napsaná, což je zásluha především Mileny Hübschmannové, ale je především prožitá, je plná emocí, romského humoru i romského přehánění, ve svých vrcholných pasážích je doslova magická.
Osobně se domnívám, že tato kniha má moc vyléčit člověka z nenávisti vůči Romům, pomůže pochopit tu hroznou tragédii likvidace romské komunity v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i v Sudetech v době Protektorátu. Dovolí nahlédnout do toho, jak došlo k devastaci romských komunit za Slovenského štátu, a odhalí, kdo jsou vlastně ti Romové, kteří dnes na území ČR žijí. A proč mnozí mají takový životní styl, jaký mají.
Jak charakterizovat tuhle knížku? Možná návrat v čase - ukazuje život komunity, který připomínal život vesnických komunit o několik století zpět. Možná cestopis - ukazuje život komunity, jaký většina z nás nezná, nikdy nebude ani mít příležitost poznat...a snad by ani poznat nechtěla. Etnografická studie, sociologická sonda, reportáž, 13. komnata - i těmito všemi pohledy je možné knihu vnímat. Pokud nepatříte k romskému etniku, musíte se nejprve odpoutat od touhy hodnotit, posuzovat a třeba i odsuzovat. Etnikum, komunitu, jednotlivce, paní Lackovou. Tohle všechno totiž nikam nevede. Já mimo výše uvedených pohledů ze všeho nejvíc obdivuji úžasnou otevřenost autorky. Silná osobnost, která dokázala svoji sílu využít k prosazení svých cílů, současně tuto vlastnost dokázala stejně dobře použít k tomu, aby mnohdy potlačila sama sebe a upřednostnila to, co považovala za nejdůležitější. Děti, manžel, rodina, komunita. Mnohé příběhy byly pro mne jen těžko pochopitelné, mnohé zážitky byly otřesné a jen těžko uvěřitelné. Autorka stejně spravedlivě a tvrdě hodnotí všechny - Romy i gadže, všechny osoby se kterými se setkává, i sama sebe. Ukazuje, jaké radosti mohou usnadnit těžký život. Stejně tak ukazuje, co všechno dokáže láska překonat. Neidealizuje, popisuje střídmě, odsuzuje tak nějak mimochodem - bez nenávisti, s žurnalistickým nadhledem, jakoby se jí nepříjemné události mnohdy ani netýkaly. V dnešním světě plném korektnosti, vztahové vyváženosti, absolutní rovnoprávnosti je div, že kniha mohla vyjít. Osobně musím konstatovat, že pro mne by tenhle styl života nebyl...ale to neznamená, že bych jej odsuzoval. Pro ně by zase asi nebyl ten můj, gadžovský.
Pracuji s Romskými dětmi a tahle kniha pro mě byla vlastně takovou studijní literaturou. Pokouším se učit romštinu jako samouk, nahlédnout pod pokličku Romství, pochopit souvislosti současných problémů s historií. Tahle kniha mi k tomu opravdu moc pomohla a povzbudila mě v pátrání po dalších informacích a knihách na dané téma. Paní Eleny Lackové si moc vážím a knihu budu šířit dál.
Pomocí krátkých vyprávění příhod svých i cizích autorka pomalu a nenásilně seznamuje s romskou kulturou a jejími proměnami během poválečných let. Někdy humorně, jindy smutně nechává "gádžovské" čtenáře, nahlédnou na druhou stranu neviditelné barikády, která mezi bílými a černými stojí od počátku jejich soužití.
"Když budeš zlobit, odnese si tě gádžo a sní tě!"
Je očividné, že se tehdejší způsob života romských komunit nedá se současným stavem ve společnosti srovnávat. Nechci tu moralizovat ani vířit rasistické myšlenky, knihu jsem se snažila číst s minimálními předsudky vůči romské menšině - a povedlo se. Co si budeme nalhávat: je přinejmenším zajímavé vidět veřejně tolik nenáviděnou menšinu z jiného úhlu pohledu. Pořád si však můžeme klást otázku, zda není život v romském ghettu v knize značně idealizován a vyreslen do podoby, jakou si Lacková tajně přála mít i ve skutečnosti. Přesto si dovoluji říci, že nám Lacková bez okolků servíruje v humorném obalu syrovost dřívějšího romského žití.
Kniha je neskutečně čtivá a zajímavá a poučná!! Místy člověk žasne, zasměje se a po přečtení začne pohlížet na Romy trochu jinak než dříve. Rozhodně doporučuji všem, kteří se zajímají o pravdivé lidské příběhy. Půjčila jsem ji svým kamarádkám a každá ji přečetla jedním dechem.
Autorovy další knížky
| 1997 |  Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou |
| 2002 | Romské pohádky |
| 2001 |  Holocaust romů v povídkách Eleny Lackové |
| 1992 |  Rómske rozprávky |
"Ul'il'om tel bachtal'i čercheň" od Eleny Lackové není pouze autobiografii, ale naprosto úchvatnou cestou napříč romskou kulturou. Vzhledem k romské historii a orálnímu předávání se nenajde mnoho děl, ze kterých by se dalo v rámci poznávání romského etnika vycházet. Při čtení jsem měla pocit, jako bych na strastiplné cestě životem paní Lackové byla s ní. Krom ale strastí nesnadného života v chudých podmínkách, a při snaze žít dobře i mezi gádži, zažijete při čtení také romské tancovačky, vztahy, přátelství a výlet po romské kuchyni. V díle jsou často používány i romské názvy, a jejich vysvětlivky - čtenář se tak dozví mnohem více, než by očekával. Celkově je toto mé velmi oblíbené dílo, ke kterému se v průběhu života určitě vrátím.