Národní divadlo zblízka
Jaromír Svoboda
Kniha Národní divadlo zblízka chce potěšit všechny milovníky naší první scény, ať již obdivují na jejích prknech umění baletu, opery nebo činohry. Zároveň je určena i zájemcům o divadelní fotografii, neboť je přehlídkou několika desetiletí života jednoho divadla, jak ho viděl a vnímal jeden fotograf – dr. Jaromír Svoboda. Kniha není ani souhrnem inscenací, ani výčtem interpretů, ale průřezem z celoživotního díla tohoto fotografa, který věnoval Národnímu divadlu více než třicet let soustavné práce. Výběr snímků proto nebyl určen hledisky teatrologickými, ale především výtvarnými. Svoboda v nich – na rozdíl od fotografií pro oficiální příležitosti – hledá atmosféru divadla, jeho zákulisí, šaten, chodeb, sleduje přípravu scény, zkoušky, práci režisérů, choreografů, dirigentů, scénografů, ale především herce. Jeho tvář, mimiku, gesta, ve vypjatých situacích na scéně, často v miniseriálech, jednotlivě i v dialozích, ale i v okamžicích odpočinku a uvolnění. Pokud jsou v knize zahrnuty snímky celého jeviště, tedy proto, aby ukázaly vynikající scénografické umění Národního divadla, které patří ke světovým špičkám. Tím výrazněji se od nich na následujících stránkách odrazí dynamický projev sólisty. Fotografie jsou doprovázeny glosami členů Národního divadla o jejich vztahu k divadlu, k jednotlivým rolím, ke způsobu práce, přípravě nových představení. Knihu doplňuje seznam inscenací, z nichž jsou uveřejněné snímky, a cizojazyčná resumé.... celý text
Přidat komentář
Nevím, jestli to mají i ostatní, ale já při vstupu do ND mám hrdý pocit něčeho ECHT českého, něčeho, co nám nikdo, nikdy nemůže vzít , co je jen a jen naše. Tato kniha vyšla za dob , kdy jsme netušili, že se na prknech bude moct hrát někdy i trochu jiný žánr, než se za dob "poručímevětrudešti" hrál, ale to nevadí, i tak si myslím, že tady, na práci v a pro Národní divadlo tu ti naši předci hovoří . Každým položeným kamenem, každou pozlacenou klikou, tohle divadlo dýchá českou řečí a přesně tohle já tam miluji. A děkuji a klaním se před nimi všemi....před staviteli, před umělci, přede těmi všemi, co české Národní divadlo budovali, budují a budovat budou.
Dobře zvolený formát, citlivě poskládané fotografie a především textová část, jež je se snímky ve vzácné myšlenkové i prostorové symbióze. Nepřekáží, zdobí. // Děkuji Vám, Damato, za upozornění na tuto knihu. Jsem nadšená. // Jen ještě drobný detail, totiž tři bílé papírky, které v knize zanechal(a) předchozí čtenář(ka). Na dvou z nich není napsáno nic. Můžu jen domýšlet, čím byl(a) zaujata. Na třetím stojí jedno slovo: VPRAVO. A ptáte-li se, co vpravo je, jsou to dvě fotografie Karla Högera coby učitele ve hře Andorra – viditelně rozčileného, se zaťatými pěstmi a plnovousem.
--------------------------------------------------------
CITÁT:
(…) Fotografie mne může přilákat a taky odradit. Svobodovy fotografie – to není zastavený čas. Tady jsem svědkem dramatu, jsem přizván k ději. Nemohu zůstat lhostejný, protože lhostejný nebyl ten, kdo mi to sděluje. (…)