Narozená v devadesátkách

10.01.2023

No asi takhle, děvče bylo šikovné , mohla být pravděpodobně dobrou spisovatelkou kdyby neumřela (a kdyby ten životní start neměla tak těžkej ..). Osobně si myslím že její myšlenky jsou v knize nešťastně zpracované (poskládané) . Pokud by se jednalo pouze knihu autorky, hodnotila bych za čtyři hvězdičky takhle s bídou za dvě .. nákup ve výprodeji za 19,-

25.09.2022

Nejsem schopna hodnotit..... po přečtení nemůžu najít slova, kterými bych knihu ohodnotila... znovu si ji, ale určitě nepřečtu a omluva všem, ale tuto knihu ani nedoporučím. .. nemyslím si, že ji ocení kdokoliv jiný mimo rodinu a přátele autorky...

02.08.2022

Nic ve zlém, ale…fakt toto muselo vzniknout? Nestačilo pár těch textů sdílet třeba na sociálních sítích (mezinárodní den deprese, výročí úmrtí autorky a tak)?

Sdílet školní práce, jako asi ok, ale v každé z nich se autorka vyhýbá odpovědi na zásadní životní otázky, které jsou účelem psaní práce.

Jedná se o soubor povídek a slohových prací (slohových prací je cca 6) v jedné knize. Následuje na poměry knihy opravdu dlouhý doslov (mnohdy se zbytečnými informacemi, jako by si z něj paní Mikulová dělala vlastní knihu; klidně at´ si ji napíše a vydá, nic proti ničemu, ale toto měl být knižní “pomník” autorce) a jestli v textu byly opraveny jen gramatické chyby, tak jak to, že tam pořád nějaké vidím :-D? Název knihy, jak již píše jeden recenzent pode mnou je hodně matoucí a čekala jsem těch příběhů z vyrůstání v devadesátých letech minulého století víc.

Možná by to autorka dotáhla dnes daleko, možná ne. Občas to hodně působí jako text, který dokáže vytvořit jakýkoliv vrstevník v dané době. Hloubku to místy má, ale tu tam dokáže vložit i jiný teenagerský autor té doby. Nicméně
zde vlivem životních okolností vidíme, že ten přesah je dán onemocněním psychickým. Autorka to měla těžké. Ještě bych dodala na okraj, že autorka studovala střední školu, která s knihama souvisela. To však nic nemění na tom, že to měla těžké.

Trochu mi to přijde za autorku nespravedlivé. Rodiče předali její texty a fotky někomu (možná i více lidem) za účelem vydat vše knižně a zpeněžit texty. Moc mě mrzí, že jsme nebyli jako čtenáři puštěni dál do textů související s nemocí, protože to rodina zakázala (a když ne, tak to byly intimní texty dle paní Mikulové, což opravdu být musely a to myslím zcela vážně).

A teď pozitiva knihy. Některé texty jsou velmi dobře v knize zařazeny, takže po přečtení předchozí “podkapitoly” na Vás zapůsobí. Pár z nich se mi moc líbilo (slovy asi dvě) a mají jistou nadčasovost, za níž autorce děkuji a současně tam nahoru gratuluji (neb napsat něco /úvahu, deníkový záznam…moc netuším, jak některé texty zařadit/ nadčasově je velký úspěch).Současně i fotky autorky mi přišly hodně zajímavé. #prvniknihasrpen

17.10.2019

Za mě prostě ty tři - neurazí, nenadchne ač by mohla. Problém není v autorce, to v žádném případě, za mě je to spíš práce editorky/redaktorky. Holka nepsala vůbec špatně, rozhodně bych tam cit pro práci se slovy a psaní viděl. Je sice pravdou, že něčeho podobného má plný šuplík každý druhý náctiletý (jak to tu zaznělo již přede mnou), je ale otázka jestli se dá z toho šuplíku něco vybrat k vydání nebo je to vše jen balast rozechvělých náctiletých duší. Zde se vybírat opravdu dalo, to ně že ne. Jen si nejsem jistý třeba zařazováním školních prací. Sám jsem jich sice pár pro své literární pokusy a poklesky zrecykloval, ale jde právě o to přežvýkání pro potřeby prozaického textu. Školní práce bývají omezeny dodržením tématu, rozsahu, užitého stylu. Ve škole to možná poslouží dobře, ale je to tak sešněrovaný, že to prostě bez úpravy jen tak fláknout do knížky moc nejde. U některých částí si tak prostě myslím, že editorka neměla příliš šťastnou ruku a buď měla v té flashce, kterou údajně dostala zapátrat ještě hlouběji, nebo z toho klidně udělat jen 100 nebo 120 stran. Navíc na její nejistotu hraje trochu i fakt, že nejdelší a nejsouvislejší částí knihy je její doslov, zabírající větší plochu než (byť) ta nejdelší kapitolka tohoto díla a z velké části působí právě jako sebeobhajoba výběru a celého konečného obrazu knihy.
PS: "Narozena v devadesátkách" jako název taky není zrovna šťastný. Pro mnohé znamená "jé, budeme vzpomínat na dětství/pubertu/dospívání/devadesátky", v knize s tím ovšem koresponduje jen jedna krátká kapitola připomínek kolujících dnes běžně po Facebooku (Čuměli jsme na Beverly Hills a Esmeraldu) a rok narození autorky (která si zase z těch devadesátek tolik pamatovat nemohla, co si budeme...).

01.02.2019

Nebýt výzvy, knihu si asi nepřečtu. Půjčila jsem si ji v knihovně na slepo v domnění, že jde o současnou autorku. Až doma jsem zjistila, že již nežije. Sama jsem dítě devadesátek (byť o 10 let starší než autorka). Po přečtení knihy si troufám tvrdit, že by slečna na poli české literatury prorazila. Na svůj věk psala velmi dobře, inteligentně a hluboce. Některé články možná působí dětinsky, ale nesouhlasím s předchozím komentářem, že takto píše každý druhý puberťák. Možná každý desátý, či dvacátý, možná i méně.
Kniha rozhodně stojí za přečtení.